📖 Úvod
Svlačec rolní je vytrvalá, ovíjivá bylina s velmi hlubokým kořenovým systémem, což z ní činí obtížně odstranitelný plevel na polích i v zahradách. Jeho tenké, plazivé nebo popínavé lodyhy mohou dosahovat délky až dvou metrů a dusit okolní vegetaci. Listy jsou typicky střelovité. Od května do října vytváří krásné, ale pro zemědělce nevítané nálevkovité květy, které mají bílou až narůžovělou barvu. Rozmnožuje se semeny i vegetativně pomocí kořenových úlomků.
🌱 Botanická charakteristika
Růstová forma: Bylina, trvalka, výška (délka lodyhy) 20-150 cm, habitus plazivý nebo levotočivě ovíjivý, tvořící husté, spletité porosty na polích a rumištích.
Kořeny: Hluboký, kůlový hlavní kořen sahající až několik metrů hluboko, s četnými horizontálními kořenovými výběžky, které mají vysokou regenerační schopnost a slouží k vegetativnímu rozmnožování.
Stonek: Lodyha je tenká, ohebná, poléhavá, plazivá nebo ovíjivá, často rýhovaná či mírně hranatá, krátce pýřitě chlupatá až olysalá, bez trnů.
Listy: Listy jsou střídavé, dlouze řapíkaté, s čepelí tvarově velmi proměnlivou, nejčastěji střelovitou, trojúhelníkovitou až kopinatou s odstávajícími špičatými bazálními laloky, okraj je celokrajný, barva matně šedozelená, žilnatina je zpeřená, povrch je pokryt jemnými, přitisklými, jednobuněčnými krycími trichomy.
Květy: Květy jsou bílé, narůžovělé nebo růžové, často s 5 tmavšími růžovými pruhy z vnější strany, nálevkovitého tvaru se srostlou korunou o průměru 2-3 cm, vyrůstají jednotlivě nebo po 2-3 v úžlabí listů na dlouhých stopkách, doba kvetení je od května do října.
Plody: Plodem je kulovitá až široce vejčitá, hladká, lysá, dvoupouzdrá tobolka obsahující obvykle 4 semena, barva ve zralosti je světle hnědá až šedohnědá, dozrává postupně od července do podzimu.
🌍 Výskyt a stanoviště
Přírodní rozšíření: Pochází pravděpodobně z oblasti Středomoří a Přední Asie, ale již ve starověku se rozšířil po celé Evropě a velké části Asie. V České republice je považován za archeofyt, tedy druh zavlečený v prehistorické či raně historické době, a je zde plně zdomácnělý. Dnes je kosmopolitním druhem, který byl zavlečen téměř do všech zemědělských oblastí světa s mírným a subtropickým klimatem, včetně Severní a Jižní Ameriky, Austrálie a Afriky, kde je často klasifikován jako nebezpečný invazivní plevel. V ČR se vyskytuje hojně na celém území od nížin až do podhorských oblastí, přičemž jeho frekvence klesá s nadmořskou výškou.
Stanovištní nároky: Je typickým ruderálním a plevelným druhem, který preferuje otevřená, člověkem ovlivněná stanoviště. Nejčastěji roste na polích, vinicích, zahradách, úhorech, rumištích, okrajích cest, železničních náspech a v narušovaných trávnících. Z hlediska půdních nároků upřednostňuje hluboké, výživné, kypré a spíše těžší půdy, hlinité až jílovité, které jsou dobře zásobené dusíkem. Často indikuje půdy zásadité až neutrální, tedy vápnité. Je to výrazně světlomilná (heliofilní) rostlina, která nesnáší zastínění. Co se týče vláhy, je velmi odolná vůči suchu díky svému hlubokému a rozsáhlému kořenovému systému, a proto preferuje spíše sušší až mírně vlhké půdy.
🌺 Využití
V lidovém léčitelství se v minulosti používala nať nebo kořen jako silné projímadlo (purgativum) a diuretikum, a to díky obsahu pryskyřičných glykosidů; dnes se pro své drastické a nepředvídatelné účinky a možnou toxicitu již téměř nevyužívá. V gastronomii je považována za nejedlou až mírně jedovatou, ačkoliv některé zdroje uvádějí možnost konzumace velmi mladých listů po důkladném uvaření, nedoporučuje se to. Technické či průmyslové využití nemá. Pro okrasné účely se jakožto úporný plevel nepěstuje, v zahradách se však pěstují její příbuzné, barevnější a větší květy mající druhy, například svlačec trojbarevný. Z ekologického hlediska jsou její květy, které produkují nektar, významným zdrojem potravy pro mnoho druhů hmyzu, zejména včely, pestřenky a motýly, a je živnou rostlinou pro housenky některých lišajů, například lišaje svlačcového.
🔬 Obsahové látky
Hlavními účinnými látkami jsou glykosidické pryskyřice, souhrnně označované jako konvolvulin, které mají silné projímavé účinky. Dále obsahuje třísloviny, flavonoidy (např. kempferol, kvercetin), hořčiny, a v menším množství také stopy pyrrolizidinových a tropanových alkaloidů (např. konvolvin a konvolamin), které přispívají k její celkové toxicitě a farmakologickému profilu.
☠️ Toxicita a status
Toxicita: Celá rostlina je mírně jedovatá, a to jak pro lidi, tak pro hospodářská zvířata (zejména koně). Toxicita je způsobena především obsahem pryskyřičných glykosidů a alkaloidů. U lidí může požití způsobit silné zažívací potíže, průjem, zvracení a křeče. U zvířat při spásání většího množství dochází ke kolikám a neurologickým poruchám. Lze ji zaměnit především s opletcem plotním (Calystegia sepium), který je však mohutnější, má výrazně větší, čistě bílé květy (až 6 cm) a pod kalichem má dva velké listence, které kalich téměř zakrývají. Tento druh má menší květy (do 2,5 cm) obvykle s růžovými pruhy a jeho dva drobné listence se nacházejí výrazně níže na květní stopce.
Zákonný status/ochrana: V České republice ani v mezinárodním měřítku nepodléhá žádnému stupni zákonné ochrany. Není uvedena na Červeném seznamu ohrožených druhů IUCN ani v seznamu CITES. Jedná se o velmi hojný, expanzivní a synantropní druh, který je naopak často považován za obtížný a invazivní plevel, proti němuž se aktivně bojuje.
✨ Zajímavosti
Latinský rodový název Convolvulus je odvozen od slova „convolvere“, což znamená „ovíjet“ nebo „srolovat“, a přesně tak vystihuje její popínavý růst. Druhové jméno arvensis znamená „rolní“, což odkazuje na její typický výskyt na polích. České jméno „svlačec“ má podobný základ ve slově „vléci se“ nebo „svlékat“. Rostlina je extrémně odolná díky svému hlubokému a rozvětvenému kořenovému systému, který může dosahovat hloubky až 3-5 metrů, a i malý úlomek kořene je schopen regenerovat v novou rostlinu. Její květy se otevírají ráno za slunečného počasí a na večer nebo při dešti se opět zavírají, což je příklad nyktinastického pohybu.
