Otázka: Nižší rostliny
Předmět: Biologie
Přidal(a): Peta
podříše: Nižší rostliny
Charakteristika:
- Eukaryotické, převážně autotrofní organismy
- Jednobuněčná nebo mnohobuněčná stélka – nedochází k diferenciaci pletiv
- Patří sem pouze ŘASY – morfologicky velmi různé organismy
- V tylakoidech chloroplastů obsahují chlorofyl a – i některé další typy, např. b,c,d
- Nižší rostliny jsou významnými producenty organické hmoty ve vodním prostředí, jsou součástí fytoplanktonu
Stavba těla
- Tělo tvořeno stélkou (thallus) bez cévních svazků, příklady stélek:
- MONADOIDNÍ (bičíkatá)
– jednobuněčná, jednojaderná, na předním konci nese bičíky; je-li v buňce plastid, je v něm obvykle světločivná skvrna(stigma); krytá pelikulou nebo BS; kapkovitý tvar
– sladkovodní druhy obsahují pulzující (osmoregulační) vakuolu
– např. krásnoočka, zelenivky - RHIZOPODOVÁ (měňavkovitá)
– jednobuněčná, jedno nebo mnohojaderná, bez BS; pohyb pomocí panožek
– např. zlativky - KOKÁLNÍ
– jednobuněčná, většinou mnohojaderná, bez bičíků (=nepohyblivá); krytá BS,
– např. rozsivky, zelenivky - TRICHÁLNÍ (vláknitá)
– mnobuněčná, vláknitá; vlákna jsou nevětvená nebo jen jednoduše větvená
– v každé buňce je jeden stužkovitý chloroplast stočený do otevřeného prstence
– např. zelenivky (kadeřnatka) - SIFONÁLNÍ (trubicovitá)
– vláknitá či vakovitá; většinou tvořena jedinou mnohojadernou buňkou;
– např. některé trubicovky - SIFONOKLADÁLNÍ
– mnohobuněčná, vláknitá či vakovitá; tvořená mnohojadernými buňkami; vyskytuje se u zelených řas
– např. Žabí vlas
- PLETIVNÁ
– mnohobuněčná, nejvýše organizovaná
-tvořena kauloidem rozlišeným v delší buňky článkové a kratší uzlinové, ze kterých výrůstají přesleny bočních větví; k podkladu přirůstají pomocí rhizoidů
– např. ruduchy, chaluhy, parožnatka
Rozmnožování:
- Rozmnožování u řas je velmi rozmanité
- VEGETATIVNÍ
– dělením jednobuněčné řasy, rozpadem kolonií nebo mnohobuněčných stélek
– nový jedinec vzniká z tkáně nebo orgánu mateřské rostliny
– některé rostliny vytváří zvláštní nepohlavní rozmnožovací orgány – šlahouny, hlízy, cibule, oddenky
– genetická informace mateřského a dceřiného organismu je stejná (vznikají klony)
- NEPOHLAVNÍ
– samičí buňka setrvávající v gametangiu, neschopná pohybu, se nazývá vaječná buňka (oosféra) => splynutí samčí buňky s oosférou je oogamie => splynutím gamet vzniká zygota
– dělením zygoty vzniká diploidní sporofyt, na kterém se tvoří výtrusnice – sporangia
– ve výtrusnicích meiotickým dělením vznikají haploidní výtrusy (spory) – těmi se řasy nepohlavně rozmnožují
– nepohyblivé spory se nazývají aplanospory, pohyblivé zoospory
– ze spor vyrůstá gametofyt (= haploidní stélka, na které vznikají gametangia, ve kterých se tvoří pohlavní buňky (gamety))
– noví jedinci jsou klony mateřského organismu
- POHLAVNÍ
– kombinace genetické informace => variabilita potomstva
– samčí gameta (n) + samičí gameta (n) = zygota (2n)
– gamety stejného tvaru a velikost, rozlišeny pouze fyziologicky = izogamety
– splývání izogamet = izogamie
– gamety, které se liší velikostí = anizogamety a jejich splynutí = anizogamie
– oogamie = oplodnění nepohyblivého vajíčka (oosféra) pohyblivou spermií
– samičí gameta je větší
SYSTÉM:
- Kmen: RUDUCHY (Rhodophyta)
- Kmen: ZELENÉ ŘASY (Chlorophyta)
- Třída: Zelenivky (Chlorophyceae)
- Třída: Kadeřnatkovité (Ulvophyceae)
- Třída: Trubicovkovité (Bryopsidophyceae)
- Třída: Spájivky (Conjugatophyceae)
- Třída: Parožnatky (Charophyceae)
- Kmen: KRÁSNOOČKA (Euglenophyta)
- Kmen: RUDUCHY
– neboli červené řasy; většina žije v mořích
– jsou to řasy s jednobuněčnou i mnohobuněčnou stélkou (vláknitou, pletivnou)
– jejich plastidy obsahují chlorofyl a a d, červené barvivo fykoerytrin, modrý fykocyanin, karotenoidy
– zásobní látka: ruduchový škrob
– BS z pektinů, a celulózy
– rozmnožování: 1) dělením – jednobuněčné ruduchy
2) pohlavně, nepohlavně – ostatní; nepohlavně sporami, složitým oogamickým dělením – pohlavně
– u ruduch je častá rodozměna (metageneze)
– žijí převážně v teplých mořích; mohou růst i ve větších hloubkách, protože mohou k fotosyntéze využívat méně světla
– vyluhováním buněčných stěn ruduch horkou vodou se získává AGAR – používá se v potravinářství, při výrobě papíru a k přípravě živých půd pro pěstování mikroorganismů
Zástupci: Puchratka kadeřavá (Chondrus Crispus)
– má zploštělou stélku (5-25 cm) vidličnatě větvenou, zkadeřenou,
– růžové až bledě fialové barvy
– hojná v evropských mořích, přirostlá na kamenech
– po usušení na slunci vybledne; vařením se změní v rosol
– prodává se pod názvem karagen
Potěrky
– v čistých horských vodách a rašelinných tůních
- Kmen: ZELENÉ ŘASY (Chlorophyta)
– druhově velmi početná skupina; pravděpodobně se z nich vyvinuly vyšší rostliny
– u zástupců tohoto kmenu se vyskytují všechny typy stélek
– asimilační barviva: chlorofyl a+b, karoten, různé xantofyly
– jejich chloroplasty obsahují bílkovinné tělísko – pyrenoid s vysokým obsahem enzymu RUBISCO, který se uplatňuje při vazbě CO2 na sacharid pentózuv Calvinově cyklu
– rozmnožují se dělením stélky, pohyblivými zoosporami nebo pohlavně – oogamicky, izogamicky, anizogamicky
-(+ rozmnožování:
=>nepohlavně: 1) bičíkovci – schizotomie – podélně dělení rýhou z obou konců buňky
2) kokální – cytogonie – dceřinné buňky vznikají uvnitř mateřské
3) trichální – cytotomie – dělení veget. b. )
– chloroplasty se 2 membránami
– BS převážně celulózní – u nepohyblivých
chlamys z glykoproteinů – u bičíkatých
– zásobní látka: škrob
- Třída: Zelenivky
– volně žijící nebo koloniální či cenobiální bičíkovci i stélkaté řasy (jedno nebo mnobuněčná stélka)
– jednobuněčnou kulovitou stélku má Zrněnka(protococcus) a Zelenivka(Chlorella) – tvoří zelené práškovité povlaky
– bičíky v počtu 2-4 jsou stejně dlouhé
– kolonie = soubor buněk, které drží pohromadě slizovými obaly, patří k jedné nebo více generacím
– Cenobia – složitější buněčné soubory, vždy pravidelně uspořádané – jen z jedné generace
– chlorokokální řasy – ve sladkých vodách a v půdě
– jsou příčinou zákalů pomalu tekoucích a stojatých vod
– použity pro studium fotosyntézy, genetické pokusy
– rozmnožování: – nepohlavně pohyblivými výtrusy (zoosporami)
– nepohyblivými -||- (aplanosporami)
– tvorbě nepohlavních výtrusů předchází mitotické dělení jádra
– za nepříznivých podmínek se buňky mění na tlustostěnné HYPNOSPORY
Zástupci: Váleč koulivý (Volvox globator) + koulenka – tvoří kolonie
Zrněnka obecná (Pleurococcus vulgaris) – jednobuněčná řasa
- Třída: Spájivky (Conjugatophyceae)
– jednobuněčné, mnohobuněčné nebo vláknité řasy (nevětvená stélka)
– rozmnožují se pohlavně zygosporami, pohl. proces = spájení (konjugace)
– SPÁJENÍ- jako gamety vystupují celé protoplasty vegetativních buněk; při klíčení zygospory dochází k redukčnímu dělení; vegetativně se rozmnožují rozpadem vlákna na jednobuněčné či několikabuněčné fragmenty
Zástupci: šroubatka (Spirogyra)
- Třída: Kadeřnatkovité
– mají uzavřenou mitózu (nedochází při ní k rozpadu jaderné membrány)
– hojné v tekoucích vodách, v chladném období
– v každé buňce je jediný prstencovitý chloroplast s jedním pyrenoidem
– při rozmnožování metageneze
– nepohlavní rozmnožování – 4-bičíkatými zoosporami – z nich vyrůstá haploidní vlákno (gametofyt), které přisedá bazální buňkou k podkladu
– pohlavní rozmnožování – izogamicky
– po kopulaci buněk vzniká 4-bičíkatá pohyblivá diploidní planozygota, která se pak změní na nepohyblivou tlustostěnnou zygosporu – z ní vyklíčí jednobuněčný sporofyt a po meióze vznikají haploidní vlákna (gametofyty)
Zástupci: Kadeřnatka (Ulothrix) – tvoří vláknité stélky
Locika (Ulva lactuca) – má lisovitou dvouvrstevnou stélku
- Třída: Trubicovkovité (Bryopsidophyceae)
– různorodá skupina řas
– mají sifonokladální nebo trubicovité stélky
– převážně v mořích, někdy i ve sladkých mořích
– mají uzavřenou mitózu
Zástupci: žabí vlas (Cladophora glomerata)
- Třída: Parožnatky (Charophyceae)
– nejvýše organizovaná skupina zelených řas
– řasy s pletivnými stélkami; upevněné rhizoidy v substrátu; stélka – kauloid, fyloidy, rhizoidy
– buněčné stěny inkrustovány CaCO3
– chybí zde nepohlavní rozmnožování sporami
– vegetativně se rozmnožují rozpadem stélky nebo rozmn. tělísky mezi rhizoidy
– pohlavně se rozmnožují oogamicky
– mírně tekoucí a stojaté vody, písčitá nebo bahnitá dna, brakické a slané vody
Zástupci: parožnatka (Chara)
- Kmen: KRÁSNOOČKA (Euglenophyta)
– mají monadoidní stélku s 1-2 bičíky, světločivnou skvrnu (stigma) a pulzující vakuolu
– povrch je tvořen zahuštěným protoplastem – periplastem
– obsahují chlorofyl a a b, karoten, xantofyl (nepřekrývají barvu chlorofylu)
– u některých druhů se v důsledku ztráty chlorofylu objevuje heterotrofní způsob výživy
– rozmnožovaní: podélným dělením
– většinou ve sladkých vodách, znečištěných, podílejí se na samočištění vodZástupci: krásnoočko zelené (Euglena viridis)
krásnoočko štíhlé (Euglena gracilis)
Říše: Chromista
– skupina zahrnující bičíkovce, jednobuněčné i mnohobuněčné organismy
– někteří jsou syprofyti – přijímají org.látky z odumřelých těl organismů
parazité
fotoautotrofní – mají chloroplasty
– druhy s chloroplasty tyto organely získaly sekundární endosymbiózou (vnitřním symbiontem se stala EU buňka s chloroplastem)
– tyto druhotně získané chloroplasty někdy obsahují nukleomorf (pozůstatek jádra původního org.)
– jejich chloroplasty jsou obaleny membránou endoplazmatického retikula spojené s vnější jadernou biomembránou
SYSTÉM:
- Kmen: CHROMOFYTA (Chromophyta)
- Třída: Zlativky (Chrysophyceae)
- Třída: Rozsivky (Bacillariophyceae)
- Třída: Hnědé řasy (Phaeophyceae)
- Kmen: OOMYCETY (Oomyceta)
- Kmen: CHROMOFYTA
– barviva: chlorofyl a,c , hnědý fukoxantin, karoten aj.
– sladkovodní i mořské
- Třída: Rozsivky (Bacillariophyceae)
– jednobuněčné, drobné řasy
– mají kokální stélku a dvoudílné křemičité schránky (připomíná dno a víko krabičky)-uvnitř schránky je uzavřena buňka
– rozmnožování: nepohlavně – dělením – při dělení se protoplast rozdělí na poloviny
– na nově vzniklých dceř.buňkách se vytvoří nová miska-je menší; u nových jedinců dochází ke zmenšování schránek i buněk
– zmenšování se zastaví až dosáhnou pohlavní zralosti – pak se velikost obnoví
– bioindikátoři kvality vody,po odumření tvoří tzv. rozsivkovou zeminu (křemelina,diatomit) – výroba skla, filtrů, dynamity
- Třída: Zlativky (Chrysophyceae)
– nejčastěji jednobuněčná bičíkatá stélka (vzácně vláknitou)
– vetšinou mají monadoidní stélka (chrysomonády)
– u některých druhů vznikají panožky – umožňují fagocytózu např. bakterií (= mohou se vyživovat i heterotrofně – přijímat organickou potravu)
-někdy mají zkřemenělou BS nebo mají schránku
– sladké, čisté vody, součástí jarního planktonu
Zástupci: rod Synura – vytváří kulovité kolonie
rod Dinobryon – keřovitě větvené kolonie
- Třída: Hnědé řasy (Phaeophyceae)
– řasy s mnohobuněčnými, vláknitě rozvětvenými nebo pletivnými stélkami
– velikost až několik metrů
– ve stélkách chaluh se hromadí jód
– rozmnožují se vegetativně (rozpad stélek); nepohlavně zoosporami a pohlavně
– u většiny druhů rodozměna
– nejvíce u pobřeží
– využívány hospodářsky; suché jako palivo, pastva pro ovce, k výrobě kompostů, z popela se získává jód a potaš (uhličitan draselný)
Zástupci: rod Laminaria – obrovské rozměry, rozsáhlé porosty severních moří
rod Sargassum – v karibské oblasti (Sargasové moře)
druh Macrocystis pyrifera – největší chaluha(až 60m), pobřeží jižní polokoule
- Kmen: OOMYCETY (Oomyceta)
–ve vodě, vlhké půdě, parazité rostlin
-BS z celulózy a glukanu
– pohyblivé zoospory mají vepředu 2 nestejně dlouhé bičíky (kratší bičík je péřitý)
Mezi vážné parazity patří vřetenatka révová (Plasmopara viticola)
– její podhoubí žije v mezibuněčných prostorách listů révy vinné a do buněk vysílá krátké přísavky (haustoria)
– z listových průduchů vyčnívají kolmá houbová vlákna, na kterých se tvoří výtrusnice (zoosporangia)
– výtrusnice roznášeny větrem
– v kapce vody se plazmatický rozdělí v několik rejdivých výtrusů (zoospor), které později vyklíčí ve vlákno a proniknou do listu- pohlavní rozmnožování je oogamické a děje se uvnitř hostitele
– oogonium je nejdříve mnohojaderné, pak ve středu plazmy zůstává jedno vaječné jádro
– samčí a samičí jádro splyne a mění se na vaječný výtrus (oospora)
– kapkami deště se dostávají na listy
plíseň bramborová (phytophthora infestans)
– pro její šíření příznivé vlhké a horké léto
– na listech tmavé skvrny
– plíseň postihuje i hlízy – „suchá hniloba“
