📖 Úvod
Kohátka kalíškatá je vytrvalá, nenápadná bylina, dorůstající výšky 10 až 30 cm. Z přízemní růžice vyrůstají úzké, mečovité listy. Na konci přímé lodyhy se od června do srpna objevuje husté hroznovité květenství malých, žlutozelených květů. Typickým znakem, který dal rostlině jméno, je trojlaločný kalíšek pod každým květem. Vyskytuje se na slunných a vlhkých vápnitých loukách, slatiništích a prameništích. V České republice je řazena mezi silně ohrožené druhy.
🌱 Botanická charakteristika
Růstová forma: Bylina, trvalka, výška 10–40 cm, netvoří korunu, celkovým vzhledem je to trsnatá rostlina připomínající drobnou trávu či sítinu s přízemní růžicí listů a přímým květonosným stvolem.
Kořeny: Krátký, plazivý, často mírně dřevnatějící oddenek, z něhož vyrůstají tenké, svazčité kořeny.
Stonek: Přímá, jednoduchá, nevětvená, oblá až mírně hranatá lodyha (stvol), která je lysá, pouze v horní části pod květenstvím může být jemně pýřitá, obvykle bezlistá nebo jen s 1–2 drobnými, šupinovitými listy, bez přítomnosti trnů.
Listy: Listy jsou uspořádány převážně v přízemní, dvouřadé růžici, jsou přisedlé s pochvovitou bází obepínající lodyhu, tvarem jsou mečovité až úzce čárkovité, na vrcholu zašpičatělé, s celistvým okrajem, barvou sivě zelené, s výraznou souběžnou žilnatinou a jsou zcela lysé, bez přítomnosti jakýchkoliv typů trichomů.
Květy: Květy jsou zelenavě žluté až nažloutlé barvy, drobné, pravidelné, trojčetné, hvězdicovitě rozestálé s šesti volnými, podlouhlými okvětními lístky, uspořádané v hustém, vrcholovém, válcovitém až vejčitém klasovitém hroznu, přičemž pod každým květem se nachází charakteristický trojlaločný blanitý listenec tvořící jakoby kalíšek (tzv. calyculus); doba kvetení je od června do srpna.
Plody: Plodem je třípouzdrá, mnohosemenná, přehrádečně pukající tobolka, která je za zralosti slámově žluté až hnědé barvy, tvaru vejčitého až téměř kulovitého, na vrcholu se třemi krátkými, rozestálými zobánky (vytrvalé čnělky); dozrává od srpna do září.
🌍 Výskyt a stanoviště
Přírodní rozšíření: Jedná se o původní druh v České republice, nikoliv o neofyt. Její přirozený areál je eurosibiřský s boreálně-alpínským charakterem, s disjunktivním rozšířením zahrnujícím horské oblasti Evropy jako Alpy, Karpaty a Pyreneje, Skandinávii a dále pokračuje přes Sibiř až do střední Asie a na Kavkaz. V České republice je vzácná a její výskyt je roztroušený, vázaný na specifické biotopy, přičemž je považována za glaciální relikt; historicky byla hojnější, dnes se s ní setkáme především na slatinných loukách v Bílých Karpatech, na Šumavě, v Podbeskydí a na několika izolovaných lokalitách v jiných částech republiky, z nichž mnohé již zanikly.
Stanovištní nároky: Preferuje nezastíněná až mírně zastíněná stanoviště, jako jsou slatinné a rašelinné louky, prameniště, vlhké skalní římsy a okraje podmáčených světlých lesů. Je to diagnostický druh vápnitých slatinišť, jedná se o striktně vápnomilnou (kalcifilní) rostlinu vyžadující půdy bohaté na uhličitan vápenatý. Z hlediska světelných nároků je světlomilná (heliofilní), ale snese i lehký polostín. Je silně vlhkomilná (hygrofilní) a její existence je neoddělitelně spjata s trvale vysokou hladinou podzemní vody a zamokřenými půdami.
🌺 Využití
V lidovém ani moderním léčitelství nemá žádné zaznamenané využití a nejsou sbírány žádné její části pro farmaceutické účely. V gastronomii se nepoužívá, je považována za nejedlou. Technické či průmyslové využití rovněž není známo. V okrasném zahradnictví se pěstuje jen velmi zřídka specializovanými pěstiteli skalniček a vlhkomilných rostlin pro rašeliništní a jezírkové partie zahrad, žádné specifické kultivary neexistují. Její ekologický význam spočívá především v tom, že je indikátorem velmi cenných a ohrožených biotopů vápnitých slatinišť; je opylována hmyzem, kterému poskytuje nektar, ale nepovažuje se za významnou včelařskou rostlinu.
🔬 Obsahové látky
Podrobný fytochemický rozbor není běžně uváděn vzhledem k absenci hospodářského významu, ale předpokládá se, že jako zástupce své čeledi obsahuje běžné rostlinné metabolity, jako jsou flavonoidy, fenolické sloučeniny a potenciálně nízké koncentrace saponinů, avšak žádná specifická klíčová látka, která by definovala její vlastnosti, není široce zdokumentována.
☠️ Toxicita a status
Toxicita: Rostlina není považována za jedovatou pro lidi ani pro zvířata a nejsou známy případy otravy. Vzhledem k tomu, že není využívána k jídlu, je riziko minimální. V nekvetoucím stavu si ji lze splést s listy některých trav, ostřic nebo jiných jednoděložných rostlin. V době květu je však charakteristická svým hustým koncovým květenstvím se žlutozelenými květy a především přítomností trojlaločného, blanitého kalíšku (bracteola) těsně pod každým květem, což je spolehlivý rozlišovací znak, který ji odlišuje například od podobně ekologicky zaměřeného, ale jasně žlutě kvetoucího liliovce kostilomky („Narthecium ossifragum“).
Zákonný status/ochrana: V České republice je zařazena mezi zákonem chráněné druhy v kategorii ohrožené druhy (§3) podle vyhlášky č. 395/1992 Sb. V Červeném seznamu cévnatých rostlin ČR je vedena jako silně ohrožený druh (kategorie C2b). Na mezinárodní úrovni není uvedena v seznamu CITES. V celosvětovém měřítku dle Červeného seznamu IUCN je hodnocena jako málo dotčený druh (Least Concern, LC) díky svému rozsáhlému areálu, nicméně na úrovni mnoha národních a regionálních seznamů je považována za ohroženou kvůli úbytku vhodných stanovišť.
✨ Zajímavosti
Rodové jméno „Tofieldia“ je poctou anglickému botanikovi Thomasi Tofieldovi z 18. století. Druhové jméno „calyculata“ pochází z latinského slova „calyculus“, což znamená „kalíšek“, a přesně popisuje charakteristický trojlaločný listen pod květem. České jméno „kohátka“ je historické a jeho původ je nejasný, zatímco přívlastek „kalíškatá“ je přímým překladem latinského druhového jména. Jednou z největších zajímavostí je její nedávno prokázaná protokarnivorie (předstupeň masožravosti); její lodyhy jsou pokryty lepkavými žlázkami, které lapají drobný hmyz, a rostlina je schopna vstřebávat živiny, zejména dusík, z jeho rozkládajících se těl, což jí pomáhá přežít na stanovištích chudých na živiny.
