📖 Úvod
Skočec obecný je mohutná, rychle rostoucí bylina, v mírném pásu pěstovaná jako letnička. Vyniká velkými, dlanitě dělenými listy s výrazným žilkováním, které mohou mít zelenou až purpurovou barvu. Jeho květenství jsou sice nenápadná, ale plody jsou nápadné ostnité tobolky obsahující skvrnitá semena. Celá rostlina, a především semena, je prudce jedovatá kvůli obsahu ricinu. Přesto se ze semen lisuje cenný ricinový olej, který po úpravě jedovatý není a má široké využití.
🌱 Botanická charakteristika
Růstová forma: V mírném pásu pěstovaná jako mohutná, rychle rostoucí jednoletá bylina, v tropech víceletý keř nebo menší strom, dosahující výšky 1-5 metrů (v domovině až 13 m), s rozložitým habitem a robustním, exotickým vzhledem.
Kořeny: Silný, kůlový hlavní kořen s bohatým postranním větvením.
Stonek: Přímá, dutá, silná a větvená lodyha, často červenavě nebo fialově naběhlá, hladká, lysá a někdy sivě ojíněná, bez trnů.
Listy: Listy jsou střídavé, velmi velké, dlouze řapíkaté, štítnaté (řapík se upíná na střed čepele), v obrysu okrouhlé, dlanitě 5-11 laločnaté s pilovitým okrajem, barva je zelená, často s purpurovým nádechem, žilnatina je dlanitá a listy jsou většinou lysé bez výrazných trichomů.
Květy: Jednopohlavné květy uspořádané v koncovém hroznovitém květenství (lata), kde dole jsou samčí květy žlutozelené barvy s mnoha tyčinkami a nahoře samičí květy s nápadnými červenými trojklanými bliznami; kvete od července do září.
Plody: Plodem je kulovitá až vejčitá, ostnitá trojpouzdrá tobolka, která je zpočátku zelená nebo načervenalá a při zrání hnědne; dozrává od srpna do října a po dozrání puká.
🌍 Výskyt a stanoviště
Přírodní rozšíření: Původní areál této rostliny se nachází pravděpodobně v severovýchodní Africe a na Blízkém východě, odkud se rozšířila do celého světa jako pěstovaná i zplanělá rostlina; dnes je rozšířena pantropicky a pansubtropicky, v mnoha oblastech je považována za invazivní druh. V České republice není původní, je zde klasifikována jako neofyt, pěstuje se především jako okrasná letnička a jen vzácně a přechodně zplaňuje na teplých, chráněných místech, například na kompostech, rumištích či v okolí zahrad, ale kvůli citlivosti na mráz se v přírodě trvale neudržuje.
Stanovištní nároky: Preferuje slunná, teplá a chráněná stanoviště, typicky roste na rumištích, skládkách, v okolí lidských sídel a na narušovaných půdách podél cest či na březích vodních toků. Je to výrazně světlomilná a teplomilná rostlina, která nesnáší zastínění a je velmi citlivá na mrazy. Vyžaduje hluboké, výživné, humózní a dobře propustné půdy, ideálně hlinité až písčitohlinité, s dostatkem dusíku, přičemž snáší půdy od mírně kyselých po mírně zásadité. Potřebuje pravidelnou a vydatnou zálivku, zejména v období růstu, ale nesnáší přemokření a trvale zamokřené půdy.
🌺 Využití
Nejvýznamnější je jeho průmyslové a technické využití, kdy se z jeho semen lisováním za studena získává ricinový olej, který je díky své vysoké viskozitě a stabilitě využíván jako vysoce kvalitní mazivo v letectví a automobilovém průmyslu, dále při výrobě plastů, nátěrových hmot, laků, mýdel, kosmetiky a hydraulických kapalin; detoxikované pokrutiny slouží jako organické hnojivo. V léčitelství se ricinový olej (po odstranění toxického ricinu) historicky i dnes používá jako silné projímadlo (laxativum) a zevně na kožní problémy a pro podporu růstu vlasů a řas. Celá rostlina, zejména semena, je smrtelně jedovatá a v gastronomii nemá žádné využití. Je velmi oblíbený jako okrasná rostlina v zahradách a parcích pro svůj exotický vzhled a rychlý růst, pěstují se kultivary s různě zbarvenými listy, například červenolistý „Carmencita“ nebo „Impala“. Z ekologického hlediska není v našich podmínkách příliš významný, květy mohou poskytovat nektar hmyzu, ale jeho invazivní potenciál v teplejších klimatech představuje hrozbu pro místní ekosystémy.
🔬 Obsahové látky
Hlavními a nejvýznamnějšími obsaženými látkami jsou v semenech přítomný toxalbumin ricin, což je jeden z nejprudších rostlinných jedů, který inhibuje syntézu proteinů v buňkách a způsobuje jejich odumírání, a dále toxický alkaloid ricinin, který je sice méně jedovatý než ricin, ale rovněž přispívá k celkové toxicitě. Semena obsahují 40–60 % nevysychavého, mastného oleje (ricinový olej), jehož hlavní složkou je triglycerid kyseliny ricinolové, která je zodpovědná za jeho projímavé účinky a unikátní fyzikálně-chemické vlastnosti; při lisování za studena zůstává ricin v pokrutinách, takže samotný olej je jedu prostý.
☠️ Toxicita a status
Toxicita: Celá rostlina je silně jedovatá, přičemž nejvyšší koncentrace toxinů je v semenech; pro dospělého člověka může být smrtelná dávka pozření 5–10 semen, pro dítě i jediné semeno. Otrava se projevuje po několika hodinách až dnech nevolností, zvracením, silnými bolestmi břicha, krvavým průjmem, vnitřním krvácením a následným selháním jater a ledvin, které často končí smrtí. Jedovatá je i pro všechna domácí a hospodářská zvířata. Vzhledem ke svému velmi charakteristickému a exotickému vzhledu s velkými dlanitě dělenými listy a ostnitými plody je v podmínkách České republiky prakticky nezaměnitelná s žádným jiným původním ani běžně pěstovaným druhem; nebezpečí spočívá především v neznalosti a požití atraktivně vypadajících semen.
Zákonný status/ochrana: Tato rostlina není v České republice ani mezinárodně chráněna žádným zákonem. Není uvedena v Červeném seznamu ohrožených druhů ČR ani na seznamu CITES. V globálním měřítku dle Červeného seznamu IUCN není hodnocena, jelikož se jedná o velmi hojný, kosmopolitně rozšířený druh, který naopak v mnoha částech světa představuje ekologický problém jako invazivní plevel, nikoliv jako ohrožený taxon.
✨ Zajímavosti
Latinské rodové jméno „Ricinus“ znamená v latině „klíště“, což je odkaz na tvar a vzhled semen, která připomínají nasáté klíště. Druhové jméno „communis“ znamená „obecný„. Český název „skočec“ je odvozen od způsobu šíření semen – zralé tobolky za suchého počasí pukají a explozivně vymršťují („skáčou„) semena do okolí. Historicky byl olej z této rostliny využíván již ve starověkém Egyptě (nalezen v hrobkách faraonů) k lékařským účelům i ke svícení. Za druhé světové války a zejména v období fašistické Itálie byl ricinový olej nechvalně proslulý jako nástroj mučení, kdy byli političtí oponenti nuceni jej pít, což způsobovalo silné a ponižující průjmy. Toxin ricin byl také zkoumán a zneužit jako potenciální biologická zbraň.
