📖 Úvod
Rakytník řešetlákový je odolný, opadavý a trnitý keř s úzkými, stříbřitě zelenými listy. Proslul především svými malými, zářivě oranžovými plody, které jsou doslova nabité vitamínem C, oleji a antioxidanty. Tyto bobule mají specifickou, výrazně kyselou chuť. Jelikož je dvoudomý, pro sklizeň plodů je nutné pěstovat samčí i samičí rostlinu. Rakytník je nenáročný na půdu a ceněný v potravinářství, kosmetice i léčitelství pro své blahodárné účinky na zdraví.
🌱 Botanická charakteristika
Růstová forma: Opadavý, dvoudomý keř nebo malý strom (trvalka) dosahující výšky 2-6 metrů, vzácně až 10 metrů, s často nepravidelnou, širokou a rozložitou korunou; celkový vzhled je hustý, trnitý, s charakteristickým stříbřitě šedozeleným olistěním.
Kořeny: Kůlový hlavní kořen pronikající hluboko, doplněný o velmi rozsáhlý, mělce pod povrchem se rozprostírající systém postranních kořenů, na kterých se nacházejí hlízky se symbiotickými bakteriemi rodu Frankia, schopné vázat vzdušný dusík.
Stonek: Kmen a větve jsou kryty tmavě hnědou až černou, v mládí hladkou, později podélně rozpraskanou a v šupinách se odlupující borkou; větve jsou husté, s mladými letorosty stříbřitě plstnatými, později hnědnoucími a zakončenými ostrými, pevnými kolcovými trny, které jsou přeměněnými větvičkami.
Listy: Uspořádání střídavé; listy jsou krátce řapíkaté; tvar je úzce kopinatý až čárkovitý; okraj je celokrajný a mírně podvinutý; barva na líci je šedozelená, na rubu hustě stříbřitě až rezavě plstnatá; žilnatina je zpeřená s výraznou hlavní žilkou; povrch je hustě pokrytý mnohobuněčnými, štítkovitými a hvězdovitými krycími trichomy (šupinkami), které jim dodávají charakteristickou barvu.
Květy: Dvoudomé, nenápadné, žlutozelené květy bez korunních lístků; samčí květy se čtyřmi tyčinkami jsou uspořádány v malých, hustých, jehnědovitých svazečcích, samičí květy s jedním svrchním semeníkem rostou jednotlivě či v chudých hroznech v úžlabí listů; kvete v březnu a dubnu, před rašením listů.
Plody: Typ plodu je nepravá peckovice (nažka uzavřená ve zdužnatělé a za plodu šťavnaté češuli); barva je leskle oranžová, žlutooranžová až červenooranžová; tvar je kulovitý až vejčitý; plody dozrávají od konce srpna do října a na větvích často přetrvávají i přes zimu.
🌍 Výskyt a stanoviště
Přírodní rozšíření: Původní areál zahrnuje rozsáhlé oblasti Evropy a Asie, od atlantského pobřeží až po Čínu a Mongolsko, přičemž se přirozeně vyskytuje především v pobřežních dunách, horských údolích a na březích řek. V České republice je považován za původní druh, avšak pouze v některých teplých oblastech, jako je Podyjí, Pavlovské vrchy nebo Český kras; na většině území byl druhotně vysazen v rámci rekultivací, jako pionýrská dřevina v lomech a pískovnách či podél dálnic, kde často zplaňuje a může se chovat invazivně. Celosvětově je rozšířen v mírném pásu a je pěstován i v Severní Americe pro své plody a schopnost zpevňovat půdu.
Stanovištní nároky: Jedná se o výrazně světlomilnou (heliofilní) dřevinu, která nesnáší zastínění a vyžaduje plné slunce pro růst a plození. Je velmi nenáročná na půdu, preferuje lehké, písčité až kamenité a dobře propustné substráty, často s vyšším obsahem vápníku (vápnitá půda), ale snese i mírně kyselé prostředí. Díky symbióze s hlízkovými bakteriemi rodu Frankia dokáže vázat vzdušný dusík, což jí umožňuje růst na velmi chudých a neúrodných stanovištích, jako jsou štěrkové náplavy, rumiště, lomy, výsypky a písčité duny. Je odolná vůči suchu, zasolení půdy i znečištěnému ovzduší, což ji předurčuje pro využití v extrémních podmínkách.
🌺 Využití
V léčitelství jsou sbírány především plody (přesněji plodenství), které se historicky používaly v tibetské, mongolské i ruské lidové medicíně k léčbě kožních onemocnění, nachlazení a k posílení organismu; dnes je ceněn pro extrémně vysoký obsah vitamínu C a pro olej lisovaný ze semen a dužiny, který podporuje hojení sliznic, popálenin a má silné regenerační účinky. V gastronomii jsou jedlé plody, které jsou však v syrovém stavu velmi kyselé a trpké, a proto se zpracovávají na šťávy, sirupy, džemy, likéry, vína nebo se suší do čajových směsí. Průmyslově se využívá zejména v kosmetice pro výrobu krémů, mastí a olejů a jako významná rekultivační dřevina pro zpevňování svahů a ozeleňování neplodných půd. V zahradách se pěstuje jako okrasný keř pro své stříbřité listy a zářivě oranžové plody, které zdobí keř i v zimě; jelikož je dvoudomý, pro plody je nutné pěstovat samčí i samičí rostliny, oblíbenými kultivary jsou například samičí „Leikora“ či „Hergo“ a samčí opylovač „Pollmix“. Ekologický význam spočívá v tom, že jeho husté a trnité porosty poskytují úkryt a hnízdiště ptactvu a drobným živočichům, plody jsou v zimě důležitou potravou pro ptáky (např. drozdy) a květy na jaře poskytují včelám a jinému hmyzu cenný pyl, čímž je rostlina včelařsky významná.
🔬 Obsahové látky
Jeho plody jsou mimořádně bohaté na vitamín C (kyselinu askorbovou), jehož obsah mnohonásobně převyšuje citrusy. Dále obsahují vysoké množství karotenoidů (beta-karoten, lykopen, zeaxantin), které jim dodávají oranžovou barvu a fungují jako provitamín A. Jsou také zdrojem vitamínů skupiny B (B1, B2, B6, B9), vitamínu E (tokoferoly), vitamínu K a flavonoidů (např. kvercetin, isorhamnetin). Unikátní je olej, který se nachází jak v dužině, tak v semenech, a obsahuje cenné nenasycené mastné kyseliny, především vzácnou kyselinu palmitoolejovou (omega-7), dále kyselinu olejovou (omega-9), linolovou (omega-6) a linolenovou (omega-3), a také fytosteroly.
☠️ Toxicita a status
Toxicita: Rostlina není pro lidi ani pro zvířata jedovatá a její plody jsou po tepelné úpravě bezpečně konzumovatelné; nadměrná konzumace syrových plodů může kvůli vysoké kyselosti způsobit podráždění žaludku. Záměna je možná s jinými keři se stříbřitými listy, především s hlošinou úzkolistou (Elaeagnus angustifolia), která má však listy stříbřité z obou stran (rakytník jen zespodu, svrchu je šedozelený) a její plody jsou stříbřitě žluté, moučnaté peckovice, nikoliv oranžové a šťavnaté bobule uspořádané v hustých hroznech. Další záměna s nebezpečnými druhy je velmi nepravděpodobná.
Zákonný status/ochrana: V České republice není zákonem chráněn, a to ani jeho původní populace. V mezinárodním měřítku není zařazen na seznam CITES. Podle Červeného seznamu ohrožených druhů IUCN je celosvětově hodnocen jako druh málo dotčený (Least Concern – LC) z důvodu svého velmi širokého rozšíření a hojného výskytu.
✨ Zajímavosti
Vědecké jméno Hippophae pochází z řečtiny, kde „hippos“ znamená kůň a „phaos“ znamená světlo nebo lesk; ve starověkém Řecku se věřilo, že krmení koňů listy a mladými větvičkami této rostliny jim zajišťuje zdraví a lesklou srst. Druhové jméno „rhamnoides“ znamená „podobný řešetláku“ (rodu Rhamnus), což dalo vzniknout i českému názvu. Podle jedné z legend využívala vojska Čingischána plody ke zvýšení bojeschopnosti a vytrvalosti vojáků i koní. Mezi jeho speciální adaptace patří již zmíněná schopnost fixovat vzdušný dusík a vysoká tolerance k zasolení, což mu umožňuje kolonizovat přímořské oblasti. Je to dvoudomá rostlina, což znamená, že existují oddělené samčí a samičí jedinci a k produkci plodů je nutné opylení pylem ze samčích rostlin.
