📖 Úvod
Loubinec pětilistý, často nazývaný psí víno, je bujná, dřevitá a opadavá liána. Vyznačuje se velmi rychlým růstem a schopností pnout se po zdech i bez opory díky úponkům s přísavnými destičkami. Jeho dlanitě složené listy jsou tvořeny pěti lístky. Největší okrasnou hodnotu má na podzim, kdy se jeho listy zbarvují do ohnivých odstínů červené a karmínové. Plodem jsou malé, tmavě modré bobule, které slouží jako potrava pro ptactvo. Je to nenáročná a odolná rostlina.
🌱 Botanická charakteristika
Růstová forma: Dřevitá popínavá liána (keř), trvalka, dosahující délky až 20 metrů, nevytváří korunu, ale jako popínavka tvoří mohutný, bujně rostoucí a hustý porost pokrývající oporu, celkový vzhled je vitální, s hustým olistěním, které se na podzim zbarvuje do výrazných karmínových odstínů.
Kořeny: Kořenový systém je svazčitý, bohatě větvený a mělce kořenící, schopný z uzlin stonků vytvářet adventivní kořeny pro vegetativní šíření a přichycení.
Stonek: Stonek je dřevnatějící lodyha, která je v mládí zelená a hladká, později s šedohnědou, mělce podélně brázditou borkou, stonek je bez trnů a je charakteristický tvorbou rozvětvených úponků, které jsou na koncích rozšířené v příchytné terčíky vylučující lepkavý sekret pro adhezi k podkladu.
Listy: Listy jsou uspořádány střídavě, jsou dlouze řapíkaté, dlanitě složené a pětičetné; jednotlivé lístky jsou eliptické až obvejčité, na bázi klínovité a na vrcholu zašpičatělé, jejich okraj je hrubě pilovitý; barva je na líci sytě zelená, na rubu světlejší a šedozelená, na podzim se mění na zářivě karmínově červenou; žilnatina je na lístcích zpeřená; listy jsou většinou lysé, bez trichomů, vzácně na rubu na žilnatině s jemnými jednobuněčnými krycími trichomy.
Květy: Květy jsou nenápadné, drobné, žlutozelené barvy a pravidelného tvaru s pěti korunními lístky, jsou uspořádány v bohatých, rozvětvených květenstvích, konkrétně latnatých vrcholících, které vyrůstají naproti listům; doba kvetení je od června do srpna.
Plody: Plodem je kulovitá bobule o průměru 5–8 mm, která je ve zralosti tmavě modrá až černá a často pokrytá světlým voskovým ojíněním; plody dozrávají v září až říjnu a jsou uspořádány v plodenstvích s kontrastně červenými stopkami.
🌍 Výskyt a stanoviště
Přírodní rozšíření: Původní areál se rozkládá ve východní a střední části Severní Ameriky, od jižní Kanady přes východ USA až po Mexiko a Guatemalu; v České republice není původní, jedná se o invazivní neofyt zavlečený v 17. století jako okrasná rostlina, který z pěstování velmi často zplaňuje a agresivně se šíří do volné přírody, zejména v okolí lidských sídel, podél komunikací, v lužních lesích a na rumištích, kde může vytvářet neprostupné porosty a vytlačovat původní druhy; ve světě je pěstován v mírných pásech a na mnoha místech, včetně velké části Evropy, se stal naturalizovaným a invazivním druhem.
Stanovištní nároky: Je to vysoce přizpůsobivá dřevitá liána, která osidluje širokou škálu stanovišť, od vlhčích lužních lesů, lesních lemů a křovin až po člověkem silně ovlivněná místa jako jsou zdi budov, ploty, staré lomy, skládky a železniční náspy; na půdu je velmi nenáročná, snáší kyselé i vápnité podklady a roste na půdách chudých i bohatých na živiny, ale nejlépe prospívá v hlubokých, humózních a přiměřeně vlhkých půdách; je značně tolerantní ke světelným podmínkám, roste dobře jak na plném slunci, kde se na podzim nejlépe a nejintenzivněji vybarvuje, tak i v hlubokém stínu, což jí umožňuje úspěšně konkurovat v lesním podrostu.
🌺 Využití
V lidovém léčitelství ji využívali někteří původní obyvatelé Ameriky, kde se odvar z kůry a větviček podával proti průjmu, žloutence a jako diuretikum, avšak pro svou toxicitu se v moderní fytoterapii nevyužívá; gastronomicky je zcela bezvýznamná, jelikož všechny její části, a především modročerné bobule, jsou jedovaté a nepoživatelné; nemá žádné technické či průmyslové využití; její hlavní význam spočívá v okrasném zahradnictví, kde se jako extrémně rychle rostoucí a odolná popínavá rostlina používá k rychlému pokrytí zdí, pergol, plotů a nevzhledných staveb, přičemž je ceněna pro své husté olistění poskytující v létě stín a především pro své velkolepé karmínově červené až šarlatové podzimní zbarvení listů; pěstují se kultivary jako „Engelmannii“ s menšími lístky a lepším přichycením; z ekologického hlediska jsou její nenápadné květy zdrojem nektaru a pylu pro včely a jiný hmyz, zatímco bobule jsou na podzim a v zimě důležitou potravou pro více než 35 druhů ptáků (např. kosy, drozdy, špačky), kteří se starají o šíření semen, a hustý porost poskytuje bezpečný úkryt a hnízdiště.
🔬 Obsahové látky
Klíčovými obsaženými látkami, které definují její vlastnosti, jsou krystaly šťavelanu vápenatého (oxalátu vápenatého) ve formě mikroskopických jehliček zvaných rafidy, které při kontaktu mechanicky dráždí sliznice a pokožku a jsou hlavní příčinou toxicity; dále obsahuje třísloviny, pryskyřice a pravděpodobně další blíže neurčené toxické látky, jako jsou saponiny nebo glykosidy, které se koncentrují především v bobulích.
☠️ Toxicita a status
Toxicita: Celá rostlina je pro člověka a většinu savců (včetně psů a koček) jedovatá, přičemž nejvyšší koncentrace toxinů je v bobulích; požití způsobuje silné podráždění ústní dutiny a trávicího traktu, projevující se pálením v ústech, sliněním, nevolností, zvracením, bolestmi břicha a průjmem; požití většího množství bobulí, zejména u dětí, může vést k vážným komplikacím, jako je bolest hlavy, křeče a v extrémních případech i poškození ledvin; kontakt šťávy z rostliny s pokožkou může u citlivých jedinců vyvolat kontaktní dermatitidu; nejnebezpečnější je záměna s jedovatcem kořenujícím (Toxicodendron radicans, tzv. jedovatý břečťan), který je silně alergenní a má listy složené vždy jen ze TŘÍ lístků, na rozdíl od tohoto druhu, který má listy složené z PĚTI lístků; neznalými osobami mohou být jeho tmavé bobule zaměněny za jedlé plody, například plody révy vinné či bezu černého, od kterých se liší uspořádáním v řídkých svazcích a přítomností charakteristických úponků s přísavnými destičkami na stoncích.
Zákonný status/ochrana: Tato rostlina není v České republice ani v rámci mezinárodních úmluv jako CITES či na Červeném seznamu IUCN zařazena mezi chráněné druhy; naopak, kvůli své vysoké invazivitě, schopnosti rychle se šířit, tvořit husté monocenotické porosty a potlačovat původní druhy rostlin je v mnoha regionech ČR i světa považována za problematický invazivní druh, jehož šíření je nežádoucí a v některých oblastech je aktivně likvidována.
✨ Zajímavosti
Rodové jméno „Parthenocissus“ je odvozeno z řeckých slov „parthenos“ (panna) a „kissos“ (břečťan), což je překladem anglického názvu příbuzného druhu Virginia Creeper (Virginský popínač); druhové jméno „quinquefolia“ je latinské a znamená „pětilistý“ („quinque“ – pět, „folia“ – listy), což přesně vystihuje charakteristický vzhled jejích listů; český název „loubinec“ je odvozen od slova „loubí“, jelikož se rostlina tradičně používala k rychlému ozelenění zahradních loubí a pergol, zatímco lidový název „psí víno“ naznačuje podobnost s vinnou révou, avšak s pejorativním příznakem nejedlosti a menší hodnoty; fascinující adaptací jsou její rozvětvené úponky zakončené drobnými přísavnými terčíky, které vylučují adhezivní sekret (cementační látku) a umožňují jí pevně a efektivně se přichytit i na zcela hladké a svislé povrchy, jako je sklo, kov nebo leštěný kámen, aniž by do nich pronikala kořínky.
