Organismy a prostředí (abiotické, biotické)

Proč je zakázané kopírování? 💾 Stáhnout materiálVIP členstvíNahlásit chybu

ekologie

 

   Otázka: Organismy a prostředí

   Předmět: Ekologie

   Přidal(a): Veronika

 

Organismus je otevřená soustava, mezi ním a prostředím probíhá výměna látek a energií.

Prostředí je tvořeno dvěma složkami:

  • ABIOTICKOU (=NEŽIVÁ PŘÍRODA)
    • všechny fyzikální a chemické vlastnosti prostředí (voda, půda, vzduch…)
  • BIOTICKOU (=ŽIVÁ PŘÍRODA)
    • všechny organismy – mikroorganismy, rostliny, houby, živočichové, člověk – kteří osidlují stejné prostředí

 

EKOLOGICKÁ VALENCE (TOLERANCE) = rozmezí podmínek, za kterých je organismus schopen žít

  • MINIMUM (dolní mez)= nejnižší hodnota podmínek, za nichž organismus ještě může přežít (=LETÁLNÍ HRANICE)
  • MAXIMUM (horní mez)= nejvyšší hodnota podmínek, za nichž organismus ještě žije (=LETÁLNÍ HRANICE)
  • OPTIMUM = hodnota podmínek nejvhodnějších pro život organismu

Valence vymezuje TOLERANCI DRUHU => Zákon TOLERANCE => každý organismus je schopen existovat v určitém rozpětí působení libovolného ekologického faktoru

 

Organismy mají různou šířku ekologické valence:

1) Druhy s úzkou ekologickou valencí (tolerancí) = STEJNOVALENTNÍ = STEJNOEKNÍ = mají MALOU TOLERANCI => nesnášejí výraznější kolísání podmínek prostředí

  • např. : STEJNOTERMNÍ ORGANISMY potřebují určitou teplotu prostředí : TROPICKÉ ROSTLINY ŘASY NA LEDOVCÍCH )
  • Tyto druhy slouží jako BIOINDIKÁTORY
  • např.: ŠŤAVEL KYSELÝ nebo BRUSINKY, svým výskytem indikují vždy KYSELOU PŮDU.
  • BLEŠIVCI, žijí jen v dobře prokysličené a čisté vodě.

 

2) Druhy s širokou ekologickou valencí ( tolerancí ) = euryvalentní = EURYEKNÍ = mají VELKOU TOLERANCÍ => dobře snášejí kolísání faktorů

  • např.: EURYTERMNÍ ORGANISMY žijí v široké teplotním rozmezí = KOPŘIVA
  • Podle tolerance organismů můžeme kterémukoli EKOLOGICKÉMU FAKTORU stanovit dvojici podobných názvů:

TEPLOTA                              STEJNOTERMNÍ                               X             EURYTERMNÍ

SŮL (SALINITA)                STENOHALINNÍ                X             EURYHALINNÍ

KYSLÍK                                 STENOOXYBIONTNÍ       X             EURYOXYBIONTNÍ

POTRAVA                           STENOFÁGNÍ                    X             EURYFÁGNÍ

 

ZÁKON MINIMA

  • Podle SHELFORDA : KAŽDÝ TOLERUJE URČITÉ ROZPĚTÍ LIBOVOLNÉHO FAKTORU A NEJLÉPE V PROSTŘEDÍ PROSPÍVÁ PŮSOBÍ-LI VNĚJŠÍ VLIVY V ROZSAHU OPTIMÁLNÍCH HODNOT
  • Podle LIEBUGA: ŽÁDNÝ Z FAKTORŮ NESMÍ PŘEKROČIT HRANICE EKOLOGICKÉ VALENCE JINAK SMRT ORGANISMU

 

Limitující faktory (= MEZNÍ FAKTORY)

  • = faktory, které rozhodují o výskytu druhů na daném stanovišti => faktory, které již překračují HRANICE PŘIZPUSOBIVÝCH DRUHU
  • Známe-li rozsah přizpůsobivosti jednotlivých druhů k určitému faktoru můžeme to zpětně použít ke zhodnocení stanoviště, na kterém žijí= BIOINDIKÁTORY (ekologické indikátory).

 

ABIOTICKÉ SLOŽKY PROSTŘEDÍ

  • jsou vytvářeny neživou přírodou  => jejich soubor = BIOTOP
  • mohou výrazně ovlivnit život organismu
  • => Zoologie používá speciální označení pro živočichy, kteří žijí v určité prostředí  => obvykle končí koncovkou  – kolní

TERIKOLNÍ  = půdní
ARENIKOLNÍ = písek
PETRIKOLNÍ = na skalách
LIMIKOLNÍ = v bahně
LIGNIKOLNÍ  = ve dřevě
SILVIKOLNÍ  = lesní
AGRIKOLNÍ  =  polní
NIDIKOLNÍ =  v hnízdě

 

SLUNEČNÍ ZÁŘENÍ

  • na zem dopadá sluneční záření o vlnové délce 290 – 5000 nm
  • => pro organismy je zdrojem energie, světla a tepla

ULTRAFIALOVÉ ZÁŘENÍ = 100 – 390 nm, 90% zachytí ozónová vrstva

  • Ozónová díra
  • Pozitivní účinky: tvorba vitamínu D
  • Negativní účinky : brzdí růst, ničí mikroorganizmy (= baktericidní), Způsobuje mutace + Nádory

VIDITELNÉ SVĚTLO =260 – 270 nm

  • Světlo ovlivňuje organismy: Vlnovou délkou, Intenzitou , délkou působení, směrem osvětlení apod..

FOTOPERIODA

  •  Je příčinou PERIODICITY BIOLOGICKÝCH JEVŮ = BIORITMŮ  -cirkadiánní = cca 24 hod.
  • Sezónní

Dělení organismů podle nároků na světlo:

  • *STENOFOTNÍ x EUROFOTNÍ
  • *SVĚTLOMILNÉ = FOTOFILNÍ (Heliofilní)
  • STÍNOMILNÉ = SKIOFILNÍ
  • TEMNOMILNÉ = FOTOFÓBNÍ (Heliofóbní)

 

INTEGRAČNÍ ZÁŘENÍ = 800 – 5000 nm

  • nejvýznamnější zdroj tepla

 

TEPLO

  • ZDROJE TEPLA:
    • Slun. Záření
    • Okolní prostředí
    • Exoterm. reakce oraganismu
  • TEPLOTNÍ OPTIMUM VĚTŠINY ORGANISMŮ = 15 – 30 °C
  • EXTERÉMY:
    • Bakterie = -190 – 100 °C
    • Želvušky v Anabióze = -271 – 100 °C
  • DĚLENÉ ORGANISMŮ PODLE NÁROKU NA TEPLO:
    • STEJNOTERMNÍ x EURYTERMNÍ
    • CHLODNOMILNÍ = PSYCHROFILNÍ (Kraofilní – žijící na ledu a sněhu)
    • TEPLOMILNÍ = TERMOFILNÍ

 

STUDENOKREVNÍ ŽIVOČICHOVÉ = poikilotermní = EXOTERMNÍ

  • Teplota jejich těla je závislá na teplotě okolí

 

TEPLOKREVNÍ ŽIVOČICHOVÉ = homoitotermní = ENDOTERMNÍ

  • Udržují svou tělesnou teplotu na určité výši, bez ohledu na teplotu okolí. Zimní spánek- hibernace, letní spánek- estivace.

 

3) Vzduch

  • organismy žijí v troposféře do výšky 7000m (u člověka je adaptace možná do 5200 m. n. m.)

 

Kyslík

  • ve vzduchu asi 21% => se stoupající nadmořskou výškou jeho množství klesá
  • produkují jej rostliny => nezbytný pro aerobní organismy
  • pro obligátní anaeroby – toxický

 

Oxid uhličitý

  • ve vzduchu asi 0,03% => zvyšuje se = skleníkový efekt
  • důležitý pro fotosyntézu
  • zdroje
    • hoření uhlíkatých látek
    • dýchání organismů
    • rozklad organických látek
    • sopečná činnost

Dusík

  • ve vzduchu asi 78%
  • vzdušný dokážou využívat některé bakterie (hlízkové) a sinice

 

Vzdušná vlhkost

  • ovlivňuje vodní bilanci suchozemských organismů
  • dělení organismů podle nároků na vzdušnou vlhkost
    • stenohygrické x euryhygrické
    • vlhkomilné = hygrofilní (obojživelníci)
    • mezofilní = střední vlhkost (většina organismů)
    • suchomilné = xerofilní (obyvatelé pouští)

 

4) Voda

  • ve vodě ubývá množství kyslíku se zvyšující se teplotou
  • na zemi se vyskytuje ve třech skupenstvích (kapalném, plynném, pevném) => nejdůležitější je kapalné
    • mořská voda = 70,8% povrchu
    • sladká voda = 2% zemského povrchu
    • Brakické vody = přechod mezi slanou a sladkou vodou
  • Vody se člení do oblasti
    • pelagiál = volná voda
      • Obývá ho:
        • plankton = soubor drobných organismů, který se vznáší, nebo plave ve vodě (zooplankton + fytoplankton)
        • nekton = soubor větších organismů, s aktivním pohybem (např. ryby)
      • bentál = dno
        • Obývá ho:
          • Bentos (nitěnky, chobotnice,…)
        • litorál = pobřežní mělčiny
        • abysál = dno mořských hlubin
      • Salinita (slanost) vody
        • u sladké vody jí způsobují uhličitany a sírany = 0,05 – 0,04
        • u slané vody ji způsobují chloridy = průměr 35%
        • => ovlivňuje zamrzání vody
          • euryhalinní x stenohalinní
  • Hydrostatický tlak
    • Roste s hloubkou
  • pH vody
    • dešťová voda = 5,6
    • mořská voda = 8,3
    • rašeliniště = 3
    • vápenatá voda =10

 

5) PŮDA = PEDOSFÉRA

  • vzniká zvětráváním hornin a činností organismů
  • = zvětralá matečná hornina + humus + edafon
  • Podle zrnitosti rozeznáváme půdní druhy
    • písčité (lehké)
    • hlinité (střední)
    • jílovité (těžké)
  • EDAFON = soubor všech organismů žijících v půdě
  • FYTOEDAFON = řasy, sinice, bakterie, houby
  • ZOOEDAFON = prvoci, ploštěnky, žížaly, měkkýši, hmyz, obratlovci
  • pro organismy jsou nejdůležitější tyto vlastnosti půdy:
    • STRUKTURA = způsob uspořádání půdních agregátů
    • PÓROVITOST = páry se tvoří mezi půdními částicemi a jejich agregáty
    • SOPČNÍ SCHOPNOST = schopnost půdních částic vázat na svém povrchu vodu a ionty
    • PŮDNÍ VLHKOST = voda v půdě je v různém skupenství
    • PŮDNÍ VZDUCH = obsah vzduchu závisí na pórovitosti půdy, na obsahu vody a na její struktuře
    • TEPLOTA = nejmenší výkyvy jsou v povrchové vrstvě (50cm), směrem do hloubky se vyrovnává
  • Dělení organismů podle celkové zásoby živin v půdě:
    • OLIGOTROFNÍ = rostou na půdách chudých na živiny (vřes)
    • MEZOTROFNÍ = rostou na půdách se střední zásobou živin (trávy)
    • EUTROFNÍ = rostou na půdách bohatých na živiny (lilie)
  • Dělení organismů podle pH půdy:
    • ACIDOFILNÍ = na kyselých půdách (vřes, azalky)
    • NEUTROFNILNÍ = většina organismů
    • ALKALIFNÍ = na zásaditých půdách = vápence (koniklec, sleziník, plži)
  • Dělení organismů podle speciálních nároků na určitou živinu:
    • HALOFILNÍ = osidlují půdy s vysokým obsahem solí – chloridů, síranů, uhličitanů (někteří brouci, ploštice, lebeda)
    • KALCIFILNÍ = vápnomilní (někteří plži, koniklec)
    • KALCIFOBNÍ = nesnášejí vápník (azalka)
    • NITROFILNÍ = na půdách bohatých dusíkem (kopřiva, maliník)
    • NITROFOBNÍ = na půdách s nedostatkem dusíku (rosnatka okrouhlolistá)

 

ADAPTACE ORGANISMŮ NA ABIOTICKÉ SLOŽKY PROSTŘEDÍ

ADAPTACE = přizpůsobení se organismu, podmínkám prostředí

  • jsou většinou vyvolány změnami dědičných znaků => ty mohou být způsobeny mutacemi nebo rekombinací genů
  • při vývoji adaptací působí prostředí selekčně = přírodní výběr

 

Dělení adaptací

  • MORFOLOGICKÉ = vedou k přizpůsobení tvaru těla, např. změna tvaru a funkce končetin savců žijících v různém prostředí (hrabavá končetina krtka, křídla netopýra, ploutve velryby)
  • FYZIOLOGICKÉ = vedou ke změnám fyziologických procesů na těle organismu, např. změny metabolismu související se změnou výživy
  • ETOLOGICKÉ = vedou k přizpůsobování chování, např. různé mechanismy orientace v prostoru, různé způsoby vyhledávání a získávání potravy, vzájemné dorozumívání, budování hnízd, doupat, úkrytů apod.

 

Divergence a Konvergence

  • Divergence = Vznik RŮZNÝCH ZNAKŮ u VÝVOJOVĚ BLÍZKÝCH FOREM jako důsledek PŘIZPŮSOBENÍ k ROZDÍLNÝM AKTIVITÁM, nebo PODMÍNÁKM PROSTŘEDÍ např. (Darwinovi pěnkavy- Galapágy)
  • Konvergence =  Vznik PODOBNÝCH ZNAKŮ u VÝVOJOVĚ NEPŘÍBUZNÝCH SKUPIN  ORGANISMŮ, který byl vyvolán ADAPTACÍ KE STEJNÝM AKTIVITÁM nebo PODMÍNKÁM PROSTŘEDÍ(např. Podobný tvar těla- žraloka, ryby a delfína, jako důsledek přizpůsobení se životu ve vodě)

 

Biotické podmínky života

  • patří sem VZÁJEMNÉ VZTAHY MEZI ORGANISMY (POPULACEMI)

 

POPULACE = soubor jedinců téhož druhu (různého stáří), žijící na určitém místě, v určitém čase, mezi nimiž je možná trvalá výměna genetické Informace. (např. Populace medvěda hnědého v tatrách v roce 2005)

 

Znaky populací

Hustota (denzita) populace

  • Vyjadřuje Počet jedinců (ABUNDANCE) nebo MNOŽSTVÍ BIOMASY žijící na JEDNOTCE PLOCHY) nebo PROSTORU (např. Počet bakterií v 1l vody)
  • Velkou Hustotu mají většinou DROBNÉ ORGANISMY (bakterie, hlodavci, prvoci)
  • Malou Hustotu mají většinou VELK0 ORGANISMY (šelmy)

Maximální hustota – Je dána NOSNOU KAPACITOU PROSTŘEDÍ (potrava, prostor, světlo,…)

Minimální hustota – Je dána NEJMENŠÍM POČTEM JEDINCŮ, nutných k ROZMNOŽOVÁNÍ, LOVU, OCHRANU apod. => ocitne-li se populace na této HRANICI je považována za OHROŽENÝ DRUH.(potrava, nepřátelé, počasí, nemoci)

  • Hustota populace se mění VLIVEM VNĚJŠÍCH FAKTORŮ nebo NATALITY, MORTALITY aspod.
  • Oscilace = krátkodobé změny HUSTOTY POPULACE (např. BĚHEM ROKU) => rozmnožování, migrace
  • Fluktuace = dlouhodobé změny HUSTOTY POPULACE (např. BĚHEM NĚKOLIKA LET)=> přemnožení (GRADACE), VYHUBENÍ.

 

Rozmístění= rozptyl (disperze) populace

  • Náhodné => např. STROMY V PARKU
  • Rovnoměrné=>např. PŘISEDLÍ  ŽIVOČICHOVÉ  V LESE
  • Shloučené=> např. TRSY TRAV nebo STÁDA BÝLOŽRAVCŮ

 

Růst populace

  • = Zvětšování počtu jedinců => záleží na struktuře populace.
  • => Je ovlivněna především vztahem mezi MORTALITOU a NATALITOU
    • NATALITA= množinost jedinců (porodnost)= počet nových jedinců za určitou dobu
    • MORTALITA= úmrtnost jedinců= počet uhynulých jedinců za určitou dobu
  • Další faktory ovlivňující růst populace:
    • STĚHOVÁNÍ (MIGRALITA):
      • Migrace= pravidelně se opakující stěhování se zpětným návratem na původní místo výskytu (např. TAHY PTÁKŮ DO ZIMOVIŠŤ)
      • Emigrace= vystěhování jedinců bez návratu (např. TAHY SARANČÍ ZA POTRAVOU)
      • Imigrace= přistěhování nových jedinců
    • RŮSTOVÉ KŘIVKY= vyjadřují způsob růstu:
      • EXPONENCIÁLNÍ= tvar „J“ => nepůsobí-li omezující faktory prostředí => dochází k přemnožení druhu (např. parazitické houby, mšice v příznivé sezóně, králík v austrálii)
      • SIGMIODNÍ= tvar „S“ => působí omezující faktory prostředí, které rychlost růstu po určité době brzdí (např. nedostatek potravy, nemoci) => tento typ růstu je nejčastější

 

Struktura populace

  • složení, skladba populace
  • každá populace má např.:
    • Strukturu věkovou= ovlivňuje další vývoj populace( RŮST X VYHYNUTÍ)
    • Sexuální- POMĚR POHLAVÍ => pro růst populace je určující počet samic
    • Struktura sociální= ukazuje VZÁJEMNÉ SOCIÁLNÍ VZTAHY MEZI JEDINCI (studuje ji ETOLOGIE)

 

Vztahy mezi populacemi = mezidruhové vztahy

  • o všech MEZIDRUHOVÝCH VZTAZÍCH musíme uvažovat na úrovni POPULACE, nikoli JEDINCE
  • populace všech organismů nežijí ve svém prostředí IZOLOVANĚ, ale jsou spjaty různými vztahy a vazbami s populacemi jiných organismů
  • vztahy mezi jedinci populací různých druhů mohou být:
    • NEUTRÁLNÍ
    • POZITIVNÍ (jednostranně nebo vzájemně)
    • NEGATIVNÍ (jednostranně nebo vzájemně)

 

Neutrální vztahy

    • NEUTRALISMUS
    • populace jsou na sobě NEZÁVISLÉ, jejich životní prostory= NIKY jsou zcela odlišné (např. ZMIJE a KAPR)

 

Pozitivní vztahy

    • PROTOKOOPERACE=vzájemně prospěšné soužití dvou nebo více druhů, které je prospěšné pro všechny zúčastněné
      • je nezávazné, volné, dočasné. Může být kdykoli přerušeno (např. hnízdění dvou nebo více druhů ptáků na jednom místě, vytváření zimních hejn různých druhů sýkor, králíčků a šoupálků)
      • těsnějším typem PROTOKOOPERACE je ALIANCE = příležitostné a dočasné shromažďování  jedinců různých druhů, poskytují zlepšenou ochranu před nebezpečím (např. afričtí kopytníci s různými ptáky → čich x zrak
    • KOMENZALISMUS=interakce dvou druhů, z nichž jeden=KOMENZÁL má užitek z druhého
      • HOSTITELE, aniž by sněho hostilete nějak ovlivňoval (např. sdružování hyen, šakalů nebo supů a velkými šelmami→ zbytky kořisti)
    • MUTUALISMUS(=symbióza)= vzájemně prospěšný vztah mezi dvěma populacemi, může být:
      • Abligátní= permanentní spojení (např. soužití houby s řasou jako lišejník)
      • Fakulativní= dočasné spojení (např. přenos pylu hmyzem)

 

Negativní vztahy

    • KOMPETICE(KONKURENCE) = interakce, kdy populace dvou nebo více druhů mezi sebou soutěží(konkurující si) o zdroje potravy, životního prostoru, úkrytů apod.. (např. Rak bahenní vytlačuje domácí druh Raka říčního, Hrdlička zahradní vytlačuje naše domácí Hrdličku divokou)
    • AMENZALISMUS= jeden druh=INHIBITOR svými metabolity negativně působí na jiný druh=AMENZÁLA a sám není touto interakcí nijak ovlivněn (např. sinice vylučují do vody toxiny, které vyvolávají hynutí vodních bezobratlých, antibiotika jako metabolity plísní ničí bakterie)
    • Parazitismus = dočasné nebo trvalé soužití parazita na povrchu těla(ektoparazit) nebo uvnitř  těla(endoparazit) hostitele, který soužitím strádá
      • parazit je vždy menší něž jeho hostitel, jehož zdraví poškozuje a způsobuje často i jeho uhynutí
      • parazitismus může být:
        • Abligátní=nezbytný (např. tasemnice)
        • Fakultativní=příležitostný (např. pijavka)
    • Predace (=kořistnictví)= predátor (dravec ) je obvykle větší než jeho kořist,kterou aktivně

 

SPOLEČENSTVA = BIOCENÓZA

  • =soubor POPULACÍ různých druhů organismů (ROSTLINY,  ŽIVOČICHOVÉ, MIKROORGANISMY) na určitém BIOTOPU
    • FYTOCENÓZA = společenstvo rostlin
    • ZOOCENÓZA =  společenstvo živočichů
  • ve společenstvech se uplatňují MEZIDRUHOVÉ VZTAHY
  • každé společenstvo má určitou STABILITU = pro její zachování je nutná DRUHOVÁ PESTROST = DIVERSITA, MEZIDRUHOVÉ VZTAHY a ZACHOVÁNÍ PODMÍNEK BIOTOPU

 

ROZVRSTVENÍ= STRATIFIKACE SPOLEČENSTVA

  • PROSTOROVÉ – je dána rozmístěním jednotlivých populací v prostoru
    • VERTIKÁLNÍ (svislé) = rozvrstvení do PATER (stratifikace)
      • Např. LES: patra KOŘENOVÉ, MECHOVÉ, BYLINNÉ, KEŘOVÉ, STROMOVÉ)
    • HORIZONTÁLNÍ (vodorovné) = rozmístění na ploše
      • Např.  rozdíl mezi POBŘEŽÍM A VOLNÝM OCEÁNEM
  • ČASOVÉ – jedná se o postupné změny společenstva:
    • BĚHEM SEZÓNY
    • BĚHEM DELŠÍHO OBDOBÍ
  • DRUHOVÉ – druhové složení společenstva se mění v PROSTORU a ČASE
    • Např. BĚHEM ROČNÍHO OBDOBÍ

 

PŘECHODNÁ SPOLEČENSTVA = EKOTONY

  • vznikají n styku různých společenstev → představují přechod mezi CENÓZAMI → jsou ovlivněny oběma sousedícími společenstvy, avšak mají také vlastní specifické znaky
    • Např. mezi LESEM a LOUKOU vzniká vegetace v podobě křovin a bylin, které spolu s faunou se liší od SPOLEČENSTVA LESA A LOUKY,  i když jsou jimi velmi OVLIVŇOVÁNY)

 

PRIMÁRNÍ A SEKUNDÁRNÍ BIOCENÓZY

  • původní přirozené nebo-li PRIMÁRNÍ BIOCENÓZY byly a jsou stále více narušovány člověkem →v KULTURNÍ KRAJINĚ, která je hustě osídlená člověkem jsou PŘIROZENÁ SPOLEČENSTVA stále vzácnější a na jejich místě vznikají DRUHOTNÉ nebo-li SEKUNDÁRNÍ BIOCENÓZY → tato společenstva udržuje člověka, proto se také nazývají ANTROPOCENÓZY

 

AGROCENÓZY= jednoroční společenstva, udržované jen opakovanými technickými zásahy člověka (Např. POLE)

  • →jestliže AGROCENÓZU ponecháme sami sobě, začnou se v ní uplatňovat AUTOREGULAČNÍ MECHANISMY  její další vývoj směřuje k OBNOVĚ PŮVODNÍHO SPOLEČENSTVA

 

SYNANTROPNÍ SPOLEČENSTVA

  • společenstva nejvíce ovlivněná člověkem, která vznikla a udržují se na uměle vytvořených místech (Např. OKRAJE CEST, OKOLÍ SÍDLIŠŤ)

 

SUKCESE

  • každá BIOCENÓZA se mění, je to zákonitý proces vývoje každého společenstva
  • samostatný, postupný vývoj ve složení společenstva
  • =>probíhá podle určitých zákonitostí často několik let až tisíc roků
  • =>společenstvo se mění od JEDNODUCHÉHO (s malým počtem druhů) ve společenstvo SLOŽITÉ (s větším počtem druhů)
  • konečným studiem vývoje BIOCENÓZY=>stádium relativně stabilní= je tzv. KLIMAX

 

NEJVÝZNAMNĚJŠÍ SPOLEČENSTVA NAŠÍ KRAJINY

  • současná společenstva na území našeho státu, NEJSOU VĚTŠINOU PŮVODNÍ (PRIMÁRNÍ BIOCENÓZY):
  • LESNÍ SPOLEČENSTVA:
    • a) OLŠINY=zamokřená stanoviště v PAHORKATINÁCH
    • b) LUŽNÍ LESY=oblasti vodních toků s PERIODIC.ZÁPLAVAMI
    • c) TEPLOMILNÉ DOUBRAVY=PAHORKATINY nejteplejších oblastí naší republiky
    • d) DUBOHABROVÉ HÁJE=teplejší PAHORKATINY
    • e) KYSELÉ DOUBRAVY=pahorkatiny s kyselým podložím (chudé půdy)
    • f) BUČINY=podhorské a horské oblasti
    • g) SUŤOVÉ LESY=prudké kamenité svahy PAHORKATIN a HOR=>zabraňující EROZI půdy
    • h) HORSKÉ SMRČINY= vyšší HORSKÉ POLOHY
  • NELESNÍ SPOLEČENSTVA:
    • a) SPOLEČENSTVA VOD A MOKŘADŮ (Plankton, Bentos, Nekton)
    • b) SPOLEČENSTVA RAŠELINIŠŤ =horské a podhorské oblasti na kyselých půdách
    • c) SPOLEČENSTVA LUK A PASTVIN=většinou UMĚLÁ SPOLEČ.
    • d) XEROTERMNÍ TRAVINNÁ SPOLEČ.=teplá, suchá stanoviště

 

EKOSYSTÉM

  • EKOLOGICKÝ SYSTÉM, který je tvořen SPOLEČENSTVEM ORGANIZMŮ a JEHO ABIOTICKÝM PROSTŘEDÍM=>tzn. BIOCENÓZOU a JEJÍM BIOTOPEM
  • je základní FUNKČNÍ JEDNOTKOU PŘÍRODY
    • je to určitá část BIOSFÉRY, která je charakterizována SLOŽITÝMI POTRAVNÍMI VZTAHY, KOLOBĚHEM LÁTEK a TOKEM ENERGIE=> OTEVŘENÝ SYSTÉM=> mezi ekosystémem a okolím dochází k výměně LÁTEK a ENERGIE
    • VSTUPY:SVĚTLO, TEPLO, VODA, O2, CO2,ORGANISMY
    • VÝSTUPY:TEPLO, DÝCHACÍ PLYNY, ODPADNÍ LÁTKY, MIGRUJÍCÍ ORGANISMY, apod.
    • =>není definován SVOU VELIKOSTÍ => ekosystémem může být např. CELÁ BIOSFÉRA, LES, KALUŽ, MOŘE, TŮŇ, ŘEKA, VŘESOVIŠTĚ, STROM, PAŘEZ…
    • ekosystémy mohou být PŘIROZENÉ (Prales) nebo UMĚLÉ (SMRKOVÁ MONOKULTURA)=>přirozené ekosystémy mají na rozdíl od umělých většinou VELKOU DRUHOVOU DIVERZITU

 

STRUKTURA A FUNKCE EKOSYSTÉMU

  • EKOSYSTÉM se skládá ze 4 NEZBYTNÝCH FUNKČNÍCH SLOŽEK:
    • BIOTOP (ABIOTICKÉ PROSTŘEDÍ)=sluneční energie, vzduch, voda, půda, odumřelá organická hmota
    • PRODUCENTI=>AUTOFORNÍ ORGANISMY = ROSTLINY = fotosyntéza -vytvářejí ORGANICKÉ LÁTKY Z LÁTEK ANORGANICKÝCH = kromě zelených ROSTLIN zde řadíme také CHEMOTROFNÍ (CHEMOLITOTROFNÍ) BAKTERIE = sirné, nitrifikační, železité, metanové, apod.
    • KONZUMENTI = HETEROTROFNÍ ORGANISMY závislé na organické hmotě vyprodukované organismy autotrofními => současně vytvářejí novou ORGANICKOU HMOTU svých těl = sekundární producenti. Rozlišujeme:
      • Konzumenti 1. Řádu = býložravci
      • Konzumenti 2. Řádu = masožravci (drobné šelmy) a všežravci
      • Konzumenti 3. Řádu = další masožravci (velké šelmy)
    • DEKOMPOZITOŘI(DESTRUENTI) = ROZKLADAČI
      • postupně rozkládají organickou hmotu na MINERÁLNÍ ŽIVINY = HOUBY, BAKTERIE a tím je ZPŘÍSTUPŇUJÍ PRODUCENTŮM

 

POTRAVNÍ (Trofické) ŘETĚZCE

  • = přenos LÁTEK  a ENERGIE v ekosystému se uskutečňuje v POTRAVNÍCH ŘETĚZCÍCH, které spojují v jednom směru JEDNOTLIVÉ POTRAVNÍ ÚROVNĚ => jeden organizmus je zdrojem ENERGIE  pro DRUHÝ atd….=>ENERGIE SVĚTELNÉHO ZÁŘENÍ poutaná prostřednictvím ZELENÝCH ROSTLIN do CHEMICKÝCH VAZEB je v rámci EKOSYST. postupně uvolňována
  • Na jednotlivých TROFICKÝCH (potravních) ÚROVNÍCH se vždy VĚTŠÍ ČÁST ENERGIE ZRÁCÍ NEVYUŽITA => a jen menší část ENERGIE slouží pro VÝSTAVBU TĚLA
  • Proto je potravní řetězec omezen na 3 – 4 články (pro další by se nedostávalo energie)

 

Rozlišujeme 3 základní typy potravních řetězců:

  • PASTEVNĚ KOŘISTNICKÝ POTRAVNÍ ŘETĚZEC
    • = vede od ROSTLINNÝCH PRODUCENTŮ, na ně potravně navazují KONZUMENTI I.Řádu (býložravci), na ně konzumenti II. Řádu (masožravci = predátoři býložravců), na ně konzumenti III. Řádu (masožravci = predátoři masožravců)
    • Např. * řasy a sinice (fytoplankton) -> perloočky (zooplankton) -> býložravé ryby -> masožravé ryby -> člověk
      • Strom -> lýkožrout -> hmyzožravý pták -> dravec
      • Vojtěška -> hraboš polní -> káně lesní
    • VELIKOST TĚLA V JEDNOTLIVÝCH POTRAVNÍCH ÚROVNÍCH SE ZVĚTŠUJE, NAOPAK SE ZMENŠUJE JEJICH POČET
  • DEKOMPOZIČNÍ (detritový) = ROZKLADNÝ POTRAVNÍ ŘETĚZEC
    • Vede od odumřelé rostlinné nebo živočišné hmoty přes nekrofágy a saprofágy k mikroorganismům, které mrtvou organickou hmotu rozkládají a v konečné fázi mineralizují
    • Konečným produktem rozkladu organické hmoty jsou minerální látky – CO2
    • MOLEKULÁRNÍ IONTOVÉ PRODUKTY
      • dekompoziční PŘ je jediný, který umožňuje existenci KOLOBĚHU UHLÍKU  a MINERÁLNÍCH LÁTEK v EKOSYSTÉMECH
      • např.: odumřelý organismus -> saprofágní hmyz -> houba -> bakterie
      • -> velikost těla rozkladačů se zmenšuje, naopak se zvětšuje jejich počet
  • PARAZITICKÝ POTRAVNÍ ŘETĚZEC
    • vede od hostitele, který je základním zdrojem potravy, přes parazita k parazitům dalších řádů
    • např.: savec -> na něm parazitující hmyz -> parazitické bakterie -> bakteriofág
    • => velikost těla konzumentů se zmenšuje, naopak se výrazně zvětšuje jejich počet
    • vzájemné potravní vztahy v ekosystému můžeme graficky znázornit POTRAVNÍ PYRAMIDOU:
  • v potravní pyramidě je naznačen KOLOBĚH LÁTEK a JEDNOSMĚRNÝ TOK ENRGIE(šipky)

 

TOK ENERGIE V EKOSYSTÉMU

  • → je JEDNOSMĚRNÝ a NEZVRATNÝ →energie vstupuje do EKOSYSTÉMU ve formě SLUNEČNÉHO ZÁŘENÍ a je vázána PRODUCENTY při FOTOSYNTÉZE → organická hmota je v POTRAVNÍCH ŘETĚZCÍCH postupně odbourána při LÁTKOVÉ PŘEMĚNĚ→ VĚTŠINA ENERGIE, KTERÁ JE VÁZÁNA V organické hmotě se uvolňuje v podobě TEPLA, menší část využívají organismy k ZAJIŠTĚNÍ SVÝCH ŽIVOTODÁRNÝCH POCHODŮ (RŮST, POHYB, ROZMNOŽOVÁNÍ)
  • →z celkového množství SLUNEČNÉHO ZÁŘENÍ rostliny zachytí a využijí jen 1% pro tvorbu BIOMASY SVÝCH TĚL=PRIMÁRNÍ HRUBÁ PRODUKCE EKOSYSTÉMU→ pouze 50% z ní (95%) spotřebují ke svému životu (dýchání…) zbývající část (0,5%) = PRIMÁRNÍ ČISTÁ PRODUKCE EKOSYSTÉMU→ slouží, jako POTRAVA PRO BÝLOŽRAVCE →TI Z NÍ VYUŽIJÍ POUZE 10-20%→jednak pro TVORBU SVÉ BIOMASY=SEKUNDÁRNÍ PRODUKCE EKOSYSTÉMU, jednak pro krytí SVÝCH ENERGETICKÝCH POTŘEB (dýchání apod. …)
  • →zbývající část z PRIMÁRNÍ ČISTÉ PRODUKCE (nezkonzumovaná vegetace) je tzv. ČISTÁ PRODUKCE EKOSYSTÉMU

 

KOLOBĚH LÁTEK V EKOSYSTÉMU → je UZAVŘENÝ a má CYKLICKÝ CHARAKTER

  • rychlost koloběhu je různá u různých látek, tak také v různých ekosystémech  → jde zejména o KOLOBĚH PRVKŮ, které jsou z ANORGANICKÝCH SLOUČENIN  transformovány do různých ORGANICKÝCH LÁTEK a stávají se součástí  TĚLA ORGANISMŮ → z nich jsou opět DEKOMPOZIČNÍM PROCESEM uvolňovány do  původní  ZÁSOBÁRNY MINERÁL. ŽIVIN → ty to koloběhy se nazývají BIOGEOCHEMICKÉ PROCESY, protože zahrnují KOLOBĚH PRVKŮ a LÁTEK mezi ŽIVÝMI a NEŽIVÝMI SLOŽKAMI EKOSYSTÉMU.
  • FYTOFÁG = živočich žijící se rostlinami
  • ZOOFÁG = živočich konzumující živé živočichy
  • SAPROFÁG = živočich žijící se rozkládajícími se těly uhynulých organismů (hrobařík)
  • KOPROFÁG = živí se výkaly jiných živočichů (chrobák)
  • NEKROFÁG = živí se mrtvými  těly jiných živočichů (sup)

 

EKOLOGICKÁ NIKA

  • každý organismus vykonává v ekosystému svoji specifickou funkci, která je min. vlastní a je pro něj charakteristická.
  • soubor všech POTRAVNÍCH (TROFICKÝCH) NÁROKŮ organismu označujeme jako POTRAVNÍ (TROFICKÁ) NIKA
  • souhrn všech SPECIFICKÝCH NÁROKŮ NA PODMÍNKY MÍSTA, V NĚMŽ ORGANISMUS ŽIJE označujeme jako PROSTOROVÁ(STANOVIŠTNÍ) NIKA

 

EKOLOGICKÁ NIKA = POTRAVNÍ + PROSTOROVÁ NIKA

  • → čím jsou druhy příbuznější, tím podobnější niky obsahují, avšak ani dva druhy nemohou trvale existovat v jedné a téže nice → jeden druh niku obsadí a druhý a druhý je zní vytlačen

 

BIOMY

  • společenstva velkých oblastí ZEMĚ spolu se SUBSTRÁTEM (PŮDOU) a MAKROKLIMATEM tvoří rozsáhlé ekologické systémy, které nazýváme BIOMY
  • každý BOIM obsahuje stálá typická společenstva ROSTLIN a ŽIVOČICHŮ s určitým druhem PŘEVLÁDAJÍCÍ VEGETACE
  • ohraničení BIOMŮ je podmíněno MAKROKLIMATEM, PŮDOU a na nich ZÁVISLOI VEGETACÍ→ protože GLOBÁLNÍ KLIMA vykazuje výraznou PÁSOVITOST vytvářejí i BIOMY jednotlivé tzv. VEGETAČNÍ PÁSY(PÁSMA)

 

HLAVNÍ BIOMY(VEGETAČNÍ PÁSMA) NA ZEMI:

  • TROPICKÉ DEŠTNÉ PRALESY
    • nacházejí se v úzkém pásu KOLEM ROVNÍKU
    • vyrovnané KLIMA během dne i roku
    • průměrná TEPLOTA=25°C,hojné SRÁŽKY=roční průměr 2000-8000mm,vysoká VZDUŠNÁ VLHKOST
    • vegetace tvoří LESY s několikavrstevným STROMOVÝM PATREM (VELKÉ MNOŽSTÍ DŘEVIN,LIÁNY,EPIFYTY) → LISTY NEOPADAV.
    • velká druhová rozmanitost (KOLIBŘÍCI,HMYZ,OPICE apod.)
  • Tropické opadavé a poloopadavé lesy
    • Na severu i na jihu lemují deštné pralesy= indomalajská oblast, jižní Amerika
    • Střídá se: chladné období= 15-25°C s teplým obdobím= 25-30°C, srážky jsou nepravidelně rozdělené= 1500-2500 mm/rok
    • Během nepříznivého suchého období shazuje listy jen nejsvrchnější stromová vrstva, ostatní zůstávají stále zelené
    • Vegetaci tvoří lesy s několika patry a velké množství lián a epifytů
    • Živočichové: OPICE, POLOOPICE, TAPÍŘI, HMYZOŽRAVCI, LETOUNI
  • Savany
    • Tropické travnaté společenstvo nacházející se jen na jižní polokouli
    • Během roku se střídá teplé a chladné období, velké rozdíly v teplotách ve dne a v noci( může klesat až k 0°C)
    • Roční úhrn srážek= 400-1000 mm = sjednoceno během 2-4 měsíců( období dešťů) a 8-10 měsíců trvá období sucha
    • Převládající složkou vegetace jsou trávy se skupinovým výskytem stromů
    • Živočichové: ANTILOPY, ZEBRY, LVI, SLONI, HYENY, ŽIRAFY
  • TROPICKÉ POUŠTĚ A POLOPOUŠTĚ
    • Horké a suché oblasti tropů a subtropů např. SAHARA
    • 11 měsíců je klima bez srážek, velké teplotní rozdíly mezi dnem a nocí (až 40°C)
    • Vegetace netvoří souvislou pokrývku, typické jsou EFEMERY a SUKULENTY
    • Živočichové: pouštní hlodavci, ještěři, hadi
  • Tvrdolisté lesy
    • Hlavně oblast kolem Středozemního moře, Írán, Jižní Amerika , Austrálie a Kalifornie
    • Teplá, suchá léta, max. srážek v zimním období – 1000 mm, průměrná teplota = 15-20°C
    • Původní vegetaci tvořily vždy zelené neopadavé dřeviny s kožovitými listy= PINIE, BLAHOVIČNÍKY, CEDRY, VAVŘÍNY, KORKOVÝ DUB, dnes jsou zničeny a nahrazeny keři
    • Živočichové: kozy, ovce
  • Opadavé listnaté lesy
    • = oblasti MÍRNÉHO PÁSU na severní polokouli, ovlivňované OCEÁNSKÝM KLIMATEM = např.Evropa
    • – pravidelné střídání ročního období, průměrná teplota = 10 C, srážky = 500-1500mm/rok
    • – vegetaci tvoří: jednovrstevné lesy s křovitým patrem
    • – živočichové: obojživelníci, plazi, srnci, lišky, medvěd, stromoví ptáci (střední Asie)
  • Stepi = Prérie (Severní Amerika) = Pampy (Jižní Amerika)
    • travnaté společenstvo MÍRNÉHO PÁSU
    • velké teplotní rozdíly mezi zimou a létem = (zima – 10 stupňů Celsia, léto +25), málo srážek = 250 – 650mm/rok
    • ve vegetaci nejsou přítomny dřeviny
    • živočichové: bizoni, lamy, hlodavci, koně
  • Boreální jehličnaté lesy = tajgy
    • pouze na SEVERNÍ POLOKOULI
    • velké teplotní rozdíly mezi LÉTEM A ZIMOU (30-50C), málo srážek = 450-600mm/rok
    • typickými rostlinami jsou JEHLIČNANY
    • živočichové: medvěd, los
  • Tundra
    • převážně na SEVERNÍ POLOKOULI
    • velmi dlouhé ZIMNÍ OBDOBÍ = 9-11 měsíců, roční úhrn srážek = 150-300mm/rok, ale vzhledem k malému výparu jsou dostatečné
    • VEGETACI TVOŘÍ NÍZKÉ a PLAZIVÉ KEŘÍKY DŘEVIN, TRAVNOBYLINNÉ POROSTY, MECHY a LIŠEJNÍKY
    • živočichové: lední medvěd, tuleň, polární liška, sovice sněžná, polární zajíc, sob

 

VEGETAČNÍ STUPNĚ

= VERTIKÁLNÍ SMĚR => vytvářejí se v závislosti na NADMOŘSKÉ VÝŠCE => SE STOUPAJÍCÍ NADMOŘSKOU VÝŠKOU klesá teplota, stoupá množství srážek, sílí intenzita větru

  • NÍŽINNÝ = PLANÁRNÍ STUPEŇ = do 200m.n.m.
    • průměrná teplota = 7 C
    • přiroz. Společenství= Lužní lesy
  • Pahorkatinný = kolinní stupeň= 200-250 m. n. m.
    • Průměrná teplota= 7 °C, přiroz. společenství = doubravy
  • Podhorský = submontánní stupeň- 500 – 1000 m n m., prům teplota 4 – 7°C, přirozené společenství- bučiny
  • Horský montánní stupeň- 1000 – 1400 m n. m., prům. teplota 1- 4 °C, přirozené společenství horské bučiny a smrčiny
  • Klečový subalpínský stupeň- 1200 – 1600 m. n. m., prům. teplota 0 – 2°C, je to stupeň nad horní hranicí lesa
  • Alpinský stupeň- nad 1800 m. n. m.

Většina vegetačních stupňů ztratila vlivem člověka původní ráz a byla přetvořena v kulturní krajinu.

 

BIOSFÉRA

  • Největší a nejúplnější ekosystém zaujímající celý fyzický prostor zemského povrchu osídlený organismy
  • Soubor všech ekosystémů na zemi – Zahrnuje PEDOSFÉRU, HYDROSFÉRU a ATMOSFÉRU 
  • Sahá přibližně do výšky=12km a hloubky=5m (na souši) a 11km v oceánech

 

BIOSFÉRU tvoří 3 hlavní BIOCYKLY:

  • 1) BIOCYKLUS PEVNINSKÝ = suchozemský – Druhově nejbohatší
    • Hl. producenty ORGANICKÉ HMOTY jsou VYŠŠÍ ROSTLINY
  • 2) BIOCYKLUS SLANOVODNÍ = marinní – Oceány a moře
    • Rozlohou je největší (70,8% povrchu Země), druhově méně bohatý, hlavními producenty org. hmoty = NIŽŽŠÍ ROSTLINY (Řasy)
  • 3) BIOCYKLUS SLADKOVODNÍ = limnický – Kontinentální (Pevninský)
    • Vody, hl. producenty org. hmoty = NIŽŽŠÍ ROSTLINY (Řasy)
  • V biosféře dochází k TOKU ENERGIE a KOLOBĚHU LÁTEK

 

TOK ENERGIE = jednosměrný, sluneční energie se v biosféře převádí na tepelnou dvěma cestami:

  • PŘÍMO= ohříváním
  • NEPŘÍMO= cestou přes chemickou energii (potravní řetězec)

TOK LÁTEK= má v BIOSFÉŘE cyklický charakter = KOLOBĚH LÁTEK = biochemické cykly:

CYKLUS VODY= HYDROLOGICKÝ CYKLUS

Představuje VÝMĚNU VODY mezi ZEMSKÝM POVRCHEM a ATMOSFÉROU,  její hybnou silou je SLUNEČNÍ ZÁŘENÍ = OSPAŘOVÁNÍM A TRANSPIRACÍ se VODNÍ PÁRY  dostávají do ovzduší = po OCHLAZENÍ páry KONDENZUJÍ a ve formě SRÁŽEK spadnou na OCEÁNY a KONTINENTY na SOUŠI vodu zachytí VEGETACE nebo PŮDA = ta ji propustí až na NEPROPUSTNÉ PODLOŽÍ, kde se vytvářejí ZÁSOBY PODZEMNÍ VODY

-část vody odtéká ŘÍČNÍM  SYSTÉMEM zpět do MOŘÍ a OCEÁNŮ

 

KOLOBĚH UHLÍKU

  • uhlík 2 ATMOSFÉRY je ve formě CO2 pohlcován ZELENÝMI ROSTLINAMI  a prostřednictvím FOTOSYNTÉZY zabudován do ORGANICKÉ HMOTY
  • =ORGANICKY VÁZANÝ UHLÍK je zčásti PRODÝCHÁN ORGANISMY (vzniká opět CO2) a z části UVOLNĚN PŘI ROZKLADU MRTVÉ HMOTY do OVZDUŠÍ (vzniká opět CO2)
  • část ORGANICKÝCH LÁTEK obsažených v půdě i ve vodě se přemění na HUMUS nebo byla v dřívějších geologických dobách zadržena ve formě UHLÍ nebo ROPY
  • hlavní zásobárnou uhlíku na zemi jsou OCEÁNY – do VODY se CO2 dostává se srážkami a jde zde využíván FYTOPLANKTONEM k FOTOSYNTÉZE = přesuny uhlíku mezi ATMOSFÉROU a OCEÁNEM se uskutečňuje prostřednictvím SRÁŽEK a DIFUZÍ  přes vodní HLADINU
  • do KOLOBĚHU CO2 zasahuje také ČLOVĚK SPALOVÁNÍM FOSIL. PALIV (UHLÍ, ROPA) a tím NEUSTÁLE ZVYŠUJE KONCENTRACI CO2 V ATMOSFÉŘE

 

KOLOBĚH KYSLÍKU

  • zásoby KYSLÍKU v ATMOSFÉŘE jsou neustále doplňovány FOTOSYNTÉZOU ZELENÝCH ROSTLIN
  • ORGANISMY je spotřebováván při DÝCHÁNÍ a ROZKLADU ODUMŘELÝCH ORGANISMŮ (=OXIDANČNÍ PROCESY)
  • z ATMOSFÉRY proniká kyslík také do VODY a PŮDY- v PŮDĚ je spotřebováván při DEKOMPOZIČNÍCH PROCESECH
  • spotřebu kyslíku také ovlivňuje ČLOVĚK SPALOVÁNÍM FOSILNÍCH PALIV (ROPA, UHLÍ)

 

KOLOBĚH DUSÍKU

  • je velmi složitý jeho hlavním zdrojem je MOLEKULÁRNÍ DUSÍK (N2) v ATMOSFÉŘE ZEMĚ(4/5)= ovšem většina organismů nedokáže přijímat TENTO VOLNÝ VZDUŠNÝ N2
  • nejdříve musí dojít k jeho FIXAVI= k jeho PŘEMĚNĚ na DUSIČNANY ( NO3) => dochází k ní:
    • FYZIKÁLNĚ CHEMICKOU CESTOU= ELEKTRICKÝMI VÝBOJI V ATMOSFÉŘE, KOSMICKÝM ZÁŘENÍM apod.
    • BIOLOGICKOU CESTOU= prostřednictvím MIKROORG.
  • => BAKTERIE (Azobakter, Hlízkovité= Rhizobium atd. ..)
  • => SINICE (některé)
  • => HOUBY (některé)
  • ZELENÉ ROSTLINY přijímají DUSÍK ve formě nitrátových NO3 nebo amonných NH4+ iontů o využívají ho ke tvorbě ORGANICKÝCH LÁTEK (bílkovin, nukleových kyselin)
  • S POTRAVOU ( ve formě bílkovin) se DUSÍK dostává z PRIMÁRNÍCH PRODUCENTŮ do TĚL ŽIVOČICHŮ, kteří ho zčásti využívají PRO TVORBU VLASTNÍCH BÍLKOVIN a částečně ho VYLUČUJÍ MOČÍ
  • ORGANICKÝ DUSÍK z MRTVÉ ORGANICKÉ HMOTY (MRTVÁ TĚLA ORGANISMŮ) je MIKROORGANISMY a HOUBAMI přeměňován na AMONIAK => ten je NITRIFIKAČNÍMI BAKTERIEMI přeměňován na DUSITANY ( NO2) a DUSIČNANY ( NO3)
  • DENITRIFIKAČNÍ BAKTÉRIE redukují DUSIČNANY až na PLYNNÝ DUSÍK (N2), KTERÝ UNIKÁ DO atmosféry)
  • člověk do KOLOBĚHU i zasahuje hlavně HNOJENÍM PŮD

 

KOLOBĚH FOSFORU

  • HLAVNÍM  ZDROJEM FOSFORU jsou HORNÍ VRSTVY LITOSFÉRY, v nichž jsou  LOŽISKA FOSFÁTOVÝCH NEROSTŮ => z nich je fosfor do prostředí uvolňován ZVĚTRÁVÁNÍM  a
  • ČINNOSTÍ MIKROORGANISMŮ => tento FOSFOR z ROZPUŠTĚNÝCH FOSFÁTŮ  přijímají  ROSTLINY  ve formě H2PO4 => s potravou se dostává do TĚL ŽIVOČICHŮ => po UHYNUTÍ
  • ORGANISMŮ se FOSFOR uvolňuje ROZKLADEM do PŮDY a do VODY
  • člověk do KOLOBĚHU FOSFORU zasahuje hlavně HNOJENÍM PŮD

 

VLIV ČLOVĚKA NA ŽIVOTNÍ PROSTŘEDÍ – OCHRANA A TVORBA ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ

HLAVNÍ PROBLÉMY – GLOBÁLNÍ ZMĚNY

  • RŮST LIDSKÉ POPULACE
    • problém hlavně u ROZVOJOVÝCH ZEMÍ
    • => s růstem populace roste potřeba SUROVIN, ENERGIE, POTRAVIN, VODY, PROSTŘEDÍ
    • => v součastnosti je na Zemi asi 6 miliard
  • NIČENÍ ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ
    • = OVZDUŠÍ, VODY, PŮDY
  • SUROVINOVÁ a ENERGETICKÁ KRIZE
    • = v současné době hrozí VYČERPÁNÍ NEOBNOVITELNÝCH NEROSTNÝCH SUROVIN (ROPA, UHLÍ, PLYN, ŽELEZNÁ RUDA), v budoucnu i VYČERPÁNÍ OBNOVITELNÝCH SUROVIN (DŘEVO, VODA)
  • ZMĚNA KLIMATU
    • = hlavně zvýšené koncentrace CO2 = SKLENÍKOVÝ EFEKT (kromě CO2 ještě vodní pára, methan, oxidy dusíku)
    • => CO2 vzniká hlavně při SPALOVACÍCH PROCESECH = BRÁNÍ ÚNIKU TEPLA Z POVRCHU ZEMĚ = oteplování klimatu
  • VYMÍRÁNÍ DRUHŮ

 

PROBLEMATIKA ZNEČIŠTĚNÍ OVZDUŠÍ

  • EMISE = látky, které se dostávají do ovzduší (SAZE, PRACH, VÝFUKOVÉ PLYNY, SO2, NO2)
  • IMISE = látky vzniklé reakcemi EMISÍ mezi sebou nebo se složkami vzduchu
  • SMOG = směs EMISÍ a IMISÍ, které se tvoří nad průmyslovými aglomeracemi (OSTRAVSKO, MOSTECKO, …)
  • INVERZE = díky teplotní inverzi nedochází k promíchávání vzduchu (špatné rozptýlené podmínky) a SMOG zůstává při zemi

 

SO2

  • SO2 – vzniká hlavně při spalování Paliv obsahujících sítu ( = hnědé uhlí) => jeho rozpuštěním ve srážkové vodě vznikají KYSELÉ DEŠTĚ
  • OXIDY DUSÍKU (NOx) =vznikají spalováním fosilních paliv a jako součást výfukových plynů
    • = složka kyselých dešťů, účast na vzniku ozonové díry
  • CO2 = viz výše
  • UHLOVODÍKY
    • vznikají nedokonalým spalováním fosilních paliv
    • karcinogenní, účast  na vzniku skleníkového efektu
  • OLOVO = z výfukových plynů , enzymatický jed, MUTAGEN
  • FREONY = uvolňují se z chladných zařízení, sprejů
    • = poškození ozonosféry
  • NH3 = z chladících zařízení, toxický

 

PROBLEMATIKA ZNEČIŠTĚNÍ PŮDY

  • Látky znečišťující půdu poškozují EDAFON. Snižují úrodnost, dostávají se do rostlin a vody a odtud do těl živočichů a člověk
  • HNOJIVA = dochází k zasolení půdy, hromadění látek v těle rostlin ( dusičnany) a kontaminace vody
  • PESTICIDY = v zemědělství se používají k hubení škůdců, plevelů apod. => hubí kromě škůdců i ostatní organismy => mohou se hromadit v tělech organismů i půdě
  • IMISE = padají ze vzduchu = těžké kovy, popílek, kyselé deště
  • EROZE = rozrušení  a odnos půdy větrem nebo vodou => urychluje ji odstranění vegetace, nevhodné argotechnické postupy (těžká mechanizace, orba po spadujicich), likvidace mezí
  • ZHUTNŠĚNÍ PŮDY = používání těžké mechanizace => půda nemá vhodnou strukturu => špatný však vody, horší provzdušňování apod….

 

PEOBLEMATIKA ZNĚČIŠTĚNÍ VODY

  • V současné době stoupá spotřeba pitné i užitkové vody
  • V přírodě ubývají vodní zdroje
  • Vzrůstá znečištění vody ( odpadní vody)
  • 1) BIOLOGICKÉ ZNEČIŠTĚNÍ
    • =silážní šťávy, močůvka, kejda
  • 2) CHEMICKÉ ZNEČIŠTĚNÍ
    • Ropa a ropné produkty= havárie ropovodů, ropných tankerů
    • Fenoly = toxické, karcinogenní => součást odpadních vod při zpracování fosilních paliv
    • Poychlorované bifenycy (PCB) = uvolňují se z nátěrových hmot, mazadel, hydraulických kapalin
    • Vážně poškozují zdraví
    • Detergenty = na hladině vzniká pěna => nedostatek O2 = TENZIDY a FOSFOREČNANY
    • Hnojiva = nebezpečné jsou hlavně dusičnany => do vody se dostávají splachem z půdy
    • Pesticidy = do vody se dostávají splachem z půdy
    • Těžké kovy = ze skládek, z odpadních průmyslových vod apod.
  • 3) FYZIKÁLNÍ ZNEČIŠTĚNÍ
    • RADIOAKTIVNÍ
      • ukládání RADIOAKTIVNÍHO ODPADU do kontajnérů na dně moří
      • chladící voda z ATOMOVÝCH ELEKTRÁREN
    • TEPELNÉ = vypoštění CHLADÍCÍ VODY z elektráren
    • MECHANICKÉ=průmyslové KALY, odplavená půda

 

OCHRANA PŘÍRODY

  • k základním myšlenkám ochrany životního prostředí patří strategie TRVALE UDRŽITELNÉHO ROZVOJE→rozvoj, který by uspokojoval současné potřeby lidstva, aníž by ohrožoval potřeby budoucnosti
  • zákl. teze trvale udržitelného rozvoje:
  • každý člověk by měl uspokojit své zákl. potřeby(nezávad. Voda, potraviny)
  • i budoucí generace by měli uspokojit své zákl. potřeby, alespoň jako tato generace
  • hledání rovnováhy mezi právy a svobodou jedince a jeho zodpovědností vůči ostatním lidem a přírodě
  • v současné době je řada organismů vinou člověka z přírody vyhubena(DRONTE MAURICIJSKÝ, ALIKA VELKÁ, VAKOULK, ORCHIDEJE…)
  • mnohé druhy patří mezi OHROŽENÉ DRUHY, rozlišujeme několik KATEGORIÍ OHROŽENÝCH TAXONŮ:

a) KRITICKY OHROŽENÉ

  • za současného stavu je jejich další přežití NEPRAVDĚPODOBNÉ
  • JEŠTĚRKA ZELENÁ, ŽELVA BAHENNÍ, BLEDULE JARNÍ, KONIKLEC JARNÍ, HŘIB KRÁLOVSKÝ…

b) OHROŽENÉ

  • jejich početnost se snižuje, jestliže nepřestanou působit příčiny ohrožení, stanou se KRITICKY OHROŽENÝMI
  • NETOPÝR REZAVÝ, CHOCHOLOUŠ OBECNÝ, MANDELÍK HAJNÍ, ROSNATKA OKROUHLOLISTÁ, LILIE CIBULKONOSNÁ

c) VZÁCNÉ

  • jejich populace je malá, celé v současnosti nejsou považovány za OHROŽENÉ, ovšem jakoukoliv změnou podmínek se jimi mohou stát PLOTICE LESKLÁ, SVIŠT´ MORSKÝ, RYS OSTROVID
  • ohrožené druhy organismů jsou CELOSVĚTOVĚ I V JEDNOTLIVÝCH ZEMÍCH UVÁDĚNY V ČERVENÝCH KNIHÁCH


Další podobné materiály na webu: