📖 Úvod
Kokotice povázka je jednoletá, plně parazitická rostlina bez vlastního chlorofylu a kořenů. Její tenké, načervenalé nebo nažloutlé lodyhy se ovíjejí kolem hostitelských rostlin, typicky jetele, mateřídoušky či vřesu. Pomocí speciálních přísavných orgánů, haustorií, proniká do cévních svazků a odebírá živiny a vodu. Kvete drobnými, bělavými až narůžovělými květy uspořádanými v hustých klubíčkách. Je považována za nebezpečný polní plevel, který může hostitele zcela zahubit a způsobit značné škody.
🌱 Botanická charakteristika
Růstová forma: Bylina, jednoletá, nezelený obligátní parazit; výška je dána výškou hostitelské rostliny, lodyha dosahuje délky až 100 cm; netvoří korunu, celkový vzhled je hustá, načervenalá až narůžovělá spleť tenkých stonků ovíjejících a pokrývajících hostitele.
Kořeny: Kořenový systém je plně redukovaný, primární kořen klíčící rostliny zaniká po přichycení k hostiteli a funkce příjmu živin je plně nahrazena specializovanými příchytnými orgány zvanými haustoria, která pronikají do cévních svazků hostitelské rostliny.
Stonek: Stonek je tenká, nitkovitá, levotočivá, hladká a lysá lodyha o průměru do 1 mm, načervenalé, narůžovělé až nafialovělé barvy s minimálním nebo žádným obsahem chlorofylu, bez přítomnosti jakýchkoliv trnů.
Listy: Listy jsou extrémně redukované na nepatrné, střídavě uspořádané, přisedlé šupiny; tvar je šupinovitý až trojúhelníkovitý; okraj je celokrajný; barva je bělavá až načervenalá, průsvitná; žilnatina není patrná; rostlina je lysá, bez přítomnosti trichomů.
Květy: Květy jsou bělavé až narůžovělé, někdy načervenalé; drobné, pětičetné, srostloplátečné, zvonkovitého až válcovitě zvonkovitého tvaru; jsou přisedlé a uspořádané v hustých, mnohokvětých, kulovitých klubíčkách podél lodyhy; kvete od června do září.
Plody: Plodem je kulovitá až mírně zploštělá, víčkatá tobolka obsahující obvykle čtyři drobná semena; barva je po dozrání hnědavá; tvar je kulovitý, často obalený zaschlými zbytky koruny; dozrává od srpna do října.
🌍 Výskyt a stanoviště
Přírodní rozšíření: Původní areál zahrnuje většinu Evropy, severní Afriku a západní Asii; v České republice je považována za původní druh, archeofyt. Byla zavlečena do Severní Ameriky, Austrálie i na Nový Zéland, kde je často invazivním plevelem. V ČR se vyskytuje roztroušeně až hojně, především v teplejších oblastech od nížin do podhůří, v posledních desetiletích však na mnoha místech vlivem změn v zemědělství ustupuje.
Stanovištní nároky: Jedná se o obligátního parazita preferujícího otevřená, plně osluněná a suchá stanoviště, jako jsou suché trávníky, vřesoviště, pastviny, písčiny, okraje cest a skalnaté stráně. Nemá vlastní nároky na půdu, neboť po přichycení na hostitele ztrácí spojení se zemí; její výskyt je dán přítomností hostitelských rostlin (nejčastěji mateřídouška, jetel, vřes), které často rostou na chudých, vysychavých, písčitých až kamenitých půdách, jež mohou být kyselé i vápnité. Je to výrazně světlomilná (heliofilní) a teplomilná (termofilní) rostlina, která nesnáší zastínění.
🌺 Využití
V lidovém léčitelství se historicky sbírala kvetoucí nať (Herba cuscutae), která se užívala jako projímadlo, diuretikum a prostředek na podporu funkce jater a žlučníku, zevně pak na kožní problémy; dnes se pro možnou toxicitu nedoporučuje. V gastronomii je nejedlá a nevyužívaná. Nemá žádné technické ani průmyslové využití a jako destruktivní parazit se v zahradách cíleně nepěstuje a není známo, že by existovaly specifické kultivary. Ekologický význam spočívá především v tom, že její drobné květy poskytují nektar pro různé druhy hmyzu, včetně včel a much, čímž podporuje opylovače. Zároveň je významným polním plevelem, který parazitováním na jeteli a vojtěšce způsobuje hospodářské škody.
🔬 Obsahové látky
Mezi klíčové obsažené látky patří flavonoidy (kvercetin, kempferol), fenolické kyseliny (kyselina kávová), lignany, saponiny, třísloviny a specifický glykosid kuskutin. Tyto sloučeniny jsou zodpovědné za její historické farmakologické účinky i potenciální toxicitu.
☠️ Toxicita a status
Toxicita: Rostlina je považována za mírně jedovatou pro lidi i hospodářská zvířata, zejména pro koně. Požití většího množství může způsobit gastrointestinální potíže, nevolnost a zvracení. U zvířat spásajících porosty zamořené touto rostlinou (např. v jeteli) může dojít k poškození jater a zažívacím problémům. Záměna s jinými nebezpečnými druhy je nepravděpodobná díky jejímu unikátnímu parazitickému způsobu života bez listů a s tenkými, červenými, ovíjivými lodyhami. Lze ji zaměnit s jinými druhy kokotic, například s robustnější kokoticí evropskou („Cuscuta europaea“), která má tlustší, spíše žlutozelené lodyhy a parazituje na vyšších bylinách jako jsou kopřivy nebo chmel.
Zákonný status/ochrana: V České republice není zařazena mezi zvláště chráněné druhy rostlin a nepodléhá zákonné ochraně. Není uvedena ani v mezinárodních úmluvách jako CITES a v Červeném seznamu IUCN je globálně hodnocena jako druh málo dotčený (Least Concern) díky svému širokému areálu rozšíření, ačkoliv lokálně může být na ústupu kvůli zániku vhodných stanovišť, jako jsou suché pastviny a vřesoviště.
✨ Zajímavosti
Latinské druhové jméno „epithymum“ pochází z řečtiny („epi“ – na, „thymon“ – tymián) a odkazuje na jednoho z jejích nejčastějších hostitelů. České jméno „kokotice“ je zřejmě odvozeno od staročeského výrazu pro kohouta či kulovitý útvar, což odkazuje na hustá klubíčka květů, a „povázka“ vystihuje její ovíjivý, provázkovitý charakter. Jedná se o úplného parazita (holoparazita), který postrádá chlorofyl a veškeré živiny i vodu získává od hostitele pomocí specializovaných orgánů zvaných haustoria, jež pronikají do cévních svazků hostitelské rostliny. Klíčící semenáček musí najít hostitele během několika dní, jinak uhyne; po úspěšném napojení jeho původní kořínek zaniká a rostlina žije plně na úkor svého hostitele.
