📖 Úvod
Mák vlčí, známý také jako mák divoký, je jednoletá bylina s typickými ohnivě červenými květy. Tyto květy mají čtyři jemné, papírovité korunní lístky a tmavý střed. Roste hojně na polích, úhorech a podél cest jako charakteristický polní plevel. Kvete od května do srpna a jeho přímá, chlupatá lodyha po poranění roní bílé mléko. Plodem je tobolka, známá jako makovice, která obsahuje velké množství drobných semen. Je symbolem válečných veteránů.
🌱 Botanická charakteristika
Růstová forma: Bylina, jednoletá (často ozimá), výška 20-90 cm, vzpřímeného, obvykle větveného habitu bez výrazné koruny, celkově působí křehkým a štětinatě chlupatým dojmem s nápadnými květy.
Kořeny: Hlavní kůlový kořen, který je vřetenovitý, tenký a světle zbarvený.
Stonek: Lodyha je přímá, jednoduchá nebo v horní části větvená, oblého průřezu, štětinatě chlupatá s odstálými bělavými chlupy a při poranění roní bílou mléčnou šťávu (latex), bez trnů.
Listy: Listy jsou střídavé; přízemní a dolní lodyžní jsou dlouze řapíkaté, horní lodyžní krátce řapíkaté až přisedlé; čepel je v obrysu podlouhlá, 1x až 2x peřenosečná s kopinatými, hrubě zubatými úkrojky, šedozelené barvy; žilnatina je zpeřená; listy jsou oboustranně chlupaté jednoduchými, mnohobuněčnými, krycími, štětinatými trichomy.
Květy: Květy jsou velké, jednotlivé na dlouhých štětinatých stopkách, čtyřčetné, s korunními lístky barvy ohnivě červené, často s tmavou až černofialovou skvrnou na bázi, zřídka růžové či bílé; kalich je dvoučetný a opadavý; květenství je redukováno na jednotlivý květ; doba kvetení je od května do srpna.
Plody: Plodem je tobolka zvaná makovice, která je lysá, široce vejcovitá až téměř kulovitá, ve zralosti šedohnědé barvy a otevírá se pod víčkem s 5-18 bliznovými paprsky řadou děr; dozrává od července do září.
🌍 Výskyt a stanoviště
Přírodní rozšíření: Původní areál zahrnuje pravděpodobně oblast Středomoří, Přední a Střední Asie a velkou část Evropy. Na území České republiky je považován za archeofyt, tedy rostlinu zavlečenou v dávné minulosti, konkrétně s rozvojem zemědělství v neolitu. Dnes je rozšířen kosmopolitně téměř po celém světě v mírném pásu, kam se dostal jako polní plevel s obilím, a vyskytuje se tak v Severní i Jižní Americe, Austrálii a na Novém Zélandu. V ČR roste hojně od nížin do podhůří po celém území, i když jeho početnost na polích vlivem moderní agrotechniky a herbicidů klesá; často se objevuje na rumištích, náspech a podél cest.
Stanovištní nároky: Jedná se o typickou ruderální a plevelnou rostlinu vázanou na člověkem ovlivněná stanoviště. Nejčastěji roste na polích, zejména v obilí a okopaninách, na úhorech, rumištích, skládkách, náspech podél cest a železnic. Vyžaduje půdy bohaté na živiny, především dusík, a preferuje půdy vápnité, zásadité až neutrální, kypré a dobře propustné. Je to výrazně světlomilný druh, který nesnáší zastínění, a co se týče vláhy, upřednostňuje spíše sušší až mírně vlhké půdy, dobře snáší letní přísušky.
🌺 Využití
V lidovém léčitelství se dříve sbíraly korunní lístky, z nichž se připravoval čaj nebo sirup s mírně uklidňujícími účinky a pro usnadnění odkašlávání, zejména při dětském kašli; dnes se již téměř nevyužívá. V gastronomii jsou mladé listy před rozkvětem jedlé a lze je použít do salátů nebo upravit jako špenát, zatímco z okvětních lístků se vyrábí sirup nebo se používají jako přírodní barvivo. Semena jsou jedlá, ale pro sběr nevýznamná. Průmyslově se z lístků v minulosti získávalo červené barvivo. Je velmi oblíbenou okrasnou letničkou v přírodních a venkovských zahradách, existuje mnoho kultivarů s různými barvami a plností květů, například série „Shirley“. Ekologicky je významný jako důležitý zdroj pylu pro včely, čmeláky a další hmyz, i když neposkytuje nektar, a jeho semena jsou potravou pro ptactvo.
🔬 Obsahové látky
Celá rostlina, kromě zralých semen, obsahuje řadu isochinolinových alkaloidů, z nichž nejdůležitější je rhoeadin, který má mírně sedativní účinky. Dále jsou přítomny alkaloidy jako isorhoeadin, papaverrubiny, protopin či koptisin, avšak na rozdíl od máku setého neobsahuje morfin ani kodein. Korunní lístky jsou bohaté na antokyanová barviva, především deriváty kyanidinu, a slizové látky, které přispívají k léčivým účinkům při kašli.
☠️ Toxicita a status
Toxicita: Rostlina je mírně jedovatá, zejména v čerstvém stavu, kvůli obsahu alkaloidů v mléčné šťávě (latexu) ve všech částech kromě zralých semen. Požití většího množství může u lidí vyvolat nevolnost, zvracení a bolesti břicha, pro zvířata, zejména skot a koně, je nebezpečnější a může vést k otravě. Lze jej zaměnit s velmi podobným mákem pochybným (Papaver dubium), který se liší podlouhlou, lysou makovicí a přitiskle chlupatým květním stonkem, zatímco vlčí mák má makovici téměř kulovitou a štětinatě chlupatou a odstále chlupatý stonek. Záměna s mákem setým (Papaver somniferum) je méně častá; ten je mohutnější, lysý, sivě ojíněný a má objímavé listy.
Zákonný status/ochrana: V České republice není zákonem chráněn a je považován za běžný, hojně se vyskytující druh. Není uveden ani na Červeném seznamu ohrožených druhů ČR, ani v mezinárodních úmluvách jako CITES. V globálním měřítku dle Červeného seznamu IUCN je hodnocen jako „málo dotčený“ (Least Concern, LC) díky svému obrovskému areálu rozšíření a hojnému výskytu.
✨ Zajímavosti
Latinské rodové jméno Papaver je starověký název pro mák, druhové rhoeas pochází z řečtiny a může odkazovat na rychlé opadávání korunních lístků. Stal se celosvětovým symbolem válečných veteránů, zejména na památku padlých v první světové válce, díky slavné básni „V polích flanderských“, jelikož masově vyrostl na rozryté půdě bojišť. Jeho semena si v půdě dokáží udržet klíčivost po mnoho desítek let a čekají na narušení povrchu, které jim poskytne světlo potřebné k vyklíčení. V antice byl spojován s bohyní úrody Démétér a spánku.
