📖 Úvod
Krásnoočko doutnavé je oblíbená, rychle rostoucí a nenáročná letnička původem ze Severní Ameriky, často využívaná v letničkových směsích. Vytváří vzdušné trsy s jemně dělenými listy a dorůstá výšky až 100 cm. Od června do prvních mrazů neúnavně kvete nápadnými dvoubarevnými úbory. Jejich okvětní lístky jsou zářivě žluté, zatímco střed květu je kontrastně tmavě červenohnědý, což dalo rostlině její české druhové jméno. Vyžaduje plné slunce a propustnou půdu.
🌱 Botanická charakteristika
Růstová forma: Bylina, jednoletá, výška 30-100 cm, vzpřímený, v horní části bohatě větvený habitus vytvářející vzdušný, keřovitý vzhled s jemnou texturou.
Kořeny: Svazčitý kořenový systém, který se vyvíjí z hlavního kůlovitého kořene, bohatě větvený v horních vrstvách půdy.
Stonek: Vzpřímená, tenká, lysá a hladká nebo jemně rýhovaná lodyha, často v horní polovině větvená, zelené barvy, někdy s načervenalým nádechem, bez trnů.
Listy: Listy vstřícné (v dolní části lodyhy) až střídavé (v horní části), spodní řapíkaté, horní přisedlé, jednou až dvakrát peřenosečné s velmi úzkými, čárkovitými až niťovitými úkrojky, které jsou celokrajné, světle zelené barvy, se zpeřenou ale nezřetelnou žilnatinou, lysé (bez krycích či jiných typů jednobuněčných či mnohobuněčných trichomů).
Květy: Květy dvoubarevné, uspořádané v konečných úborech o průměru 2-4 cm; okrajové jazykovité květy jsou na konci žluté a u báze mají výraznou tmavě červenou až hnědofialovou skvrnu, středové trubkovité květy v terči jsou tmavě purpurové až hnědé; kvete od června do září.
Plody: Plodem je nažka, která je malá, úzká, podlouhlá a mírně zploštělá, často s úzkými křídly, hnědé až černé barvy, bez chmýru, dozrávající postupně od konce léta do podzimu.
🌍 Výskyt a stanoviště
Přírodní rozšíření: Původní areál této rostliny se nachází v Severní Americe, především v oblasti Velkých planin a prérií ve Spojených státech a severním Mexiku, nikoliv v Evropě či Asii. V České republice není původní, je považována za neofyt, který se do přírody dostal zplaněním z kultury jako okrasná letnička. Celosvětově se díky svému pěstování rozšířila a zplaněla v mírném pásmu mnoha kontinentů, včetně Evropy a Asie, kde je místy invazivní. Na území ČR se vyskytuje přechodně a roztroušeně, typicky na člověkem ovlivněných stanovištích, jako jsou železniční náspy, rumiště, okraje zahrad a komposty.
Stanovištní nároky: Jedná se o pionýrskou rostlinu preferující otevřená, plně osluněná stanoviště, jako jsou rumiště, úhory, okraje polí a cest či narušované travnaté plochy. Je velmi nenáročná na půdní podmínky, dobře prosperuje v chudých, písčitých až hlinitých a dobře propustných půdách, přičemž je tolerantní k širokému rozsahu pH, tedy roste v půdách mírně kyselých i zásaditých. Je výrazně světlomilná a ve stínu špatně kvete nebo hyne. Co se týče vláhy, je poměrně odolná vůči přísuškům a suchu, i když pro optimální růst preferuje mírně vlhké podmínky, ale nesnáší trvalé zamokření.
🌺 Využití
V tradičním léčitelství některých indiánských kmenů se nálev z květů používal při vnitřních bolestech nebo jako diuretikum; moderní výzkum zkoumá její antioxidační a protizánětlivé vlastnosti. V gastronomii jsou její květy jedlé a používají se jako barevná ozdoba do salátů, dezertů nebo k přípravě bylinného čaje, který má lehce kořeněnou chuť. Technicky je mimořádně významná jako zdroj přírodního barviva, z květů se získávaly a stále získávají odstíny žluté, oranžové, červené až hnědé barvy pro barvení textilií a vlny. Je velmi oblíbenou a snadno pěstovanou okrasnou letničkou v zahradách, parcích a letničkových záhonech pro své dlouhé a bohaté kvetení; existuje mnoho kultivarů lišících se výškou a barvou květů, například „Mahogany Midget“ nebo „Roulette“. Z ekologického hlediska je to včelařsky velmi významná rostlina, která poskytuje bohatý zdroj nektaru a pylu pro včely, čmeláky, motýly a další opylovače, a její semena na podzim slouží jako potrava pro některé druhy ptáků, například stehlíky.
🔬 Obsahové látky
Její vlastnosti jsou definovány především vysokým obsahem flavonoidů a chalkonů, což jsou rostlinné pigmenty. Klíčovými chemickými sloučeninami jsou marein, leptosidin, sulfuretin a butein, které jsou zodpovědné nejen za charakteristické žluté a červené zbarvení květů, ale také za její biologické účinky, včetně antioxidační aktivity, a jsou základem pro její využití v barvířství.
☠️ Toxicita a status
Toxicita: Rostlina je obecně považována za netoxickou pro lidi i pro většinu zvířat, jako jsou psi a kočky, a květy jsou uváděny jako jedlé. U citlivých jedinců však může při kontaktu s listy a stonky vyvolat kontaktní dermatitidu, což je běžné u některých rostlin z čeledi hvězdnicovitých. Nejsou známy případy vážných otrav po požití. Záměna je možná s jinými druhy krásnooček nebo s podobně kvetoucími rostlinami z čeledi hvězdnicovitých, jako jsou některé kultivary aksamitníků (Tagetes) nebo dvouzubců (Bidens). Odlišit ji lze spolehlivě podle jemně peřenosečných, téměř niťovitých listů a typického dvoubarevného úboru s tmavým červenohnědým středem a žlutými špičkami jazykovitých květů. Záměna s nebezpečnými druhy je velmi nepravděpodobná.
Zákonný status/ochrana: Tato rostlina není v České republice chráněna zákonem, jelikož se jedná o nepůvodní, zavlečený druh (neofyt). Z tohoto důvodu není ani zařazena v Červeném seznamu ohrožených druhů ČR. Na mezinárodní úrovni rovněž nepožívá žádné ochrany, není uvedena v seznamu CITES ani na globálním Červeném seznamu IUCN, protože jde o běžný, široce rozšířený druh, který se v některých oblastech světa chová až invazivně.
✨ Zajímavosti
Rodové jméno „Coreopsis“ pochází z řeckých slov „koris“ (štěnice) a „opsis“ (vzhled), což odkazuje na tvar a vzhled semen (nažek), která připomínají malého brouka nebo klíště. Druhové jméno „tinctoria“ je latinského původu a znamená „barvířská“, což přímo odkazuje na její historicky významné využití k výrobě barviv. Zajímavostí je, že se jedná o oficiální státní květinu amerického státu Oklahoma. Její schopnost rychle kolonizovat narušenou půdu a odolnost vůči suchu z ní činí úspěšnou pionýrskou rostlinu, která je často součástí směsí pro „květinové louky“ a rekultivaci krajiny.
