📖 Úvod
Žanovec měchýřník je opadavý, rychle rostoucí keř, dosahující výšky až 4 metry. Je typický svými žlutými motýlovitými květy, které kvetou od května do srpna. Nejvýraznějším znakem jsou jeho plody – velké, nafouklé, papírovité lusky, které po dozrání ve větru šustí a dají se prasknout. Tento nenáročný keř se často vysazuje jako okrasná dřevina v parcích a zahradách, jelikož dobře snáší sucho a slunce. Jeho listy jsou lichozpeřené a světle zelené.
🌱 Botanická charakteristika
Růstová forma: Keř; trvalka; výška 2 až 4 m; koruna široce kulovitá, rozložitá a řídce větvená; celkový vzhled opadavého, rychle rostoucího keře s lehkým, vzdušným habitem.
Kořeny: Hluboký a silný hlavní kořen s bohatým postranním větvením a hlízkovými bakteriemi pro fixaci dusíku.
Stonek: Vzpřímený, bohatě větvený kmen s letorosty, které jsou zelené a jemně přitiskle chlupaté; borka na starších větvích šedohnědá, podélně mělce rozpukaná a odlupující se v pruzích; bez trnů.
Listy: Uspořádání střídavé; listy jsou řapíkaté, lichozpeřené, složené z 9-13 eliptických až obvejčitých lístků; okraj lístků je celokrajný; barva na líci šedozelená až modrozelená, na rubu světlejší a chlupatá; žilnatina zpeřená; přítomny jednobuněčné krycí trichomy, zejména na rubu listů a na řapíku.
Květy: Barva zářivě žlutá, často s červenohnědou kresbou (žilkováním) na pavéze; tvar souměrný (zygomorfní), typicky motýlovitý tvořený pavézou, křídly a člunem; květy jsou uspořádány v řídkých, úžlabních, vzpřímených hroznech o 2-8 květech; doba kvetení od května do srpna.
Plody: Typ plodu je nafouklý, blanitý lusk s papírovitou stěnou; barva zpočátku zelená, ve zralosti slámově žlutá až hnědavá, často s načervenalým nádechem; tvar je výrazně měchýřkovitý, elipsoidní až vejčitý, na vrcholu se zobánkem; dozrává od srpna do října a semena v něm při zatřesení chrastí.
🌍 Výskyt a stanoviště
Přírodní rozšíření: Původní areál zahrnuje jižní a střední Evropu, severní Afriku a jihozápadní Asii, od Středomoří přes Balkán až po Kavkaz a Írán; v České republice není původní, jedná se o zdomácnělý neofyt, který byl zavlečen pravděpodobně v 16. století jako okrasná a léčivá rostlina a od té doby se rozšířil a zplaněl, přičemž ve světě byl pro svůj okrasný vzhled introdukován do mnoha mírných pásů, včetně Severní Ameriky, a u nás se vyskytuje především v nejteplejších oblastech, jako je jižní Morava (Pálava, Pavlovské vrchy, okolí Znojma), Český kras, dolní Povltaví a Poohří, a často osidluje člověkem ovlivněná stanoviště.
Stanovištní nároky: Jedná se o výrazně světlomilnou (heliofilní) a teplomilnou (termofilní) dřevinu, která preferuje otevřená a plně osluněná stanoviště, jako jsou výslunné skalnaté a travnaté stráně, skalní stepi, lesostepi, suché křoviny, okraje lesů a také druhotná stanoviště vytvořená člověkem, například staré lomy, pískovny, železniční náspy, okraje cest a rumiště; na půdu je nenáročná, avšak nejlépe prospívá na suchých, propustných, kamenitých až písčitých půdách s neutrální až silně zásaditou reakcí, je tedy vápnomilná (kalcifilní) a díky symbióze s hlízkovými bakteriemi dokáže vázat vzdušný dusík, což jí umožňuje růst i na velmi chudých substrátech, přičemž je vysoce odolná vůči suchu (xerofyt), ale nesnáší zamokření a zastínění.
🌺 Využití
V léčitelství byly v minulosti využívány listy a květy, které se sbíraly a sušily pro své projímavé (purgativní) účinky, díky čemuž si rostlina vysloužila lidový název „česká senna“, avšak pro obsah toxických alkaloidů se od tohoto využití zcela upustilo a dnes se pro vnitřní užití nedoporučuje; v gastronomii je nevyužitelná, neboť všechny její části, zejména semena, jsou jedovaté; technické využití je minimální, někdy se vysazuje pro zpevňování svahů a rekultivaci neplodných půd díky svému hlubokému kořenovému systému a schopnosti fixovat dusík; největší význam má jako okrasný keř v zahradách a parcích, ceněný pro své dlouhé období kvetení od května do září, atraktivní žluté květy a především pro velmi dekorativní, nafouklé, papírovité lusky (měchýřky), které na keři zůstávají dlouho do podzimu, přičemž specifické kultivary jsou vzácné a pěstuje se hlavně původní druh; z ekologického hlediska je to významná včelařská rostlina poskytující včelám a čmelákům bohatou pastvu nektaru i pylu po celé léto a její porosty mohou sloužit jako úkryt pro hmyz a drobné živočichy.
🔬 Obsahové látky
Klíčovými chemickými sloučeninami jsou především toxické látky, mezi které patří chinolizidinové alkaloidy, zejména cytisin (v menším množství než u štědřence) a spartein, dále neproteinová aminokyselina kanavanin, která je toxická pro mnoho býložravců a hmyz, flavonoidy (např. kempferol), saponiny a v listech také glykosidy s projímavým účinkem, které stály za jejím historickým medicínským využitím.
☠️ Toxicita a status
Toxicita: Celá rostlina je jedovatá, přičemž nejvyšší koncentrace toxických látek, zejména kanavaninu a alkaloidů, je v semenech; požití může u lidí i zvířat (např. koní) způsobit otravu projevující se nevolností, zvracením, průjmem, bolestmi břicha a celkovou slabostí, avšak vážné otravy jsou vzácné; k záměně může dojít s jinými žlutě kvetoucími keři z čeledi bobovitých, nejčastěji s různými druhy čilimníků (Cytisus) nebo kručinek (Genista), od kterých se však spolehlivě odliší svými velkými, nafouklými, měchýřkovitými lusky a lichozpeřenými listy, zatímco čilimníky a kručinky mají klasické ploché lusky; nebezpečná je záměna s vysoce jedovatým štědřencem odvislým (Laburnum anagyroides), ten má ale listy trojčetné (nikoliv lichozpeřené) a květy uspořádané v dlouhých, převislých hroznech.
Zákonný status/ochrana: V České republice není zákonem chráněná, naopak je jako nepůvodní druh (neofyt) v některých chráněných územích, zejména v cenných stepních lokalitách, považována za invazivní prvek, který může ohrožovat původní vegetaci a je zde předmětem managementových zásahů s cílem omezit jeho šíření; v mezinárodním měřítku není zařazena na seznamy CITES a podle Červeného seznamu ohrožených druhů IUCN je hodnocena jako málo dotčený druh (Least Concern, LC) díky svému širokému areálu rozšíření a stabilní populaci.
✨ Zajímavosti
Latinské rodové jméno „Colutea“ pochází z řeckého slova „koloutea“, kterým starověký botanik Theophrastus označoval jakousi rostlinu s lusky, zatímco druhové jméno „arborescens“ znamená latinsky „stromovitý“ a odkazuje na její vzrůst keře až malého stromu; české jméno „měchýřník“ výstižně popisuje její nejcharakterističtější znak – nafouklé, tenkostěnné lusky připomínající měchýřky, které po uzrání na větru šustí a dají se s prasknutím zmáčknout, což je oblíbená zábava dětí; tato unikátní struktura lusků slouží nejen k ochraně semen, ale také k jejich šíření větrem (anemochorie) nebo vodou, protože dokáží plavat.
