Organismy a prostředí (abiotické, biotické)

 

   Otázka: Organismy a prostředí

   Předmět: Ekologie

   Přidal(a): Veronika

 

Organismus je otevřená soustava, mezi ním a prostředím probíhá výměna látek a energií.

Prostředí je tvořeno dvěma složkami:

• ABIOTICKOU (=NEŽIVÁ PŘÍRODA)
  • všechny fyzikální a chemické vlastnosti prostředí (voda, půda, vzduch…)

• BIOTICKOU (=ŽIVÁ PŘÍRODA)
  • všechny organismy – mikroorganismy, rostliny, houby, živočichové, člověk – kteří osidlují stejné prostředí

 

EKOLOGICKÁ VALENCE (TOLERANCE) = rozmezí podmínek, za kterých je organismus schopen žít

• MINIMUM (dolní mez)= nejnižší hodnota podmínek, za nichž organismus ještě může přežít (=LETÁLNÍ HRANICE)
• MAXIMUM (horní mez)= nejvyšší hodnota podmínek, za nichž organismus ještě žije (=LETÁLNÍ HRANICE)
• OPTIMUM = hodnota podmínek nejvhodnějších pro život organismu

Valence vymezuje TOLERANCI DRUHU => Zákon TOLERANCE => každý organismus je schopen existovat v určitém rozpětí působení libovolného ekologického faktoru

 

Organismy mají různou šířku ekologické valence:

1) Druhy s úzkou ekologickou valencí (tolerancí) = STEJNOVALENTNÍ = STEJNOEKNÍ = mají MALOU TOLERANCI => nesnášejí výraznější kolísání podmínek prostředí

• např. : STEJNOTERMNÍ ORGANISMY potřebují určitou teplotu prostředí : TROPICKÉ ROSTLINY ŘASY NA LEDOVCÍCH )
• Tyto druhy slouží jako BIOINDIKÁTORY
• např.: ŠŤAVEL KYSELÝ nebo BRUSINKY, svým výskytem indikují vždy KYSELOU PŮDU.
• BLEŠIVCI, žijí jen v dobře prokysličené a čisté vodě.

 

2) Druhy s širokou ekologickou valencí ( tolerancí ) = euryvalentní = EURYEKNÍ = mají VELKOU TOLERANCÍ => dobře snášejí kolísání faktorů

• např.: EURYTERMNÍ ORGANISMY žijí v široké teplotním rozmezí = KOPŘIVA
• Podle tolerance organismů můžeme kterémukoli EKOLOGICKÉMU FAKTORU stanovit dvojici podobných názvů:

TEPLOTA                              STEJNOTERMNÍ                               X             EURYTERMNÍ

SŮL (SALINITA)                STENOHALINNÍ                X             EURYHALINNÍ

KYSLÍK                                 STENOOXYBIONTNÍ       X             EURYOXYBIONTNÍ

POTRAVA                           STENOFÁGNÍ                    X             EURYFÁGNÍ

 

ZÁKON MINIMA

• Podle SHELFORDA : KAŽDÝ TOLERUJE URČITÉ ROZPĚTÍ LIBOVOLNÉHO FAKTORU A NEJLÉPE V PROSTŘEDÍ PROSPÍVÁ PŮSOBÍ-LI VNĚJŠÍ VLIVY V ROZSAHU OPTIMÁLNÍCH HODNOT
• Podle LIEBUGA: ŽÁDNÝ Z FAKTORŮ NESMÍ PŘEKROČIT HRANICE EKOLOGICKÉ VALENCE JINAK SMRT ORGANISMU

 

Limitující faktory (= MEZNÍ FAKTORY)

• = faktory, které rozhodují o výskytu druhů na daném stanovišti => faktory, které již překračují HRANICE PŘIZPUSOBIVÝCH DRUHU
• Známe-li rozsah přizpůsobivosti jednotlivých druhů k určitému faktoru můžeme to zpětně použít ke zhodnocení stanoviště, na kterém žijí= BIOINDIKÁTORY (ekologické indikátory).

 

ABIOTICKÉ SLOŽKY PROSTŘEDÍ

• jsou vytvářeny neživou přírodou  => jejich soubor = BIOTOP
• mohou výrazně ovlivnit život organismu
• => Zoologie používá speciální označení pro živočichy, kteří žijí v určité prostředí  => obvykle končí koncovkou  – kolní

TERIKOLNÍ  = půdní
ARENIKOLNÍ = písek
PETRIKOLNÍ = na skalách
LIMIKOLNÍ = v bahně
LIGNIKOLNÍ  = ve dřevě
SILVIKOLNÍ  = lesní
AGRIKOLNÍ  =  polní
NIDIKOLNÍ =  v hnízdě

 

SLUNEČNÍ ZÁŘENÍ

• na zem dopadá sluneční záření o vlnové délce 290 – 5000 nm
• => pro organismy je zdrojem energie, světla a tepla

ULTRAFIALOVÉ ZÁŘENÍ = 100 – 390 nm, 90% zachytí ozónová vrstva

• Ozónová díra
• Pozitivní účinky: tvorba vitamínu D
• Negativní účinky : brzdí růst, ničí mikroorganizmy (= baktericidní), Způsobuje mutace + Nádory

VIDITELNÉ SVĚTLO =260 – 270 nm

• Světlo ovlivňuje organismy: Vlnovou délkou, Intenzitou , délkou působení, směrem osvětlení apod..

FOTOPERIODA

•  Je příčinou PERIODICITY BIOLOGICKÝCH JEVŮ = BIORITMŮ  -cirkadiánní = cca 24 hod.
• Sezónní

Dělení organismů podle nároků na světlo:

• *STENOFOTNÍ x EUROFOTNÍ
• *SVĚTLOMILNÉ = FOTOFILNÍ (Heliofilní)
• STÍNOMILNÉ = SKIOFILNÍ
• TEMNOMILNÉ = FOTOFÓBNÍ (Heliofóbní)

 

INTEGRAČNÍ ZÁŘENÍ = 800 – 5000 nm

• nejvýznamnější zdroj tepla

 

TEPLO

• ZDROJE TEPLA:
  • Slun. Záření
  • Okolní prostředí
  • Exoterm. reakce oraganismu
• TEPLOTNÍ OPTIMUM VĚTŠINY ORGANISMŮ = 15 – 30 °C
• EXTERÉMY:
  • Bakterie = -190 – 100 °C
  • Želvušky v Anabióze = -271 – 100 °C
• DĚLENÉ ORGANISMŮ PODLE NÁROKU NA TEPLO:
  • STEJNOTERMNÍ x EURYTERMNÍ
  • CHLODNOMILNÍ = PSYCHROFILNÍ (Kraofilní – žijící na ledu a sněhu)
  • TEPLOMILNÍ = TERMOFILNÍ

 

STUDENOKREVNÍ ŽIVOČICHOVÉ = poikilotermní = EXOTERMNÍ

• Teplota jejich těla je závislá na teplotě okolí

 

TEPLOKREVNÍ ŽIVOČICHOVÉ = homoitotermní = ENDOTERMNÍ

• Udržují svou tělesnou teplotu na určité výši, bez ohledu na teplotu okolí. Zimní spánek- hibernace, letní spánek- estivace.

 

3) Vzduch

• organismy žijí v troposféře do výšky 7000m (u člověka je adaptace možná do 5200 m. n. m.)

 

Kyslík

• ve vzduchu asi 21% => se stoupající nadmořskou výškou jeho množství klesá
• produkují jej rostliny => nezbytný pro aerobní organismy
• pro obligátní anaeroby – toxický

 

Oxid uhličitý

• ve vzduchu asi 0,03% => zvyšuje se = skleníkový efekt
• důležitý pro fotosyntézu
• zdroje
  • hoření uhlíkatých látek
  • dýchání organismů
  • rozklad organických látek
  • sopečná činnost

Dusík

• ve vzduchu asi 78%
• vzdušný dokážou využívat některé bakterie (hlízkové) a sinice

 

Vzdušná vlhkost

• ovlivňuje vodní bilanci suchozemských organismů
• dělení organismů podle nároků na vzdušnou vlhkost
  • stenohygrické x euryhygrické
  • vlhkomilné = hygrofilní (obojživelníci)
  • mezofilní = střední vlhkost (většina organismů)
  • suchomilné = xerofilní (obyvatelé pouští)

 

4) Voda

• ve vodě ubývá množství kyslíku se zvyšující se teplotou
• na zemi se vyskytuje ve třech skupenstvích (kapalném, plynném, pevném) => nejdůležitější je kapalné
  • mořská voda = 70,8% povrchu
  • sladká voda = 2% zemského povrchu
  • Brakické vody = přechod mezi slanou a sladkou vodou

• Vody se člení do oblasti
  • pelagiál = volná voda
    • Obývá ho:
      • plankton = soubor drobných organismů, který se vznáší, nebo plave ve vodě (zooplankton + fytoplankton)
      • nekton = soubor větších organismů, s aktivním pohybem (např. ryby)
    • bentál = dno
      • Obývá ho:
        • Bentos (nitěnky, chobotnice,…)
      • litorál = pobřežní mělčiny
      • abysál = dno mořských hlubin
    • Salinita (slanost) vody
      • u sladké vody jí způsobují uhličitany a sírany = 0,05 – 0,04
      • u slané vody ji způsobují chloridy = průměr 35%
      • => ovlivňuje zamrzání vody
        • euryhalinní x stenohalinní

• Hydrostatický tlak
  • Roste s hloubkou
• pH vody
  • dešťová voda = 5,6
  • mořská voda = 8,3
  • rašeliniště = 3
  • vápenatá voda =10

 

5) PŮDA = PEDOSFÉRA

• vzniká zvětráváním hornin a činností organismů
• = zvětralá matečná hornina + humus + edafon
• Podle zrnitosti rozeznáváme půdní druhy
  • písčité (lehké)
  • hlinité (střední)
  • jílovité (těžké)
• EDAFON = soubor všech organismů žijících v půdě
• FYTOEDAFON = řasy, sinice, bakterie, houby
• ZOOEDAFON = prvoci, ploštěnky, žížaly, měkkýši, hmyz, obratlovci
• pro organismy jsou nejdůležitější tyto vlastnosti půdy:
  • STRUKTURA = způsob uspořádání půdních agregátů
  • PÓROVITOST = páry se tvoří mezi půdními částicemi a jejich agregáty
  • SOPČNÍ SCHOPNOST = schopnost půdních částic vázat na svém povrchu vodu a ionty
  • PŮDNÍ VLHKOST = voda v půdě je v různém skupenství
  • PŮDNÍ VZDUCH = obsah vzduchu závisí na pórovitosti půdy, na obsahu vody a na její struktuře
  • TEPLOTA = nejmenší výkyvy jsou v povrchové vrstvě (50cm), směrem do hloubky se vyrovnává

• Dělení organismů podle celkové zásoby živin v půdě:
  • OLIGOTROFNÍ = rostou na půdách chudých na živiny (vřes)
  • MEZOTROFNÍ = rostou na půdách se střední zásobou živin (trávy)
  • EUTROFNÍ = rostou na půdách bohatých na živiny (lilie)
• Dělení organismů podle pH půdy:
  • ACIDOFILNÍ = na kyselých půdách (vřes, azalky)
  • NEUTROFNILNÍ = většina organismů
  • ALKALIFNÍ = na zásaditých půdách = vápence (koniklec, sleziník, plži)
• Dělení organismů podle speciálních nároků na určitou živinu:
  • HALOFILNÍ = osidlují půdy s vysokým obsahem solí – chloridů, síranů, uhličitanů (někteří brouci, ploštice, lebeda)
  • KALCIFILNÍ = vápnomilní (někteří plži, koniklec)
  • KALCIFOBNÍ = nesnášejí vápník (azalka)
  • NITROFILNÍ = na půdách bohatých dusíkem (kopřiva, maliník)
  • NITROFOBNÍ = na půdách s nedostatkem dusíku (rosnatka okrouhlolistá)

 

ADAPTACE ORGANISMŮ NA ABIOTICKÉ SLOŽKY PROSTŘEDÍ

ADAPTACE = přizpůsobení se organismu, podmínkám prostředí

• jsou většinou vyvolány změnami dědičných znaků => ty mohou být způsobeny mutacemi nebo rekombinací genů
• při vývoji adaptací působí prostředí selekčně = přírodní výběr

 

Dělení adaptací

• MORFOLOGICKÉ = vedou k přizpůsobení tvaru těla, např. změna tvaru a funkce končetin savců žijících v různém prostředí (hrabavá končetina krtka, křídla netopýra, ploutve velryby)
• FYZIOLOGICKÉ = vedou ke změnám fyziologických procesů na těle organismu, např. změny metabolismu související se změnou výživy
• ETOLOGICKÉ = vedou k přizpůsobování chování, např. různé mechanismy orientace v prostoru, různé způsoby vyhledávání a získávání potravy, vzájemné dorozumívání, budování hnízd, doupat, úkrytů apod.

 

Divergence a Konvergence

• Divergence = Vznik RŮZNÝCH ZNAKŮ u VÝVOJOVĚ BLÍZKÝCH FOREM jako důsledek PŘIZPŮSOBENÍ k ROZDÍLNÝM AKTIVITÁM, nebo PODMÍNÁKM PROSTŘEDÍ např. (Darwinovi pěnkavy- Galapágy)
• Konvergence =  Vznik PODOBNÝCH ZNAKŮ u VÝVOJOVĚ NEPŘÍBUZNÝCH SKUPIN  ORGANISMŮ, který byl vyvolán ADAPTACÍ KE STEJNÝM AKTIVITÁM nebo PODMÍNKÁM PROSTŘEDÍ(např. Podobný tvar těla- žraloka, ryby a delfína, jako důsledek přizpůsobení se životu ve vodě)

 

Biotické podmínky života

• patří sem VZÁJEMNÉ VZTAHY MEZI ORGANISMY (POPULACEMI)

 

POPULACE = soubor jedinců téhož druhu (různého stáří), žijící na určitém místě, v určitém čase, mezi nimiž je možná trvalá výměna genetické Informace. (např. Populace medvěda hnědého v tatrách v roce 2005)

 

Znaky populací

Hustota (denzita) populace

• Vyjadřuje Počet jedinců (ABUNDANCE) nebo MNOŽSTVÍ BIOMASY žijící na JEDNOTCE PLOCHY) nebo PROSTORU (např. Počet bakterií v 1l vody)
• Velkou Hustotu mají většinou DROBNÉ ORGANISMY (bakterie, hlodavci, prvoci)
• Malou Hustotu mají většinou VELK0 ORGANISMY (šelmy)

Maximální hustota – Je dána NOSNOU KAPACITOU PROSTŘEDÍ (potrava, prostor, světlo,…)

Minimální hustota – Je dána NEJMENŠÍM POČTEM JEDINCŮ, nutných k ROZMNOŽOVÁNÍ, LOVU, OCHRANU apod. => ocitne-li se populace na této HRANICI je považována za OHROŽENÝ DRUH.(potrava, nepřátelé, počasí, nemoci)

• Hustota populace se mění VLIVEM VNĚJŠÍCH FAKTORŮ nebo NATALITY, MORTALITY aspod.
• Oscilace = krátkodobé změny HUSTOTY POPULACE (např. BĚHEM ROKU) => rozmnožování, migrace
• Fluktuace = dlouhodobé změny HUSTOTY POPULACE (např. BĚHEM NĚKOLIKA LET)=> přemnožení (GRADACE), VYHUBENÍ.

 

Rozmístění= rozptyl (disperze) populace

• Náhodné => např. STROMY V PARKU
• Rovnoměrné=>např. PŘISEDLÍ  ŽIVOČICHOVÉ  V LESE
• Shloučené=> např. TRSY TRAV nebo STÁDA BÝLOŽRAVCŮ

 

Růst populace

• = Zvětšování počtu jedinců => záleží na struktuře populace.
• => Je ovlivněna především vztahem mezi MORTALITOU a NATALITOU
  • NATALITA= množinost jedinců (porodnost)= počet nových jedinců za určitou dobu
  • MORTALITA= úmrtnost jedinců= počet uhynulých jedinců za určitou dobu
• Další faktory ovlivňující růst populace:
  • STĚHOVÁNÍ (MIGRALITA):
    • Migrace= pravidelně se opakující stěhování se zpětným návratem na původní místo výskytu (např. TAHY PTÁKŮ DO ZIMOVIŠŤ)
    • Emigrace= vystěhování jedinců bez návratu (např. TAHY SARANČÍ ZA POTRAVOU)
    • Imigrace= přistěhování nových jedinců
  • RŮSTOVÉ KŘIVKY= vyjadřují způsob růstu:
    • EXPONENCIÁLNÍ= tvar „J“ => nepůsobí-li omezující faktory prostředí => dochází k přemnožení druhu (např. parazitické houby, mšice v příznivé sezóně, králík v austrálii)
    • SIGMIODNÍ= tvar „S“ => působí omezující faktory prostředí, které rychlost růstu po určité době brzdí (např. nedostatek potravy, nemoci) => tento typ růstu je nejčastější

 

Struktura populace

• složení, skladba populace
• každá populace má např.:
  • Strukturu věkovou= ovlivňuje další vývoj populace( RŮST X VYHYNUTÍ)
  • Sexuální- POMĚR POHLAVÍ => pro růst populace je určující počet samic
  • Struktura sociální= ukazuje VZÁJEMNÉ SOCIÁLNÍ VZTAHY MEZI JEDINCI (studuje ji ETOLOGIE)

 

Vztahy mezi populacemi = mezidruhové vztahy

• o všech MEZIDRUHOVÝCH VZTAZÍCH musíme uvažovat na úrovni POPULACE, nikoli JEDINCE
• populace všech organismů nežijí ve svém prostředí IZOLOVANĚ, ale jsou spjaty různými vztahy a vazbami s populacemi jiných organismů
• vztahy mezi jedinci populací různých druhů mohou být:

• • NEUTRÁLNÍ
  • POZITIVNÍ (jednostranně nebo vzájemně)
  • NEGATIVNÍ (jednostranně nebo vzájemně)

 

Neutrální vztahy

• • NEUTRALISMUS
  • populace jsou na sobě NEZÁVISLÉ, jejich životní prostory= NIKY jsou zcela odlišné (např. ZMIJE a KAPR)

 

Pozitivní vztahy

• • PROTOKOOPERACE=vzájemně prospěšné soužití dvou nebo více druhů, které je prospěšné pro všechny zúčastněné
    • je nezávazné, volné, dočasné. Může být kdykoli přerušeno (např. hnízdění dvou nebo více druhů ptáků na jednom místě, vytváření zimních hejn různých druhů sýkor, králíčků a šoupálků)
    • těsnějším typem PROTOKOOPERACE je ALIANCE = příležitostné a dočasné shromažďování  jedinců různých druhů, poskytují zlepšenou ochranu před nebezpečím (např. afričtí kopytníci s různými ptáky → čich x zrak
  • KOMENZALISMUS=interakce dvou druhů, z nichž jeden=KOMENZÁL má užitek z druhého
    • HOSTITELE, aniž by sněho hostilete nějak ovlivňoval (např. sdružování hyen, šakalů nebo supů a velkými šelmami→ zbytky kořisti)
  • MUTUALISMUS(=symbióza)= vzájemně prospěšný vztah mezi dvěma populacemi, může být:
    • Abligátní= permanentní spojení (např. soužití houby s řasou jako lišejník)
    • Fakulativní= dočasné spojení (např. přenos pylu hmyzem)

 

Negativní vztahy

• • KOMPETICE(KONKURENCE) = interakce, kdy populace dvou nebo více druhů mezi sebou soutěží(konkurující si) o zdroje potravy, životního prostoru, úkrytů apod.. (např. Rak bahenní vytlačuje domácí druh Raka říčního, Hrdlička zahradní vytlačuje naše domácí Hrdličku divokou)
  • AMENZALISMUS= jeden druh=INHIBITOR svými metabolity negativně působí na jiný druh=AMENZÁLA a sám není touto interakcí nijak ovlivněn (např. sinice vylučují do vody toxiny, které vyvolávají hynutí vodních bezobratlých, antibiotika jako metabolity plísní ničí bakterie)
  • Parazitismus = dočasné nebo trvalé soužití parazita na povrchu těla(ektoparazit) nebo uvnitř  těla(endoparazit) hostitele, který soužitím strádá
    • parazit je vždy menší něž jeho hostitel, jehož zdraví poškozuje a způsobuje často i jeho uhynutí
    • parazitismus může být:
      • Abligátní=nezbytný (např. tasemnice)
      • Fakultativní=příležitostný (např. pijavka)
  • Predace (=kořistnictví)= predátor (dravec ) je obvykle větší než jeho kořist,kterou aktivně

 

SPOLEČENSTVA = BIOCENÓZA

• =soubor POPULACÍ různých druhů organismů (ROSTLINY,  ŽIVOČICHOVÉ, MIKROORGANISMY) na určitém BIOTOPU
  • FYTOCENÓZA = společenstvo rostlin
  • ZOOCENÓZA =  společenstvo živočichů
• ve společenstvech se uplatňují MEZIDRUHOVÉ VZTAHY
• každé společenstvo má určitou STABILITU = pro její zachování je nutná DRUHOVÁ PESTROST = DIVERSITA, MEZIDRUHOVÉ VZTAHY a ZACHOVÁNÍ PODMÍNEK BIOTOPU

 

ROZVRSTVENÍ= STRATIFIKACE SPOLEČENSTVA

• PROSTOROVÉ – je dána rozmístěním jednotlivých populací v prostoru
  • VERTIKÁLNÍ (svislé) = rozvrstvení do PATER (stratifikace)
    • Např. LES: patra KOŘENOVÉ, MECHOVÉ, BYLINNÉ, KEŘOVÉ, STROMOVÉ)
  • HORIZONTÁLNÍ (vodorovné) = rozmístění na ploše
    • Např.  rozdíl mezi POBŘEŽÍM A VOLNÝM OCEÁNEM
• ČASOVÉ – jedná se o postupné změny společenstva:
  • BĚHEM SEZÓNY
  • BĚHEM DELŠÍHO OBDOBÍ
• DRUHOVÉ – druhové složení společenstva se mění v PROSTORU a ČASE
  • Např. BĚHEM ROČNÍHO OBDOBÍ

 

PŘECHODNÁ SPOLEČENSTVA = EKOTONY

• vznikají n styku různých společenstev → představují přechod mezi CENÓZAMI → jsou ovlivněny oběma sousedícími společenstvy, avšak mají také vlastní specifické znaky
  • Např. mezi LESEM a LOUKOU vzniká vegetace v podobě křovin a bylin, které spolu s faunou se liší od SPOLEČENSTVA LESA A LOUKY,  i když jsou jimi velmi OVLIVŇOVÁNY)

 

PRIMÁRNÍ A SEKUNDÁRNÍ BIOCENÓZY

• původní přirozené nebo-li PRIMÁRNÍ BIOCENÓZY byly a jsou stále více narušovány člověkem →v KULTURNÍ KRAJINĚ, která je hustě osídlená člověkem jsou PŘIROZENÁ SPOLEČENSTVA stále vzácnější a na jejich místě vznikají DRUHOTNÉ nebo-li SEKUNDÁRNÍ BIOCENÓZY → tato společenstva udržuje člověka, proto se také nazývají ANTROPOCENÓZY

 

AGROCENÓZY= jednoroční společenstva, udržované jen opakovanými technickými zásahy člověka (Např. POLE)

• →jestliže AGROCENÓZU ponecháme sami sobě, začnou se v ní uplatňovat AUTOREGULAČNÍ MECHANISMY  její další vývoj směřuje k OBNOVĚ PŮVODNÍHO SPOLEČENSTVA

 

SYNANTROPNÍ SPOLEČENSTVA

• společenstva nejvíce ovlivněná člověkem, která vznikla a udržují se na uměle vytvořených místech (Např. OKRAJE CEST, OKOLÍ SÍDLIŠŤ)

 

SUKCESE

• každá BIOCENÓZA se mění, je to zákonitý proces vývoje každého společenstva
• samostatný, postupný vývoj ve složení společenstva
• =>probíhá podle určitých zákonitostí často několik let až tisíc roků
• =>společenstvo se mění od JEDNODUCHÉHO (s malým počtem druhů) ve společenstvo SLOŽITÉ (s větším počtem druhů)
• konečným studiem vývoje BIOCENÓZY=>stádium relativně stabilní= je tzv. KLIMAX

 

NEJVÝZNAMNĚJŠÍ SPOLEČENSTVA NAŠÍ KRAJINY

• současná společenstva na území našeho státu, NEJSOU VĚTŠINOU PŮVODNÍ (PRIMÁRNÍ BIOCENÓZY):
• LESNÍ SPOLEČENSTVA:
  • a) OLŠINY=zamokřená stanoviště v PAHORKATINÁCH
  • b) LUŽNÍ LESY=oblasti vodních toků s PERIODIC.ZÁPLAVAMI
  • c) TEPLOMILNÉ DOUBRAVY=PAHORKATINY nejteplejších oblastí naší republiky
  • d) DUBOHABROVÉ HÁJE=teplejší PAHORKATINY
  • e) KYSELÉ DOUBRAVY=pahorkatiny s kyselým podložím (chudé půdy)
  • f) BUČINY=podhorské a horské oblasti
  • g) SUŤOVÉ LESY=prudké kamenité svahy PAHORKATIN a HOR=>zabraňující EROZI půdy
  • h) HORSKÉ SMRČINY= vyšší HORSKÉ POLOHY
• NELESNÍ SPOLEČENSTVA:
  • a) SPOLEČENSTVA VOD A MOKŘADŮ (Plankton, Bentos, Nekton)
  • b) SPOLEČENSTVA RAŠELINIŠŤ =horské a podhorské oblasti na kyselých půdách
  • c) SPOLEČENSTVA LUK A PASTVIN=většinou UMĚLÁ SPOLEČ.
  • d) XEROTERMNÍ TRAVINNÁ SPOLEČ.=teplá, suchá stanoviště

 

EKOSYSTÉM

• EKOLOGICKÝ SYSTÉM, který je tvořen SPOLEČENSTVEM ORGANIZMŮ a JEHO ABIOTICKÝM PROSTŘEDÍM=>tzn. BIOCENÓZOU a JEJÍM BIOTOPEM
• je základní FUNKČNÍ JEDNOTKOU PŘÍRODY
  • je to určitá část BIOSFÉRY, která je charakterizována SLOŽITÝMI POTRAVNÍMI VZTAHY, KOLOBĚHEM LÁTEK a TOKEM ENERGIE=> OTEVŘENÝ SYSTÉM=> mezi ekosystémem a okolím dochází k výměně LÁTEK a ENERGIE
  • VSTUPY:SVĚTLO, TEPLO, VODA, O₂, CO₂,ORGANISMY
  • VÝSTUPY:TEPLO, DÝCHACÍ PLYNY, ODPADNÍ LÁTKY, MIGRUJÍCÍ ORGANISMY, apod.
  • =>není definován SVOU VELIKOSTÍ => ekosystémem může být např. CELÁ BIOSFÉRA, LES, KALUŽ, MOŘE, TŮŇ, ŘEKA, VŘESOVIŠTĚ, STROM, PAŘEZ…
  • ekosystémy mohou být PŘIROZENÉ (Prales) nebo UMĚLÉ (SMRKOVÁ MONOKULTURA)=>přirozené ekosystémy mají na rozdíl od umělých většinou VELKOU DRUHOVOU DIVERZITU

 

STRUKTURA A FUNKCE EKOSYSTÉMU

• EKOSYSTÉM se skládá ze 4 NEZBYTNÝCH FUNKČNÍCH SLOŽEK:

• • BIOTOP (ABIOTICKÉ PROSTŘEDÍ)=sluneční energie, vzduch, voda, půda, odumřelá organická hmota
  • PRODUCENTI=>AUTOFORNÍ ORGANISMY = ROSTLINY = fotosyntéza -vytvářejí ORGANICKÉ LÁTKY Z LÁTEK ANORGANICKÝCH = kromě zelených ROSTLIN zde řadíme také CHEMOTROFNÍ (CHEMOLITOTROFNÍ) BAKTERIE = sirné, nitrifikační, železité, metanové, apod.
  • KONZUMENTI = HETEROTROFNÍ ORGANISMY závislé na organické hmotě vyprodukované organismy autotrofními => současně vytvářejí novou ORGANICKOU HMOTU svých těl = sekundární producenti. Rozlišujeme:
    • Konzumenti 1. Řádu = býložravci
    • Konzumenti 2. Řádu = masožravci (drobné šelmy) a všežravci
    • Konzumenti 3. Řádu = další masožravci (velké šelmy)
  • DEKOMPOZITOŘI(DESTRUENTI) = ROZKLADAČI
    • postupně rozkládají organickou hmotu na MINERÁLNÍ ŽIVINY = HOUBY, BAKTERIE a tím je ZPŘÍSTUPŇUJÍ PRODUCENTŮM

 

POTRAVNÍ (Trofické) ŘETĚZCE

• = přenos LÁTEK  a ENERGIE v ekosystému se uskutečňuje v POTRAVNÍCH ŘETĚZCÍCH, které spojují v jednom směru JEDNOTLIVÉ POTRAVNÍ ÚROVNĚ => jeden organizmus je zdrojem ENERGIE  pro DRUHÝ atd….=>ENERGIE SVĚTELNÉHO ZÁŘENÍ poutaná prostřednictvím ZELENÝCH ROSTLIN do CHEMICKÝCH VAZEB je v rámci EKOSYST. postupně uvolňována
• Na jednotlivých TROFICKÝCH (potravních) ÚROVNÍCH se vždy VĚTŠÍ ČÁST ENERGIE ZRÁCÍ NEVYUŽITA => a jen menší část ENERGIE slouží pro VÝSTAVBU TĚLA
• Proto je potravní řetězec omezen na 3 – 4 články (pro další by se nedostávalo energie)

 

Rozlišujeme 3 základní typy potravních řetězců:

• PASTEVNĚ KOŘISTNICKÝ POTRAVNÍ ŘETĚZEC
  • = vede od ROSTLINNÝCH PRODUCENTŮ, na ně potravně navazují KONZUMENTI I.Řádu (býložravci), na ně konzumenti II. Řádu (masožravci = predátoři býložravců), na ně konzumenti III. Řádu (masožravci = predátoři masožravců)

• • Např. * řasy a sinice (fytoplankton) -> perloočky (zooplankton) -> býložravé ryby -> masožravé ryby -> člověk
    • Strom -> lýkožrout -> hmyzožravý pták -> dravec
    • Vojtěška -> hraboš polní -> káně lesní
  • VELIKOST TĚLA V JEDNOTLIVÝCH POTRAVNÍCH ÚROVNÍCH SE ZVĚTŠUJE, NAOPAK SE ZMENŠUJE JEJICH POČET
• DEKOMPOZIČNÍ (detritový) = ROZKLADNÝ POTRAVNÍ ŘETĚZEC
  • Vede od odumřelé rostlinné nebo živočišné hmoty přes nekrofágy a saprofágy k mikroorganismům, které mrtvou organickou hmotu rozkládají a v konečné fázi mineralizují
  • Konečným produktem rozkladu organické hmoty jsou minerální látky – CO₂
  • MOLEKULÁRNÍ IONTOVÉ PRODUKTY
    • dekompoziční PŘ je jediný, který umožňuje existenci KOLOBĚHU UHLÍKU  a MINERÁLNÍCH LÁTEK v EKOSYSTÉMECH
    • např.: odumřelý organismus -> saprofágní hmyz -> houba -> bakterie
    • -> velikost těla rozkladačů se zmenšuje, naopak se zvětšuje jejich počet
• PARAZITICKÝ POTRAVNÍ ŘETĚZEC
  • vede od hostitele, který je základním zdrojem potravy, přes parazita k parazitům dalších řádů
  • např.: savec -> na něm parazitující hmyz -> parazitické bakterie -> bakteriofág
  • => velikost těla konzumentů se zmenšuje, naopak se výrazně zvětšuje jejich počet
  • vzájemné potravní vztahy v ekosystému můžeme graficky znázornit POTRAVNÍ PYRAMIDOU:

• v potravní pyramidě je naznačen KOLOBĚH LÁTEK a JEDNOSMĚRNÝ TOK ENRGIE(šipky)

 

TOK ENERGIE V EKOSYSTÉMU

• → je JEDNOSMĚRNÝ a NEZVRATNÝ →energie vstupuje do EKOSYSTÉMU ve formě SLUNEČNÉHO ZÁŘENÍ a je vázána PRODUCENTY při FOTOSYNTÉZE → organická hmota je v POTRAVNÍCH ŘETĚZCÍCH postupně odbourána při LÁTKOVÉ PŘEMĚNĚ→ VĚTŠINA ENERGIE, KTERÁ JE VÁZÁNA V organické hmotě se uvolňuje v podobě TEPLA, menší část využívají organismy k ZAJIŠTĚNÍ SVÝCH ŽIVOTODÁRNÝCH POCHODŮ (RŮST, POHYB, ROZMNOŽOVÁNÍ)
• →z celkového množství SLUNEČNÉHO ZÁŘENÍ rostliny zachytí a využijí jen 1% pro tvorbu BIOMASY SVÝCH TĚL=PRIMÁRNÍ HRUBÁ PRODUKCE EKOSYSTÉMU→ pouze 50% z ní (95%) spotřebují ke svému životu (dýchání…) zbývající část (0,5%) = PRIMÁRNÍ ČISTÁ PRODUKCE EKOSYSTÉMU→ slouží, jako POTRAVA PRO BÝLOŽRAVCE →TI Z NÍ VYUŽIJÍ POUZE 10-20%→jednak pro TVORBU SVÉ BIOMASY=SEKUNDÁRNÍ PRODUKCE EKOSYSTÉMU, jednak pro krytí SVÝCH ENERGETICKÝCH POTŘEB (dýchání apod. …)
• →zbývající část z PRIMÁRNÍ ČISTÉ PRODUKCE (nezkonzumovaná vegetace) je tzv. ČISTÁ PRODUKCE EKOSYSTÉMU

 

KOLOBĚH LÁTEK V EKOSYSTÉMU → je UZAVŘENÝ a má CYKLICKÝ CHARAKTER

• rychlost koloběhu je různá u různých látek, tak také v různých ekosystémech  → jde zejména o KOLOBĚH PRVKŮ, které jsou z ANORGANICKÝCH SLOUČENIN  transformovány do různých ORGANICKÝCH LÁTEK a stávají se součástí  TĚLA ORGANISMŮ → z nich jsou opět DEKOMPOZIČNÍM PROCESEM uvolňovány do  původní  ZÁSOBÁRNY MINERÁL. ŽIVIN → ty to koloběhy se nazývají BIOGEOCHEMICKÉ PROCESY, protože zahrnují KOLOBĚH PRVKŮ a LÁTEK mezi ŽIVÝMI a NEŽIVÝMI SLOŽKAMI EKOSYSTÉMU.
• FYTOFÁG = živočich žijící se rostlinami
• ZOOFÁG = živočich konzumující živé živočichy
• SAPROFÁG = živočich žijící se rozkládajícími se těly uhynulých organismů (hrobařík)
• KOPROFÁG = živí se výkaly jiných živočichů (chrobák)
• NEKROFÁG = živí se mrtvými  těly jiných živočichů (sup)

 

EKOLOGICKÁ NIKA

• každý organismus vykonává v ekosystému svoji specifickou funkci, která je min. vlastní a je pro něj charakteristická.
• soubor všech POTRAVNÍCH (TROFICKÝCH) NÁROKŮ organismu označujeme jako POTRAVNÍ (TROFICKÁ) NIKA
• souhrn všech SPECIFICKÝCH NÁROKŮ NA PODMÍNKY MÍSTA, V NĚMŽ ORGANISMUS ŽIJE označujeme jako PROSTOROVÁ(STANOVIŠTNÍ) NIKA

 

EKOLOGICKÁ NIKA = POTRAVNÍ + PROSTOROVÁ NIKA

• → čím jsou druhy příbuznější, tím podobnější niky obsahují, avšak ani dva druhy nemohou trvale existovat v jedné a téže nice → jeden druh niku obsadí a druhý a druhý je zní vytlačen

 

BIOMY

• společenstva velkých oblastí ZEMĚ spolu se SUBSTRÁTEM (PŮDOU) a MAKROKLIMATEM tvoří rozsáhlé ekologické systémy, které nazýváme BIOMY
• každý BOIM obsahuje stálá typická společenstva ROSTLIN a ŽIVOČICHŮ s určitým druhem PŘEVLÁDAJÍCÍ VEGETACE
• ohraničení BIOMŮ je podmíněno MAKROKLIMATEM, PŮDOU a na nich ZÁVISLOI VEGETACÍ→ protože GLOBÁLNÍ KLIMA vykazuje výraznou PÁSOVITOST vytvářejí i BIOMY jednotlivé tzv. VEGETAČNÍ PÁSY(PÁSMA)

 

HLAVNÍ BIOMY(VEGETAČNÍ PÁSMA) NA ZEMI:

• TROPICKÉ DEŠTNÉ PRALESY
  • nacházejí se v úzkém pásu KOLEM ROVNÍKU
  • vyrovnané KLIMA během dne i roku
  • průměrná TEPLOTA=25°C,hojné SRÁŽKY=roční průměr 2000-8000mm,vysoká VZDUŠNÁ VLHKOST
  • vegetace tvoří LESY s několikavrstevným STROMOVÝM PATREM (VELKÉ MNOŽSTÍ DŘEVIN,LIÁNY,EPIFYTY) → LISTY NEOPADAV.
  • velká druhová rozmanitost (KOLIBŘÍCI,HMYZ,OPICE apod.)

• Tropické opadavé a poloopadavé lesy
  • Na severu i na jihu lemují deštné pralesy= indomalajská oblast, jižní Amerika
  • Střídá se: chladné období= 15-25°C s teplým obdobím= 25-30°C, srážky jsou nepravidelně rozdělené= 1500-2500 mm/rok
  • Během nepříznivého suchého období shazuje listy jen nejsvrchnější stromová vrstva, ostatní zůstávají stále zelené
  • Vegetaci tvoří lesy s několika patry a velké množství lián a epifytů
  • Živočichové: OPICE, POLOOPICE, TAPÍŘI, HMYZOŽRAVCI, LETOUNI
• Savany
  • Tropické travnaté společenstvo nacházející se jen na jižní polokouli
  • Během roku se střídá teplé a chladné období, velké rozdíly v teplotách ve dne a v noci( může klesat až k 0°C)
  • Roční úhrn srážek= 400-1000 mm = sjednoceno během 2-4 měsíců( období dešťů) a 8-10 měsíců trvá období sucha
  • Převládající složkou vegetace jsou trávy se skupinovým výskytem stromů
  • Živočichové: ANTILOPY, ZEBRY, LVI, SLONI, HYENY, ŽIRAFY
• TROPICKÉ POUŠTĚ A POLOPOUŠTĚ
  • Horké a suché oblasti tropů a subtropů např. SAHARA
  • 11 měsíců je klima bez srážek, velké teplotní rozdíly mezi dnem a nocí (až 40°C)
  • Vegetace netvoří souvislou pokrývku, typické jsou EFEMERY a SUKULENTY
  • Živočichové: pouštní hlodavci, ještěři, hadi
• Tvrdolisté lesy
  • Hlavně oblast kolem Středozemního moře, Írán, Jižní Amerika , Austrálie a Kalifornie
  • Teplá, suchá léta, max. srážek v zimním období – 1000 mm, průměrná teplota = 15-20°C
  • Původní vegetaci tvořily vždy zelené neopadavé dřeviny s kožovitými listy= PINIE, BLAHOVIČNÍKY, CEDRY, VAVŘÍNY, KORKOVÝ DUB, dnes jsou zničeny a nahrazeny keři
  • Živočichové: kozy, ovce
• Opadavé listnaté lesy
  • = oblasti MÍRNÉHO PÁSU na severní polokouli, ovlivňované OCEÁNSKÝM KLIMATEM = např.Evropa
  • – pravidelné střídání ročního období, průměrná teplota = 10 C, srážky = 500-1500mm/rok
  • – vegetaci tvoří: jednovrstevné lesy s křovitým patrem
  • – živočichové: obojživelníci, plazi, srnci, lišky, medvěd, stromoví ptáci (střední Asie)
• Stepi = Prérie (Severní Amerika) = Pampy (Jižní Amerika)
  • travnaté společenstvo MÍRNÉHO PÁSU
  • velké teplotní rozdíly mezi zimou a létem = (zima – 10 stupňů Celsia, léto +25), málo srážek = 250 – 650mm/rok
  • ve vegetaci nejsou přítomny dřeviny
  • živočichové: bizoni, lamy, hlodavci, koně
• Boreální jehličnaté lesy = tajgy
  • pouze na SEVERNÍ POLOKOULI
  • velké teplotní rozdíly mezi LÉTEM A ZIMOU (30-50C), málo srážek = 450-600mm/rok
  • typickými rostlinami jsou JEHLIČNANY
  • živočichové: medvěd, los
• Tundra
  • převážně na SEVERNÍ POLOKOULI
  • velmi dlouhé ZIMNÍ OBDOBÍ = 9-11 měsíců, roční úhrn srážek = 150-300mm/rok, ale vzhledem k malému výparu jsou dostatečné
  • VEGETACI TVOŘÍ NÍZKÉ a PLAZIVÉ KEŘÍKY DŘEVIN, TRAVNOBYLINNÉ POROSTY, MECHY a LIŠEJNÍKY
  • živočichové: lední medvěd, tuleň, polární liška, sovice sněžná, polární zajíc, sob

 

VEGETAČNÍ STUPNĚ

= VERTIKÁLNÍ SMĚR => vytvářejí se v závislosti na NADMOŘSKÉ VÝŠCE => SE STOUPAJÍCÍ NADMOŘSKOU VÝŠKOU klesá teplota, stoupá množství srážek, sílí intenzita větru

• NÍŽINNÝ = PLANÁRNÍ STUPEŇ = do 200m.n.m.
  • průměrná teplota = 7 C
  • přiroz. Společenství= Lužní lesy
• Pahorkatinný = kolinní stupeň= 200-250 m. n. m.
  • Průměrná teplota= 7 °C, přiroz. společenství = doubravy
• Podhorský = submontánní stupeň- 500 – 1000 m n m., prům teplota 4 – 7°C, přirozené společenství- bučiny
• Horský montánní stupeň- 1000 – 1400 m n. m., prům. teplota 1- 4 °C, přirozené společenství horské bučiny a smrčiny
• Klečový subalpínský stupeň- 1200 – 1600 m. n. m., prům. teplota 0 – 2°C, je to stupeň nad horní hranicí lesa
• Alpinský stupeň- nad 1800 m. n. m.

Většina vegetačních stupňů ztratila vlivem člověka původní ráz a byla přetvořena v kulturní krajinu.

 

BIOSFÉRA

• Největší a nejúplnější ekosystém zaujímající celý fyzický prostor zemského povrchu osídlený organismy
  
• Soubor všech ekosystémů na zemi – Zahrnuje PEDOSFÉRU, HYDROSFÉRU a ATMOSFÉRU 
• Sahá přibližně do výšky=12km a hloubky=5m (na souši) a 11km v oceánech

 

BIOSFÉRU tvoří 3 hlavní BIOCYKLY:

• 1) BIOCYKLUS PEVNINSKÝ = suchozemský – Druhově nejbohatší
  • Hl. producenty ORGANICKÉ HMOTY jsou VYŠŠÍ ROSTLINY
• 2) BIOCYKLUS SLANOVODNÍ = marinní – Oceány a moře
  • Rozlohou je největší (70,8% povrchu Země), druhově méně bohatý, hlavními producenty org. hmoty = NIŽŽŠÍ ROSTLINY (Řasy)
• 3) BIOCYKLUS SLADKOVODNÍ = limnický – Kontinentální (Pevninský)
  • Vody, hl. producenty org. hmoty = NIŽŽŠÍ ROSTLINY (Řasy)
• V biosféře dochází k TOKU ENERGIE a KOLOBĚHU LÁTEK

 

TOK ENERGIE = jednosměrný, sluneční energie se v biosféře převádí na tepelnou dvěma cestami:

• PŘÍMO= ohříváním
• NEPŘÍMO= cestou přes chemickou energii (potravní řetězec)

TOK LÁTEK= má v BIOSFÉŘE cyklický charakter = KOLOBĚH LÁTEK = biochemické cykly:

CYKLUS VODY= HYDROLOGICKÝ CYKLUS

Představuje VÝMĚNU VODY mezi ZEMSKÝM POVRCHEM a ATMOSFÉROU,  její hybnou silou je SLUNEČNÍ ZÁŘENÍ = OSPAŘOVÁNÍM A TRANSPIRACÍ se VODNÍ PÁRY  dostávají do ovzduší = po OCHLAZENÍ páry KONDENZUJÍ a ve formě SRÁŽEK spadnou na OCEÁNY a KONTINENTY na SOUŠI vodu zachytí VEGETACE nebo PŮDA = ta ji propustí až na NEPROPUSTNÉ PODLOŽÍ, kde se vytvářejí ZÁSOBY PODZEMNÍ VODY

-část vody odtéká ŘÍČNÍM  SYSTÉMEM zpět do MOŘÍ a OCEÁNŮ

 

KOLOBĚH UHLÍKU

• uhlík 2 ATMOSFÉRY je ve formě CO2 pohlcován ZELENÝMI ROSTLINAMI  a prostřednictvím FOTOSYNTÉZY zabudován do ORGANICKÉ HMOTY
• =ORGANICKY VÁZANÝ UHLÍK je zčásti PRODÝCHÁN ORGANISMY (vzniká opět CO2) a z části UVOLNĚN PŘI ROZKLADU MRTVÉ HMOTY do OVZDUŠÍ (vzniká opět CO2)
• část ORGANICKÝCH LÁTEK obsažených v půdě i ve vodě se přemění na HUMUS nebo byla v dřívějších geologických dobách zadržena ve formě UHLÍ nebo ROPY
• hlavní zásobárnou uhlíku na zemi jsou OCEÁNY – do VODY se CO2 dostává se srážkami a jde zde využíván FYTOPLANKTONEM k FOTOSYNTÉZE = přesuny uhlíku mezi ATMOSFÉROU a OCEÁNEM se uskutečňuje prostřednictvím SRÁŽEK a DIFUZÍ  přes vodní HLADINU
• do KOLOBĚHU CO2 zasahuje také ČLOVĚK SPALOVÁNÍM FOSIL. PALIV (UHLÍ, ROPA) a tím NEUSTÁLE ZVYŠUJE KONCENTRACI CO2 V ATMOSFÉŘE

 

KOLOBĚH KYSLÍKU

• zásoby KYSLÍKU v ATMOSFÉŘE jsou neustále doplňovány FOTOSYNTÉZOU ZELENÝCH ROSTLIN
• ORGANISMY je spotřebováván při DÝCHÁNÍ a ROZKLADU ODUMŘELÝCH ORGANISMŮ (=OXIDANČNÍ PROCESY)
• z ATMOSFÉRY proniká kyslík také do VODY a PŮDY- v PŮDĚ je spotřebováván při DEKOMPOZIČNÍCH PROCESECH
• spotřebu kyslíku také ovlivňuje ČLOVĚK SPALOVÁNÍM FOSILNÍCH PALIV (ROPA, UHLÍ)

 

KOLOBĚH DUSÍKU

• je velmi složitý jeho hlavním zdrojem je MOLEKULÁRNÍ DUSÍK (N2) v ATMOSFÉŘE ZEMĚ(4/5)= ovšem většina organismů nedokáže přijímat TENTO VOLNÝ VZDUŠNÝ N2
• nejdříve musí dojít k jeho FIXAVI= k jeho PŘEMĚNĚ na DUSIČNANY ( NO₃^–) => dochází k ní:
  • FYZIKÁLNĚ CHEMICKOU CESTOU= ELEKTRICKÝMI VÝBOJI V ATMOSFÉŘE, KOSMICKÝM ZÁŘENÍM apod.
  • BIOLOGICKOU CESTOU= prostřednictvím MIKROORG.
• => BAKTERIE (Azobakter, Hlízkovité= Rhizobium atd. ..)
• => SINICE (některé)
• => HOUBY (některé)
• ZELENÉ ROSTLINY přijímají DUSÍK ve formě nitrátových NO₃^– nebo amonných NH₄⁺ iontů o využívají ho ke tvorbě ORGANICKÝCH LÁTEK (bílkovin, nukleových kyselin)
• S POTRAVOU ( ve formě bílkovin) se DUSÍK dostává z PRIMÁRNÍCH PRODUCENTŮ do TĚL ŽIVOČICHŮ, kteří ho zčásti využívají PRO TVORBU VLASTNÍCH BÍLKOVIN a částečně ho VYLUČUJÍ MOČÍ
• ORGANICKÝ DUSÍK z MRTVÉ ORGANICKÉ HMOTY (MRTVÁ TĚLA ORGANISMŮ) je MIKROORGANISMY a HOUBAMI přeměňován na AMONIAK => ten je NITRIFIKAČNÍMI BAKTERIEMI přeměňován na DUSITANY ( NO₂^–) a DUSIČNANY ( NO₃^–)
• DENITRIFIKAČNÍ BAKTÉRIE redukují DUSIČNANY až na PLYNNÝ DUSÍK (N₂), KTERÝ UNIKÁ DO atmosféry)
• člověk do KOLOBĚHU i zasahuje hlavně HNOJENÍM PŮD

 

KOLOBĚH FOSFORU

• HLAVNÍM  ZDROJEM FOSFORU jsou HORNÍ VRSTVY LITOSFÉRY, v nichž jsou  LOŽISKA FOSFÁTOVÝCH NEROSTŮ => z nich je fosfor do prostředí uvolňován ZVĚTRÁVÁNÍM  a
• ČINNOSTÍ MIKROORGANISMŮ => tento FOSFOR z ROZPUŠTĚNÝCH FOSFÁTŮ  přijímají  ROSTLINY  ve formě H₂PO₄^– => s potravou se dostává do TĚL ŽIVOČICHŮ => po UHYNUTÍ
• ORGANISMŮ se FOSFOR uvolňuje ROZKLADEM do PŮDY a do VODY
• člověk do KOLOBĚHU FOSFORU zasahuje hlavně HNOJENÍM PŮD

 

VLIV ČLOVĚKA NA ŽIVOTNÍ PROSTŘEDÍ – OCHRANA A TVORBA ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ

HLAVNÍ PROBLÉMY – GLOBÁLNÍ ZMĚNY

• RŮST LIDSKÉ POPULACE
  • problém hlavně u ROZVOJOVÝCH ZEMÍ
  • => s růstem populace roste potřeba SUROVIN, ENERGIE, POTRAVIN, VODY, PROSTŘEDÍ
  • => v součastnosti je na Zemi asi 6 miliard
• NIČENÍ ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ
  • = OVZDUŠÍ, VODY, PŮDY
• SUROVINOVÁ a ENERGETICKÁ KRIZE
  • = v současné době hrozí VYČERPÁNÍ NEOBNOVITELNÝCH NEROSTNÝCH SUROVIN (ROPA, UHLÍ, PLYN, ŽELEZNÁ RUDA), v budoucnu i VYČERPÁNÍ OBNOVITELNÝCH SUROVIN (DŘEVO, VODA)
• ZMĚNA KLIMATU
  • = hlavně zvýšené koncentrace CO₂ = SKLENÍKOVÝ EFEKT (kromě CO₂ ještě vodní pára, methan, oxidy dusíku)
  • => CO₂ vzniká hlavně při SPALOVACÍCH PROCESECH = BRÁNÍ ÚNIKU TEPLA Z POVRCHU ZEMĚ = oteplování klimatu
• VYMÍRÁNÍ DRUHŮ

 

PROBLEMATIKA ZNEČIŠTĚNÍ OVZDUŠÍ

• EMISE = látky, které se dostávají do ovzduší (SAZE, PRACH, VÝFUKOVÉ PLYNY, SO₂, NO₂)
• IMISE = látky vzniklé reakcemi EMISÍ mezi sebou nebo se složkami vzduchu
• SMOG = směs EMISÍ a IMISÍ, které se tvoří nad průmyslovými aglomeracemi (OSTRAVSKO, MOSTECKO, …)
• INVERZE = díky teplotní inverzi nedochází k promíchávání vzduchu (špatné rozptýlené podmínky) a SMOG zůstává při zemi

 

SO₂

• SO₂ – vzniká hlavně při spalování Paliv obsahujících sítu ( = hnědé uhlí) => jeho rozpuštěním ve srážkové vodě vznikají KYSELÉ DEŠTĚ
• OXIDY DUSÍKU (NO_x) =vznikají spalováním fosilních paliv a jako součást výfukových plynů
  • = složka kyselých dešťů, účast na vzniku ozonové díry
• CO₂ = viz výše
• UHLOVODÍKY
  • vznikají nedokonalým spalováním fosilních paliv
  • karcinogenní, účast  na vzniku skleníkového efektu
• OLOVO = z výfukových plynů , enzymatický jed, MUTAGEN
• FREONY = uvolňují se z chladných zařízení, sprejů
  • = poškození ozonosféry
• NH₃ = z chladících zařízení, toxický

 

PROBLEMATIKA ZNEČIŠTĚNÍ PŮDY

• Látky znečišťující půdu poškozují EDAFON. Snižují úrodnost, dostávají se do rostlin a vody a odtud do těl živočichů a člověk
• HNOJIVA = dochází k zasolení půdy, hromadění látek v těle rostlin ( dusičnany) a kontaminace vody
• PESTICIDY = v zemědělství se používají k hubení škůdců, plevelů apod. => hubí kromě škůdců i ostatní organismy => mohou se hromadit v tělech organismů i půdě
• IMISE = padají ze vzduchu = těžké kovy, popílek, kyselé deště
• EROZE = rozrušení  a odnos půdy větrem nebo vodou => urychluje ji odstranění vegetace, nevhodné argotechnické postupy (těžká mechanizace, orba po spadujicich), likvidace mezí
• ZHUTNŠĚNÍ PŮDY = používání těžké mechanizace => půda nemá vhodnou strukturu => špatný však vody, horší provzdušňování apod….

 

PEOBLEMATIKA ZNĚČIŠTĚNÍ VODY

• V současné době stoupá spotřeba pitné i užitkové vody
• V přírodě ubývají vodní zdroje
• Vzrůstá znečištění vody ( odpadní vody)
• 1) BIOLOGICKÉ ZNEČIŠTĚNÍ
  • =silážní šťávy, močůvka, kejda
• 2) CHEMICKÉ ZNEČIŠTĚNÍ
  • Ropa a ropné produkty= havárie ropovodů, ropných tankerů
  • Fenoly = toxické, karcinogenní => součást odpadních vod při zpracování fosilních paliv
  • Poychlorované bifenycy (PCB) = uvolňují se z nátěrových hmot, mazadel, hydraulických kapalin
  • Vážně poškozují zdraví
  • Detergenty = na hladině vzniká pěna => nedostatek O₂ = TENZIDY a FOSFOREČNANY
  • Hnojiva = nebezpečné jsou hlavně dusičnany => do vody se dostávají splachem z půdy
  • Pesticidy = do vody se dostávají splachem z půdy
  • Těžké kovy = ze skládek, z odpadních průmyslových vod apod.

• 3) FYZIKÁLNÍ ZNEČIŠTĚNÍ
  • RADIOAKTIVNÍ
    • ukládání RADIOAKTIVNÍHO ODPADU do kontajnérů na dně moří
    • chladící voda z ATOMOVÝCH ELEKTRÁREN
  • TEPELNÉ = vypoštění CHLADÍCÍ VODY z elektráren
  • MECHANICKÉ=průmyslové KALY, odplavená půda

 

OCHRANA PŘÍRODY

• k základním myšlenkám ochrany životního prostředí patří strategie TRVALE UDRŽITELNÉHO ROZVOJE→rozvoj, který by uspokojoval současné potřeby lidstva, aníž by ohrožoval potřeby budoucnosti
• zákl. teze trvale udržitelného rozvoje:
• každý člověk by měl uspokojit své zákl. potřeby(nezávad. Voda, potraviny)
• i budoucí generace by měli uspokojit své zákl. potřeby, alespoň jako tato generace
• hledání rovnováhy mezi právy a svobodou jedince a jeho zodpovědností vůči ostatním lidem a přírodě
• v současné době je řada organismů vinou člověka z přírody vyhubena(DRONTE MAURICIJSKÝ, ALIKA VELKÁ, VAKOULK, ORCHIDEJE…)
• mnohé druhy patří mezi OHROŽENÉ DRUHY, rozlišujeme několik KATEGORIÍ OHROŽENÝCH TAXONŮ:

a) KRITICKY OHROŽENÉ

• za současného stavu je jejich další přežití NEPRAVDĚPODOBNÉ
• JEŠTĚRKA ZELENÁ, ŽELVA BAHENNÍ, BLEDULE JARNÍ, KONIKLEC JARNÍ, HŘIB KRÁLOVSKÝ…

b) OHROŽENÉ

• jejich početnost se snižuje, jestliže nepřestanou působit příčiny ohrožení, stanou se KRITICKY OHROŽENÝMI
• NETOPÝR REZAVÝ, CHOCHOLOUŠ OBECNÝ, MANDELÍK HAJNÍ, ROSNATKA OKROUHLOLISTÁ, LILIE CIBULKONOSNÁ

c) VZÁCNÉ

• jejich populace je malá, celé v současnosti nejsou považovány za OHROŽENÉ, ovšem jakoukoliv změnou podmínek se jimi mohou stát PLOTICE LESKLÁ, SVIŠT´ MORSKÝ, RYS OSTROVID
• ohrožené druhy organismů jsou CELOSVĚTOVĚ I V JEDNOTLIVÝCH ZEMÍCH UVÁDĚNY V ČERVENÝCH KNIHÁCH