📖 Úvod
Mrkev obecná je dvouletá rostlina, pěstovaná hlavně pro svůj jedlý, zdužnatělý hlavní kořen. Ten má nejčastěji oranžovou barvu a je významným zdrojem provitaminu A (beta-karotenu). V prvním roce vytváří přízemní růžici jemně dělených listů. Druhým rokem vyrůstá lodyha nesoucí složený okolík drobných, obvykle bílých květů. Patří mezi nejoblíbenější a nejrozšířenější druhy kořenové zeleniny na světě, využívané v kuchyni na mnoho způsobů, syrové i tepelně upravené.
🌱 Botanická charakteristika
Růstová forma: Bylina, dvouletá, dosahující výšky 30–100 cm, v prvním roce tvoří přízemní růžici listů a ve druhém roce vzpřímenou, větvenou lodyhu, celkový vzhled je statný s jemně dělenými, peřovitými listy.
Kořeny: Hlavní kůlový kořen, který je ztloustlý, dužnatý, vřetenovitý až kuželovitý, má zásobní funkci a u pěstovaných forem je typicky oranžový, u plané formy bělavý a dřevnatý.
Stonek: Lodyha je vzpřímená, dutá, podélně rýhovaná, v horní části větvená a po celé délce štětinatě chlupatá, bez trnů.
Listy: Listy jsou uspořádány střídavě, spodní jsou dlouze řapíkaté, horní téměř přisedlé s pochvami, čepel je 2x až 3x zpeřená s čárkovitými úkrojky, na okraji pilovitá, tmavě zelené barvy, se zpeřenou žilnatinou a pokrytá jednoduchými krycími trichomy.
Květy: Květy jsou drobné, bílé, někdy narůžovělé, pětičetné, uspořádané v bohatém, plochém květenství zvaném složený okolík, jehož střední květ je často tmavě purpurový až černý; kvete od května do srpna.
Plody: Plodem je vejčitá, šedohnědá dvounažka, která se rozpadá na dva plůdky (merikarpia) opatřené řadami háčkovitých ostnů pro přichycení na srst zvířat; zraje od července do října.
🌍 Výskyt a stanoviště
Přírodní rozšíření: Původní areál zahrnuje Evropu, jihozápadní Asii a severní Afriku. V České republice je považována za původní druh, konkrétně archeofyt, který se zde vyskytuje již od neolitu. Vlivem člověka byla zavlečena a zplaněla na téměř všech kontinentech s mírným podnebím, včetně Severní a Jižní Ameriky a Austrálie, kde se stala běžným, někdy až invazivním druhem. V ČR roste hojně na celém území od nížin až do podhorských oblastí.
Stanovištní nároky: Preferuje otevřená a člověkem ovlivněná stanoviště, jako jsou louky, pastviny, meze, okraje polí, úhory, rumiště, okraje cest a železniční náspy. Je výrazně světlomilná (heliofilní) a nesnáší zastínění. Roste na půdách, které jsou suché až mírně vlhké, dobře propustné, výživné a mají neutrální až mírně zásaditou (vápnitou) reakci; na kyselých a zamokřených půdách se jí nedaří.
🌺 Využití
V léčitelství se historicky i dnes využívá hlavně plod (nažka) a kořen, které působí močopudně, podporují trávení a vylučování žaludečních šťáv a používají se při ledvinových kamenech a zánětech močových cest. V gastronomii je klíčový její pěstovaný poddruh (subsp. sativus), jehož zdužnatělý kořen je jednou z nejběžnějších a nejdůležitějších kořenových zelenin na světě, konzumovaný syrový, vařený, dušený či pečený; jedlé jsou i mladé listy (do salátů) a květy (např. smažené). Průmyslově je významným zdrojem pro extrakci přírodního barviva beta-karotenu. Některé kultivary s barevnými, často tmavě vínovými květenstvími, jako je „Dara“, se pěstují jako okrasné letničky pro řez do váz i na záhony. Ekologicky je velmi významná, neboť její květy poskytují nektar a pyl širokému spektru hmyzu, včetně včel, pestřenek a motýlů, a je živnou rostlinou pro housenky otakárka fenyklového.
🔬 Obsahové látky
Pěstovaný kořen je proslulý především vysokým obsahem karotenoidů, zejména beta-karotenu (provitamínu A), ale také alfa-karotenu a luteinu. Dále obsahuje cukry (především sacharózu), vlákninu, vitamíny (C, B) a minerální látky. V plodech (nažkách) a nati plané formy se nacházejí esenciální oleje (obsahující karotol, daukol, pinen a limonen), flavonoidy a fotosenzibilizující furanokumariny (např. bergapten).
☠️ Toxicita a status
Toxicita: Samotná rostlina není považována za jedovatou pro lidi ani pro zvířata a její kořen je bezpečnou potravinou. Nať však obsahuje furanokumariny, které mohou u citlivých jedinců po styku s pokožkou a následném vystavení slunečnímu záření vyvolat fototoxickou dermatitidu (vyrážku, puchýře). Největší nebezpečí spočívá ve vysokém riziku záměny s některými smrtelně jedovatými druhy z čeledi miříkovitých. Především s bolehlavem plamatým (Conium maculatum), který se liší lysou, modravě ojíněnou a červeně skvrnitou lodyhou a nepříjemným zápachem po myšině, a s tetluchou kozím pyskem (Aethusa cynapium), která má lesklé listy a charakteristické dlouhé, dolů svěšené listeny pod okolíčky. Odlišit ji lze spolehlivě podle chlupaté lodyhy i listů, typické mrkvové vůně po rozemnutí a často přítomného jednoho tmavě fialového sterilního květu uprostřed hlavního okolíku.
Zákonný status/ochrana: Vzhledem ke svému masivnímu rozšíření a hojnému výskytu se jedná o druh, který není ohrožený. V České republice nepodléhá žádnému stupni zákonné ochrany a není zařazen na Červený seznam ohrožených druhů. Stejně tak není chráněna mezinárodně, není uvedena v CITES a na globálním Červeném seznamu IUCN je klasifikována jako „Málo dotčený“ (Least Concern, LC).
✨ Zajímavosti
Rodové jméno Daucus pochází z řeckého slova „daukos“, které označovalo tuto nebo podobnou rostlinu. České jméno „mrkev“ má praslovanský původ. Lidově se její květenství nazývá „královnina krajka“ (v angličtině Queen Anne’s Lace) podle legendy, že si královna Anna při vyšívání krajky píchla do prstu a kapka krve dopadla doprostřed květenství, což symbolizuje typický tmavý centrální květ. Oranžová barva kořene, jak ji známe dnes, je výsledkem šlechtění v 17. století v Nizozemsku, pravděpodobně jako pocta vládnoucímu rodu Oranžských; původní pěstované formy byly bílé, žluté nebo fialové. Po odkvětu se okolík charakteristicky svinuje dovnitř a vytváří strukturu připomínající ptačí hnízdo, která chrání dozrávající semena.
