Ošetřovatelská péče u pacientů s onemocněním dýchacích cest

 

Otázka: Ošetřovatelská péče u dětí a dospělých s onemocněním plic

Předmět: Ošetřovatelství

Přidal(a): eliska.fiuraskova

 

 

Anatomie a fyziologie plic

 

Oddíly dýchacího ústrojí

• Horní cesty dýchací
  • Dutina nosní (cavum nasi)
  • Nosohltan (nasopharynx)
• Dolní cesty dýchací
  • Hrtan (larynx)
  • Průdušnice (trachea)
  • Průdušky (bronchi)
  • Průdušinky (bronchioli)
  • Plíce (pulmo)
  • Plicní sklípky (alveolus)

 

Nos a dutina nosní

• Začíná nosními dírkami a ústí nozdrami (choanami) do nosohltanu
• Kostěným podkladem nosu jsou nosní kůstky (ossa nasalia) – vpředu doplněny chrupavkou
• Uvnitř dutiny nosní je nosní přepážka – rozděluje ji na dvě poloviny
• Z kostěné přepážky vystupují 3 drobné kůstky = skořepy nosní ( conchae nasales) rozdělují dutinu nosní na horní, střední a dolní průduchy nosní
• Oddělena do dutiny ústní tvrdým a měkkým patrem
• Uvnitř dutiny nosní je řasinkový epitel obsahující drobné hlenové žlázky
• Ve stropu dutiny nosní je smyslový epitel čichový, který zde vytváří čichové políčko
• V dutině nosní dochází k ohřívání a zvlhčování vzduchu a k zachycení nečistot
• S dutinou nosní jsou spojeny vedlejší dutiny nosní (sinusy)
• Nacházejí se v kostech lebky:
  • V horní čelisti (sinus maxillaris)
  • V kosti čelní (sinus frontalis)
  • V kosti čichové (sinus ethmoidalis)
  • V kosti klínové (sinus sphenoidalis)
• Dutina nosní ústí dvěma otvory (choanami) do hltanu

 

Nosohltan (nasopharynx)

• horní nálevkovitá část hltanu, která navazuje na dutinu nosní
• ústí zde Eustachova trubice (spojuje nosohltan se středouším) – v místě
• Eustachovy trubice je tzv. nosohltanová mandle (tonzila pharingea)
• na rozhraní ústní a hrtanové části hltanu se rozdělují polykací a dýchací cesty

 

Hrtan (larynx)

• Krátký trubicový orgán – podkladem jsou chrupavky,největší:
• Chrupavka štítná (cartilagothyroidea)
• Chrupavka prstencová (cartilagocricoidea), na zadní straně jsou chrupavky hlasivkové
• Dolní část hltanu je od hrtanu oddělena hrtanovou příklopkou (epiglottis) – pohyblivá elastická chrupavka
• Sliznice je vystlaná řasinkovým epitelem

 

Průdušnice (trachea)

• Navazuje na chrupavku prstencovou
• Tvořena hyalinními chrupavkami podkovovitého tvaru
• V zadní části jsou chrupavky doplněny vazivem a hladkou svalovinou
• Je vystlána sliznicí a kryta řasinkovým epitelem
• Větví se na 2 průdušky

 

Průdušky (bronchi)

• Jsou chrupavčité, zanořují se do plic
• Levá průduška probíhá téměř v pokračování trachey, pravá odstupuje v tupém úhlu
• Obě průdušky vstupují do plic, kde se dále větví

 

Plíce (pulmo)

• Vlastní orgán zevního dýchání – dochází zde k výměně plynů
• Párový orgán – dělí se na pravou a levou plíci
• Tvar jehlanu– základna ( baze), plicní hrot ( apex), plicní stopka ( hilus)
• Plicní stopka (hilus) – vstupují a vystupují zde cévy, nervy a průdušky
• Pravá plíce – 3 plicní laloky
• Levá plíce – 2 plicní laloky
• Plicní lalok (lobus) se dále dělí na segmenty
• Větví se na bronchy lalokové, segmentové a až na nejmenší tzv. respirační bronchy- průdušinky- tímto větvením vzniká tzv. bronchiální strom
• Na konce respiračních bronchů navazují velké množství plicních sklípků (alveoly), které obaluje bohatá síť vlásečnic
• Přes tenkou stěnu plicní sklípků a vlásečnic (alveolokapilární membrána) dochází k výměně dýchacích plynů

 

Poplicnice a pohrudnice

• Povrch plic a vnitřní plochu dutiny hrudní vystýlá tenká vazivová blána:
  • Poplicnice (pleura pulmonalis, pleura viscelaris)
  • Pohrudnice (pleura parietalis)
  • Mezi poplicnicí a pohrudnicí se nachází pohrudniční dutina

 

Funkce dýchacího systému

• Hlavní fce = výměna dýchacích plynů
• Cyklické střídání vdechu (inspirium) a výdechu (expirium)
• Klidová dechová frekvence 16-18/min
• Dechový objem (klidový) je cca 500 ml – ne všechen objem se dostane až do plicních sklípků

 

Mechanika dýchání

• Při dýchání dochází k cyklickému zvětšování a zmenšování dutiny hrudní – střídá se vdech a výdech
• Pohyby hrudníku jsou umožněny pomocí dýchacích svalů, žeber a hrudní kostí
• Hlavní vdechový sval = bránice (diaphragma)
• Ostatní vdechové svaly = zevní mezižeberní svaly, prsní svaly a některé svaly krku
• Vdech je aktivní děj
• Výdech je pasivní proces

 

Proces dýchání

• Proces dýchání lze rozdělit do 3 fází:
• Zevní dýchání = ventilace je výměna plynů mezi zevním prostředím a krví
• Transport plynů = přenos O₂ k buňkám, CO₂ od buněk prostřednictvím krve (dýchací plyny se váží na hemoglobin)
• Vnitřní – tkáňové dýchání = výměna plynů mezi buňkami a krví

 

Nejčastější onemocnění

• Rhinitis (zánět nosní sliznice)
• Sinusitida (zánět vedlejších dutin nosních)
• Pharyngitis (zánět hltanu)
• Laryngitis (zánět hrtanu)
• Tracheitis (zánět průdušnice)
• Bronchitis (zánět průdušek)
• Astma bronchiale (chronické zánětlivé onemocnění průdušek)
• Pneumonie (zápal plic)
• CHOPN (chronická obstrukční bronchopulmonární nemoc)
• Nádory plic

 

Bronchitida

1.     Charakteristika onemocnění

• zánětlivé onemocnění sliznice bronchů
• obvykle provázené spazmem bronchů (stažením) nebo jejich obstrukcí (překrvení, otok, hypersekrece)
• Akutní x chronická forma
• Chronická bronchitida je definována jako nejméně 3 měsíce trvající produktivní kašel, a to dva roky po sobě

2.    Příčiny

• Mikroorganizmy (viry, bakterie, plísně)
• Kouření
• Práce v prašném prostředí (uhelný prach)
• Znečištěné ovzduší
• Bydlení v nevyhovujících podmínkách (vlhké, prašné, zakouřené)
• Prochladnutí, snížená imunita

3. Příznaky

• Subfebrilie až febrilie
• Kašel – zpočátku suchý, později s expektorací, bolestivý
• Dyspnoe, expirační stridor
• Bronchitické fenomény při poslechu – pískoty, vrzoty
• Neklid, únava
• Thorakalgie – bolest hrudníku v souvislosti s kašlem, dýcháním

4.   Vyšetřovací metody

• anamnéza
• FV
• Mikrobiologické vyšetření – sputum na K + C
• Zánětlivé markery (FW, KO+dif, CRP, Procalcitonin)
• RTG plic
• bronchoskopie, spirometrie-v chronické fázi

5.   Léčba

• klid na lůžku

 

Farmakoterapie

• antipyretika
• antitusika (STOPTUSSIN, ROBITUSSIN) – ke tlumení suchého kašle, expektorancia a mukolytika (MUCOSOLVAN, AMBROBENE, ACC) – léky podporující vykašlávání
• při bakteriální infekci antibiotika dle citlivosti
• bronchodilatancia (BERODUAL, VENTOLIN, ATROVENT) – u chronické bronchitis
• kortikoidy – u chronické bronchitis
• Inhalace, oxygenoterapie
• Dechová RHB

 

6. Komplikace

• Šíření infektu
• Přechod do chronicity, CHOPN
• Obstrukce – bronchospasmus

 

7.  Ošetřovatelská péče

a) Ošetřovatelské problémy

• Tkáňová hypoxie z důvodu ztížené výměny plynů
• Dušnost z důvodu obstrukce dýchacích cest
• Riziko průjmu z důvodu antibiotické dysmikrobie
• Nechutenství z důvodu onemocnění
• Riziko dehydratace
• poruchy spánku z důvodu dušnosti projevující se neklidem

b) Uložení, poloha, pohybový režim

• Dítě přijímáme na standardní ošetřovací jednotku dětského oddělení,
• Dospělí na standardní interní oddělení nebo oddělení respiračních nemocí (plicní) – pokoj s centrálním rozvodem kyslíku
• Fowlerova poloha, klid na lůžku

c) Sledujeme

• celkový stav
• hydratace
• FF
• dýchání
• SpO2
• průběh onemocnění – bolest, dušnost, sekrece z dýchacích cest, kašel
• příjem stravy, hydratace, stolice
• nežádoucí účinky léků
• dodržování léčebného režimu

d) Výživa

• dostatek tekutin, lehce stravitelná strava
• výživa obohacená o vitamín C a zinek

e) Vyprazdňování

• BT
• prevence zácpy

f) Hygienická péče

• zhodnotit úroveň soběstačnosti
• pacienta udržujeme v suchu a čistotě
• pozor na prochladnutí
• dbáme na správné odklašlávání

g) Odpočinek a spánek

• odstranit rušivé vlivy
• klid na lůžku, dostatek spánku a odpočinku

h) Rehabilitace

• dechová rehabilitace
• lehká kondiční cvičení

ch) Psychosociální problematika a domácí péče

• Prevence prochladnutí
• Otužování
• Dechová RHB, dechové cvičení, nácvik správného dýchání, kondiční cvičení
• Péče o prostředí – čisté, nekuřácké
• Strava bohatá na vitamíny
• Pravidelné užívání léků
• Kontroly u lékaře

 

Tracheitida

1. Charakteristika onemocnění

• Zánět průdušnice patří mezi záněty horních cest dýchacích a může mít více příčin.
• Často je provázen i záněty v hrtanu, nosohltanu, ale také plic atd.
• Může být podobu akutního stavu či chronického procesu.
• Bakteriální zánět průdušnice je poměrně vážný stav, kdy dochází k rozvoji hnisavého zánětu, při němž se mohou tvořit i pablány. Vyskytuje se nejvíce u dětí, a to od 6 měsíců do cca 12 let

 

2. Příčiny

• Virová infekce
• Bakteriální zánět
  • Původci tracheidity:
    • Staphylococcus aureus
    • Haemophilus influenzae
    • Streptococcus pneumoniae
    • Bakterie z rodu Neisseria
    • Mycobacterium tuberculosis
• Zánět může být způsoben alergickou reakcí
• Může se rozvinout chronický zánět při vystavení dráždivým substancím, např. cigaretovému kouři, těžký alkoholismus.

 

3. Příznaky

• Prosáklé sliznice, které jsou poškozené a tvoří se pablány
• Kašel, který je nejprve štěkavý, později může být i bublavý
• Nádechová dušnost
• Inspirační stridor
• Bolest v krku
• Otok v oblasti krku a v něm jsou zduřelé sliznice
• Bolesti a pálení za hrudní kostí
• Vykašlávání
• Teploty
• Celkové příznaky s alterací stavu

 

4. Vyšetřovací metody

• Anamnéza
• FV
• Mikrobiologické vyšetření – sputum na K + C
• laboratorní metody (KO – leukocytóza může znamenat bakteriální infekci, FW, výtěry z nosu, krku, imunologické)
• RTG
• Bronchoskopie
• Funkční vyšetření plic

 

5. Léčba

• farmakoterapie
  • vitaminy
  • antipyretika
  • bronchodilatancia – při podílu obstrukce
  • antitusika – při suchém kašli
  • mukolytika, expektorancia – při počínající produkci sekretu
  • chemoterapeutika, antibiotika – při bakteriální komplikaci
  • kortikoidy – při výrazném spazmu průdušek
  • kyslík – při těžké obstrukci
  • dekongestiva (lokální sympatomimetika)
  • antihistaminika se sedativními účinky
  • imunomodulancia
• speciální
  • drenáž dýchacích cest, polohování kojenců
  • zvlhčování vzduchu
  • inhalace
  • dechová rehabilitace
  • klimatoterapie
• Odstranění vyvolávající látky, omezení kouření, pití alkoholu, změna práce bez toxické zátěže
• Léčba alergie, pokud je tracheitida alergická
• Vdechování látek podporujících regeneraci sliznice a omezují zánět
• Dechové cvičení

 

6. Ošetřovatelská péče

• Uložení, poloha a pohybový režim – domácí prostředí, event. Dětské, interní x plicní, Fowlerova poloha, klid na lůžku, blíže okna
• Sledujeme: celkový stav, TT, dýchání, saturaci, FF, bolest, kašel, dušnost, sekreci z DC, příjem stravy, hydrataci, nežádoucí účinky léků, dodržování léčebného režimu
• Hygienická péče: vykašlávání sputa – buničina, kapesníky, výměna prádla, mytí rukou, prevence prochladnutí
• Výživa: příjem tekutin dostatečný, lehce stravitelná strava, vit. C…
• Vyprazdňování: prevence zácpy, riziko průjmu při ATB
• RHB: dechová cvičení
• ZV: nekouřit, zdravá životospráva, pobyt na čerstvém vzduchu, vitamíny
• Komplikace: přechod do chronicity, šíření infektu

 

Rinitida

1. Charakteristika onemocnění

• zánět nosní sliznice
• rýma
• často je navíc komplikována sinusitidou (zánět vedlejších dutin nosních), otitidou (zánětem středouší)
• alergická x infekční (virová, bakteriální)

Druhy rýmy

• Vazomotorická rýma
  • Jedná se o výjimku, která není způsobena žádným onemocněním ani alergií, ale fyziologickou reakcí (např. na rychlou změnu teploty). Spouští se třeba při konzumaci pikantních pokrmů, změně polohy těla, fyzické aktivitě atp. Většinou rychle přejde – není totiž způsobena infekcí.
• Vodnatá rýma
  • Většina zánětů nosní sliznice a nosohltanu začíná vodnatým výtokem čirého hlenu z nosu, tedy vodnatou rýmou. Jde o počáteční stádium infekce, které, pokud se dále nerozšíří viry ani bakterie, může být stádiem jediným. Zpravidla však přechází na rýmu hlenovou až hlenohnisavou.
• Virová rýma
  • Začíná typicky počátečním „suchým“ stadiem se zvýšenou únavou, bolestmi hlavy, pocitem sucha a svěděním v nose. Během několika hodin se objevuje vodnatá sekrece, ucpaní nosu, slzení, ztráta čichu. Na toto stadium navazuje za několik dní stadium hlenovité sekrece, při němž místní i celkové obtíže pozvolna ustupují.
• Hnisavá rýma
  • Hnisavá rýma je komplikací běžné rýmy. Mění se struktura a barva hlenu, je tedy těžké ho vysmrkávat. Trvají-li příznaky déle než 1 týden a dochází-li k jejich zhoršení, je vhodné vyhledat lékaře. Hnisavá rýma může být způsobena různými komplikacemi infekce, z nichž mnohé je nutné léčit antibiotiky.
• Zadní rýma
  • Zadní rýma je zánět vedlejších nosních dutin a nosohltanu. Hlavním příznakem je ucpaný nos a tlak v dutinách, přičemž hlen zkrátka nelze vysmrkat. Tento druh rýmy ale způsobuje i dýchací obtíže, bolesti hlavy, případně zalehnutí uší. Zadní rýma je častým důsledkem neléčené rýmy, dlouhotrvající alergické rýmy nebo jiného neléčeného onemocnění, které se následně stupňuje v zánět. Jedná se o hustou rýmu, která se nachází v zadní části nosohltanu. U zadní rýmy je důležité naředění hlenů pro jejich snadnější vysmrkání. Je-li i nadále rýma vleklá a hlenu se lze zbavit jen ztěžka, doporučujeme návštěvu lékaře. Pokud potvrdí bakteriální osídlení sliznice, vypíše recept na lokální antibiotika nebo antibiotika v tabletách.
• Chronická rýma
  • Chronická rýma je zánětlivé onemocnění nosní sliznice, které se opakovaně vrací a celkově trvá déle než 3 měsíce. Častou příčinou je alergie, jako např. u senné rýmy (pollinosis) neboli sezónní alergické rýmy. Také to však mohou být hormonální změny v těle, polypy na sliznici, případně nadměrné užívání nosních kapek.

 

2. Příčiny

• alergeny
• viry
• bakterie
• snížená imunita-mykotické

 

3. Příznaky

• snížená nosní průchodnost až obstrukce
• sekrece (rinorea)
• kýchání, svědění
• bolesti hlavy
• hyposmie (oslabený čich), anosmie (úplná ztráta čichu)
• únava
• zvýšená tělesná teplota
• zalehnutí v uších
• huhňání

 

4. Vyšetřovací metody

• Anamnéza
• FV
• Mikrobiologické vyšetření – sputum na K + C
• ORL vyšetření
• RTG

 

5. Léčba

• Rhinologika- nosní kapky (nasivin,olynth)
• léky obsahující paracetamol, kyselinu acetylsalicylovou nebo ibuprofen
• mukolytika (např. Ambroxol, Mucosolvan)
• podpůrná léčba – klidový režim, zvýšený příjem tekutin, strava bohatá na vitamíny, zvlhčování vzduchu v místnosti a inhalace.
• lokální dekongestiva

 

6. Ošetřovatelská péče

• Uložení, poloha a pohybový režim: léčba obvykle v domácím prostředí, místnost by měla být větratelná s vyšší vlhkostí vzduchu, klid na lůžku, zvýšená poloha
• Sledujeme: celkový stav, TT, dýchání, saturaci, FF, bolest, kašel, dušnost, sekreci z DC, příjem stravy, hydrataci, nežádoucí účinky léků, dodržování léčebného režimu
• Výživa: nenutit do jídla, lehká a nedráždivá jídla (dušené maso/zelenina, rýže, brambory, přesnídávky), menší porce, dostatečný příjem tekutin (vhodné jsou čaje, minerálky, voda a ovocné šťávy…nevhodné mléko), Vitamin C, Zinek
• Vyprazdňování: prevence zácpy, dostatek tekutin
• Hygienická péče: dle stavu a soběstačnosti, péče o DÚ a dutinu nosní, ošetřovat oděrky v okolí nosu (Dermazulen ung.), vysmrkávání hlenu, používání jednorázových kapesníků, častá výměna prádla při pocení, časté mytí rukou