📖 Úvod
Úročník bolhoj je vytrvalá, proměnlivá bylina, známá pro své husté, kulovité hlávky nejčastěji žlutých květů, které kvetou od května do září. Má přízemní růžici lichozpeřených listů s nápadně velkým koncovým lístkem. Lodyha bývá poléhavá až vystoupavá a chlupatá. Preferuje slunná a suchá stanoviště jako louky, pastviny a skalnaté svahy. V lidovém léčitelství je historicky ceněn pro své hojivé účinky, zejména na rány a odřeniny, a používá se i jako kloktadlo.
🌱 Botanická charakteristika
Růstová forma: Bylina; trvalka, někdy dvouletá; výška 10-40 cm; habitus tvořící poléhavé až vystoupavé trsy s hustými přízemními růžicemi listů a vzpřímenými květonosnými lodyhami, celkově hedvábně chlupatý a šedozelený vzhled.
Kořeny: Hluboký a silný kůlový hlavní kořen s četnými postranními kořínky, dobře adaptovaný na chudé a suché půdy.
Stonek: Lodyha je přímá, vystoupavá nebo poléhavá, často již od báze větvená, jednoduchá či chudě větvená v horní části, oblá, podélně rýhovaná, celá hustě přitiskle hedvábně chlupatá, často načervenalá, bez trnů.
Listy: Listy střídavé, v přízemní růžici dlouze řapíkaté, lodyžní téměř přisedlé; lichozpeřené s 1-8 jařmy lístků; koncový lístek je výrazně větší než ostatní, eliptický až obkopinatý; lístky celokrajné, šedozelené barvy kvůli oboustrannému hustému pokryvu přitiskle hedvábných, jednoduchých krycích trichomů; žilnatina zpeřená.
Květy: Květy nejčastěji zlatožluté, ale i světle žluté, oranžové, růžové až bělavé; typicky motýlovitého tvaru; uspořádané v hustých, kulovitých až polokulovitých hlávkách, které jsou často sdružené po dvou a podepřené dlanitě dělenými listeny; kvete od května do září.
Plody: Plodem je drobný, jednosemenný, nepukavý vejčitý lusk, který zůstává trvale uzavřen ve vytrvalém, nafouklém a chlupatém kalichu; v době zralosti je hnědý; dozrává postupně od července do října.
🌍 Výskyt a stanoviště
Přírodní rozšíření: Původní areál zahrnuje většinu Evropy, severní Afriku a západní Asii; v České republice je původním druhem, který je hojně rozšířen od nížin do horských oblastí, s častějším výskytem v teplejších oblastech na vápnitých podkladech. Člověkem byl zavlečen i na jiné kontinenty, například do Severní Ameriky či na Nový Zéland, kde se pěstuje jako pícnina.
Stanovištní nároky: Preferuje plně osluněná stanoviště, jako jsou suché trávníky, pastviny, slunné stráně, skalní stepi, lomy, náspy a okraje cest. Je výrazně vápnomilnou (kalcifilní) a suchomilnou (xerofytní) rostlinou, vyžadující dobře propustné, mělké a na živiny chudé, zásadité až neutrální půdy; nesnáší zastínění a zamokření.
🌺 Využití
V lidovém léčitelství se historicky i dnes využívá především kvetoucí nať nebo jen květenství („Flos anthyllidis“) pro své svíravé, protizánětlivé a hojivé účinky, a to zevně ve formě obkladů na špatně se hojící rány, vředy a pohmožděniny, vnitřně pak jako čaj na podporu metabolismu a při kašli. Mladé lístky a květy jsou jedlé a lze je přidávat do salátů. V minulosti sloužil jako cenná pícnina na chudých půdách a díky své schopnosti vázat dusík zlepšuje půdní úrodnost. Pěstuje se také jako okrasná rostlina ve skalkách a suchých záhonech, zejména kultivary s červenými květy jako „Coccinea“. Ekologicky je to klíčová nektarodárná a pylodárná rostlina pro včely, čmeláky a mnoho druhů motýlů, přičemž je jedinou živnou rostlinou pro housenky modráska nejmenšího.
🔬 Obsahové látky
Mezi hlavní účinné látky patří třísloviny, které podmiňují jeho stahující a hojivé vlastnosti, dále saponiny, flavonoidy (např. kvercetin), slizové látky, organické kyseliny a minerální soli.
☠️ Toxicita a status
Toxicita: Rostlina není pro člověka ani pro zvířata považována za jedovatou, při běžném léčebném či kulinářském užití je bezpečná, avšak nadměrná vnitřní konzumace může kvůli obsahu saponinů teoreticky způsobit podráždění trávicího traktu. K záměně může dojít s jinými žlutě kvetoucími bobovitými rostlinami, například se štírovníkem růžkatým, od něhož se liší charakteristickým hustým, hlávkovitým květenstvím podepřeným dlanitě dělenými listeny a zpeřenými listy; žádný z běžných podobných druhů není nebezpečně jedovatý.
Zákonný status/ochrana: V České republice nepatří mezi zvláště chráněné druhy a je považován za běžný druh. Na mezinárodní úrovni není uveden v seznamu CITES a podle Červeného seznamu IUCN je celosvětově hodnocen jako málo dotčený druh (Least Concern, LC) díky svému širokému rozšíření a hojnosti.
✨ Zajímavosti
Latinský název „Anthyllis vulneraria“ odkazuje na jeho využití – „vulnus“ znamená rána, což odpovídá českému jménu „bolhoj“ (hojí bolest) nebo staršímu „úročník“ (od „úrok“ ve smyslu poranění). Jde o vysoce proměnlivý (polymorfní) druh s mnoha poddruhy adaptovanými na specifické podmínky, od přímořských dun po vysokohorské louky, a jeho schopnost fixovat vzdušný dusík mu umožňuje kolonizovat i velmi chudé půdy.
