📖 Úvod
Krvavec toten, známý také jako kominíček, je vytrvalá bylina dorůstající výšky 30 až 100 cm. Jeho nejvýraznějším znakem jsou tmavě červená až purpurová, hustá květenství ve tvaru kulovitých hlávek, která se objevují od června do září. Vyskytuje se na vlhkých loukách, pastvinách a podél vodních toků. Má přímou, větvenou lodyhu a lichozpeřené listy s pilovitým okrajem. V tradičním léčitelství byl ceněn pro své stahující účinky, především k zástavě krvácení.
🌱 Botanická charakteristika
Růstová forma: Bylina, vytrvalá trvalka, výška 30–120 cm, tvoří vzpřímené trsy s přízemní růžicí listů a větvenou květonosnou lodyhou, celkový vzhled je statný a elegantní s tmavými květenstvími na konci stonků.
Kořeny: Silný, vodorovně plazivý, dřevnatějící oddenek, který je na povrchu tmavě hnědý až černý a na řezu červenavý, sloužící k vegetativnímu rozmnožování a přezimování.
Stonek: Lodyha je přímá, pevná, v horní polovině větvená, rýhovaná až ostře hranatá, dutá, obvykle lysá nebo jen řídce porostlá jednoduchými krycími chlupy, často s načervenalým nádechem, bez trnů.
Listy: Listy jsou uspořádány střídavě, převážně v přízemní růžici, jsou dlouze řapíkaté a lichozpeřené, složené z 9–25 krátce řapíčkatých lístků; lístky mají vejčitý až eliptický tvar s ostře pilovitým okrajem, na líci jsou tmavě zelené, na rubu světlejší a sivě zelené, žilnatina je zpeřená a obvykle jsou lysé, tedy bez významných trichomů.
Květy: Drobné květy jsou tmavě krvavě červené až červenohnědé, pravidelné, čtyřčetné, bez korunních lístků ale s barevnými kališními lístky, uspořádané v hustém, kulovitém až vejčitém koncovém květenství – hlávkovitě staženém klasu (strboulu); doba kvetení je od června do září.
Plody: Plodem je drobná, suchá, jednosemenná nažka hnědé barvy, která je pevně uzavřena ve ztvrdlé, čtyřhranné a na hranách úzce křídlaté češuli; plody dozrávají postupně od srpna do října.
🌍 Výskyt a stanoviště
Přírodní rozšíření: Původní areál zahrnuje mírné pásmo celé severní polokoule, tedy Evropu, Asii a Severní Ameriku. V České republice je původním druhem, archeofytem, který je zde hojně rozšířený od nížin až po horské oblasti, přičemž jeho výskyt je vázán především na vlhčí lokality po celém území státu. Celosvětově se jedná o druh s cirkumboreálním rozšířením, běžný na většině evropského kontinentu a v temperátních částech Asie.
Stanovištní nároky: Preferuje vlhké až mokré, na živiny bohaté a humózní půdy, které mohou být slabě kyselé až slabě zásadité, často těžší, hlinité až jílovité. Typicky roste na vlhkých loukách, v pobřežních křovinách, podél vodních toků, na lesních světlinách a v příkopech, jedná se o světlomilnou až polostinnou rostlinu, která vyžaduje stálou a vyšší půdní vlhkost, ale nesnáší dlouhodobé zaplavení.
🌺 Využití
V léčitelství se využívá především oddenek sbíraný na podzim, který díky vysokému obsahu tříslovin působí silně svíravě a protizánětlivě, historicky i dnes se používá k zastavení vnitřního i vnějšího krvácení, při průjmech a zánětech trávicího traktu. V gastronomii jsou jedlé mladé listy a výhonky s výraznou okurkovou chutí, které se přidávají syrové do salátů, pomazánek nebo studených nápojů. V okrasném zahradnictví je ceněna pro své tmavě červené květní hlávky na vysokých stoncích v přírodních a trvalkových záhonech, oblíbené jsou kultivary jako „Tanna“ nebo „Red Thunder“. Ekologický význam je klíčový, neboť je živnou rostlinou pro housenky ohrožených motýlů modráska bahenního a modráska očkovaného a zároveň je dobrou medonosnou rostlinou poskytující nektar a pyl širokému spektru hmyzu.
🔬 Obsahové látky
Klíčovými chemickými sloučeninami jsou hydrolyzovatelné třísloviny (až 17 %, zejména galotanniny a elagotaniny), které jsou zodpovědné za její svíravé a hemostatické účinky, dále obsahuje triterpenoidní saponiny (sanguisorbiny), flavonoidy (kvercetin, kempferol), fenolické kyseliny, kyselinu askorbovou (vitamin C) v listech a menší množství silice.
☠️ Toxicita a status
Toxicita: Rostlina není pro člověka jedovatá, při konzumaci v běžném kulinářském množství je bezpečná; při nadměrném užívání v léčebných dávkách mohou třísloviny způsobit podráždění žaludku, nevolnost či zácpu. Pro hospodářská zvířata je běžnou a neškodnou součástí pastvy. Možnost záměny s nebezpečnými druhy je minimální díky charakteristickému lichozpeřenému listu a typickému paličkovitému květenství; lze ji zaměnit s jinými druhy krvavců, například s menším krvavcem menším, který je rovněž jedlý.
Zákonný status/ochrana: V České republice není zařazena mezi zvláště chráněné druhy rostlin a nepodléhá zákonné ochraně. V mezinárodním měřítku není uvedena na seznamu CITES a podle Červeného seznamu IUCN je hodnocena jako druh málo dotčený (Least Concern – LC) z důvodu svého širokého areálu rozšíření a hojného výskytu, ačkoliv její biotopy, vlhké louky, mohou být lokálně ohroženy.
✨ Zajímavosti
Latinský název Sanguisorba je odvozen ze slov sanguis (krev) a sorbere (vsakovat, pohlcovat), což přímo odkazuje na její historické využití k zastavení krvácení, přičemž druhové jméno officinalis potvrzuje její lékárenské využití. České jméno krvavec má stejný základ, zatímco lidový název kominíček je inspirován tmavou barvou květenství připomínající štětku kominíka. Ve středověku byla považována za rostlinu s ochrannou mocí a vojáci ji nosili s sebou jako prostředek první pomoci na zranění.
