📖 Úvod
Tužebník obecný je půvabná vytrvalá bylina, která preferuje slunné a sušší louky, pastviny a světlé lesní okraje. Dosahuje výšky 30 až 80 cm a vytváří přízemní růžici jemně dělených, kapradině podobných listů. Během léta, od května do července, rozkvétá bohatým vrcholovým květenstvím drobných, voňavých, krémově bílých květů. Charakteristickým znakem jsou hlíznatě ztloustlé kořeny sloužící jako zásobní orgány. V minulosti byla tato dekorativní rostlina využívána i v lidovém léčitelství.
🌱 Botanická charakteristika
Růstová forma: Bylina, trvalka, výška 30-80 cm, rostlina tvoří přízemní růžici listů a vzpřímenou, chudě olistěnou kvetoucí lodyhu, celkový vzhled je jemný a kapradinovitý.
Kořeny: Kořenový systém je svazčitý, charakteristický tvorbou vřetenovitých až kulovitých kořenových hlíz tmavé barvy, které slouží jako zásobní orgány.
Stonek: Lodyha je přímá, jednoduchá nebo v horní části větvená, hranatě rýhovaná, často červenavě naběhlá, lysá nebo řídce chlupatá a bez trnů.
Listy: Listy jsou uspořádány v přízemní růžici a na lodyze střídavě; přízemní jsou dlouze řapíkaté, lodyžní téměř přisedlé s palisty; čepel je přetrhovaně lichozpeřená s mnoha páry lístků, které jsou hluboce pilovitě zubaté až peřenoklané; barva je na líci tmavě zelená a na rubu světlejší a plstnatá; žilnatina je zpeřená; přítomny jsou jednoduché, jednobuněčné krycí trichomy.
Květy: Květy jsou smetanově bílé, často s růžovým nádechem na poupatech, pravidelné, obvykle 6četné s četnými tyčinkami, vonné; uspořádané v hustém koncovém květenství zvaném kružel (chocholičnatá lata); doba kvetení je od května do července.
Plody: Plodem je souplodí vzpřímených, chlupatých a nepukavých nažek, které nejsou šroubovitě stočené; nažky jsou v době zralosti hnědé, podlouhle vřetenovité; dozrávají od července do září.
🌍 Výskyt a stanoviště
Přírodní rozšíření: Původním areálem je Evropa a západní Asie, od Španělska a Britských ostrovů až po západní Sibiř a Kavkaz. V České republice je původním druhem, nejedná se o neofyt. Ve světě byla zavlečena i do Severní Ameriky, kde místy zdomácněla. V ČR roste roztroušeně až vzácně, především v teplejších oblastech (termofytikum) a přilehlém mezofytiku, například v Českém krasu, Českém středohoří a na jižní Moravě, v minulosti byla hojnější.
Stanovištní nároky: Preferuje otevřená, plně osluněná stanoviště, jako jsou suché a stepní louky, pastviny, skalnaté svahy, lesní okraje a světliny v teplomilných doubravách. Jedná se o výrazně světlomilnou a teplomilnou rostlinu. Vyžaduje suché až mírně vlhké půdy, které jsou zásadité až neutrální, bohaté na vápník (je silně vápnomilná) a spíše chudé na živiny; na kyselých a zamokřených půdách se nevyskytuje.
🌺 Využití
V léčitelství se historicky používaly zejména kořenové hlízy a kvetoucí nať. Hlízy působily svíravě (adstringentně) a močopudně, využívaly se při průjmech a ledvinových kamenech. Nať má slabší protizánětlivé a potopudné účinky než u příbuzného tužebníku jilmového. V gastronomii jsou jedlé kořenové hlízy, které jsou bohaté na škrob a po uvaření či upečení mají oříškovou chuť, podobnou kaštanům; za syrova jsou mírně svíravé. Mladé listy lze v malém množství přidat do salátů a květy k aromatizaci nápojů. V okrasném zahradnictví se pěstuje v přírodních a stepních zahradách pro své jemné, kapradinám podobné listy a vzdušná květenství, oblíbený je zejména plnokvětý kultivar „Plena“ (syn. „Flore Pleno“). Z ekologického hlediska je významnou medonosnou rostlinou, která poskytuje nektar a pyl včelám, motýlům a dalšímu hmyzu a její listy jsou potravou pro larvy některých druhů můr.
🔬 Obsahové látky
Klíčovými obsahovými látkami v kořenových hlízách jsou škrob (až 40 %) a třísloviny, které podmiňují jejich svíravý účinek. V kvetoucí nati se nacházejí flavonoidní glykosidy (např. spiraein), další třísloviny a jen velmi malé, stopové množství salicylátů (prekurzorů kyseliny salicylové), na rozdíl od tužebníku jilmového, který je na ně bohatý.
☠️ Toxicita a status
Toxicita: Rostlina není považována za jedovatou pro lidi ani pro zvířata a její jedlé části jsou při běžném užití bezpečné. Možnost záměny existuje ve stádiu bez květů s některými jedovatými druhy z čeledi miříkovitých (Apiaceae), jako je bolehlav plamatý, zejména kvůli podobně děleným listům. Odlišit se dá spolehlivě podle několika znaků: její listy vyrůstají v přízemní růžici, jsou přetrhovaně lichozpeřené s mnoha střídajícími se velkými a malými lístky, po rozemnutí mají charakteristickou vůni a na kořenech má typické tmavé, kapkovité hlízy. Květenství je hustý vrcholík (kružel), nikoli okolík typický pro miříkovité.
Zákonný status/ochrana: V České republice není chráněna zákonem, ale je vedena v Červeném seznamu cévnatých rostlin ČR v kategorii C4a, což značí vzácnější druh vyžadující pozornost, jehož populace ustupují především kvůli zániku vhodných stanovišť, jako je zarůstání luk křovinami, upouštění od pastvy a eutrofizace prostředí.
✨ Zajímavosti
Latinské rodové jméno „Filipendula“ je složeninou slov „filum“ (nit) a „pendulus“ (visící), což odkazuje na charakteristické kořenové hlízy visící na tenkých koříncích jako korálky na niti. Druhové jméno „vulgaris“ znamená „běžný“ nebo „obecný“, což odráží její dřívější hojnost. Český název „tužebník“ je odvozen od slova „tužit“, což mohlo souviset buď s jejími léčivými, „posilujícími“ účinky, nebo s tuhostí kořenových hlíz. Zajímavostí je její ekologická specializace na suchá a vápnitá stanoviště, což je v příkrém kontrastu s jejím nejbližším příbuzným, tužebníkem jilmovým, který je naopak typickou rostlinou vlhkých a podmáčených luk. Kořenové hlízy slouží jako zásobní orgány, které jí umožňují přežít období sucha.
