📖 Úvod
Kvasie jamajská, známá jako hořkeň hořkoň, je tropický keř až malý strom původem z Jižní Ameriky. Je proslulá svou extrémní hořkostí, kterou obsahují všechny její části, zejména dřevo. Tato vlastnost je způsobena látkami zvanými kvasinoidy. Vyznačuje se nápadnými, jasně červenými trubkovitými květy a zpeřenými listy. Tradičně se využívá v lidovém léčitelství, jako přírodní insekticid a k výrobě hořkých toniků, přičemž působí proti horečce a parazitům.
🌱 Botanická charakteristika
Růstová forma: Keř nebo malý, štíhlý strom, trvalka, dosahující výšky 3 až 6 metrů, s rozložitou, spíše řídkou korunou a elegantním tropickým vzhledem charakterizovaným velkými listy a nápadnými květy.
Kořeny: Hlavní kořenový systém s výrazným kůlovým kořenem, který proniká hluboko do půdy a je, stejně jako zbytek rostliny, extrémně hořký.
Stonek: Štíhlý kmen s hladkou až jemně zbrázděnou, šedohnědou borkou, bez trnů; dřevo je světle žlutobílé, velmi lehké a obsahuje extrémně hořké látky (kvasiny).
Listy: Střídavé, řapíkaté, velké, lichozpeřené (až 30 cm dlouhé) s nápadně křídlatým vřetenem (rachis), složené z 3-5 párů lístků, které jsou podlouhle eliptické, celokrajné, na líci leskle tmavě zelené, na rubu světlejší, se zpeřenou žilnatinou a většinou lysé, bez významných krycích či žlaznatých trichomů.
Květy: Zářivě červené až karmínové, úzce trubkovité, pětičetné, oboupohlavné, uspořádané v dlouhých, koncových a vzpřímených hroznech (racemus) dlouhých 10–25 cm; kvetení probíhá v tropických oblastech často po celý rok.
Plody: Typ plodu je souplodí 2-5 malých, hladkých peckoviček, které jsou elipsoidního tvaru, asi 1-1,5 cm dlouhé, zpočátku zelené, při zrání se mění na červené a v plné zralosti jsou černé až tmavě purpurové; dozrávají postupně v průběhu roku.
🌍 Výskyt a stanoviště
Přírodní rozšíření: Původní areál se nachází v tropických oblastech Jižní Ameriky, konkrétně v zemích jako Surinam, Guyana, Brazílie a Venezuela, a zasahuje i do Karibiku. V České republice není původní, jedná se o nepůvodní druh, který je pěstován pouze v kontrolovaných podmínkách, například v botanických zahradách nebo jako pokojová rostlina, a tudíž zde ve volné přírodě neroste ani není zavlečený. Celosvětově je pro své vlastnosti pěstován i v jiných tropických oblastech Asie a Afriky.
Stanovištní nároky: Preferuje stanoviště v podrostu vlhkých tropických deštných pralesů, kde roste jako keř nebo malý strom. Vyžaduje hluboké, humózní, dobře propustné a mírně kyselé až neutrální půdy. Jedná se o stínomilnou až polostinnou rostlinu, která nesnáší přímé sluneční záření, jež může popálit její listy. Pro svůj růst potřebuje trvale vysokou vzdušnou vlhkost a stabilně vlhký substrát, který však nesmí být přemokřený.
🌺 Využití
V léčitelství se historicky i v současnosti využívá především dřevo, kůra a listy pro jejich extrémně hořkou chuť; sbíranou částí je hlavně dřevo známé jako „hořké dřevo„. Působí jako silné digestivum (podporuje trávení a chuť k jídlu), antimalarikum, febrifugum (proti horečce) a vermifugum (proti střevním parazitům). V gastronomii není jedlá pro svou intenzivní hořkost, ale její extrakt se v minimálním množství používá jako hořčidlo do některých aperitivů, toniků a likérů. Technicky je významná jako zdroj silného přírodního insekticidu, který je účinný proti mšicím a housenkám a využívá se v organickém zemědělství. Pro své atraktivní lesklé listy a zářivě červené květy se pěstuje jako okrasná rostlina ve sklenících a tropických zahradách. Ekologický význam spočívá v tom, že její květy v původním areálu opylují kolibříci, avšak kvůli insekticidním vlastnostem není významnou potravou pro hmyz.
🔬 Obsahové látky
Klíčovými chemickými sloučeninami, které definují její vlastnosti, jsou extrémně hořké látky ze skupiny kvassinoidů, především kvassin a neokvassin. Tyto terpenoidní laktony jsou zodpovědné za farmakologické i insekticidní účinky. Dále obsahuje také alkaloidy, taniny a různé fenolické sloučeniny.
☠️ Toxicita a status
Toxicita: Ve vyšších dávkách je rostlina pro člověka toxická; předávkování může způsobit nevolnost, zvracení, podráždění žaludku a ve vážných případech i poruchy zraku a poškození nervového systému. Je kontraindikována v těhotenství. Je toxická i pro některá zvířata, zejména pro ryby a hmyz. V podmínkách České republiky je možnost záměny s jakýmkoli volně rostoucím druhem prakticky nulová, protože se zde vyskytuje výhradně jako pěstovaná rostlina s velmi specifickým vzhledem (zpeřené listy, červené květy), který nemá v naší flóře obdobu.
Zákonný status/ochrana: V České republice nepodléhá žádnému zákonnému ochrannému statusu, jelikož se nejedná o původní druh. Mezinárodně není uvedena v přílohách úmluvy CITES. Podle Červeného seznamu ohrožených druhů IUCN je hodnocena v kategorii „Málo dotčený“ (Least Concern – LC), což znamená, že její populace v přirozeném areálu není v současnosti považována za ohroženou.
✨ Zajímavosti
Rodové jméno „Quassia“ bylo vytvořeno Carlem Linném na počest surinamského léčitele a otroka jménem Graman Quassi, který v 18. století upozornil Evropany na její léčivé účinky proti horečce. Druhové jméno „amara“ je latinsky „hořký„. České názvy jako hořkeň či hořkoň přímo odkazují na její nejvýraznější vlastnost. Zajímavostí je, že její dřevo patří k nejhořčím známým přírodním látkám na světě, kvassin je přibližně 50krát hořčí než chinin. V minulosti se z jejího dřeva vyráběly tzv. hořké poháry, z nichž se pilo pro léčebné účinky, a odvar z dřevěných hoblin sloužil jako účinný netoxický mucholapka.
