📖 Úvod
Zimostráz vždyzelený, lidově zvaný buxus, krušpánek či pušpán, je mimořádně oblíbený, hustý a stálezelený keř. Charakterizují ho drobné, oválné, tmavě zelené, kožovité a lesklé listy. Pro svůj velmi pomalý růst a excelentní snášenlivost hlubokého řezu je ideální dřevinou pro tvorbu precizních živých plotů, okrasných obrub záhonů a složitých tvarovaných soch (topiary). Je velmi nenáročný na stanoviště, snáší slunce i stín. Je důležité vědět, že všechny jeho části jsou jedovaté.
🌱 Botanická charakteristika
Růstová forma: Vždyzelený, pomalu rostoucí, hustě větvený keř, vzácně malý strom, je trvalka dosahující výšky 1-5 m (výjimečně až 9 m) s kompaktní, často kulovitou nebo široce kuželovitou korunou a upraveným, formálním vzhledem.
Kořeny: Kořenový systém je srdčitý, velmi hustě větvený a mělký, s četnými jemnými kořínky soustředěnými těsně pod povrchem půdy.
Stonek: Mladé větvičky jsou zelené a zřetelně čtyřhranné, často pýřité, starší větve a kmen mají šedohnědou až nažloutlou, mělce čtverečkovitě rozpukanou borku; stonek je bez trnů.
Listy: Listy jsou vstřícné, krátce řapíkaté, kožovité, tvaru eliptického až vejčitého, na vrcholu zaoblené či mírně vykrojené, s celokrajným okrajem, na líci lesklé a tmavě zelené, na rubu světlejší a matné, se zpeřenou žilnatinou a mohou být na mladých výhonech porostlé jednoduchými krycími trichomy.
Květy: Nenápadné, jednopohlavné, bezkorunné, žlutozelené květy jsou uspořádány v hustých, úžlabních klubíčkách, kde je jeden vrcholový samičí květ obklopen několika samčími; kvete od března do května.
Plody: Plodem je dřevnatá, kulovitá až vejčitá, trojpouzdrá tobolka se třemi výraznými rohovitými výběžky (zbytky čnělek), která je zprvu zelená a ve zralosti hnědne a puká; dozrává od srpna do září.
🌍 Výskyt a stanoviště
Přírodní rozšíření: Původní areál zahrnuje západní a jižní Evropu, severní Afriku a jihozápadní Asii, zejména oblasti Středomoří, Balkánu a Kavkazu; v České republice není původní, je považován za zdomácnělý neofyt (či archeofyt), který byl zavlečen pro okrasné účely již ve středověku a občas zplaňuje z parků a zahrad do volné přírody, především v teplejších oblastech jako je jižní Morava nebo Polabí, celosvětově je rozšířen jako pěstovaná dřevina v mírném pásu na všech kontinentech.
Stanovištní nároky: Preferuje teplé, slunné až polostinné chráněné polohy, ve svém přirozeném prostředí roste na kamenitých svazích, ve světlých listnatých lesích, lesních lemech a v křovinách; je výrazně vápnomilný (kalcifyt), nejlépe prospívá na hlubokých, humózních, dobře propustných a živinami bohatých půdách s alkalickou až neutrální reakcí, přičemž nesnáší půdy kyselé, těžké a zamokřené, ale je poměrně tolerantní k přísuškům a patří mezi stínomilné až polostinné dřeviny.
🌺 Využití
V lidovém léčitelství se historicky využívala kůra a listy jako náhrada chininu při horečkách (malárie), proti revmatismu, dně a jako projímadlo či prostředek vyvolávající pocení, avšak pro silnou toxicitu se dnes již neužívá; gastronomicky je celá rostlina nejedlá a prudce jedovatá; jeho dřevo je mimořádně ceněné pro svou tvrdost, hustotu a jemnou strukturu, využívá se v řezbářství, na výrobu hudebních nástrojů, šachových figurek a tiskařských štočků; v okrasném zahradnictví je klíčovou dřevinou pro tvorbu stříhaných živých plotů, obrub a pro tvarování (topiari), s oblíbenými kultivary jako nízký „Suffruticosa“ nebo pestrolistý „Aureovariegata“; ekologicky je významný jako raně jarní medonosná rostlina poskytující nektar i pyl včelám a jeho husté větve poskytují celoroční úkryt ptákům a hmyzu.
🔬 Obsahové látky
Klíčovými chemickými sloučeninami jsou steroidní alkaloidy, kterých obsahuje přes 70 různých typů, z nichž nejvýznamnější a nejjedovatější je buxin (především cyklobuxin D), dále buxaminol E a další, které jsou přítomny ve všech částech rostliny, nejvíce v listech a kůře, a jsou zodpovědné za její hořkou chuť a toxické účinky.
☠️ Toxicita a status
Toxicita: Celá rostlina je prudce jedovatá pro lidi i pro většinu zvířat včetně psů, koček a koní; požití způsobuje nevolnost, zvracení, silné průjmy, bolesti břicha a ve vyšších dávkách může vést ke křečím, ochrnutí dýchacího centra a smrti, přičemž kontakt s mízou může vyvolat podráždění kůže; záměna je možná s podobnými okrasnými keři jako je cesmína vroubkovaná („Ilex crenata“), která má na rozdíl od vstřícných listů této dřeviny listy střídavé, nebo se zimolezem lesklým („Lonicera nitida“), jehož listy jsou měkčí a méně kožovité; spolehlivým poznávacím znakem je charakteristický, pro někoho nepříjemný pach rozemnutých listů.
Zákonný status/ochrana: V České republice nepodléhá žádnému stupni zákonné ochrany, jelikož se jedná o nepůvodní, pěstovaný a zplaňující druh; na mezinárodní úrovni není uveden v úmluvě CITES a podle Červeného seznamu ohrožených druhů IUCN je celosvětově hodnocen jako málo dotčený druh (Least Concern – LC) díky svému širokému rozšíření a hojnému pěstování.
✨ Zajímavosti
Latinský rodový název „Buxus“ pochází z řeckého slova „pyxos“, označujícího schránku nebo krabici, což odkazuje na tradiční využití jeho dřeva k výrobě těchto předmětů, zatímco druhové jméno „sempervirens“ znamená v latině „stále zelený„; české jméno zimostráz vystihuje jeho schopnost udržet si zelené listy i v zimě; v antické kultuře byl symbolem věčnosti a v křesťanské tradici jeho větvičky nahrazují palmové ratolesti na Květnou neděli; je to extrémně pomalu rostoucí a dlouhověká dřevina, schopná dožít se stovek let, a její dřevo je tak husté, že ve vodě klesá ke dnu.
