📖 Úvod
Devaterník penízkový je nízký, plazivý a stálezelený polokeř, ideální pro slunná a suchá stanoviště, jako jsou skalky, zídky či vápencové stráně. Od května do září kvete množstvím zářivě žlutých, miskovitých květů s pěti okvětními lístky, které se plně otevírají jen na přímém slunci. Jeho drobné, eliptické listy mají často šedozelený nádech. Tato vytrvalá a nenáročná rostlina je velmi oblíbená v zahradách pro svou schopnost pokrýt půdu a přitahovat včely a motýly.
🌱 Botanická charakteristika
Růstová forma: Polokeř (trvalka), výška 10-40 cm, nevytváří korunu v pravém smyslu, jde o nízký, poléhavý až vystoupavý, často polštářovitě rozložitý keřík s dřevnatějící bází.
Kořeny: Hlavní, silný, kůlový kořen, který je bohatě větvený a hluboko proniká do substrátu, což umožňuje rostlině přežít na suchých stanovištích.
Stonek: Lodyhy jsou na bázi silně dřevnatějící, tenké, poléhavé až vystoupavé, často načervenalé, porostlé krátkými přitisklými chlupy (pýřité) nebo olysalé, bez přítomnosti trnů.
Listy: Listy jsou uspořádány vstřícně, jsou krátce řapíkaté s čárkovitými palisty, tvar čepele je eliptický až úzce kopinatý, okraj je celokrajný a mírně podvinutý, barva na líci je tmavě zelená a řídce chlupatá, na rubu jsou listy šedozelené až bělavě plstnaté, žilnatina je zpeřená, trichomy jsou mnohobuněčné, krycí a často hvězdovitého tvaru.
Květy: Květy jsou zářivě zlatožluté (vzácně oranžové, růžové či bílé), pravidelné, pětičetné, kolovitého tvaru o průměru 1,5-3 cm s mnoha tyčinkami, uspořádané v chudém, často jednostranném koncovém květenství zvaném vijan; doba kvetení je od května do září.
Plody: Plodem je jednopouzdrá, trojchlopňová, vejčitá až téměř kulovitá tobolka, která je na povrchu hustě chlupatá, v době zralosti má hnědou barvu a obsahuje drobná, hranatá semena; dozrává od července do října.
🌍 Výskyt a stanoviště
Přírodní rozšíření: Původní areál zahrnuje většinu Evropy (s výjimkou nejsevernějších oblastí), severní Afriku a západní Asii až po Írán; v České republice je původním druhem, jehož rozšíření je soustředěno především do teplých oblastí termofytika a přilehlého mezofytika, zejména na vápencových podkladech, například v Českém krasu, na Pálavě nebo v Bílých Karpatech, zatímco ve vyšších polohách se vyskytuje jen vzácně.
Stanovištní nároky: Jedná se o výrazně světlomilnou a teplomilnou rostlinu preferující suché a slunné stanoviště, jako jsou výslunné skalní stepi, suché trávníky, pastviny, okraje lesů, vřesoviště a řídké borové či dubové lesy; vyžaduje propustné, mělké až středně hluboké půdy s neutrální až zásaditou reakcí, přičemž je typickým vápnomilným (kalcifytním) druhem, který nesnáší zamokření a trvalý stín.
🌺 Využití
V lidovém léčitelství se kvetoucí nať využívala pro své svíravé (astringentní) a protizánětlivé účinky, zejména ve formě kloktadla při zánětech v krku nebo k léčbě průjmů a kožních zánětů; je také známá jako jedna z původních Bachových květových esencí pod názvem Rock Rose, určená proti pocitům hrůzy a paniky. V gastronomii se nevyužívá a není považována za jedlou. Její hlavní význam spočívá v okrasném pěstování, kde je ceněnou skalničkou pro suché zídky, skalky a okraje záhonů díky své nenáročnosti a bohatému kvetení; existuje mnoho kultivarů s různými barvami květů, například „Wisley Pink“ (růžová), „Cerise Queen“ (červenorůžová) nebo „Ben More“ (oranžová). Z ekologického hlediska je to významná medonosná rostlina poskytující včelám a čmelákům hojnost pylu a je živnou rostlinou pro housenky některých motýlů, například soumračníka jahodníkového.
🔬 Obsahové látky
Klíčovými bioaktivními látkami jsou třísloviny, zejména gallotaniny a elagotaniny, které tvoří až 10 % sušiny a jsou zodpovědné za její svíravé vlastnosti; dále obsahuje flavonoidy (kvercetin, kempferol), saponiny, hořčiny a stopy silice, které společně přispívají k protizánětlivým a mírně antiseptickým účinkům.
☠️ Toxicita a status
Toxicita: Rostlina není považována za jedovatou pro lidi ani pro zvířata a nejsou známy případy otravy; při nadměrném vnitřním užití mohou třísloviny způsobit nanejvýš podráždění trávicího traktu. Záměna je možná s některými žlutě kvetoucími druhy mochny („Potentilla“), které se však odlišují dlanitě složenými listy (obvykle s 5 lístky), zatímco tento druh má listy jednoduché, vstřícné a s palisty; od jiných druhů devaterníků se liší kombinací morfologických znaků.
Zákonný status/ochrana: V České republice nepatří mezi zvláště chráněné druhy podle zákona č. 114/1992 Sb., avšak v Červeném seznamu cévnatých rostlin ČR je zařazena do kategorie C4a, což ji označuje za vzácnější taxon vyžadující pozornost (téměř ohrožený), především z důvodu ohrožení jejích přirozených stanovišť, jako jsou suché trávníky a stepi; mezinárodně chráněna není.
✨ Zajímavosti
Rodové jméno „Helianthemum“ pochází z řeckých slov „helios“ (slunce) a „anthos“ (květ), což vystihuje její vlastnost otevírat květy pouze za slunečného počasí. Druhové jméno „nummularium“ je odvozeno z latinského „nummulus“ (penízek, mincička), pravděpodobně kvůli kulatému tvaru a žluté barvě korunních lístků připomínajících malé zlaté mince. Zajímavostí je pohyb tyčinek (tzv. thigmonastie): při dotyku hmyzem se tyčinky rozestupují do stran, čímž odhalí pestík a usnadní opylení. České jméno „devaterník“ je etymologicky nejasné a jeho původ není spolehlivě doložen, nesouvisí s číslovkou devět.
