📖 Úvod
Heřmánek nevonný je jednoletá až dvouletá bylina, hojně rozšířená jako polní plevel na rumištích a podél cest. Vzhledem se velmi podobá heřmánku pravému, ale po rozemnutí charakteristicky nevoní. Dosahuje výšky až 60 cm a má jemně dělené listy. Květenství tvoří úbor s bílými jazykovitými květy a žlutým středovým terčem. Na rozdíl od pravého heřmánku má plné, nikoli duté, květní lůžko. Kvete od jara do podzimu.
🌱 Botanická charakteristika
Růstová forma: Bylina, jednoletá až dvouletá, dosahující výšky 20–80 cm, s lodyhou přímou nebo vystoupavou, v horní části bohatě větvenou, vytvářející rozkladitý habitus, celkově připomínající heřmánek pravý, ale bez charakteristické vůně.
Kořeny: Kořenový systém je tvořen hlavním, kůlovým kořenem, který je často vřetenovitý a poměrně tenký, s četnými postranními kořínky.
Stonek: Lodyha je přímá či vystoupavá, plná, lysá nebo jen řídce chlupatá, zřetelně podélně rýhovaná až hranatá, obvykle zelená, někdy s načervenalým nádechem, bez přítomnosti trnů.
Listy: Listy jsou uspořádány střídavě, jsou přisedlé, 2x až 3x peřenosečné s úkrojky posledního řádu velmi úzkými, čárkovitými až niťovitými, na konci zašpičatělými, mají tmavě zelenou barvu, žilnatina není zřetelná kvůli jemnému dělení a jsou převážně lysé, bez výrazných trichomů.
Květy: Květy jsou uspořádány v květenství zvaném úbor, které má v průměru 2,5–4 cm; úbory jsou tvořeny bílými, jazykovitými květy na obvodu a žlutými, trubkovitými květy v terči na polokulovitém a plném květním lůžku; kvete od května do října.
Plody: Plodem je tmavě hnědá, trojhranná nažka, na hřbetní straně se třemi výraznými, světlými žebry a na vrcholu s malým, blanitým lemem místo chmýru, dozrávající postupně od léta do podzimu.
🌍 Výskyt a stanoviště
Přírodní rozšíření: Původním areálem je většina Evropy a mírné pásmo Asie. V České republice je považována za archeofyt, tedy druh, který byl zavlečen v prehistorické či raně středověké době, a je zde plně zdomácnělá. Sekundárně se rozšířila jako invazivní plevel do Severní i Jižní Ameriky, Austrálie, na Nový Zéland a do dalších oblastí světa s mírným klimatem. V ČR se jedná o velmi hojný druh, který roste roztroušeně až masově na celém území od nížin až po horské oblasti, kde se vyskytuje podél cest a u lidských sídel.
Stanovištní nároky: Jedná se o typickou ruderální rostlinu, která preferuje člověkem narušovaná a ovlivňovaná stanoviště. Nejčastěji roste na polích jako plevel v obilninách a okopaninách, na úhorech, okrajích cest, železničních náspech, rumištích, skládkách, staveništích a v zanedbaných zahradách. Je výrazně světlomilná (heliofyt) a nesnáší zastínění. Co se týče půdy, je velmi nenáročná, ale nejlépe prosperuje na půdách čerstvě vlhkých až vysychavých, hlinitých až písčitohlinitých, které jsou bohaté na živiny, zejména dusík. Je neutrofilní, snáší jak mírně kyselou, tak mírně zásaditou půdní reakci.
🌺 Využití
V lidovém i moderním léčitelství nemá prakticky žádné využití, protože na rozdíl od heřmánku pravého postrádá charakteristickou vůni a především klíčové léčivé látky, jako je chamazulen a bisabolol, proto jsou její protizánětlivé účinky zanedbatelné. Není sbíranou léčivkou. V gastronomii se nepoužívá, není považována za jedlou rostlinu. Nemá žádné známé technické ani průmyslové využití. V okrasném zahradnictví se záměrně nepěstuje, je vnímána jako plevel a neexistují žádné specifické kultivary. Ekologický význam spočívá v tom, že jako pionýrská rostlina rychle osidluje narušenou půdu a brání její erozi. Její květy poskytují nektar a pyl širokému spektru hmyzu, zejména pestřenkám, včelám a drobným broukům, čímž je i minoritně včelařsky významná. Semena slouží jako potrava pro některé druhy zrnožravých ptáků, například pro pěnkavovité.
🔬 Obsahové látky
Chemické složení se výrazně liší od heřmánku pravého. Obsahuje jen velmi malé množství silice, která postrádá modře zbarvený chamazulen a bisabolol, klíčové protizánětlivé složky. Místo toho jsou přítomny jiné seskviterpenické laktony, které mohou u citlivých jedinců vyvolat podráždění kůže. Dále obsahuje flavonoidy (např. apigenin, luteolin a jejich glykosidy), polyacetyleny a kumariny, avšak v jiném poměru a složení, které jí nepropůjčují významné farmakologické vlastnosti.
☠️ Toxicita a status
Toxicita: Rostlina není považována za jedovatou pro člověka při požití, ale nedoporučuje se ke konzumaci. U citlivých osob může kontakt s rostlinou, zejména její šťávou, způsobit kontaktní dermatitidu kvůli obsahu seskviterpenických laktonů. Pro zvířata je rovněž málo toxická, ale hospodářská zvířata se jí na pastvě obvykle vyhýbají. Nejčastější a nejvýznamnější je záměna s heřmánkem pravým (Matricaria chamomilla), od kterého se liší především absencí silné, charakteristické jablečné vůně po rozemnutí květního úboru a plným (nikoli dutým) květním lůžkem. Lze ji zaměnit také s rmenem rolním (Anthemis arvensis), který má na rozdíl od ní na květním lůžku plevky (drobné listeny mezi trubkovitými květy). Od kopretiny bílé (Leucanthemum vulgare) se liší jemně, niťovitě dělenými listy.
Zákonný status/ochrana: Tento druh není v České republice ani mezinárodně chráněn žádným zákonem. Není uveden v Červeném seznamu ohrožených druhů ČR, ani v seznamu CITES či na Červeném seznamu IUCN. Naopak, jedná se o velmi hojný, expanzivní a synantropní druh, který je na mnoha místech světa, kam byl zavlečen, považován za invazivní a obtížný zemědělský plevel.
✨ Zajímavosti
Latinské rodové jméno Tripleurospermum je odvozeno z řeckých slov „tri-“ (tři), „pleuron“ (žebro) a „sperma“ (semeno), což přesně popisuje charakteristický znak jejích nažek, které mají tři výrazná žebra na břišní straně. Druhové jméno „inodorum“ je latinské a znamená „bezzápachový“ či „nevonný“, čímž jasně odkazuje na hlavní rozdíl oproti silně aromatickému heřmánku pravému. České jméno je odvozeninou tohoto latinského významu. Dříve byla řazena do rodu Matricaria, což svědčí o její blízké příbuznosti a historické záměně. Její obrovská produkce semen (až přes 300 000 na jedné rostlině) a jejich dlouhá životnost v půdě jsou klíčem k jejímu úspěchu jako kosmopolitního plevele.
