📖 Úvod
Pryšec plstnatý je jednoletá, plazivá až vystoupavá bylina s výrazně chlupatými stonky a větvemi. Původem je pravděpodobně z tropické Ameriky, avšak dnes je pantropicky rozšířený, kde je často považován za obtížný plevel na polích i v zahradách. Jeho charakteristické znaky zahrnují vstřícné, eliptické listy, které mohou mít uprostřed tmavou skvrnu. Při jakémkoliv poranění rostlina roní bílý, dráždivý latex. Je známý pro své rozsáhlé využití v tradiční lidové medicíně.
🌱 Botanická charakteristika
Růstová forma: Bylina, jednoletá, dosahující výšky 15-50 cm, s poléhavým až vystoupavým, bohatě větveným habitem, celkový vzhled hustě a měkce chlupaté, nenápadné plevelné rostliny.
Kořeny: Hlavní kůlový kořen s četnými postranními vláknitými kořínky.
Stonek: Lodyha tenká, plná, na průřezu válcovitá, často načervenalá až fialově naběhlá, hustě pokrytá žlutavými, vícebuněčnými, kloubkatými chlupy (plstnatá), při poranění ronící bílý jedovatý latex (mléko), bez trnů.
Listy: Listy vstřícné, krátce řapíkaté, s čepelí eliptickou až kopinatou či vejčitou (1-4 cm dlouhou), s nesouměrnou bází, na okraji jemně pilovité, tmavě zelené, často s výraznou purpurovou skvrnou uprostřed, žilnatina zpeřená, povrch oboustranně pokrytý hustými, vícebuněčnými, jednoduchými krycími trichomy.
Květy: Květy velmi drobné, jednopohlavné, bez okvětí, nazelenalé až načervenalé, uspořádané do specializovaného květenství zvaného cyathium, která jsou seskupena do hustých, téměř kulovitých úžlabních svazečků; kvete prakticky po celý rok v tropických oblastech, v mírném pásu od léta do podzimu.
Plody: Plodem je trojpouzdrá, ostře trojhranná, chlupatá tobolka o průměru cca 1,5 mm, která je v době zralosti zelená až nahnědlá, po dozrání explozivně puká a uvolňuje 3 drobná, čtyřhranná, načervenalá, příčně vrásčitá semena; zraje průběžně po odkvětu.
🌍 Výskyt a stanoviště
Přírodní rozšíření: Původní areál tohoto druhu je v tropické a subtropické Americe, odkud se jako invazivní a kosmopolitní plevel rozšířil do téměř všech tropických a subtropických oblastí světa, včetně Afriky, jižní Asie, Austrálie a Oceánie. V České republice není původní, je považován za vzácně zavlékaný neofyt, který se ve volné přírodě téměř nevyskytuje a není schopen přežít zimní období; jeho výskyt je omezen na synantropní stanoviště jako jsou skleníky, botanické zahrady nebo ojedinělé dočasné nálezy v blízkosti překladišť, kde byl zavlečen se zemědělskými produkty. Ve světě je to běžný plevel polních kultur, zahrad a ruderálních ploch.
Stanovištní nároky: Jedná se o typickou pionýrskou rostlinu preferující otevřená, narušovaná a člověkem ovlivněná stanoviště, jako jsou okraje cest, rumiště, úhory, zahrady, pole, spáry v chodnících a další ruderalizované plochy. Je výrazně světlomilná (heliofilní) a vyžaduje plné slunce pro optimální růst. Na půdní podmínky není náročná, dokáže růst v širokém spektru půd od písčitých po jílovité a snáší i půdy chudé na živiny. Není vázána na specifické pH a roste v kyselých i zásaditých substrátech. Preferuje vlhčí, dobře propustné půdy, ale po zakořenění je poměrně tolerantní k přísuškům.
🌺 Využití
V tradičním lidovém léčitelství, zejména v Asii, Africe a Latinské Americe, má mimořádný význam; sbírá se celá kvetoucí nať (Herba Euphorbiae hirtae), která se používá ve formě odvarů, čajů nebo extraktů především k léčbě respiračních chorob jako je astma, bronchitida a kašel, dále při gastrointestinálních potížích (průjem, úplavice), jako diuretikum a galaktagogum (na podporu laktace). Moderní farmakologie zkoumá její protizánětlivé, antibakteriální, antivirové, antispasmodické a analgetické účinky. V gastronomii se neuplatňuje, rostlina je považována za nejedlou a potenciálně toxickou. Technické či průmyslové využití nemá. Jako okrasná rostlina se záměrně nepěstuje, protože je obecně vnímána jako plevel a nebyly vyšlechtěny žádné specifické kultivary. Její ekologický význam spočívá především v rychlé kolonizaci narušených půd, kde funguje jako půdní kryt a brání erozi; pro včely není významným zdrojem nektaru ani pylu.
🔬 Obsahové látky
Klíčovými chemickými sloučeninami, které definují její vlastnosti, jsou flavonoidy (zejména kvercetin, jeho deriváty jako afzelin a kvercitrin, a kempferol), triterpenoidy (např. α-amyrin, β-amyrin), fytosteroly (β-sitosterol), třísloviny (taniny), alkaloidy, saponiny a fenolické kyseliny (kyselina gallová, ellagová). Přítomnost těchto látek je základem pro její široké farmakologické využití.
☠️ Toxicita a status
Toxicita: Rostlina je považována za mírně jedovatou. Obsahuje bílý, lepkavý latex, který je charakteristický pro většinu pryšců a při kontaktu s pokožkou může způsobit podráždění, alergickou reakci nebo dermatitidu. Při zasažení očí může vyvolat zánět. Požití větších dávek rostliny může vést k nevolnosti, zvracení a průjmu. Pro hospodářská zvířata je rovněž toxická, ale obvykle se jí vyhýbají. Lze si ji splést s jinými drobnými, poléhavými nebo nízkými druhy pryšců z podrodu „Chamaesyce“, například s pryšcem skvrnitým („Euphorbia maculata“), který má často na listech tmavou centrální skvrnu, nebo s pryšcem poléhavým („Euphorbia prostrata“). Spolehlivým poznávacím znakem pro odlišení od jiných rodů je přítomnost mléčné šťávy (latexu) vytékající z jakékoliv poraněné části rostliny.
Zákonný status/ochrana: V České republice není předmětem zákonné ochrany, jelikož se jedná o nepůvodní a velmi vzácně se vyskytující druh. Není zařazena ani v mezinárodních úmluvách o ochraně přírody, jako je CITES. Podle Červeného seznamu ohrožených druhů IUCN je globálně hodnocena jako málo dotčený druh (Least Concern – LC), a to z důvodu jejího extrémně širokého rozšíření, vysoké adaptability a statusu běžného plevele v mnoha částech světa.
✨ Zajímavosti
Rodové jméno „Chamaesyce“ je složeno z řeckých slov „chamai“ (při zemi) a „sykon“ (fík), což odkazuje na nízký, často poléhavý růst mnoha druhů. Druhové jméno „hirta“ pochází z latiny a znamená „chlupatý“ či „srstnatý“, což přesně vystihuje husté ochlupení celé rostliny. České jméno „pryšec“ je odvozeno od staročeského slova „pryskati“ (tryskat, prýštit), což se vztahuje k mléčné šťávě vytékající při poranění. Zajímavostí je, že se jedná o rostlinu s C4 typem fotosyntézy, což jí umožňuje efektivně růst v horkých a slunných podmínkách. Na Filipínách je známá pod názvem „Tawa-Tawa“ a je tam velmi populární v tradiční medicíně, zejména pro údajnou schopnost zvyšovat počet krevních destiček u pacientů s horečkou dengue.
