📖 Úvod
Řeřišnice luční je půvabná vytrvalá bylina, která patří mezi typické posly jara. Roste hojně na vlhkých loukách, březích potoků a v světlých lužních lesích. Z přízemní růžice zpeřených listů vyrůstá přímá lodyha zakončená hroznem čtyřčetných květů. Ty mají charakteristickou světle fialovou, narůžovělou či bílou barvu. Kvete od dubna do června a je nepostradatelnou živnou rostlinou pro housenky motýla běláska řeřichového. Její mladé listy mají mírně štiplavou chuť.
🌱 Botanická charakteristika
Růstová forma: Bylina; trvalka; výška 15-60 cm; tvoří přízemní listovou růžici, z níž vyrůstá vzpřímená, jednoduchá květonosná lodyha; celkově křehkého a jemného vzhledu.
Kořeny: Krátký, plazivý, bělavý oddenek s adventivními kořeny, často se vegetativně rozmnožuje z lístků přízemních listů, které po dotyku s vlhkou půdou zakořeňují.
Stonek: Lodyha je přímá nebo vystoupavá, dutá, lysá, oblá, nevětvená nebo jen chudě v horní části větvená, často fialově naběhlá, bez trnů a bez chlupů.
Listy: Listy uspořádány střídavě; přízemní listy v růžici jsou dlouze řapíkaté, lichozpeřené s 3-11 páry široce vejčitých až okrouhlých lístků, koncový lístek je největší a ledvinitý; lodyžní listy jsou kratčeji řapíkaté až přisedlé s užšími, čárkovitými až kopinatými lístky; okraj je celokrajný nebo mírně vroubkovaný či zubatý; barva sytě zelená; žilnatina zpeřená; rostlina je většinou lysá, bez trichomů.
Květy: Květy jsou světle fialové, růžové až bělavé s výraznějšími tmavšími fialovými žilkami; čtyřčetné, aktinomorfní s křížovitě rozestálenými nehetnatými korunními lístky; uspořádané v koncovém, za květu zkráceném a později se prodlužujícím řídkém hroznu; doba kvetení je od dubna do června.
Plody: Plodem je šešule; barva je zelená, za zralosti hnědá; tvar je dlouhý, úzký, zploštělý, na vrcholu se zobánkem; dozrává od června do srpna, přičemž se dvě chlopně šešule prudce oddělují od střední přepážky, explozivně se zkrucují a vymršťují semena do okolí.
🌍 Výskyt a stanoviště
Přírodní rozšíření: Jedná se o původní druh rostoucí v rozsáhlém areálu cirkumboreální oblasti, zahrnujícím většinu Evropy, mírné pásmo Asie až po Sibiř a Dálný východ, a také Severní Ameriku; v České republice je původním a hojně rozšířeným druhem po celém území od nížin až po horské oblasti, přičemž v nejteplejších a nejsušších regionech může být její výskyt řidší.
Stanovištní nároky: Preferuje především vlhké až zamokřené prostředí, jako jsou podmáčené louky, břehy vodních toků a rybníků, prameniště, lužní lesy a vlhké příkopy; z ekologického hlediska je vlhkomilnou (hygrofilní) rostlinou vyžadující humózní, živinami bohaté půdy, které jsou neutrální až mírně kyselé, a je světlomilná až polostinná, přičemž na plném slunci vyžaduje stálý dostatek půdní vláhy.
🌺 Využití
V lidovém léčitelství se historicky využívala kvetoucí nať jako zdroj vitamínu C proti kurdějím, na čištění krve a jako diuretikum; v gastronomii jsou její mladé listy, lodyhy i květy jedlé a pro svou ostrou, štiplavou chuť připomínající řeřichu či křen se používají čerstvé do salátů, pomazánek nebo jako ozdoba pokrmů, neboť tepelnou úpravou ztrácí své vlastnosti; v zahradnictví se pěstuje jako okrasná rostlina ve vlhkých částech zahrad, zejména její atraktivní plnokvětý a sterilní kultivar „Flore Pleno“; z ekologického hlediska je významnou nektarodárnou rostlinou pro včely a motýly a klíčovou živnou rostlinou pro housenky běláska řeřichového.
🔬 Obsahové látky
Její charakteristické vlastnosti jsou dány především obsahem glukosinolátů, jako je glukokochlearin, z nichž se enzymatickým štěpením uvolňují štiplavé hořčičné silice (isothiokyanáty), dále je významným zdrojem vitamínu C (kyseliny askorbové) a obsahuje také flavonoidy, hořčiny a minerální látky.
☠️ Toxicita a status
Toxicita: Rostlina není považována za jedovatou, avšak při požití většího množství může kvůli obsahu hořčičných silic způsobit podráždění trávicího traktu, ledvin a močových cest u lidí i zvířat; záměna je možná s jinými druhy z rodu, například s velmi hořkou řeřišnicí hořkou (Cardamine amara), kterou lze odlišit podle fialových prašníků (tento druh je má žluté), nebo s jedlou potočnicí lékařskou, ale záměna s nebezpečnými jedovatými druhy je při znalosti základních znaků nepravděpodobná.
Zákonný status/ochrana: V České republice se nejedná o zákonem chráněný druh, neboť je stále hojná; v mezinárodním měřítku není zařazena na seznamy CITES a podle globálního Červeného seznamu IUCN je hodnocena jako málo dotčený taxon (LC – Least Concern) díky svému širokému rozšíření, přestože lokálně může být ohrožena odvodňováním a intenzifikací zemědělství.
✨ Zajímavosti
České jméno odkazuje na ostrou, řeřichovou chuť, zatímco latinské rodové jméno Cardamine pochází z řeckého označení pro podobnou rostlinu a druhové pratensis znamená „luční„; zajímavostí je její schopnost vegetativního rozmnožování pomocí adventivních pupenů na polehlých přízemních listech, z nichž mohou vyrůst nové rostlinky, a v anglosaské kultuře je známá jako „kukaččí květina“ (cuckoo flower), protože kvete v období příletu kukaček.
