📖 Úvod
Jestřábník chlupáček je nízká, vytrvalá bylina typická svými přízemními růžicemi šedozelených, hustě chlupatých listů. Z růžice vyrůstá jediný, bezlistý stvol zakončený světle žlutým úborem, který se na noc a za špatného počasí zavírá. Kvete od jara do podzimu. Díky plazivým nadzemním výběžkům se rychle šíří a vytváří husté koberce. Daří se mu na slunných a suchých stanovištích, jako jsou louky, pastviny či okraje cest. V lidovém léčitelství byl využíván pro své diuretické účinky.
🌱 Botanická charakteristika
Růstová forma: Životní forma a habitus: Bylina, vytrvalá, dosahující výšky 5-30 cm, netvoří korunu, jedná se o nízkou rostlinu tvořící husté přízemní růžice listů, z nichž vyrůstají dlouhé nadzemní výběžky a bezlisté květní stvoly, celkový vzhled je plstnatý, šedozelený, kobercovitý.
Kořeny: Kořenový systém: Vřetenovitý hlavní kořen s četnými postranními kořínky, doplněný o svazčité adventivní kořeny vyrůstající z uzlin dlouhých, plazivých, nadzemních výběžků (šlahounů), které slouží k vegetativnímu rozmnožování.
Stonek: Stonek či Kmen: Stonek je redukován na bezlistý, jednoúborný květní stvol, který je přímý, jednoduchý, nevětvený, oblý, plný, často načervenalý nebo nahnědlý a hustě porostlý směsí dlouhých světlých jednoduchých chlupů, kratších hvězdovitých chlupů a černých žláznatých chlupů; pravá lodyha chybí a rostlina je bez trnů.
Listy: Uspořádání v husté přízemní růžici, listy jsou přisedlé nebo se klínovitě zužují v křídlatý řapík, tvar čepele je celistvý, obkopinatý až úzce eliptický, s tupou až zaokrouhlenou špičkou, okraj je celokrajný, barva je na svrchní straně šedozelená až zelená a řídce chlupatá, na spodní straně je výrazně světlejší, hustě bíle až šedě plstnatá, žilnatina je zpeřená a nevýrazná, trichomy jsou mnohobuněčné, krycí, tvořené jednak velmi dlouhými jednoduchými chlupy a jednak hustou vrstvou krátkých hvězdovitých chlupů.
Květy: Barva je jasně citronově žlutá, přičemž vnější okrajové květy mají na vnější straně často výrazný červený až červenofialový podélný pruh, tvar všech květů v květenství je jazykovitý, uspořádání je v jediném koncovém vrcholovém květenství typu úbor, který má v průměru 1,5 až 3 cm a je složen z mnoha jednotlivých kvítků, doba kvetení je od května do října.
Plody: Typ plodu je válcovitá, na vrcholu neuťatá, asi 1,5–2,2 mm dlouhá, podélně žebrovaná nažka, barva je v době zralosti tmavě hnědá až černá, tvar je podlouhlý, válcovitý, a nažka je zakončena jednořadým, křehkým, špinavě bílým chmýrem složeným z jednoduchých paprsků, který slouží k šíření větrem (anemochorie), doba zrání je postupná od června do podzimu.
🌍 Výskyt a stanoviště
Přírodní rozšíření: Původní areál zahrnuje téměř celou Evropu s výjimkou nejsevernějších oblastí a západní Asii. V České republice je původním druhem a patří mezi běžnou flóru. Sekundárně byl zavlečen do Severní Ameriky, Austrálie a na Nový Zéland, kde se na mnoha místech chová jako invazivní druh a potlačuje původní vegetaci. V rámci ČR je hojně rozšířen na celém území, od nížin až do subalpínského stupně hor, přičemž nejčastěji se vyskytuje v teplých a suchých oblastech termofytika a mezofytika.
Stanovištní nároky: Preferuje otevřená, plně osluněná stanoviště, jako jsou suché a chudé trávníky, pastviny, vřesoviště, písčiny, skalní stepi a výslunné stráně. Často roste i na antropogenních stanovištích, například na okrajích cest, železničních náspech, v lomech a na rumištích. Je to výrazně světlomilná (heliofilní) rostlina, která absolutně nesnáší zastínění. Z hlediska půdy je velmi nenáročná, roste na suchých, propustných, mělkých a na živiny chudých půdách. Toleruje široké rozmezí pH, od kyselých až po mírně zásadité, často roste na písčitých či kamenitých substrátech. Je výborně adaptována na sucho (xerofyt).
🌺 Využití
V léčitelství je to tradiční a ceněná bylina; sbírá se kvetoucí nať (Herba pilosellae) na počátku květu. Historicky i v současnosti se využívá pro své silné močopudné (diuretické) účinky, pomáhá při zánětech močových cest a močového měchýře, ledvinových kamenech a při zadržování vody v těle. Má také antibiotické, protizánětlivé a svíravé vlastnosti, užívá se při kašli a průjmech a zevně k omývání špatně se hojících ran. V gastronomii jsou mladé, čerstvé listy jedlé a lze je přidat do jarních salátů, kterým dodávají lehce nahořklou chuť, případně je lze tepelně upravit jako špenát. Významné technické či průmyslové využití nemá. V okrasném pěstování se uplatňuje jako nenáročná půdopokryvná rostlina do skalek, suchých zídek a na slunná, suchá místa, kde díky svým výběžkům tvoří husté, stříbřitě zelené koberce, které v létě zdobí žluté květy; specifické kultivary se obvykle nepěstují. Z ekologického hlediska je to důležitá včelařská rostlina, poskytující nektar i pyl včelám, čmelákům a pestřenkám. Jeho husté přízemní růžice také slouží jako mikrohabitat a úkryt pro drobný hmyz a bezobratlé.
🔬 Obsahové látky
Klíčovými chemickými sloučeninami, které definují jeho vlastnosti, jsou především flavonoidy (apigenin, luteolin a jejich glykosidy), kumariny (zejména umbeliferon, který má antibiotické účinky), fenolické kyseliny (kyselina kávová a chlorogenová), hořčiny, třísloviny, sliz, pryskyřice a minerální látky, zejména vysoký obsah manganu. Komplex těchto látek je zodpovědný za jeho močopudné, protizánětlivé a dezinfekční účinky.
☠️ Toxicita a status
Toxicita: Pro lidi ani pro zvířata není považován za jedovatou rostlinu, pokud je užíván v doporučených terapeutických dávkách. Při masivním předávkování nebo velmi dlouhodobém užívání by teoreticky mohly třísloviny a kumariny způsobit podráždění trávicího traktu, ale případy otravy nejsou dokumentovány. Záměna je možná s mnoha jinými druhy jestřábníků (rod Hieracium), což je taxonomicky velmi obtížná skupina. Většina těchto druhů však není toxická a má podobné vlastnosti. Od jiných žlutě kvetoucích hvězdnicovitých rostlin se spolehlivě odliší charakteristickou přízemní růžicí celokrajných, na líci štětinatě chlupatých a na rubu hustě bíle plstnatých listů, a jediným květním úborem na bezlistém, chlupatém stvolu. Neexistují žádné běžné, nebezpečně jedovaté druhy, se kterými by si ho laik snadno spletl.
Zákonný status/ochrana: V České republice se jedná o velmi hojný, neohrožený druh, který není chráněn žádným stupněm zákonné ochrany. Není uveden ani v Červeném seznamu ohrožených druhů ČR. Stejně tak není předmětem mezinárodní ochrany, jako je CITES, a na globálním Červeném seznamu IUCN by byl zařazen do kategorie „nejméně dotčený“ (Least Concern – LC) z důvodu svého obrovského areálu a běžného výskytu.
✨ Zajímavosti
Rodový název Hieracium pochází z řeckého slova „hierax“, což znamená jestřáb. Podle antické pověsti, kterou zaznamenal Plinius starší, si jestřábi touto rostlinou potírali oči, aby si zostřili svůj legendární zrak. Odtud pochází i český název jestřábník a anglický „hawkweed„. Druhové latinské jméno „pilosella“ je zdrobnělinou slova „pilosus“ (chlupatý), což přesně popisuje husté ochlupení listů, stejně jako český druhový název „chlupáček„. Jednou z jeho nejzajímavějších adaptací je schopnost alelopatie – vylučuje do půdy chemické látky, které brzdí růst a klíčení okolních konkurenčních rostlin. Zároveň se velmi efektivně a rychle rozmnožuje vegetativně pomocí nadzemních plazivých výběžků (stolonů), díky nimž dokáže v krátké době vytvořit husté, souvislé kolonie a pokrýt velké plochy.
