📖 Úvod
Šípatka střelolistá je vytrvalá vodní a bahenní rostlina, která je nápadná svými střelovitými listy vyčnívajícími nad vodní hladinu. Kromě nich vytváří i listy ponořené a plovoucí. Během léta, od června do srpna, kvete atraktivními bílými trojčetnými květy s fialovým středem, jež jsou uspořádány v přeslenatých květenstvích. Preferuje stojaté či pomalu tekoucí vody rybníků a tůní. Na podzim tvoří na oddencích škrobnaté hlízky, které jsou jedlé a slouží k přezimování.
🌱 Botanická charakteristika
Růstová forma: Bylina, trvalka, výška 20–100 cm, statná vodní a bahenní rostlina s výraznými střelovitými listy čnějícími nad hladinu a s květenstvím na přímém stvolu.
Kořeny: Tvořen plazivým oddenkem, z něhož vyrůstají svazčité kořeny a tenké výběžky (stolony) zakončené zásobními, na škrob bohatými hlízami.
Stonek: Vzdušná lodyha je ve skutečnosti přímý, bezlistý, trojhranný a dutý květní stvol, který je hladký a bez trnů.
Listy: Listy uspořádány v přízemní růžici, všechny dlouze řapíkaté, vykazují heterofylii: ponořené jsou páskovité, plovoucí srdčité a vynořené velké, střelovité s dozadu směřujícími laloky, všechny jsou celokrajné, lysé, zelené, se souběžnou žilnatinou.
Květy: Květy jednopohlavné, trojčetné, bílé s purpurovou či žlutou skvrnou na bázi, uspořádané v přeslenech po třech do květenství typu jednoduchý či větvený hrozen; samičí květy jsou v dolní části, samčí v horní; doba kvetení od června do srpna.
Plody: Plodem je kulovité souplodí složené z mnoha jednotlivých, zelenohnědých, smáčklých, obvejčitých nažek, které mají po obvodu křídlatý lem a na vrcholu zobánek; dozrává od konce léta do podzimu.
🌍 Výskyt a stanoviště
Přírodní rozšíření: Původní areál zahrnuje mírné oblasti Evropy a Asie, od Irska a Portugalska na západě až po Japonsko, Sibiř a jihovýchodní Asii na východě. U nás je původním druhem. Jako nepůvodní byla zavlečena a zplaněla v Severní Americe a Austrálii. V České republice se vyskytuje roztroušeně až hojně v nížinách a pahorkatinách, především v povodí velkých řek jako Labe, Morava a Odra, v rybničnatých oblastech (např. Třeboňsko, jižní Morava), zatímco ve vyšších a horských polohách zcela chybí.
Stanovištní nároky: Jedná se o vodní a bahenní rostlinu, která preferuje stojaté nebo jen velmi pomalu tekoucí vody, jako jsou rybníky, tůně, slepá ramena řek, zavodňovací kanály a mělké pobřežní zóny jezer. Vyžaduje plně osluněné stanoviště, je tedy výrazně světlomilná a nesnáší zastínění. Roste na bahnitých až jílovitých substrátech, které jsou bohaté na živiny, s neutrální až slabě zásaditou reakcí. Je to typický hydrofyt, tedy rostlina vázaná na trvalé zamokření nebo mělkou vodu, přičemž hloubka vody obvykle nepřesahuje 50 cm.
🌺 Využití
V gastronomii jsou její oddenkové hlízy jedlé a vysoce ceněné, zejména v asijské kuchyni, pro vysoký obsah škrobu. Konzumují se po tepelné úpravě – vařené, pečené nebo smažené, chutí připomínají brambory nebo jedlé kaštany. V lidovém léčitelství se v minulosti používaly čerstvé rozmačkané listy jako obklad na rány a kožní záněty pro jejich svíravé účinky, dnes se však terapeuticky nevyužívá. Pro své atraktivní střelovité listy a bílé květy je velmi oblíbenou okrasnou rostlinou pro zahradní jezírka a vodní nádrže; pěstuje se například plnokvětý kultivar „Flore Pleno“. Ekologicky je významná jako zdroj potravy pro vodní ptactvo (zejména kachny a labutě požírají hlízy) a poskytuje úkryt pro vodní hmyz a rybí potěr. Pro včelařství není významná. Technické využití nemá.
🔬 Obsahové látky
Klíčovou obsahovou látkou v podzemních hlízách je škrob, který představuje hlavní energetickou a nutriční složku. V zelených částech rostliny a v mléčné šťávě (latexu) se nacházejí různé diterpenoidy, triterpenoidy a saponiny, které mají obrannou funkci a jsou zodpovědné za mírně hořkou chuť syrových částí. Dále byly v rostlině identifikovány flavonoidy s antioxidačními vlastnostmi a malé množství pryskyřičných látek.
☠️ Toxicita a status
Toxicita: Rostlina není považována za jedovatou pro lidi ani pro zvířata. Zvláště tepelně upravené hlízy jsou zcela bezpečné ke konzumaci. Syrové nadzemní části obsahují mléčnou šťávu, která může u citlivých jedinců při požití většího množství způsobit mírné podráždění trávicího traktu, avšak nejedná se o vážnou otravu. K záměně může dojít, zejména v nekvetoucím stavu, se šmelem okoličnatým (Butomus umbellatus), který má však listy na průřezu trojhranné a květy růžové v okolíku. Další možností záměny jsou některé druhy žabníků (rod Alisma), jejichž listy jsou ale spíše vejčité až kopinaté a nikdy nemají tak výrazně vyvinutou střelovitou bázi s dozadu směřujícími laloky.
Zákonný status/ochrana: V České republice nepatří mezi zvláště chráněné druhy dle zákona č. 114/1992 Sb. V Červeném seznamu cévnatých rostlin ČR je však zařazena do kategorie C4a, což označuje druh vyžadující další pozornost, neboť je regionálně vzácnější a jeho populace ustupují, především v důsledku regulace vodních toků a znečištění vod. Na mezinárodní úrovni není chráněna úmluvou CITES a podle globálního Červeného seznamu IUCN je hodnocena jako málo dotčený druh (LC – Least Concern) díky svému širokému areálu rozšíření.
✨ Zajímavosti
Vědecké rodové i druhové jméno („Sagittaria sagittifolia“) pochází z latinského slova „sagitta“, což znamená šíp, a odkazuje na charakteristický tvar vynořených listů. Stejný původ má i český název. Fascinující adaptací je heterofylie – rostlina tvoří až tři morfologicky odlišné typy listů podle hloubky vody: pod hladinou dlouhé páskovité (tzv. vodní mor), na hladině plovoucí s oválnou čepelí a nad hladinu vyrůstající typické střelovité listy. V Severní Americe byly hlízy příbuzných druhů známé jako „wapato“ nebo „duck potato“ důležitou složkou potravy původních obyvatel. V Číně a Japonsku se cíleně pěstuje pro své jedlé hlízy. Květy jsou jednopohlavné, přičemž samičí se nacházejí v dolní části květenství a samčí v horní, což podporuje cizosprašnost.
