📖 Úvod
Bezkolenec modrý je elegantní vytrvalá tráva tvořící husté a kompaktní trsy. Jeho úzké, lehce modrozelené listy se na podzim mění do zářivě žlutých až oranžových tónů, které v zahradě zůstávají atraktivní i přes zimu. Od konce léta se nad trsy vznášejí vzdušná, jemná květenství na vysokých, pevných stéblech typických absencí kolének. Je nenáročný na pěstování, nejlépe prospívá na slunci ve vlhčí, mírně kyselé půdě. Dodává výsadbám strukturu a pohyb.
🌱 Botanická charakteristika
Růstová forma: Bylina; trvalka; výška 30–120 cm; tvoří husté, kompaktní, polokulovité trsy s úzkými, vzpřímenými stébly; celkový vzhled je fontánovitý, elegantní, s jemným, vzdušným květenstvím tyčícím se vysoko nad listy, na podzim se celá rostlina barví do výrazných žlutých až oranžovohnědých odstínů.
Kořeny: Svazčitý kořenový systém vyrůstající z krátkého, dřevnatějícího a velmi pevného oddenku, který pevně kotví rostlinu v půdě a umožňuje její trsnatý růst.
Stonek: Vzpřímené, pevné, hladké, oblé, nevětvené a duté stéblo, jehož hlavním charakteristickým znakem je absence viditelných kolének (uzlin) po celé délce – všechna jsou nahloučena na samé bázi trsu, což dalo rostlině český název „bezkolenec„; stéblo je bez trnů či ostnů.
Listy: Listy jsou střídavé, dvouřadě uspořádané; přisedlé, vyrůstající z listových pochev, které objímají stéblo; čepel je dlouhá, úzce čárkovitá, plochá nebo mírně svinutá; okraj je celokrajný, ale na omak drsný kvůli drobným zoubkům; barva je svěže zelená až šedozelená či namodralá; žilnatina je souběžná; místo blanitého jazýčku je na přechodu pochvy v čepel pouze věneček krátkých, jednobuněčných, krycích chlupů.
Květy: Barva květů je proměnlivá, nejčastěji fialová až tmavě purpurová, někdy nazelenalá či hnědavá; květy jsou drobné, redukované, oboupohlavné, větrosprašné, uspořádané v 2-5květých, bočně smáčknutých kláscích, které dohromady skládají koncové květenství – úzkou, staženou až volně rozkladitou, často jednostrannou latu; doba kvetení je od července do září.
Plody: Plodem je drobná, suchá, nepukavá obilka; barva je v době zralosti světle až tmavě hnědá; tvar je elipsoidní až podlouhle vejčitý, na průřezu oblý; doba zrání probíhá od konce srpna do října.
🌍 Výskyt a stanoviště
Přírodní rozšíření: Jedná se o původní druh v České republice, nikoli o neofyt. Původní areál zahrnuje téměř celou Evropu (od Britských ostrovů po Ural), západní Sibiř, Kavkaz a severní Afriku. Byla zavlečena do Severní Ameriky, kde se místy chová invazivně. V České republice je hojně rozšířena od nížin až po horské oblasti, s těžištěm výskytu na vlhčích a kyselejších stanovištích.
Stanovištní nároky: Preferuje vlhké až mokré, kyselé a na živiny chudé půdy; je to vápnostřezný druh (kalcifug). Roste na rašelinných a podmáčených loukách, vřesovištích, ve světlých vlhkých lesích (především borech a doubravách), na lesních pasekách a podél vodních toků. Jedná se o světlomilnou až polostinnou rostlinu, která vyžaduje stálou, vyšší půdní vlhkost, ale nesnáší dlouhodobé zaplavení stojatou vodou.
🌺 Využití
V léčitelství nemá žádné významné využití a nesbírá se. Pro gastronomické účely je nepoživatelná. Historicky se její pevná stébla používala na výrobu hrubých košťat nebo jako materiál na doškářství. V současnosti je její hlavní význam v okrasném zahradnictví, kde je ceněna pro svůj habitus, vzdušná květenství a podzimní zbarvení; pěstují se kultivary jako „Moorhexe“ (sloupovitý růst), „Variegata“ (panašované listy) nebo vysoký „Skyracer“. Ekologicky poskytuje úkryt hmyzu a drobným živočichům a její semena slouží jako potrava pro některé ptáky, včelařsky je však nevýznamná.
🔬 Obsahové látky
Její biochemické složení je typické pro trávy, s dominancí strukturních polysacharidů jako je celulóza a hemicelulóza. Klíčovou a charakteristickou sloučeninou je vysoký obsah oxidu křemičitého (křemene) v pletivech listů a stébel, který způsobuje jejich tvrdost a nízkou atraktivitu pro býložravce. Dále obsahuje lignin zpevňující buněčné stěny.
☠️ Toxicita a status
Toxicita: Rostlina není pro lidi ani pro zvířata jedovatá. Pro hospodářská zvířata je však jako krmivo málo hodnotná kvůli vysokému obsahu vlákniny a křemičitanů, což zhoršuje její stravitelnost. Záměna je možná s jinými trsnatými travami, například s některými druhy smilku (Deschampsia) nebo kostřavy (Festuca), ale odlišuje se úzkými, často fialově naběhlými latami a především charakteristickou bází stébel bez kolének, které jsou nahloučeny u země a snadno se vylamují. Jelikož není sbírána ke konzumaci, nebezpečné záměny nehrozí.
Zákonný status/ochrana: V České republice se nejedná o chráněný druh, není uvedena v zákoně o ochraně přírody a krajiny ani v Červeném seznamu ohrožených druhů. Mezinárodně rovněž nepodléhá žádné specifické ochraně, není na seznamu CITES a podle Červeného seznamu IUCN je hodnocena jako málo dotčený druh (Least Concern, LC) díky svému širokému rozšíření a stabilním populacím.
✨ Zajímavosti
České jméno „bezkolenec“ výstižně popisuje stavbu stébla, kde jsou kolénka stažena k bázi a ve vyšších částech chybí. Rodové latinské jméno Molinia odkazuje na chilského jezuitu a přírodovědce Juana Ignacia Molinu. Druhový přívlastek coerulea znamená „modrý“ a vztahuje se k namodralému až fialovému zbarvení klásků. Zajímavou adaptací je tvorba odlučovací vrstvy na bázi stébel na podzim, díky čemuž se celá nadzemní část snadno odlomí a vítr ji může odnést, což napomáhá šíření semen. Její výrazné zlatožluté podzimní zbarvení je jedním z důvodů její obliby v zahradách.
