📖 Úvod
Lapina jasanolistá je statný, opadavý strom pocházející z oblasti Kavkazu a severního Íránu. Vyznačuje se širokou, rozložitou korunou a velkými, lichozpeřenými listy, které připomínají listy jasanu. Nejnápadnějším znakem jsou však jeho plody – drobné křídlaté oříšky uspořádané v nápadných, až 50 cm dlouhých převislých řetězech. Pro svůj atraktivní vzhled se často pěstuje jako okrasná solitéra v parcích a velkých zahradách, kde vyžaduje dostatek prostoru a vlhčí půdu.
🌱 Botanická charakteristika
Růstová forma: Strom, trvalka, dosahující výšky 20-30 metrů, s široce rozložitou, klenutou a často nízko nasazenou korunou, často vícekmenný, celkově majestátní a rychle rostoucí s hustým olistěním.
Kořeny: Mělký, ale velmi široce a agresivně se rozrůstající kořenový systém s mimořádně silnou tvorbou kořenových výmladků, které mohou vytvářet husté porosty.
Stonek: Kmen je často od báze vícekmenný, borka je v mládí hladká a šedá, ve stáří se mění na tmavě šedou až černavou a je charakteristicky hluboce podélně brázditá, s rýhami tvořícími síťovitý až kosočtverečný vzor; dřevina je beztrnná.
Listy: Listy jsou střídavé, řapíkaté, lichozpeřené, až 60 cm dlouhé, složené z 11-27 podlouhle kopinatých lístků; okraj lístků je ostře a jemně pilovitý; barva je na líci leskle tmavě zelená, na rubu světlejší; žilnatina je zpeřená; na rubu listů a na vřeteni se nacházejí roztroušené, hvězdovité a žláznaté mnohobuněčné krycí trichomy, zejména v mládí.
Květy: Květy jsou jednopohlavné, bezkorunné, nenápadné, zelenavé barvy, uspořádané v dlouhých, převislých jehnědách; samčí jehnědy jsou kratší a tlustší, samičí jsou tenčí a delší (až 50 cm); doba kvetení je duben až květen, současně s rašením listů.
Plody: Plodem je malá dvoukřídlá nažka, přičemž plody jsou uspořádány v nápadných, až 50 cm dlouhých, převislých a hroznovitých plodenstvích; nažka je kulovitá se dvěma polokruhovitými křídly; barva je zprvu zelená, ve zralosti hnědá; dozrávají v září až říjnu a na stromě často zůstávají přes zimu.
🌍 Výskyt a stanoviště
Přírodní rozšíření: Původní areál výskytu se nachází v oblasti Kavkazu (Gruzie, Arménie, Ázerbájdžán) a přilehlých regionech Turecka, severního Íránu a jihozápadního Ruska, kde je reliktem třetihorní flóry; v České republice není původní, je zde pěstovanou a ojediněle zplaňující dřevinou, tedy neofytem, který byl introdukován v 19. století, přičemž ve světě je jako okrasný strom rozšířen v mírném pásmu Evropy a Severní Ameriky, zatímco v ČR se s ním setkáme především v zámeckých parcích, arboretech a botanických zahradách, odkud se občas šíří do okolí, zejména podél vodních toků.
Stanovištní nároky: Preferuje lužní a pobřežní lesy, břehy řek a potoků a jiná trvale vlhká až zamokřená stanoviště, kde snáší i dočasné záplavy; vyžaduje hluboké, živinami bohaté, hlinité až jílovité půdy, přičemž je tolerantní k pH půdy a roste na kyselých i mírně vápnitých podkladech, jedná se o výrazně světlomilnou dřevinu, která pro svůj zdárný růst potřebuje plné slunce, i když v mládí snese mírné přistínění, a je extrémně vlhkomilná, naprosto nesnáší sucho a pro úspěšné pěstování vyžaduje stálý přísun vláhy.
🌺 Využití
V lidovém léčitelství se kůra a listy v domovině využívaly pro své svíravé účinky díky vysokému obsahu tříslovin, avšak v moderní medicíně se nevyužívá; z gastronomického hlediska jsou nezralé plody údajně jedlé a v některých oblastech se nakládají podobně jako ořechy, ale nejde o běžnou potravinu; technicky je její dřevo lehké, měkké a málo trvanlivé, proto se průmyslově téměř nevyužívá, snad jen lokálně na výrobu beden nebo dřevoviny; její hlavní význam je okrasné pěstování, kde je ceněna jako rychle rostoucí, mohutná solitéra do velkých parků a zahrad, zejména k vodním plochám, pro svůj široce rozložitý habitus, dekorativní listy a především nápadně dlouhé, visící provazce křídlatých oříšků, specifické kultivary se běžně nepěstují; ekologický význam spočívá ve zpevňování břehů díky rozsáhlému kořenovému systému a tvorbě kořenových výmladků, poskytuje hustý stín a úkryt živočichům, ale pro včely je nevýznamná, jelikož je větrosnubná.
🔬 Obsahové látky
Klíčové obsažené látky zahrnují především deriváty naftochinonu, jako je juglon (zejména v listech a oplodí), který má alelopatické účinky a inhibuje růst jiných rostlin v okolí, dále vysoké množství tříslovin (taninů), zejména v kůře, které způsobují její svíravé vlastnosti, a flavonoidy jako kvercetin a myricetin.
☠️ Toxicita a status
Toxicita: Rostlina není považována za významně jedovatou pro lidi ani zvířata, avšak obsažený juglon může při požití většího množství listů či plodů způsobit mírné zažívací potíže a u citlivých jedinců vyvolat podráždění kůže, pro jiné rostliny je však toxická kvůli alelopatickým účinkům; k záměně může dojít s jasanem ztepilým (Fraxinus excelsior) kvůli podobným listům, od kterého se liší střídavým postavením listů (jasan má vstřícné) a plody v dlouhých visících řetízcích (jasan má svazky křídlatých nažek), nebo s pajasanem žláznatým (Ailanthus altissima), který má však na bázi lístků žlázky a po rozemnutí nepříjemně páchne a jehož plody jsou odlišné.
Zákonný status/ochrana: V České republice není chráněna zákonem, jelikož se jedná o nepůvodní druh; v mezinárodním měřítku je podle Červeného seznamu IUCN zařazena do kategorie „Málo dotčený“ (Least Concern – LC), protože její populace v původním areálu je považována za stabilní a je navíc hojně pěstována po celém světě, a není uvedena v úmluvě CITES.
✨ Zajímavosti
Vědecké jméno Pterocarya je odvozeno z řeckých slov „pteron“ (křídlo) a „karyon“ (ořech), což přesně popisuje charakteristický plod – oříšek se dvěma křídly; druhové jméno fraxinifolia znamená „jasanolistá“ (z latinského Fraxinus – jasan a folium – list) a odkazuje na podobnost jejích lichozpeřených listů s listy jasanu; zajímavostí je její schopnost tvořit rozsáhlé a husté porosty pomocí intenzivní tvorby kořenových výmladků, čímž se může v příhodných podmínkách chovat invazivně, a její plodenství, která připomínají dlouhé zelené korálky, mohou dosahovat délky až 50 cm a zůstávají na stromě často až do zimy.
