Otázka: Opěrná a pohybová soustava
Předmět: Biologie
Přidal(a): nj
Fylogeneze opěrné soustavy
fce opěr. Soustavy: – opora těla
- pohyb v souvislosti s kosterní svalovinou
- ochrana – př.: lebka chrání mozek, hrudní koš chrání orgány, …
1.) Hydroskelet:
- Tvořen tekutinou, která je pod určitým tlakem → to drží tvar organismu
- Nejčastěji u vodních drobných živočichů
- Žahavci: nezmar- gastrovaskulární soustava
- Ploštěnci: ploštěnka- schizocoelní tělní typ hydroskeletu
- Hlístice: škrkavka- pseudocoelní tělní typ hydroskeletu
- Kroužkovci: žížala- coelomová tělní typ hydroskeletu
2.) Exoskelet:
- Měkkýši: lastura a ulita- CaCO3 produkováno pláštěm
- Žahavci: korálnatci CaCo3
- Členovci: kutikula = exoskelet, produkt pokožky, hl.složka: chitin , inkrustace , impregnace
- Kutikula: produkována pokožkou, obsahuje i dusík, jedná se polysacharid
- Inkrustace: CaCO3 (korýši)
- Impregnace: organické (brouci- tykadla)
- Nevýhoda členovců: exoskelet s nimi neroste –˃ na zádech praská –˃ vytvoří se nový exoskelet, který postupně ztuhne
3.) Endoskelet:
- Roste společně s živočichem
- Houbovci: spongoblast y (produkují rhovinu) a skleroblasty (jehlice)
- Ostnokožci: krunýř z destiček
- Strunatci:
- chorda dorsalis (pláštěnci – larva má strunu a dospělec ne = ontogenetická regrese, kopinatci)
- obratlovci – v průběhu ontogeneze je struna zatlačována páteří
- páteř chrupavčitá (kruhoústí, paryby, ryby)
- páteř kostěná (ryby, obojživelníci, ptáci, plazi, savci → diferenciace kostí + specializace)
Fylogeneze pohybové soustavy
1.) Bakteriální bičík:
- Tvořen bílkovinou flagelin – ukotven na cytopl.mem.
- Protonový gradient = zdroj energie (nerovnoměrné rozložení H+ → prochází přes membránu → uvolňuje se energie)
2.) Eukaryotický bičík:
- cca 10 x silnější než bakteriální
- Pokryt cytoplaz. membránou
- Tubulin: tvořen dutými trubičkami: tubuly –
- 2 jednotky: alfa a beta – dimer =dvojice → vytváří dutou trubici
- dynein – bílkovina napomáhající realizaci vlastního pohybu
- ukotven bazálním tělískem
- zdroj energie ATP
- většina organismů – tlačný bičík – spermie (xtažný)
3.) Amébovitý bičík:
- Na bázi aktinu = mikrofilamenta + myosin
4.) Svalový stah:
- Ve spolupráci s opěrnou soustavou
- a) hydroskelet – kroužkovci: KOŽNĚ SVALOVÝ VAK, hladká svalovina, podélná a okružní svalovina, střídají kontrakce => peristaltický pohyb (střeva)
- b) exoskelet – členovci: příčně pruhovaná
- c)endoskelet: příčně pruhovaná
- vodní obratlovci: ryby: svalovina uspořádána do myomer – odděleny myosepty
- suchozemští: více diferenciovaná SS → vytváří sval.skupiny (svaly hlavy, trupu, ..)
Pohybová soustava člověka:
Příčně pruhovaná svalovina:
- Základní jednotkou je svalové vlákno
- Svalové vlákno: na úrovni buňky, jedná se o vícejaderný útvar (soubuní)
- Na povrchu vlákna se nachází sarkolema
- Uvnitř buňky: cytoplazma, stovky jader, mitochondrie, sarkoplazmatické retikulum,…
- retikulum: zásobárna vápenatých iontů
- Myofibrily se skládají z myofilament
- Myofilamenta: aktin a myozin= kontraktilní
Myozin
- =tlustá vlákna
- Fibrilární vlákna
- Obsahuje hlavy: výběžky vláken myozinu (1 vlákno až 300 hlav)
- Hlavy: fungují jako ATPáza (zdroj energie) = enzym štěpící ATP
- Hlavy mají schopnost připojovat se na aktin → a vytváří tzv. příčné můstky
Aktin:
- =tenká vlákna
- Globulární bílkovina
- Dvoušroubovicové vlákno
- Má místo na uchycení myozinu: myozinové vazebné místo
- Tropomyozin: fibrilární bílkovina, reguluje místa k navázání myozinu
- Troponin: globulární bílkovina, vazebné místo pro Ca2+ ionty
Sarkomera:
- Úsek na myofibrile
- Navzájem odděleny Z-liniemi
- Z- linie + aktin = I-proužek (izotropní)
- Aktin + myozin = A-proužek (anizotropní)
- H-destička = pouze myozin
Kontrakce:
- Sarkomera: v průběhu kontrakce se zmenšuje, stahuje
- I-proužek: zkracuje se
- H-proužek: zcela zaniká
- Myofilamenta (aktin a myozin): jejich vlastní délka se nemění
Mechanismus kontrakce:
- NS v závislosti na synapsi: vzniká nervosvalová ploténka = synapse dosedá na svalové vlákno
- Systém T- tubulů: prostupují sval. Vláknem a zajišťují přenos informace
- Tubuly jsou v kontaktu s endoplazmatickým retikulem
–˃ uvolnění Ca2+ iontů z retikula do cytoplazmy
- Ca2+ se vážou na troponin –˃ tropomyozin odhalí vazebná místa –˃ naváže se myozin –˃ vznikají příčné můstky –˃ stah
- Následuje uvolnění, relaxace: vyvázání Ca2+ iontů atd.
- 1 svalové vlákno je inervováno 1 synapsí
- 1 neuron vytváří více synapsí –˃ motorická jednotka
Kosterní soustava
- člověk průměrně 210 kostí
- Nauka o kostek: osteologie
- Kosti jsou složené z kostních buněk: osteocyty
- Osteocyty: produkují mezibuněčnou hmotu
- Mezibuněčná hmota:
- Organická hmota= osein (=kolagen+elastin)
- Anorganická hmota= vápenaté a fosforečné soli (CaCO3, MgCO3, CaHPO4, NaCl,…)
Výživa kostí
- Na povrchu kosti se nachází okostice = periost = vazivová blána(do ní vedou nervy a cévy)
- Haversův kanálek – větví se na Volkmanovi kanáky (spojují s okosticí)
- Ukládání Ca2+ do kostí je zajištěno hormonálně (kalcitonin)
- Vyplavování Ca2+ z kostí do krve řízeno rovněž hormonálně (parathormon)
Funkce:
- Opora
- Pohyb
- Ochrana orgánů
- Krvetvorba
Typy kostí
- Dlouhé kosti (např. kosti končetin): tvořeny epifýzami a diafýzou
- Krátké kosti (např. obratle)
- Ploché kosti (lebka)
- Drobné kosti (zápěstí)
Růst kostí
- většina kostí vzniká z chrupavky (jen leneční klenba z vaziva) → osifikace : do chrupavčitého základu vniknou cévy a podél nich kostitvorné buňky = osteoblasty → vytvoří se jádro kostní tkáně = osifikační centrum → z něj osifikace postupuje k okrajům
- ploché kosti mají osifikační centrum přibližně uprostřed
- počet osifikačních center informuje o původním počtu kostí
- mezi epifízou a diafízou : růstové epifizální chrupavky → jejich činností roste kost do délky
- růstové chrupavky okolo 20 let věku kostnatějí
Kostní tkáň
- Červená kostní dřeň
- Obsahuje zárodečné buňky
- Jsou pouze krvetvorné
- S věkem jí ubývá, v dospělosti se nachází v plochých a krátkých kostech
- Bílá kostní dřeň
- Obsahuje hodně tuku
- Šedá kostní dřeň
- Objevuje se u starých lidí, je zcela bez tuku
Spojení kostí
- pohyblivé – kloub
- chrupavky – spony stydká, žebra, meziobratlové ploténky
- švy
- srůst kostí – spánková, pánevní kost
- osifikace vaziv (může se stát) – sezamské kůstky
Členění kostí
- Páteř (Columna vertebralis)
- Základní jednotkou je obratel
- Na příčných výběžcích obratlů jsou kloubní plošky předchozích a následujících
- Otvor obratlový (foramen vertebrale) se nachází mezi tělem a obloukem
- Mezi jednotlivými obratli: otvory pro výstup míšních nervů
- Vlivem bipedie dochází k dvouesovitému zakřivení páteře
- Zakřivení směrem dopředu= lordóza (krční a bederní)
- Zakřivení směrem dozadu= kyfóza (hrudní a křížová)
- Obratle jsou těly obráceny do vnitřní dutiny
- mezi těly obratlů: meziobratlové ploténky (pravděpodobně po chordě)
- patologicky může páteř vybčit do stran = skolióza
- Během fylogeneze dochází k rozčlenění obratlů na odstavce a oddíly
- Krční odstavec (Vertebrae cervicales)
- Krční obratle: c (c1-c7)
- C1: nosič (atlas), nemá tělo (jeho tělo je výběžek čepovce), je kloubně spojen s lebkou, spolu s C2 umožňují otáčení a kýváníhlavy
- C2: čepovec (axis), má tělo, které vybíhá ve výběžek (dnes axis)
- C7: má mohutný trnový výběžek
- Hrudní odstavec (Vertebrae thoracicale)
- Hrudní obratle: th (th8– th19)
- Celkem se jedná o 12 obratlů
- Trnové výběžky: šikmo dolů skloněné
- Hrudní obratle mají jamky: kvůli skloubení s žebry (zy se připojují svými hlavičkami)
- Bederní odstavec (Vertebrae lumbales)
- Bederní obratle: L (L20-L24)
- Mají velmi objemná a vysoká těla (nesou tíhu)
- Trnové výběžky: tvar čtyřhranných destiček
- Křížová kost (Os sacrum)
- vertebrae sacrales srůstají v os sacrum (Se25-Se 28)
- Připojuje se tuhými klouby ke kyčelním kostem
- 4 páry otvorů: vstup nervů
- Vznikla srůstem 4-5 obratlů
- Obratle kostrční (vertebrae coccygis) Co
- často dochází k jejich srůstu v kost kostrční
- Žebra (Costae)
- Obloukovité kosti
- Kloubně se připojují 2x k obratlům
- Prvních 7 párů: pravá žebra (každé žebro je spojené se sternem)
- 3 páry: nepravá žebra (chrupavkou přirůstá ke chrupavce posledního pravého žebra)
- 2 páry: volná žebra (volně končí v břišní dutině)
- Hrudní kost (prsní, Sternum)
- plochá kost → krvetvorná
- Skládá se z částí: rukojeť, tělo a mečovitý výběžek)
- Na rukojeti a těle: zářezy pro spojení s žebry
- THORAX = hrudní koš = žebra + obratle hrudní + kost hrudní
- Lebka (Cranium)
- Dělí se na mozkovnu (neurocranium) a obličejovou část (splanchnocranium)
MOZKOVNA
- skládá se z: – kost čelní = os frontale
- 2x kost temenní = os parientale
- kost týlní = os occipitale
- 2x kost spánková = os temporale
- kost klínová = os sphenoidale
- kost čichová = os ethmoidale
Kost čelní = os frontale
– vytváří klenbu mozkovny
– nadočnicové oblouky: vně pokryté obocím, kryjí oči, předchůdci současného člověka měli mohutněji vyvyinuty v tzv. nadočnicové valy
– glabella = spojení nadočnicových oblouků (typické u černochů)
– čelní hrboly – u žen se mohutněji vyvinuly, protože u žen se lebka zalomuje
→ pohlavní dimorfizmus /sekundární pohlavní znaky : muži menší čelní hrboly, muži většinou větší nadočnicové oblouky → větší zářez u nosu
– metaplazie = trvalérozdělení kosti čelní na dvě části (u novorozenců uprostřed šev, který zaroste)
Kost temenní = os parientale (pl.: ossa parientalia)
- párová
- čtvercové kosti
- tvoří vrchol lebeční klenby
Kost týlní = os occipitale
- nepárová
- 1 osifikační centrum
- vlivem bipedie je lebka zaklenutá a nazývá se KLINOBAZICKÁ → velký týlní otvor (foramen magnum) je ze spodu = je na bází
zevní čáast kosti týlní:
- vnější hrbol kosti týlní ( protuberantia occipitais enterna)
- rýhy a drsnatiny pro úpon svalů → na zevní hraně kosti týlní se upínají šíjové svaly, počátek např.svalu trapézového
Kost klínová = os sphenoidale
– napárová
- tvoří spodinu lebeční
- z profilu
Kost spánková = os temporale
- párová
- z 5 osifikačních center
- žádné švy
skládá se z:
- šupina spánková – má výběžek lícní (ke kosti lícní)
výběžek spánkový + výběžek lícní = jařmový oblouk
- kost skalní = os petrosum
- za uchem – ve střední části
- nejtvrdší kost v lidském těle ( nemá spongiózu, jen kompaktní hmotu)
- ve vnitř dutina = kostěný labyrint – uvnitř uloženo ucho – tzv. blanitý labyrint
- výběžek bradavkovkový
- pod kostí skalní
- výběžek bodcový
- za bradavkovitým
- zavěšena na něm jazylka
- kost bubínková
- tudy vede vnější zvukovod
Kost čichová = os ethmoidale
- před tělěm kosti kínové
- performovaná → cedičná ploténka – prostupují větve čichového nervu
- drobná kůstka – na lebce patrná jen jako kostěná nosní přepážka
- vybíhá v horní a střední skořepu nosní (dolní skořepa nosní je samostatná kost)
OBLIČEJOVÁ ČÁST
skládá se z:
- 2x nosní kost
- 2x horní čelist
- patrové kůstky
- 2x kost lícní
- kost radličná
- dolníčelist
- jazylka
Slzné kůstky = ossa lacrimalia (sg. Os lacrimale)
- párové
- drobné čtvercové kůstky uloženy v přední části střední stěny kostice
Kost nosní = os nasale (pl.: ossa nasalia)
- párové
- střechovitě uloženy
Kost radličná = vomer
- jako obrácená radlice
- ční do nosu
Horní čelist = maxila
- párová
- tělo + 4 výběžky: čelní, lícní, alveolní, patrový (dozadu)
Patrová kůstka = os palatium
- párová
- tvoří zadní část tvrdého patra a stěny dutiny nosní
Kost lícní = os zygomaticum
- párová
- tělo + 2 výběžky: spánkový a čelní
Dolní čelist = mandibula
- nepárová
- 2 osifikační centra (→ vznikla z 2 kostí)
- tělo (corpus mandibulae) + 2 ramena (rami mandibuae)
- tělo → bradavicový výběžek: sapientační znak
→ zubní alveoly (alveole dentes)
– ramena svírají s tělěm tupý úhel = angulus mandibulae
– ramena: 2 výběžky : přední (svalový) výběžek a zadní výběžek
→ mezi nimi je čelistní zářez
– zadní výběžek je kloubně spojen s mozkovnou – se spánkovou (bubínkovou) kostí
– u novorozenců a starců je kost větší
Jazylka
- napárová
- drobná kůstka uložena pod dolní čelistí
- vazy připojena k spodině lebeční
- visí na ní hrtan, zavěšen jazyk
- tělo + malé rohy + velké rohy
- kloubně se připojuje k obratlům
LEBKA NOVOROZENCŮ
- mohuně vyvynuta mozkovna vzhledem k obličejové části
- obličejová část se sině zvětšuje, mnohem více než mozkovna
→ rozvojem žvýkacích svalů
→ vývynem zubů
- zmenšuje se úhel mezi tělem a ramenem dolní čelisti
- lebka často nesrůstá ve švech
- u styku kostí jsou prostory, kde není kost – jen vazivová blána a kůže
→ mezi čelní kostí a 2 temenními je velký čtvercový lupínek
→ mezi 2 temenními a týlní kostí je malý trojúhelníkový lupínek
– lupínky = fonticuly (fontanely)
KOSTRA KONČETIN
- končetina hrudní = membrum superium (pl. Membrae superiora)
- končetina pánevní = membrum inferiorum
- princip stavby horní a dolní končetiny je stejný
HORNÍ | NÁZEV ČÁSTI | DOLNÍ |
Lopatka, kost klíční | Pásmo = pletenec = cyngulum | Kost pánevní (k.kyčekní, stydká, sedací) |
Kost pažní | 1.část volné končetiny = stylopodium | Kost stehenní |
Kosti předloktí – vřetenní + loketní | 2.část volné končetiny = zygopodium | Kosti bérce → lýtková a holenní |
Ruka: a) zápěstí – 8 kůstek
b)záprstí – 5 kůstek c) články prstů => 14 článků prstů |
3.část volné končetiny = autopodium | Noha: a) zánártí – 7 kostí
b) nárt – 5 kostí c)články prstů (3článkové, palec 2 články) |
Lopatka = scapula
- typická plochá kost
- trojúhelníkovitý tvar
- vnější část: hřeben: rozděluje loptku na horní a dolní prohlubně a vybíhá v acromion(nadpažek)
- za a cromionem je havranovitý výběžek = processus curacuides (fylogeneticky zbytek po kosti krkavčí)
- kloubní jamka – do ní zapadá kost pažní = ramenní kloub (vlivem bipedie a jené fce horní končetiny je otáčenlivost 360stupnu,, aby kost nevybočila → havr. Výběžek + acromion)
- vnitřní strana – otisky po žebrech
Kost klíční = clavicula
- esovitá kost
- jako první se osifikuje – již během nitriděložního vývoje
- hmatatelná v celém rozsahu
- 2 výběžky: výběžek akromionový , výběžek hrudní – nasedá na kost hrudní
Kost pažní = humerus
- typická dlouhá kost
- horní epifíza → prximální – má tvar hlavice (1/3 koule)
→ připojena pomocí pletence lopatkového ke kostře trupu, pletenec = lopatka + kost klíční
- dolní epifíza → distální – má dva kloubní hrbolky
Kost loketní = ulna
- její epifíza se pohybuje v kladce a dozadu vybíhá v výběžek loketní
Zápěstí se popisuje od kosti vřetenní ke kosti loketní → radioulnární směr
Od palce k malíku kosti: kost loďková, kost poloměsíččitá, kost trojhranná, kost hrášková,
směrem dolů (druhá řada od palce): kost mnohostranně větší, kost mnohostranně menší, kost hlavatá, kost hákovitá
DOLNÍ KONČETINA
Pletenec pánevní
- pánev = pelvis
- ze 3 kostí → srůst v kost pánevní = os coxae – párová
→ kost kyčelní = os ilium, lopata kyčelí, kyčelní kloub
→ 2x kost stydká = os pubis , dole spojena chrupankou = spona stydká = symphysis pubis
→ kost sedací = os ischii
- a) velká pánev – v oblasti lopat kyčelních
- b) malá pánev – v oblasti kosti kosti stydké a sedací
- pohlavní dimotfismuz: ženská pánev – širší a nižší (→ vývyn plodu)
mužská pánev – vyšší a užší (hlavně v oblasti lopat kyčelních)
– v oblasti malé pánve ve styku kostí → otvor v pánevních kostech
navíc u žen: ukládání tukové tkáně, u mužů vyšší vývyn svaloviny
Kost stehenní = femur
- nejdelší kost v lidském těle
- vlivem bipedie → kost musí vybočit , protože je rovná => vytvoření krčku kosti stehenní (problém u starých llidí – zlomení v krčku)
Kloub kolenní
– trojúhelníkovitá kost → čéška = patella – okrouhlá, povlečena chrupavkou, chrání kloubní spojení
- minisky – chrupavčité útvary
- kosti bérce – kost holenní = tibia, mediálně, vnitřní kostník + kost lýtková = fibula, proximálně (nahoře) vytváří kloub kolenní, vnější kotník
zánártí = tarza ˇ( tarsus)
- tarzální kůstky: 7: kost hlazení, kost patní – výrazný sapientační znak → výběžěk = pata
kost loďkovitá, krychlová, 3x kost klínová
Nárt = metatarsus
- metatarzální kůstky: 5, pomáhají tvořit klenbu nohy
Články prstů = phalanges
- 14 článků (palec 2 články, ostatní 3článkové
Vlivem bipedie máme vyklenutí spodiny volné končetiny => klenba nohy
→ zabraňuje útlaku měkkých tkání chodidla při stoji a chůzi
→ důležité pro chůzi a neborcení páteře