📖 Úvod
Begonie, lidově zvaná kysala či begonka, je rozsáhlý rod okrasných rostlin oblíbený pro své pestré květy a dekorativní, často asymetrické listy. Pěstuje se jako pokojová rostlina i jako letnička do truhlíků a na záhony. Existuje obrovské množství druhů a kultivarů, od hlíznatých po vláknité. Vyžaduje světlé stanoviště bez přímého slunce a mírnou zálivku, nesnáší přemokření. Její květy září barvami od bílé a růžové až po sytě červenou a oranžovou.
🌱 Botanická charakteristika
Růstová forma: Bylina, vzácně polokeř, nejčastěji pěstovaná jako trvalka, dosahující výšky 15-60 cm, s bohatě větveným, vzpřímeným, poléhavým nebo převislým habitem a celkově sukulentním vzhledem s dekorativními, často asymetrickými listy.
Kořeny: Kořenový systém je podle druhu variabilní: svazčitý, plazivý oddenek nebo podzemní či nadzemní hlíza.
Stonek: Stonek je dužnatá, vodnatá, často článkovaná a křehká lodyha, zelené, načervenalé až hnědé barvy, hladká nebo pokrytá jemnými chlupy, bez trnů.
Listy: Listy jsou uspořádány střídavě, jsou řapíkaté, s tvarem výrazně asymetrickým, srdčitým, ledvinitým až oválným, s okrajem pilovitým, zubatým či laločnatým, barvy od zelené přes červenou po stříbřitou s častou kresbou, s dlanitou žilnatinou a často s mnohobuněčnými krycími trichomy.
Květy: Květy jsou jednopohlavné, bílé, růžové, červené, oranžové nebo žluté, uspořádané v úžlabních vrcholících; samčí květy mají obvykle 4 okvětní lístky, samičí 2-5 lístků s nápadným trojkřídlým semeníkem; kvete od jara do podzimu, v interiéru i celoročně.
Plody: Plodem je trojpouzdrá, většinou trojkřídlá tobolka papírovité konzistence, která za zralosti hnědne a obsahuje drobná semena; dozrává postupně po odkvětu.
🌍 Výskyt a stanoviště
Přírodní rozšíření: Původní areál rodu zahrnuje tropické a subtropické oblasti Ameriky, Afriky a Asie, v Evropě původní není. V České republice se jedná o zavlečený druh, přesněji o neofyt pěstovaný výhradně v kultuře, který ve volné přírodě nezplaňuje kvůli nesnášenlivosti mrazu. Celosvětově je rod rozšířen pantropicky s více než 2000 druhy, což z něj činí jeden z největších rodů kvetoucích rostlin. Na území ČR se s ní tedy setkáme pouze v interiérech, sklenících, v letních měsících v okenních truhlících a na zahradních záhonech jako letnička.
Stanovištní nároky: Ve svém přirozeném prostředí preferuje podrost vlhkých tropických a subtropických lesů, kde roste na stinných a vlhkých místech, často na skalních římsách, v humusu nebo i epifyticky na stromech. Vyžaduje humózní, dobře propustné, ale zároveň stále vlhké substráty, které jsou mírně kyselé až neutrální; nesnáší vápnitou půdu. Jedná se o typicky stínomilnou až polostinnou rostlinu, které přímé sluneční světlo může spálit listy. Klíčová je pro ni vysoká vzdušná i půdní vlhkost, avšak přemokření kořenového balu vede k rychlé hnilobě.
🌺 Využití
Její hlavní význam je okrasný, pěstuje se v tisících kultivarů a hybridů pro své nádherné, často asymetrické a pestře zbarvené listy (např. královské variety) nebo pro bohaté a dlouhotrvající kvetení (hlíznaté a voskové variety), a je tak jednou z nejpopulárnějších rostlin pro interiéry, balkony a záhony. V gastronomii se jedlé květy a mladé listy některých druhů díky své příjemně nakyslé chuti používají v malém množství do salátů či jako jedlá ozdoba dezertů. V tradičním lidovém léčitelství některých asijských a afrických kultur se šťáva z listů nebo oddenků používá zevně na kožní problémy a vnitřně při horečkách či zažívacích potížích pro své údajné protizánětlivé účinky. Technické či průmyslové využití nemá a její ekologický význam v našich podmínkách je zanedbatelný, v původních areálech je zdrojem nektaru pro opylovače.
🔬 Obsahové látky
Klíčovými obsaženými látkami, které definují její vlastnosti, jsou především rozpustné i nerozpustné oxaláty (šťavelany) a volná kyselina šťavelová, jež způsobují charakteristickou kyselou chuť a jsou zodpovědné za její mírnou toxicitu. Dále obsahuje saponiny, které mohou přispívat k dráždivému účinku, a v menším množství také flavonoidy, třísloviny a v některých druzích stopy alkaloidů a glykosidů.
☠️ Toxicita a status
Toxicita: Celá rostlina je mírně jedovatá pro lidi i domácí zvířata, zejména pro kočky a psy. Nejvyšší koncentrace toxických krystalů šťavelanu vápenatého se nachází v podzemních částech, tedy v hlízách a oddencích. Požití může způsobit podráždění ústní dutiny a trávicího traktu, což se projevuje nadměrným sliněním, zvracením a průjmem; vážnější otravy jsou vzácné, ale mohly by vést k poškození ledvin. Záměna ve volné přírodě v ČR je nepravděpodobná, avšak lidový název „kysala“ může vést ke zmatení se šťavelem kyselým („Oxalis acetosella“), který má podobnou kyselou chuť, ale zcela odlišný vzhled s trojčetnými listy připomínajícími jetel, na rozdíl od typicky velkých, masitých a asymetrických listů této rostliny.
Zákonný status/ochrana: V České republice nemá žádný ochranný status, jelikož se zde přirozeně nevyskytuje a je pěstována pouze jako okrasná. V mezinárodním měřítku však mnoho endemických druhů z úzce vymezených lokalit (např. z Madagaskaru, Bornea či Ekvádoru) čelí vyhynutí a je zařazeno na Červený seznam ohrožených druhů IUCN, většinou v kategoriích kriticky ohrožený (CR) nebo ohrožený (EN), a to především kvůli masivní ztrátě jejich přirozeného prostředí, jako je odlesňování tropických pralesů. Rod jako celek však není zařazen na seznam CITES.
✨ Zajímavosti
Rodové jméno „Begonia“ udělil francouzský botanik Charles Plumier na počest svého patrona Michela Bégona, který byl v 17. století guvernérem francouzské kolonie Haiti a vášnivým sběratelem rostlin. České názvy „begonie“ či „begonka“ jsou odvozeny z tohoto jména. Přenesený lidový název „kysala“ je zavádějící a odkazuje na kyselou chuť listů a květů, podobně jako u pravého šťavele („kysely„), což je zajímavý příklad konvergence lidových názvů na základě chemické vlastnosti (obsahu kyseliny šťavelové). Jednou z fascinujících biologických adaptací je výrazná asymetrie listové čepele u většiny druhů a také to, že rostliny jsou jednodomé – na jedné rostlině se tvoří oddělené samčí a samičí květy, které se od sebe často viditelně liší.
