📖 Úvod
Hloh obecný je opadavý, trnitý keř nebo malý strom dorůstající výšky až 10 metrů. Běžně se vyskytuje na mezích, pastvinách a okrajích lesů. V květnu ho zdobí bohatá bílá až narůžovělá květenství s charakteristickou vůní. Na podzim nese drobné, kulovité, červené plody zvané hložinky, které jsou jedlé a léčivé. Jeho květy, listy i plody se využívají v lidovém léčitelství, zejména pro podporu správné činnosti srdce a cévního systému.
🌱 Botanická charakteristika
Růstová forma: Keř nebo malý strom, trvalka, výška 2-10 m, s hustou, široce rozložitou a nepravidelnou korunou a často pokrouceným kmenem, celkově působí robustním a hustě větveným dojmem.
Kořeny: Hluboký a silný hlavní kůlový kořen s bohatě větveným systémem postranních kořenů, zajišťující pevné ukotvení.
Stonek: Kmen je často krátký s šedohnědou, v mládí hladkou, později mělce rozpukanou až šupinatou borkou; větve jsou husté, šedavé a nesou četné ostré, dřevnaté kolce (přeměněné větévky) dlouhé 1-2,5 cm.
Listy: Listy jsou uspořádány střídavě, jsou řapíkaté, tvarem vejčité až kosočtverečné, hluboce laločnaté (3-7 úkrojků u C. monogyna, mělčeji 3-5 laločné u C. laevigata), na okraji laloků pilovité, svrchu tmavě zelené a lesklé, zespodu světlejší, se zpeřenou žilnatinou a mohou být v mládí řídce porostlé jednoduchými krycími trichomy.
Květy: Květy jsou bílé, někdy narůžovělé, pětičetné, pravidelné, miskovitého tvaru, uspořádané v hustých koncových chocholičnatých latách (chocholících), charakteristicky páchnou po trimethylaminu a kvetou od května do června; C. monogyna má jednu čnělku, C. laevigata dvě až tři.
Plody: Plodem je dužnatá, kulovitá až vejčitá červená malvice (hložinka) o průměru asi 1 cm, obsahující jednu pecičku (u C. monogyna) nebo dvě až tři (u C. laevigata), která dozrává v září a říjnu.
🌍 Výskyt a stanoviště
Přírodní rozšíření: Jeho původní areál zahrnuje téměř celou Evropu, s výjimkou nejsevernějších oblastí, a zasahuje až do západní Asie a severní Afriky. Na území České republiky je původním druhem, nikoli zavlečeným neofytem. Během staletí byl člověkem rozšířen i na další kontinenty, kde zdomácněl, například v Severní Americe, Austrálii a na Novém Zélandu, kde se místy chová invazivně. V České republice je hojně rozšířen od nížin až do podhůří, typicky roste na mezích, pastvinách, ve světlých listnatých lesích a jejich okrajích, podél cest a ve venkovské krajině, kde tvoří charakteristické keřové porosty.
Stanovištní nároky: Jedná se o výrazně světlomilnou dřevinu, která preferuje slunná až polostinná stanoviště, jako jsou okraje lesů, meze, pastviny, křovinaté stráně, skalnaté svahy a také druhotná stanoviště vytvořená člověkem, například náspy či opuštěné lomy. Z hlediska půdních nároků je poměrně nenáročný, nejlépe se mu daří na hlubších, humózních a dobře propustných půdách s neutrální až zásaditou reakcí, tedy vápnitých, ale snese i mírně kyselé substráty. Dobře toleruje sucho a je odolný vůči městskému znečištění, naopak nesnáší trvalé zamokření půdy.
🌺 Využití
V léčitelství je jednou z nejvýznamnějších rostlin pro podporu kardiovaskulárního systému; sbírá se květ s listem i plod, které se používají ve formě čajů nebo extraktů ke snížení krevního tlaku, posílení srdečního svalu, při srdeční arytmii a nervovém vypětí. V gastronomii jsou jedlé plody, tzv. hložinky, které jsou sice za syrova moučnaté, ale zpracovávají se na marmelády, sirupy, vína a likéry. Jeho velmi tvrdé a houževnaté dřevo se dříve používalo na výrobu drobných nástrojů a jako kvalitní palivo. Pro svou odolnost a okrasné květy se pěstuje v parcích a zahradách, často v kultivarech s plnými a barevnými květy, například „Paul“s Scarlet‘, a je ideální pro tvorbu neprostupných živých plotů. Má obrovský ekologický význam: je klíčovou včelařskou rostlinou, jeho plody slouží jako potrava pro desítky druhů ptáků v zimním období a husté trnité větve poskytují bezpečný úkryt a hnízdiště pro ptactvo a drobnou zvěř.
🔬 Obsahové látky
Jeho farmakologické vlastnosti jsou dány komplexem účinných látek, mezi které patří především flavonoidy (jako vitexin, rutin, hyperosid a kvercetin) a zejména oligomerní proanthokyanidiny (OPC), které jsou považovány za hlavní nositele kardiotonického účinku. Dále obsahuje triterpenové kyseliny (kyselina krategová, oleanolová a ursolová), aminy, třísloviny a v plodech také významné množství vitamínu C a pektinů.
☠️ Toxicita a status
Toxicita: Pro lidi není v terapeutických dávkách jedovatý a je považován za jednu z nejbezpečnějších léčivých bylin; při masivním předávkování by teoreticky mohlo dojít k poklesu krevního tlaku a zpomalení srdeční činnosti. Semena v plodech obsahují stopové množství kyanogenních glykosidů, podobně jako semena jablek, ale k otravě by bylo nutné zkonzumovat velké množství rozkousaných semen. Záměna je možná s trnkou obecnou (Prunus spinosa), která však kvete brzy na jaře ještě před olistěním a její plody jsou modročerné, zatímco tento keř kvete až po olistění a plody má červené. Odlišit jej lze také od šípkové růže (Rosa canina) podle jednoduchých laločnatých listů, na rozdíl od složených listů růže.
Zákonný status/ochrana: V České republice nepatří mezi zvláště chráněné druhy rostlin a nepodléhá zákonné ochraně. Vzhledem k jeho hojnému rozšíření v celém areálu je na Červeném seznamu IUCN celosvětově hodnocen jako druh málo dotčený (Least Concern – LC) a není uveden v úmluvě CITES.
✨ Zajímavosti
Rodové jméno Crataegus pochází z řeckého slova „kratos“ (síla), což odkazuje na jeho tvrdé dřevo, a „akis“ (ostrý hrot) kvůli trnům. České slovo „hloh“ je všeslovanského původu. V keltské mytologii byl považován za posvátný strom a bránu do jiného světa, spojený s vílami a magií; tradovalo se, že přinést jeho kvetoucí větve do domu nosí smůlu. Podle některých legend byla Kristova trnová koruna upletena právě z jeho větví. Je symbolem ochrany a lásky a díky své dlouhověkosti, kdy se může dožít i stovek let, je považován za strážce krajiny. Snadno se kříží s jinými druhy svého rodu, což vede ke vzniku taxonomicky obtížně určitelných hybridů.
