Boryt barvířský (Isatis tinctoria)

🌿
Boryt barvířský
Isatis tinctoria
Brassicaceae

📖 Úvod

Boryt barvířský je fascinující dvouletá bylina, historicky nesmírně ceněná jako zdroj modrého barviva indigo, získávaného z listů. V prvním roce vytváří přízemní růžici šedozelených listů. Druhým rokem vyrůstá až metr vysoká lodyha, která se v horní části bohatě větví a nese hustá květenství drobných, čtyřčetných žlutých květů. Po odkvětu se vyvíjejí nápadné, tmavé a visící plody. Tato rostlina byla klíčová pro barvení textilií již od starověku a je také známá v tradiční medicíně.

🌱 Botanická charakteristika

Růstová forma: Bylina, dvouletá až krátce vytrvalá, dosahující výšky 30-120 cm, s vřetenovitým habitem, v prvním roce tvoří přízemní růžici listů, ve druhém roce vyrůstá přímá, v horní polovině bohatě větvená lodyha, což vytváří dojem vzdušného keříku; celkový vzhled je charakteristický svou sivě zelenou až modrozelenou barvou způsobenou voskovým povlakem.

Kořeny: Kořenový systém tvoří mohutný, hluboko sahající kůlovitý hlavní kořen vřetenovitého tvaru, který je tmavý a dužnatý.

Stonek: Lodyha je přímá, pevná, oblá, lysá, často modravě ojíněná, v horní části hustě latnatě větvená, bez přítomnosti trnů či ostnů.

Listy: Listy jsou uspořádány střídavě; přízemní listy v růžici jsou řapíkaté, podlouhle obkopinaté a celokrajné nebo mělce zubaté, zatímco lodyžní listy jsou přisedlé, podlouhle kopinaté až čárkovité, se střelovitou či srdčitou objímavou bází, celokrajné, oboustranně sivě zelené díky voskovému povlaku; žilnatina je zpeřená; rostlina je převážně lysá, ale přízemní listy mohou být řídce porostlé jednoduchými, jednobuněčnými krycími trichomy.

Květy: Květy jsou drobné, zářivě žluté, čtyřčetné s křížovitě postavenými korunními lístky, uspořádané v hustých hroznech, které skládají bohatou, vrcholovou, větvenou latu; doba kvetení je od května do července.

Plody: Plodem je jednosemenná, nepukavá, převislá, plochá křídlatá šešulka, která je podlouhle klínovitého až obkopinatého tvaru, na vrcholu zaokrouhlená; zpočátku je zelená, při zrání tmavne do hnědé až černofialové barvy; dozrává od července do srpna.

🌍 Výskyt a stanoviště

Přírodní rozšíření: Původní areál zahrnuje stepní a polopouštní oblasti od jihovýchodní Evropy přes Kavkaz a Malou Asii až po Střední Asii a západní Sibiř; v České republice se jedná o archeofyt, tedy rostlinu zavlečenou a zdomácnělou již před rokem 1500, která se vyskytuje vzácně a roztroušeně v nejteplejších oblastech termofytika, zejména na jižní Moravě v okolí Pálavy a Znojma a ve středních Čechách v Českém krasu; druhotně byla rozšířena do téměř celé Evropy a Severní Ameriky, kde je na některých místech považována za invazivní plevel.

Stanovištní nároky: Jedná se o výrazně světlomilnou a teplomilnou rostlinu, která vyhledává výslunná, suchá a otevřená stanoviště, jako jsou skalní stepi, vápencové a sprašové stráně, staré lomy, úvozy, okraje vinic, železniční náspy a další ruderální a člověkem narušená místa; vyžaduje půdy, které jsou dobře propustné, mělké až středně hluboké, bohaté na živiny a zejména na vápník (kalcifyt), tedy zásadité až neutrální reakce, přičemž nesnáší trvalé zamokření a zastínění.

🌺 Využití

Jeho nejvýznamnější využití bylo historicky technické jako hlavní evropský zdroj modrého barviva indigo, které se získávalo složitým procesem fermentace a oxidace sklizených listů a bylo klíčovou barvířskou surovinou od starověku až do 17. století, kdy bylo nahrazeno tropickým indigovníkem; v lidovém léčitelství, zejména v tradiční čínské medicíně, se kořen (Ban Lan Gen) dodnes užívá pro své silné antivirové, antibakteriální a protizánětlivé účinky, například při chřipce a zánětech dýchacích cest; gastronomicky se nevyužívá, i když mladé listy jsou po tepelné úpravě údajně jedlé; v zahradnictví se pěstuje jako okrasná dvouletka pro své bohaté žluté květenství na jaře a následné dekorativní tmavé převislé plody, ideální do přírodních a štěrkových zahrad; z ekologického hlediska je to včelařsky významná rostlina poskytující na jaře bohatou pastvu nektaru i pylu pro včely, čmeláky a další hmyz.

🔬 Obsahové látky

Klíčovými obsaženými látkami jsou glykosidy isatan B a především indican, což jsou ve vodě rozpustné a bezbarvé prekurzory v listech, které se po narušení pletiva a následné enzymatické hydrolýze a oxidaci vzdušným kyslíkem mění na ve vodě nerozpustný modrý pigment indigotin, hlavní složku indiga; dále obsahuje, jako ostatní rostliny z čeledi brukvovitých, glukosinoláty (např. glukobrassicin), které mu propůjčují obranné vlastnosti a mírně štiplavou chuť.

☠️ Toxicita a status

Toxicita: Pro člověka není považován za jedovatý, avšak konzumace většího množství syrových částí se nedoporučuje kvůli obsahu glukosinolátů, které mohou způsobit podráždění zažívacího traktu; pro hospodářská zvířata, zejména pro koně a skot, může být při spásání ve velkém množství toxický; záměna je možná s některými jinými žlutě kvetoucími brukvovitými rostlinami, jako je hořčice polní nebo řepka olejka, od nichž se však spolehlivě odliší charakteristickou přízemní růžicí sivě zelených listů v prvním roce a zejména unikátními, převislými, křídlatými a po dozrání černými jednosemennými plody (šešulkami) ve druhém roce života.

Zákonný status/ochrana: V České republice je veden v Červeném seznamu cévnatých rostlin jako ohrožený druh v kategorii C3, což znamená, že jeho populace jsou zranitelné a na ústupu, avšak nepatří mezi zvláště chráněné druhy chráněné zákonem dle vyhlášky č. 395/1992 Sb.; na mezinárodní úrovni není chráněn, nefiguruje na seznamu CITES ani na globálním Červeném seznamu ohrožených druhů IUCN, neboť celosvětově není považován za ohrožený.

✨ Zajímavosti

Rodové latinské jméno „Isatis“ pochází z řeckého názvu pro tuto rostlinu, druhové „tinctoria“ je z latiny a znamená „barvířská“, což přesně vystihuje jeho historické použití; je slavně spojen s keltskými a piktskými kmeny, které si jím údajně malovaly těla na modro před bitvou, aby zastrašily nepřátele, jak se zmiňuje například Julius Caesar; pěstování této plodiny, označované jako „modré zlato“, přineslo ve středověku a raném novověku obrovské bohatství celým regionům, například Durynsku v Německu nebo okolí Toulouse ve Francii, kde vznikaly prosperující cechy barvířů; jedná se o dvouletou rostlinu, která v prvním roce vytváří pouze přízemní růžici listů, z níž sbírá energii, a teprve druhým rokem vyžene až metr vysokou kvetoucí lodyhu, po odplození pak odumírá.

💾 Stáhnout materiál   🎓 Online kurzy
error: Stahujte 15 000 materiálů v naší online akademii 🎓.