📖 Úvod
Puškvorec obecný (šišvorec prskořen) je vytrvalá, statná bahenní rostlina s dlouhými, mečovitými listy připomínajícími kosatec. Vyskytuje se na březích stojatých a pomalu tekoucích vod. Jeho nejvýznamnější částí je silný, vodorovně plazivý oddenek, který má charakteristickou, kořenitou a nasládlou vůni. Historicky byl ceněn v lidovém léčitelství, zejména pro podporu trávení, a také jako koření či přísada do likérů. V létě kvete nenápadným zelenožlutým květenstvím ve tvaru válcovité palice.
🌱 Botanická charakteristika
Růstová forma: Bylina, vytrvalá, výška 60-120 cm, netvoří korunu, jedná se o robustní, trsnatou, bahenní rostlinu rákosovitého vzhledu s výrazným aromatickým oddenkem a mečovitými listy.
Kořeny: Plazivý, horizontálně rostoucí, silný, článkovaný oddenek, na povrchu hnědavý, uvnitř narůžovělý, hustě kořenující četnými svazčitými, postranními kořeny, silně aromatický po rozemnutí.
Stonek: Lodyha je přeměněna v trojhranný, mírně zploštělý, nevětvený stvol, který nese květenství a je zakončen listu podobným toulcem, jenž se jeví jako pokračování stvolu; stonek je lysý a bez trnů.
Listy: Uspořádání dvouřadě střídavé, vyrůstající z oddenku (přízemní); listy jsou přisedlé s objímavou pochvou; tvar mečovitý až úzce čárkovitý, na konci zašpičatělý; okraj celokrajný, často na jedné straně zvlněný; barva světle zelená až žlutozelená; žilnatina rovnoběžná; povrch lysý, bez trichomů.
Květy: Barva zelenožlutá až hnědavá; květy jsou drobné, oboupohlavné, pravidelné, trojčetné, uspořádané hustě vedle sebe; květenství je válcovitá, mírně kuželovitá palice, která zdánlivě vyrůstá z boku stvolu; doba kvetení je červen až červenec.
Plody: Typ plodu je vysychavá, kožovitá bobule; barva načervenalá; tvar obvejčitý; v podmínkách střední Evropy je rostlina většinou sterilní (triploidní) a plody netvoří nebo nedozrávají.
🌍 Výskyt a stanoviště
Přírodní rozšíření: Původní areál se nachází v jižní a východní Asii, zejména v oblasti Himálaje a Indie. Do Evropy byl zavlečen ve středověku, pravděpodobně ve 13. století během tatarských nájezdů, a je tedy v České republice považován za archeofyt (rostlinu zavlečenou před rokem 1500). Odtud se rozšířil po celé Evropě a byl zavlečen i do Severní Ameriky. V České republice je hojně rozšířen od nížin do podhůří, typicky se vyskytuje podél břehů stojatých i pomalu tekoucích vod, jako jsou rybníky, slepá ramena řek a meliorační kanály, přičemž těžiště jeho výskytu je v rybníkářských oblastech jako Třeboňsko, Poodří či jižní Morava.
Stanovištní nároky: Jedná se o typickou mokřadní a pobřežní rostlinu (heliofyt), která preferuje plně osluněná až mírně přistíněná stanoviště. Roste na březích rybníků, tůní, pomalu tekoucích řek, v příkopech a bažinách. Vyžaduje trvale zamokřené, bahnité až jílovité půdy, které jsou bohaté na živiny a mají neutrální až slabě kyselou reakci. Klíčovým faktorem je stálá přítomnost vody a vysoká hladina podzemní vody, často roste přímo z mělké vody. Netoleruje vysychání a zasolení půdy.
🌺 Využití
V léčitelství je historicky i v současnosti využíván především jeho oddenek, sbíraný na jaře či na podzim. Působí jako hořčinné tonikum (amarum-aromaticum), podporuje trávení, zvyšuje tvorbu žaludečních šťáv, tlumí nadýmání a křeče a celkově posiluje organismus; zevně se používal k obkladům a koupelím při revmatismu. V gastronomii se kandovaný oddenek konzumuje jako sladkost a používá se k aromatizaci likérů (například absintu), piva či octa. Technicky se z něj destiluje silice využívaná v parfumérii a kosmetice. Jako okrasná rostlina se pěstuje v přírodních a zahradních jezírkách a na okrajích vodních ploch, obzvláště je ceněný kultivar „Variegatus“ s bíle pruhovanými listy. Ekologický význam spočívá ve zpevňování břehů kořenovým systémem, čímž brání erozi, a v poskytování úkrytu pro vodní bezobratlé, obojživelníky a rybí potěr. Oddenky slouží jako potrava pro ondatru pižmovou. Pro včelařství nemá význam.
🔬 Obsahové látky
Klíčové chemické sloučeniny jsou obsaženy v silici (éterickém oleji), která se nachází hlavně v oddenku. Její nejdůležitější a zároveň nejproblematičtější složkou je fenylpropanoid β-asaron (beta-asaron), jehož obsah se liší podle cytotypu rostliny a který je zodpovědný za toxické, halucinogenní a karcinogenní účinky. Dalšími složkami silice jsou seskviterpeny (např. akoron, shyobunon), monoterpeny (kafr) a hořčinný glykosid akorin, který podporuje trávení. Oddenek je také bohatý na třísloviny, pryskyřice, slizy a škrob.
☠️ Toxicita a status
Toxicita: Rostlina je kvůli obsahu β-asaronu považována za jedovatou, zejména při dlouhodobém vnitřním užívání nebo ve vyšších dávkách. β-asaron je klasifikován jako karcinogen a mutagen. Příznaky otravy zahrnují nevolnost, zvracení, bolesti hlavy a ve vysokých dávkách mohou nastat i halucinace. Pro zvířata je rovněž toxický. Nejčastěji a nejnebezpečněji jej lze zaměnit s jedovatým kosatcem žlutým (Iris pseudacorus). Puškvorec se od něj bezpečně odliší silnou, příjemně kořenitou vůní po rozemnutí listu či oddenku (kosatec je bez zápachu), dále má puškvorec v listu zřetelné střední žebro, zatímco list kosatce je plochý a mečovitý. Květenství puškovce je nenápadná zelenavá palice, kdežto kosatec má velké, nápadné žluté květy.
Zákonný status/ochrana: V České republice není zařazen mezi zvláště chráněné druhy rostlin a nepodléhá žádné zákonné ochraně. Vzhledem ke svému širokému rozšíření a hojnému výskytu není ohrožen. Na globálním Červeném seznamu ohrožených druhů IUCN je veden v kategorii Nejméně dotčené (Least Concern – LC). Není uveden ani v úmluvě CITES. V některých částech světa je naopak považován za invazivní nebo zdomácnělý nepůvodní druh.
✨ Zajímavosti
Latinské rodové jméno „Acorus“ pochází z řeckého „akoron“, což byl název pro nespecifikovanou aromatickou rostlinu, a druhové „calamus“ znamená latinsky „rákos“ nebo „stéblo“. České jméno „puškvorec“ vzniklo pravděpodobně zkomolením německého názvu „Puschwurz“ (bahenní kořen). Podle legendy jej po Evropě rozšířily tatarské hordy, které jeho oddenky házely do studní a vodních zdrojů, protože věřily v jeho schopnost čistit vodu, čímž si zajišťovaly pitnou vodu pro své koně. Jelikož je evropská triploidní varianta sterilní a množí se pouze vegetativně úlomky oddenků, tento způsob šíření byl pro ni ideální. V minulosti se sušený mletý oddenek používal jako náhražka za drahé exotické koření jako zázvor, muškátový oříšek či skořici.
