📖 Úvod
Smolnička obecná je vytrvalá, trsnatá bylina dorůstající výšky až 60 cm, typická svou lepkavou lodyhou pod květenstvím, která lapá drobný hmyz. Vytváří přízemní růžici úzkých listů, z níž vyrůstá přímý stonek. Od května do července rozkvétá nápadnými, sytě růžovými až karmínovými květy uspořádanými v hustém vrcholovém lichoklasu. Daří se jí na slunných a sušších stanovištích, jako jsou louky, skalky a okraje lesů, kde je ozdobou krajiny.
🌱 Botanická charakteristika
Růstová forma: Bylina, trvalka, výška 20-60 cm, vytváří přízemní listovou růžici a vzpřímené kvetoucí lodyhy, celkový vzhled je trsnatý s výraznými květy.
Kořeny: Vícehlavý, dřevnatějící oddenek s kůlovým kořenem.
Stonek: Přímá, jednoduchá nebo v horní části chudě větvená lodyha, která je pod horními uzlinami nápadně tmavě hnědočerveně zbarvená a silně lepkavá od vylučovaného sekretu, bez trnů.
Listy: Listy vstřícné, přízemní v růžici jsou řapíkaté, lodyžní přisedlé, čepel je úzce kopinatá až čárkovitá, celokrajná, na okraji brvitá, sytě zelená, se zpeřenou žilnatinou a jednoduchými krycími trichomy.
Květy: Květy růžové až purpurové, pětičetné, s hluboce vykrojenými korunními lístky a trubkovitým kalichem, uspořádané v hustém květenství typu lata z lichopřeslenů, doba kvetení je od května do července.
Plody: Plodem je jednopouzdrá, vejčitá tobolka obalená vytrvalým kalichem, která se na vrcholu otevírá pěti zuby, v době zralosti je hnědá a dozrává od července do září.
🌍 Výskyt a stanoviště
Přírodní rozšíření: Původní areál této rostliny zahrnuje téměř celou Evropu a mírné pásmo Asie, od Pyrenejského poloostrova až po západní Sibiř a Kavkaz; v České republice se jedná o původní druh, který je rozšířen roztroušeně až hojně od nížin do podhůří, zatímco v Severní Americe je druhem zavlečeným a naturalizovaným.
Stanovištní nároky: Vyhledává především slunná, suchá až mírně vlhká stanoviště, jako jsou skalnaté svahy, suché trávníky, vřesoviště, písčiny, světlé a řídké lesy (především bory a doubravy), lesní okraje a také člověkem ovlivněná místa jako náspy či lomy; je výrazně světlomilná a roste na kyselých až slabě kyselých, na živiny chudých, písčitých, hlinitopísčitých či kamenitých půdách.
🌺 Využití
V lidovém léčitelství se v minulosti sbíral kořen, který se používal jako prostředek usnadňující odkašlávání a při zažívacích obtížích, ale dnes je její medicínský význam zanedbatelný; v gastronomii se nevyužívá, jelikož není považována za jedlou; její technický význam spojený s lepkavou lodyhou, která měla sloužit jako přírodní mucholapka, je spíše folklórní pověry; je však velmi ceněnou okrasnou trvalkou v zahradách, kde se pěstuje ve skalkách, trvalkových záhonech a přírodních partiích, přičemž existují kultivary jako „Splendens“ s intenzivněji zbarvenými květy nebo plnokvětý „Flore Pleno“; ekologicky je důležitá jako zdroj nektaru pro opylující hmyz, zejména pro motýly, čmeláky a včely, a je tedy včelařsky významnou rostlinou.
🔬 Obsahové látky
Mezi klíčové obsažené látky patří především saponiny, typické pro čeleď hvozdíkovitých, které při protřepání s vodou pění, a také fytoekdysteroidy, včetně brassinosteroidů, což jsou rostlinné hormony podporující růst, které jsou předmětem výzkumu pro jejich potenciální anabolické účinky.
☠️ Toxicita a status
Toxicita: Rostlina je kvůli obsahu saponinů považována za mírně jedovatou při požití většího množství, což může vyvolat nevolnost a gastrointestinální potíže u lidí, avšak otravy hospodářských zvířat jsou vzácné, protože ji nekonzumují; záměna s nebezpečnými druhy je málo pravděpodobná, od jiných podobně zbarvených hvozdíkovitých rostlin, jako je kohoutek květnatý s hluboce stříhanými korunními lístky, ji lze bezpečně odlišit díky unikátním tmavým a silně lepkavým prstencům pod horními uzlinami na lodyze.
Zákonný status/ochrana: V České republice není zákonem chráněna, ale v Červeném seznamu cévnatých rostlin je vedena v kategorii C4a, což ji označuje za vzácnější a mírně ustupující taxon vyžadující pozornost (téměř ohrožený); na mezinárodní úrovni není uvedena v CITES a globální Červený seznam IUCN ji klasifikuje jako málo dotčený druh (Least Concern, LC) z důvodu jejího širokého rozšíření.
✨ Zajímavosti
České jméno „smolnička“ je odvozeno od slova „smůla“ a odkazuje na lepkavý sekret na lodyze, stejně jako latinské druhové jméno „viscaria“ (z lat. „viscum“ – lep, jmelí); rodové jméno „Lychnis“ pochází z řeckého „lychnos“ (lampa, svítilna), protože plstnaté listy některých druhů se údajně používaly jako knoty do lamp; fascinující adaptací jsou právě ony lepkavé zóny na stonku, které představují mechanickou bariéru proti lezoucímu hmyzu, jako jsou mravenci, jež by kradli nektar bez zajištění opylení, čímž rostlina chrání své zdroje pro efektivní létající opylovače.
