📖 Úvod
Konopice polní je běžná jednoletá plevelná bylina. Dorůstá výšky 20 až 70 cm a má charakteristickou čtyřhrannou, štětinatě chlupatou lodyhu, která je pod uzlinami ztlustlá. Vstřícné, vejčitě kopinaté listy mají pilovitý okraj. Od června do října kvete dvoupyskými, růžově fialovými květy s typickou kresbou na spodním pysku, uspořádanými v lichopřeslenech. Často se vyskytuje na polích, rumištích, v zahradách a na pasekách, kde preferuje půdy bohaté na dusík.
🌱 Botanická charakteristika
Růstová forma: Bylina, jednoletá, výška 20–100 cm, habitus vzpřímený a větvený, celkovým vzhledem statná, kopřivovitá rostlina porostlá štětinatými chlupy.
Kořeny: Svazčitý kořenový systém, poměrně mělký a bohatě větvený.
Stonek: Lodyha je přímá, čtyřhranná, dutá, v uzlinách a zejména pod nimi nápadně ztlustlá, porostlá tuhými, nazpět zahnutými štětinatými chlupy a v horní části i žláznatými chlupy, bez trnů.
Listy: Listy jsou vstřícné a křižmostojné, dlouze řapíkaté, s čepelí vejčitou až vejčitě kopinatou, na bázi zaokrouhlenou a na vrcholu zašpičatělou, okraj je hrubě pilovitě zubatý, barva je tmavě zelená, se zpeřenou žilnatinou, na obou stranách porostlé mnohobuněčnými krycími chlupy.
Květy: Květy jsou souměrné, dvoupyské, barvy nejčastěji růžovofialové, purpurové, vzácně bělavé či nažloutlé, se spodním pyskem majícím na prostředním laloku výraznou fialovou kresbu na žlutém podkladu, uspořádané v hustých, zdánlivých přeslenech (lichopřeslenech) v úžlabí horních listů; doba kvetení je od června do října.
Plody: Plodem jsou čtyři tvrdky uzavřené ve vytrvalém kalichu, barva tvrdky je tmavě hnědá až černá se světlejším mramorováním, tvar je obvejčitý a trojhranný, dozrávají postupně od srpna do podzimu.
🌍 Výskyt a stanoviště
Přírodní rozšíření: Původní areál zahrnuje většinu Evropy a mírné oblasti Asie až po západní Sibiř, v České republice je považována za archeofyt, tedy druh zavlečený v dávné minulosti s počátky zemědělství, který zde zcela zdomácněl. Druhotně byla zavlečena do Severní Ameriky, kde se na mnoha místech stala invazním plevelem. V ČR se vyskytuje hojně na celém území od nížin až po horské oblasti, přičemž ve vyšších polohách je častější.
Stanovištní nároky: Jako typický ruderální a plevelný druh preferuje člověkem ovlivněná stanoviště, jako jsou pole, zahrady, rumiště, okraje cest, lesní paseky, úhory a břehy vodních toků. Je výrazně nitrofilní, což znamená, že vyhledává půdy bohaté na dusík. Roste na půdách hlinitých až jílovitých, čerstvě vlhkých až vlhkých, s reakcí od mírně kyselé po neutrální. Jedná se o světlomilnou až polostinnou rostlinu, která dobře snáší přímé slunce, ale daří se jí i v lehkém polostínu na okrajích lesů.
🌺 Využití
V léčitelství se využívá kvetoucí nať (Herba galeopsidis), která se sbírá od června do září. Působí především jako expektorans, usnadňující odkašlávání a rozpouštění hlenů při zánětech horních cest dýchacích, bronchitidě a astmatu, a to díky obsahu saponinů a kyseliny křemičité. Historicky se používala i při léčbě tuberkulózy, protože se věřilo, že kyselina křemičitá podporuje hojení plicní tkáně. V gastronomii se mladé, ještě neochlupené listy a vrcholky mohou po uvaření konzumovat podobně jako špenát, ale nejde o běžnou praxi. Technické využití je zanedbatelné, ačkoliv semena obsahují olej, pro tento účel se nepěstuje. Jako okrasná rostlina se nevyužívá, je vnímána jako plevel. Ekologický význam je značný, neboť jde o důležitou medonosnou rostlinu poskytující nektar i pyl včelám, čmelákům a dalšímu hmyzu. Semena slouží jako potrava pro zrnožravé ptáky, například pěnkavy.
🔬 Obsahové látky
Klíčovými obsahovými látkami jsou saponiny (asi 0,2 %), iridoidní glykosidy (např. galiridosid), flavonoidy, hořčiny, silice, a především významné množství rozpustné kyseliny křemičité (až 1 %), která je zodpovědná za její účinky na pojivové tkáně. Dále obsahuje přibližně 10 % tříslovin, které mají stahující účinky.
☠️ Toxicita a status
Toxicita: Rostlina není považována za jedovatou pro člověka ani pro hospodářská zvířata, při konzumaci nadměrného množství může kvůli obsahu saponinů způsobit podráždění trávicího traktu. K záměně může dojít s jinými druhy z čeledi hluchavkovitých. Nejpodobnější je konopice sličná (Galeopsis speciosa), která má však výrazně větší květy s velkým žlutým polem na spodním pysku a fialovou skvrnou. Od jiných rodů, jako je čistec (Stachys) nebo hluchavka (Lamium), se bezpečně odliší charakteristickým znakem – ztlustlými, štětinatě chlupatými uzlinami na čtyřhranné lodyze přímo pod místem, kde přisedají listy.
Zákonný status/ochrana: Jedná se o běžný, nechráněný druh. Není uvedena v Červeném seznamu ohrožených druhů ČR, ani nepodléhá žádné mezinárodní ochraně, jako je CITES nebo směrnice EU. V zemědělství je naopak hodnocena jako obtížný plevel, zejména v okopaninách a obilovinách.
✨ Zajímavosti
Rodové jméno Galeopsis pochází z řeckých slov „gale“ (kočka nebo lasička) a „opsis“ (vzhled, tvář), což odkazuje na tvar koruny květu, který připomíná otevřenou tlamu malého zvířete. Druhové jméno tetrahit je staré jméno nejasného původu, které používal již Plinius pro rostlinu podobnou konopí. České jméno „konopice“ je odvozeno od podobnosti jejích křižmostojných listů s listy konopí (Cannabis). Zajímavostí je, že tento druh je allopolyploidního původu, což znamená, že vznikl v minulosti křížením dvou jiných druhů, konkrétně konopice pýřité (Galeopsis pubescens) a konopice sličné (Galeopsis speciosa), a následným zdvojením chromozomové sady.
