📖 Úvod
Svitel latnatý je velmi atraktivní, středně velký opadavý strom pocházející z východní Asie. Vyniká svými velkými, lichozpeřenými listy, které se na podzim barví do zářivě žluté. Jeho největší ozdobou jsou však v letních měsících bohaté, vzpřímené laty drobných žlutých květů, po kterých se na větvích objevují dekorativní, nafouklé tobolky ve tvaru lampiónků. Ty na stromě přetrvávají dlouho do zimy. Díky své odolnosti vůči suchu a znečištění je oblíbenou dřevinou do městských parků.
🌱 Botanická charakteristika
Růstová forma: Opadavý strom či velký keř (trvalka) dorůstající výšky 7-15 m, s široce kulovitou až deštníkovitou, často nepravidelnou korunou a celkovým exotickým vzhledem s jemnou texturou listů.
Kořeny: Kořenový systém je hlavní, kůlovitý, s tlustými, dužnatými a poměrně řídce větvenými postranními kořeny, které jsou citlivé na poškození.
Stonek: Kmen je obvykle krátký, borka v mládí hladká a světle hnědá, ve stáří hluboce podélně brázditá, hřebenitá a tmavě šedohnědá, rostlina je bez trnů.
Listy: Listy jsou uspořádány střídavě, jsou dlouze řapíkaté, složené (lichozpeřené až dvakrát lichozpeřené) z 9-15 lístků, které mají hrubě pilovitý až laločnatý okraj; barva listů je při rašení bronzová, v létě na líci sytě zelená, na podzim se mění na zářivě žlutou; žilnatina je zpeřená a na rubu listů podél žilek se nacházejí jednoduché krycí trichomy.
Květy: Květy jsou jasně žluté s oranžovočervenou skvrnou na bázi, mírně souměrné (zygomorfní), uspořádané v mohutných koncových květenstvích typu lata, která jsou dlouhá až 40 cm; doba kvetení je v červenci až srpnu.
Plody: Plodem je nafouklá, papírovitá, trojhranná tobolka připomínající lampionek, která je zprvu zelená a při zrání mění barvu na slámově hnědou, často s narůžovělým nádechem; dozrává v září až říjnu a na stromě vytrvává přes zimu.
🌍 Výskyt a stanoviště
Přírodní rozšíření: Původní areál této dřeviny se nachází ve východní Asii, konkrétně v Číně a Koreji. V České republice není původní, je zde pěstována jako okrasná dřevina a je klasifikována jako neofyt, tedy druh zavlečený po roce 1492. Místy může zplaňovat, především v teplejších oblastech jako je jižní Morava. Celosvětově je hojně rozšířena v mírném pásu jako parkový a pouliční strom, zejména v Severní Americe, Evropě a Austrálii, kde je v některých oblastech (např. na východě USA) považována za invazivní druh.
Stanovištní nároky: Jedná se o vysoce přizpůsobivou a nenáročnou dřevinu preferující plně osluněná, teplá a otevřená stanoviště; je výrazně světlomilná (heliofilní) a ve stínu špatně kvete a roste. Na půdu nemá zvláštní nároky, dobře snáší široké spektrum typů půd, včetně chudých, suchých, písčitých, jílovitých i silně vápenitých (alkalických). Je velmi tolerantní k suchu a městskému znečištění, nesnáší však trvale zamokřené půdy. V původním areálu roste na skalnatých svazích a v otevřených lesích.
🌺 Využití
V tradiční čínské medicíně se květy a listy používají zevně k léčbě očních zánětů, jako je konjunktivitida, a různých kožních onemocnění. Z gastronomického hlediska jsou mladé listy a výhonky po uvaření údajně jedlé a pražená semena se dají konzumovat, jejich konzumace se však obecně nedoporučuje. Z květů se získávalo žluté barvivo. Hlavní využití je okrasné; je to cenný parkový a pouliční strom pro svou odolnost, atraktivní žluté letní květy, dekorativní plody připomínající lampionky a často pěkné podzimní zbarvení listů. Existují kultivary jako „September Gold“ s pozdním kvetením nebo „Fastigiata“ se sloupovitým růstem. Ekologicky je to významná včelařská rostlina, neboť kvete v pozdním létě, kdy je nouze o pyl a nektar, a poskytuje tak cenný zdroj potravy pro včely, čmeláky a další hmyz. Semena jsou potravou pro některé ptáky.
🔬 Obsahové látky
Rostlina obsahuje řadu biologicky aktivních látek, mezi klíčové patří flavonoidy jako kvercetin a kempferol, které se nacházejí v listech a květech a jsou zodpovědné za její antioxidační a protizánětlivé účinky. Semena obsahují cyklopropanoidní mastné kyseliny a také saponiny, které mohou při požití většího množství působit mírně toxicky. V kůře a listech jsou přítomny také třísloviny.
☠️ Toxicita a status
Toxicita: Rostlina je považována za mírně jedovatou. Požití většího množství semen nebo jiných částí může způsobit gastrointestinální potíže jako nevolnost, zvracení a průjem, a to jak u lidí, tak u zvířat, což je připisováno obsahu saponinů. Nejsou však známy případy vážných otrav. K záměně může dojít s invazivním pajasanem žláznatým („Ailanthus altissima“), který se odliší nepříjemným zápachem po rozemnutí listů a přítomností žlázek na bázi lístků, a také plodem, což je nažka, nikoli nafouklá tobolka. Lze jej zaměnit i se škumpou orobincovou („Rhus typhina“), ta má však hustě plstnaté letorosty a plodenství ve formě husté červené palice, nebo s jasanem, který má na rozdíl od něj vstřícné postavení listů a černé pupeny.
Zákonný status/ochrana: V České republice se nejedná o původní druh, a proto nepodléhá zákonné ochraně a není uveden v Červeném seznamu ohrožených druhů ČR. V celosvětovém měřítku je podle Červeného seznamu IUCN hodnocen jako druh málo dotčený (Least Concern – LC) díky svému širokému rozšíření v kultuře a stabilní populaci v původním areálu. Není zařazen na seznamy CITES.
✨ Zajímavosti
Rodové jméno „Koelreuteria“ bylo uděleno na počest německého botanika Josepha Gottlieba Kölreutera, průkopníka ve studiu hybridizace rostlin v 18. století. Druhové jméno „paniculata“ odkazuje na typ květenství – latu (panicula). Český název svitel je pravděpodobně odvozen od zářivě žluté barvy květů, které v létě doslova „svítí„. Mezi zajímavosti patří jeho plody, nafouklé tobolky připomínající papírové lampionky, které na stromě často vytrvávají přes zimu a po pádu do vody plavou, což napomáhá šíření semen. V angličtině se mu říká „Golden Rain Tree“ (strom zlatého deště) kvůli masivnímu opadu žlutých květů pod stromem po odkvětu.
