📖 Úvod
Kaštanovník pavie, známý též jako jírovec pávie, je opadavý keř či menší strom pocházející z jihovýchodu USA. Dorůstá výšky 3–8 metrů a preferuje slunná až polostinná stanoviště. Má dlanitě složené listy, typicky z pěti lístků. Jeho největší ozdobou jsou však nápadné, vzpřímené laty sytě červených trubkovitých květů, které lákají opylovače na jaře. Na podzim se tvoří hladká, světle hnědá tobolka obsahující jedno až tři lesklá, jedovatá semena podobná kaštanům.
🌱 Botanická charakteristika
Růstová forma: Opadavý keř nebo malý strom, trvalka; výška 3-8 (vzácně až 12) m; koruna široce zaoblená, hustá a často vícekmenná; celkový vzhled je kompaktní a okrasný.
Kořeny: Srdčitý kořenový systém s hlavním kůlovým kořenem a silně vyvinutými postranními kořeny.
Stonek: Kmen je často krátký a vícekmenný, borka je v mládí hladká a světle šedohnědá, ve stáří tmavší a mírně šupinatá nebo mělce rozpukaná, bez trnů.
Listy: Uspořádání listů je vstřícné; jsou dlouze řapíkaté, dlanitě složené z 5 (někdy 7) lístků; lístky jsou obvejčité až eliptické s pilovitým okrajem; barva je na líci tmavě zelená, na rubu světlejší; žilnatina je zpeřená; na rubu se mohou vyskytovat jednoduché, mnohobuněčné krycí trichomy.
Květy: Květy mají sytě červenou barvu; jsou trubkovité, souměrné a uspořádané ve vzpřímených koncových latách dlouhých 10–20 cm; doba kvetení je květen až červen.
Plody: Plodem je kulovitá až hruškovitá, hladká tobolka bez ostnů; barva je světle hnědá; obsahuje 1-3 velká, lesklá hnědá semena; zraje v září až říjnu.
🌍 Výskyt a stanoviště
Přírodní rozšíření: Původní areál tohoto keře či malého stromu se nachází na jihovýchodě Spojených států amerických, od Severní Karolíny po Texas a na sever po Illinois. V České republice není původní, jedná se o zavlečený druh, neofyt, který byl introdukován jako okrasná dřevina po roce 1835. Ve světě je pěstován v mírném pásmu v parcích a zahradách, v ČR se s ním setkáme především v arboretech, zámeckých parcích a botanických zahradách, odkud jen vzácně zplaňuje do okolí.
Stanovištní nároky: Přirozeně roste ve vlhkých, bohatých listnatých lesích, podél vodních toků a na údolních nivách. Preferuje hluboké, živinami bohaté, humózní a dobře propustné půdy, které jsou mírně kyselé až neutrální, nicméně je poměrně tolerantní k různým typům půd, pokud nejsou extrémně suché nebo zamokřené. Je to dřevina, která snáší plné slunce i polostín, v polostínu často lépe prospívá a je tolerantnější ke stínu než jiné druhy jírovců. Vyžaduje rovnoměrně vlhkou půdu a špatně snáší delší přísušky, zejména na plném slunci.
🌺 Využití
Jeho hlavní význam je okrasný, pěstuje se v parcích a zahradách jako atraktivní solitéra nebo ve skupinách pro své nápadné, sytě červené květy, které se objevují na jaře; existují kultivary jako „Atrosanguinea“ s tmavšími květy nebo „Humilis“ s nízkým, rozložitým růstem. V léčitelství se nevyužívá kvůli své toxicitě, ačkoliv domorodí Američané historicky používali rozdrcené plody a větve jako jed k omámení a snadnému lovu ryb. Gastronomicky je zcela nevyužitelný, všechny jeho části jsou jedovaté. Technické využití dřeva je minimální, protože je měkké a málo trvanlivé. Ekologický význam spočívá v tom, že jeho trubkovité květy jsou cenným zdrojem nektaru pro opylovače s dlouhým sosákem, v jeho domovině zejména pro kolibříky, v Evropě pro čmeláky a některé motýly, a je tedy včelařsky zajímavý. Pro veverky a jiné hlodavce mohou být semena zdrojem potravy, neboť jsou schopni toxiny lépe zpracovat.
🔬 Obsahové látky
Hlavními účinnými a zároveň toxickými látkami jsou triterpenoidní saponiny, především glykosid aesculin (eskulin) a jeho aglykon aesculetin, dále pak směs saponinů souhrnně označovaná jako aescin. Tyto látky jsou obsaženy ve všech částech rostliny, nejvíce však v semenech, květech a mladých výhonech. Kromě saponinů obsahuje také flavonoidy, jako je kvercetin a kempferol, a kumariny.
☠️ Toxicita a status
Toxicita: Celá rostlina je pro lidi i většinu zvířat (zejména koně, skot, psy) jedovatá. Konzumace semen, listů nebo kůry způsobuje otravu, která se projevuje silnými gastrointestinálními potížemi, jako je nevolnost, zvracení, průjem a bolesti břicha, dále pak zmateností, svalovou slabostí, poruchami koordinace a v těžkých případech může vést až k ochrnutí, kómatu a smrti. Nejčastější záměna hrozí s jedlým kaštanovníkem setým (Castanea sativa), od kterého se liší především plody – jedovatá semena (kaštany) jsou uložena jednotlivě v hladké nebo jen mírně ostnité tobolce, zatímco jedlé kaštany jsou v pichlavé číšce po dvou až třech, mají zploštělý tvar a na špičce zřetelnou štětičku. Od rovněž jedovatého jírovce maďalu (Aesculus hippocastanum) se liší především barvou květů (červené oproti bílým se žlutočervenou skvrnou) a hladkou tobolkou bez výrazných ostnů.
Zákonný status/ochrana: Jelikož se v České republice jedná o nepůvodní, pěstovaný druh, nevztahuje se na něj žádný stupeň zákonné ochrany a není uveden v Červeném seznamu ohrožených druhů ČR. V rámci mezinárodní ochrany je podle Červeného seznamu IUCN hodnocen jako málo dotčený druh (Least Concern – LC), protože jeho populace v původním areálu výskytu je považována za stabilní a široce rozšířenou. Není zařazen do seznamů CITES.
✨ Zajímavosti
Rodové jméno Aesculus je staré latinské jméno pro druh dubu s jedlými žaludy, které Linné paradoxně použil pro rod s nejedlými plody. Druhové jméno pavia bylo údajně odvozeno od jména nizozemského botanika Pietera Pauwa (v latinizované podobě Petrus Pavius). Anglicky se nazývá „Red Buckeye“, kde „buckeye“ (jelení oko) odkazuje na podobu lesklého hnědého semene s bílou skvrnou s okem jelena. Zajímavostí je jeho adaptace na opylování kolibříky v domovině, což je důvodem pro červenou barvu a trubkovitý tvar květů, které neprodukují vůni, jelikož ptáci se orientují primárně zrakem. Historicky je významné jeho využívání domorodými kmeny k lovu ryb, kdy se toxické látky z rostliny uvolnily do vody, ochromily rybám dýchání a donutily je vyplavat na hladinu.
