📖 Úvod
Kyčelnice cibulkonosná je vytrvalá bylina, která patří mezi typické jarní posly. Roste ve stinných a vlhkých listnatých lesích, zejména v bučinách a lužních lesích. Dosahuje výšky 30 až 60 cm. Její přímá lodyha nese světle fialové až bělavé květy uspořádané v hroznu. Charakteristickým znakem jsou drobné, fialově černé pacibulky, které vyrůstají v úžlabí horních listů. Tyto pacibulky slouží k vegetativnímu rozmnožování a po opadu z nich vyrůstají nové rostliny. Kvete od dubna do června.
🌱 Botanická charakteristika
Růstová forma: Bylina, vytrvalá, dosahující výšky 30-60 cm, celkovým vzhledem se jedná o vzpřímenou, obvykle nevětvenou lodyhu s charakteristickými fialovými pacibulkami v úžlabí horních listů.
Kořeny: Tvořen plazivým, článkovaným a bělavým oddenkem, který je dužnatý a křehký.
Stonek: Lodyha je přímá, nevětvená, oblá až mírně hranatá, dutá, v dolní části může být řídce chlupatá, jinak je lysá, bez trnů.
Listy: Listy jsou uspořádány střídavě; spodní jsou dlouze řapíkaté a lichozpeřené s 3-7 široce vejčitými až kopinatými lístky, horní listy jsou krátce řapíkaté až přisedlé, jednoduché, nedělené a kopinaté; okraj lístků i horních listů je nepravidelně zubatý; barva je svěže zelená; žilnatina je zpeřená; přítomny mohou být jednoduché jednobuněčné krycí trichomy.
Květy: Květy mají světle fialovou až růžovofialovou, vzácně bělavou barvu, jsou čtyřčetné s korunními lístky uspořádanými do kříže a jsou uspořádány v řídkém koncovém květenství, kterým je hrozen; doba kvetení je od dubna do června.
Plody: Plodem je šešule, která se však tvoří jen velmi zřídka, protože rostlina se množí převážně vegetativně; pokud se vytvoří, je dlouhá, úzká, zelená a dozrává v červnu až červenci.
🌍 Výskyt a stanoviště
Přírodní rozšíření: Původní areál zahrnuje Evropu, s výjimkou nejsevernějších a nejjižnějších částí, a zasahuje až do Malé Asie a na Kavkaz; v České republice je původním druhem, nejedná se tedy o neofyt; celosvětově je rozšířena v mírném pásu Eurasie, od Francie a jižní Anglie na východ přes střední a východní Evropu až po západní Asii; v ČR se vyskytuje roztroušeně až hojně od nížin do podhorských oblastí, především v lesnatých krajích, například v hercynské oblasti (Česká vysočina) a Karpatech, přičemž místy tvoří rozsáhlé porosty.
Stanovištní nároky: Preferuje stinné a vlhké listnaté a smíšené lesy, zejména květnaté bučiny, dubohabřiny, suťové lesy a vlhčí horské lesy; vyžaduje kypré, humózní, na živiny a zejména dusík bohaté půdy, které jsou čerstvě vlhké a mají neutrální až mírně zásaditou reakci, je tedy vápnomilná (kalcifyt); jedná se o typický stínomilný druh (sciofyt) jarního aspektu, který využívá období před olistěním stromů k růstu a kvetení, po němž nadzemní část zatahuje; je náročná na stálou půdní vlhkost, ale nesnáší zamokření.
🌺 Využití
V lidovém léčitelství ani moderní fytoterapii nemá významnější uplatnění, ačkoliv v minulosti mohla být okrajově využívána pro obsah vitamínu C proti kurdějím; v gastronomii jsou jedlé mladé listy, lodyhy, květy a především drobné pacibulky v úžlabí listů, které mají ostrou, ředkvičkovou či řeřichovou chuť a používají se čerstvé do salátů, pomazánek nebo jako kořenitá ozdoba pokrmů, pacibulky lze nakládat jako kapary; technické či průmyslové využití nemá; v okrasném zahradnictví se pěstuje ve stinných partiích přírodních a lesních zahrad jako půdopokryvná jarní cibulovina, která se snadno sama rozšiřuje pacibulkami, specifické kultivary se běžně nepěstují; její ekologický význam spočívá v tom, že je důležitou raně jarní nektarodárnou a pylodárnou rostlinou pro včely, čmeláky a další hmyz a je součástí jarního geofytního společenstva lesního podrostu.
🔬 Obsahové látky
Klíčovými chemickými sloučeninami jsou glukosinoláty (hořčičné glykosidy), které se při poškození pletiv enzymem myrozinázou štěpí na isothiokyanáty, jež způsobují charakteristickou štiplavou chuť; dále obsahuje významné množství vitamínu C (kyseliny askorbové), flavonoidy a minerální látky.
☠️ Toxicita a status
Toxicita: Pro člověka není při běžném kulinářském použití jedovatá, avšak konzumace velkého množství může kvůli obsahu isothiokyanátů podráždit trávicí trakt a ledviny, pro zvířata rovněž není považována za významně toxickou; záměna je možná především s jinými druhy řeřišnic (rod Cardamine), například s řeřišnicí luční (Cardamine pratensis), která však roste na loukách, má zpeřené listy s více lístky a netvoří pacibulky, nebo s řeřišnicí hořkou (Cardamine amara), rostoucí u potoků, která má fialové prašníky a také netvoří pacibulky; odlišení od jiných jedlých jarních bylin jako je česnáček lékařský (Alliaria petiolata) je snadné, protože česnáček po rozemnutí voní po česneku a má odlišný tvar listů; neexistují žádné běžné a nebezpečně jedovaté rostliny, se kterými by hrozila kritická záměna.
Zákonný status/ochrana: V České republice nepatří mezi zvláště chráněné druhy rostlin podle zákona č. 114/1992 Sb.; v Červeném seznamu cévnatých rostlin ČR je zařazena do kategorie málo dotčených druhů (LC – Least Concern), což znamená, že není aktuálně ohrožena; není uvedena ani v mezinárodních úmluvách jako CITES či na globálním Červeném seznamu IUCN.
✨ Zajímavosti
České rodové jméno „kyčelnice“ je odvozeno od starého přesvědčení, že příbuzný druh, kyčelnice devítilistá, léčí bolesti kyčlí; druhové jméno „cibulkonosná“ a latinské druhové jméno „bulbifera“ (z latinského bulbus – cibule a ferre – nést) přesně popisují její nejcharakteristickejší znak, a to tvorbu tmavě fialových pacibulek v úžlabí listů; tyto pacibulky představují velmi efektivní způsob vegetativního rozmnožování, snadno opadávají a na příhodném místě z nich vyrůstají nové rostliny, což umožňuje rychlé šíření a tvorbu hustých kolonií; je typickým jarním geofytem, jehož životní cyklus je přizpůsoben životu v listnatém lese.
