📖 Úvod
Tomka vonná je vytrvalá, volně trsnatá tráva, typická pro louky, pastviny a okraje cest. Dorůstá výšky 20 až 50 cm. Její hlavní charakteristikou je silná, příjemná vůně připomínající čerstvě posečené seno nebo vanilku, kterou způsobuje vysoký obsah kumarinu. Vůně se uvolňuje především při schnutí. Kvete od dubna do července v hustém, staženém latu, který vypadá jako klas. Pro dobytek je ve větším množství mírně jedovatá a snižuje kvalitu píce.
🌱 Botanická charakteristika
Růstová forma: Bylina, trvalka, výška 10-50 cm, hustě trsnatá, vytváří menší trsy s přímými nebo vystoupavými stébly, celkový vzhled je jemná, světle zelená tráva typická pro louky, po rozemnutí silně vonící po kumarinu.
Kořeny: Svazčitý, mělce kořenící, s krátkými, plazivými podzemními oddenky, které přispívají k tvorbě hustých trsů.
Stonek: Tenké, přímé nebo na bázi kolénkatě vystoupavé stéblo, hladké a lysé nebo jen pod latou jemně chlupaté, obvykle se 2-4 kolénky, bez trnů.
Listy: Uspořádání střídavé; listy přisedlé s listovými pochvami, které jsou na okraji srostlé a často jemně chlupaté; čepel je plochá, čárkovitá, 2–10 mm široká, na okraji celokrajná a drsná, barva světle zelená až šedozelená; žilnatina souběžná; na povrchu i na pochvách se nacházejí jednobuněčné krycí trichomy, charakteristická jsou roztřepená ouška a krátký, tupý jazýček.
Květy: Barva klásků je zpočátku zelenavá, později žlutohnědá až leskle hnědá s fialovým nádechem; květy jsou uspořádány v jednokvětých kláscích s dalšími dvěma sterilními květy na bázi, které tvoří hustou, staženou latu vejčitého až válcovitého tvaru, připomínající klas (lichoklas); kvete od dubna do července.
Plody: Typ plodu je obilka (specifický typ nažky), která je pevně uzavřená v plevách a osinatých pluchách sterilních květů; barva je hnědá; tvar je podlouhle vejčitý; dozrává od června do srpna.
🌍 Výskyt a stanoviště
Přírodní rozšíření: Jedná se o druh s původním areálem zahrnujícím většinu Evropy, severní Afriku a mírné pásmo Asie. V České republice je původním a velmi hojným druhem, vyskytujícím se od nížin až po horské oblasti na celém území. Jako nepůvodní druh byla zavlečena do mnoha částí světa s mírným klimatem, včetně Severní a Jižní Ameriky, Austrálie a Nového Zélandu, kde je často považována za invazivní plevel.
Stanovištní nároky: Preferuje stanoviště jako jsou louky, pastviny, vřesoviště, okraje lesů a cest a světlé lesní porosty. Je typickým druhem chudších, kyselých až slabě kyselých půd a často indikuje půdy s nízkým obsahem živin, zejména dusíku. Špatně snáší vápnité a silně hnojené substráty. Je světlomilná až polostinná, přičemž nejlépe prosperuje na plném slunci, a vyhovují jí středně vlhké, ale dobře snáší i přísušky, naopak nesnáší trvalé zamokření.
🌺 Využití
V léčitelství se historicky používala spíše okrajově, dnes je její hlavní význam v aromaterapii a k výrobě vonných směsí (potpourri) díky silné vůni sušené natě. V gastronomii není přímo jedlá, ale její charakteristické aroma se využívá k ochucování některých lihovin, například v Polsku se podobně jako příbuzná tomkovice vonná používá k výrobě ochucených vodek. Pro zemědělství má nízkou pícninářskou hodnotu kvůli nahořklé chuti a nižší výživnosti; ve velkém množství v seně může být pro dobytek problematická. Jako okrasná rostlina se samostatně nepěstuje, ale je klíčovou součástí osivových směsí pro zakládání druhově bohatých květnatých luk. Z ekologického hlediska je hostitelskou rostlinou pro housenky řady motýlů, například různých druhů okáčů, a poskytuje úkryt drobnému hmyzu. Pro včely není významná, jelikož je větrosnubná.
🔬 Obsahové látky
Klíčovou obsaženou látkou, která definuje její charakteristickou vůni a biologické účinky, je kumarin, který je v rostlině přítomen ve formě glykosidu a uvolňuje se až při zavadání či sušení. Právě kumarin je zodpovědný za typickou sladkou vůni sena. Dále obsahuje další fenolické sloučeniny, jako jsou deriváty hydroxykumarinu a flavonoidy.
☠️ Toxicita a status
Toxicita: Rostlina je pro zvířata jedovatá, zejména pro přežvýkavce. Toxicita je způsobena kumarinem, který se vlivem plísní ve vlhkém seně může přeměnit na dikumarol, což je silná protisrážlivá látka způsobující vnitřní krvácení (tzv. nemoc sladkého jetele). Pro člověka je konzumace ve větším množství riziková kvůli hepatotoxicitě kumarinu. Záměna je možná s mnoha jinými druhy trav, od kterých se liší především velmi časným kvetením, hustým, klasovitým květenstvím (latou), přítomností chlupatých oušek na bázi listových čepelí a především nezaměnitelnou sladkou vůní po rozemnutí či usušení. Neexistují žádné běžné jedovaté trávy, se kterými by si ji laik při sběru na aromatizaci mohl nebezpečně splést.
Zákonný status/ochrana: V České republice není zařazena mezi zvláště chráněné druhy rostlin a nepodléhá žádné zákonné ochraně, neboť se jedná o velmi hojný a rozšířený druh. Stejně tak není uvedena v mezinárodní úmluvě CITES. V globálním Červeném seznamu ohrožených druhů IUCN je hodnocena v kategorii „Málo dotčený“ (Least Concern – LC) z důvodu jejího masivního rozšíření a stabilní populace.
✨ Zajímavosti
Vědecké jméno Anthoxanthum je odvozeno z řeckých slov „anthos“ (květ) a „xanthos“ (žlutý), což odkazuje na žlutavou barvu zralých klásků v květenství. Druhové jméno „odoratum“ je latinského původu a znamená „voňavý“. Její největší kulturní význam spočívá v tom, že je hlavním zdrojem charakteristické vůně čerstvě posečeného a sušeného sena, která je v mnoha kulturách silně spjata s představou léta a venkova. Zajímavou adaptací je její velmi časné kvetení na jaře, díky kterému stihne vysemenit dříve, než ji zastíní vyšší a konkurenčně zdatnější druhy trav.
