📖 Úvod
Lophophora williamsii, známá jako peyotl či ježunka, je malý, kulovitý, modrozelený kaktus bez trnů z pouští Mexika a Texasu. Roste extrémně pomalu, má masivní řepovitý kořen. Proslul obsahem psychoaktivního alkaloidu meskalinu, kvůli němuž byl po tisíciletí využíván domorodými kulturami při náboženských rituálech a léčebných obřadech. Z vlnatého středu vyrůstají malé, obvykle růžové květy. Jeho pěstování je v mnoha zemích, včetně ČR, velmi přísně zákonem regulováno.
🌱 Botanická charakteristika
Růstová forma: Bylina; trvalka; výška 2–7 cm a průměr až 12 cm; tvar je zploštěle kulovitý, připomínající knoflík; celkový vzhled je malý, nenápadný, šedozelený až modrozelený sukulentní kaktus bez trnů, obvykle rostoucí jednotlivě nebo v trsech, jehož tělo je rozděleno do zřetelných, širokých a zaoblených žeber.
Kořeny: Hlavní kořenový systém tvořený masivním, hluboko sahajícím řepovitým hlavním kořenem, který je často větší než celá nadzemní část rostliny a slouží jako zásobní orgán pro vodu a živiny, z něj vyrůstají tenčí postranní kořínky.
Stonek: Stonek je sukulentní, masitý, zploštěle kulovitého tvaru s mírně propadlým temenem, modrozelené až šedozelené barvy, rozdělený nejčastěji na 5 až 13 širokých, nízkých a oblých žeber, která mohou být přímá nebo spirálovitě stočená; na žebrech jsou v pravidelných rozestupech umístěny areoly, které jsou v dospělosti zcela bez trnů a místo nich nesou husté chomáčky měkkých, vlnitých, bělavých až nažloutlých mnohobuněčných trichomů.
Listy: Listy jsou zcela redukované a přeměněné, u dospělých rostlin nejsou přítomny (pouze v raném stadiu semenáčků se mohou objevit rudimentární, rychle opadávající lístky); asimilační funkci plně přebírá sukulentní stonek, proto nelze popsat uspořádání, tvar, okraj, barvu, venaci ani trichomy na listech.
Květy: Květy jsou obvykle růžové, bělavě růžové až bílé, zřídka nažloutlé, nálevkovitého až zvonkovitého tvaru, o průměru 1,5–2,5 cm, oboupohlavné, s mnoha okvětními lístky a tyčinkami; vyrůstají jednotlivě z husté vlny v centru (apexu) rostliny a netvoří tak klasické květenství; doba kvetení probíhá v cyklech od jara do podzimu, nejčastěji od března do září, často po dešťových srážkách.
Plody: Plodem je masitá, nepraskající bobule; barva je v plné zralosti růžová až načervenalá; tvar je protáhlý, úzce kyjovitý, asi 1,5–2 cm dlouhý, na vrcholu se zbytkem zaschlého květu; doba zrání je pomalá, plody se vyvíjejí skrytě uvnitř vlnatého temene a teprve v plné zralosti, i několik měsíců po odkvětu, se prodlužují a vysouvají ven.
🌍 Výskyt a stanoviště
Přírodní rozšíření: Původní areál rozšíření se nachází výhradně v Severní Americe, konkrétně v poušti Chihuahua v jižním Texasu (USA) a na rozsáhlých územích severního a středního Mexika (státy Chihuahua, Coahuila, Nuevo León, San Luis Potosí, Tamaulipas a Zacatecas), v žádném případě tedy nepochází z Evropy ani Asie; v České republice není původním druhem, je zde pěstovaným neofytem, který se ve volné přírodě nevyskytuje a jeho výskyt je omezen na soukromé sbírky a botanické zahrady, celosvětově je pak kromě přirozeného areálu pěstován sběrateli a pro náboženské účely členy Domorodé americké církve.
Stanovištní nároky: Preferovaným přírodním prostředím jsou aridní a semiaridní oblasti, zejména vápencové pouště, skalnaté svahy a křovinaté pláně, kde často roste ve stínu jiných keřů (např. kreosotový keř) nebo mezi kameny, což jej chrání před přímým poledním sluncem; vyžaduje extrémně propustnou, převážně vápnitou a minerální půdu a je naprosto intolerantní k přemokření, které způsobuje hnilobu kořenů; jedná se o výrazně světlomilnou rostlinu, která je ovšem přizpůsobena na ochranu před nejprudším úpalem, a jako sukulent je dokonale adaptována na dlouhá období sucha díky svému mohutnému řepovitému kořenu, v němž shromažďuje vodu a živiny.
🌺 Využití
Jeho hlavní a historický význam spočívá v rituálním a léčebném využití domorodými kulturami Severní Ameriky po dobu nejméně 6000 let, kde slouží jako entheogen (látka navozující spirituální zážitky) a lék; sbíranou a konzumovanou částí je nadzemní kulovitá část stonku, tzv. „knoflík“ (button), a to buď čerstvý, nebo sušený, jehož účinky jsou především halucinogenní; v gastronomii se neuplatňuje, ačkoliv je v rámci rituálů jedlý, jeho chuť je extrémně hořká a často vyvolává nevolnost; technické či průmyslové využití neexistuje; v okrasném pěstování je vysoce ceněn sběrateli sukulentů pro svůj unikátní vzhled bez trnů, pomalý růst a zajímavé květy, přičemž jsou pěstovány různé formy, například vícekmenná forma „caespitosa“; ekologický význam je omezený, jeho květy poskytují nektar pro opylovače, ale kvůli obsahu alkaloidů není významnou potravou pro zvířata.
🔬 Obsahové látky
Obsahuje více než 50 různých fenethylaminových alkaloidů, z nichž klíčovou a nejznámější psychoaktivní sloučeninou je meskalin, který je zodpovědný za jeho silné vizuální a sluchové halucinace a změněné stavy vědomí; kromě meskalinu jsou přítomny i další alkaloidy jako peyotlin, anhalonidin, anhalonin nebo lophophorin, které modifikují a doplňují celkový účinek a přispívají například k pocitu nevolnosti.
☠️ Toxicita a status
Toxicita: Rostlina není pro člověka toxická ve smyslu smrtelné otravy, avšak její požití je silně psychoaktivní a může vést k velmi nepříjemným psychickým stavům (tzv. „bad trip„), panice, zmatenosti, dále k fyzickým příznakům jako je silná nevolnost, zvracení, zrychlený srdeční tep a zvýšený krevní tlak; záměna je možná s jinými beztrnnými kulovitými kaktusy, například s druhy rodu Ariocarpus (které mají výrazné tuhé tuberkuly), Astrophytum asterias (který má typické bílé tečky a jinou stavbu) nebo s jinými druhy rodu Lophophora, jako je Lophophora diffusa, která se liší žlutobílými květy a obvykle neobsahuje meskalin, ale jiné alkaloidy (především pellotin).
Zákonný status/ochrana: V České republice je jeho pěstování, držení a jakákoliv manipulace s ním regulována zákonem o návykových látkách, přičemž pěstování více než 5 rostlin je trestným činem; na mezinárodní úrovni je druh zařazen na Červený seznam IUCN v kategorii „Zranitelný“ (Vulnerable – VU) kvůli nadměrnému sběru v přírodě a ničení jeho přirozeného prostředí; zároveň je uveden v Příloze II úmluvy CITES, což znamená, že mezinárodní obchod s ním je přísně kontrolován a vyžaduje speciální povolení.
✨ Zajímavosti
Rodové jméno Lophophora pochází z řeckých slov „lophos“ (chochol, hřeben) a „phorein“ (nosit), což odkazuje na charakteristické chomáčky vlny v areolách místo trnů; druhové jméno williamsii bylo uděleno na počest britského diplomata C. H. Williamse, který působil v 19. století v Mexiku; v kultuře je nesmírně významný, jeho užívání je archeologicky doloženo tisíce let zpět a je ústředním prvkem náboženství mnoha indiánských kmenů (např. Huicholové); do západní kultury pronikl zejména díky knize Aldouse Huxleyho „Brány vnímání“ (The Doors of Perception); zajímavou adaptací je jeho geofytický růst, kdy je velká část stonku skryta pod zemí, což jej chrání před sluncem a býložravci, a mohutný hlavní kořen fungující jako zásobárna vody.
