📖 Úvod
Protěž písečná, známá také jako smil písečný, je vytrvalá bylina typická pro suchá a písčitá stanoviště. Dorůstá výšky až 30 cm a její lodyhy i listy jsou stříbřitě plstnaté. Od července do října kvete drobnými, kulovitými úbory zářivě žluté barvy. Tyto květy si i po usušení zachovávají svůj tvar a barvu, proto se jí říká „nesmrtelka„. Celá rostlina má charakteristickou kořenitou vůni a je v mnoha oblastech chráněná.
🌱 Botanická charakteristika
Růstová forma: Vytrvalá bylina, vysoká 10–30 (až 50) cm, tvořící husté trsy s přímými, stříbřitě plstnatými lodyhami, celkový vzhled je šedobílý až stříbřitý.
Kořeny: Plazivý, dřevnatějící a větvený oddenek, z něhož vyrůstají četné tenké adventivní kořeny.
Stonek: Přímá nebo na bázi vystoupavá, jednoduchá nebo až v květenství větvená, hustě bíle vlnatě plstnatá, nekřídlatá a beztrnná lodyha.
Listy: Listy střídavé; přízemní v růžici, obkopinaté až lopatkovité a krátce řapíkaté, lodyžní přisedlé, podlouhle kopinaté až čárkovité; všechny celokrajné, oboustranně hustě bíle až šedě plstnaté, se zpeřenou žilnatinou nezřetelnou kvůli odění; trichomy jsou mnohobuněčné, krycí, vlnaté.
Květy: Květy jsou drobné, trubkovité, žluté, uspořádané v malých, kulovitých úborech (3–6 mm v průměru), které jsou seskupeny v hustém konečném chocholíku; velmi nápadné jsou suchomázdřité, lesklé, citronově až zlatožluté zákrovní listeny; kvete od června do září.
Plody: Plodem je válcovitá, drobná (cca 1 mm), světle hnědá, jemně bradavčitá nažka nesoucí na vrcholu jednořadý, bělavý chmýr složený z drsných paprsků pro anemochorii; dozrává od srpna do října.
🌍 Výskyt a stanoviště
Přírodní rozšíření: Původní areál zahrnuje Evropu a západní a střední Asii, konkrétně od Francie a jižní Skandinávie přes střední a východní Evropu až po západní Sibiř, Kazachstán a severozápadní Čínu; v České republice je původním druhem, přičemž jeho rozšíření je vázáno na teplé a suché oblasti nížin a pahorkatin, typicky se vyskytuje v termofytiku, zejména na jižní Moravě (Podyjí, Pálava), ve středních Čechách (Polabí) a v severozápadních Čechách (Poohří), kde roste na písčitých půdách a vátých píscích.
Stanovištní nároky: Preferuje plně osluněná, suchá a teplá stanoviště, jako jsou písčité trávníky, váté písky, písečné duny, suché bory, skalní výchozy, stepní svahy, železniční náspy a jiná narušená písčitá místa; jedná se o typický psamofyt, tedy rostlinu vázanou na písčité, chudé, propustné a vysychavé půdy, které mohou být mírně kyselé až slabě zásadité, avšak vyhýbá se těžkým a silně vápenatým substrátům; je výrazně světlomilná (heliofilní) a nesnáší zastínění, zároveň je vysoce odolná vůči suchu (xerofyt).
🌺 Využití
V léčitelství se historicky i současně využívá sušené květenství (sbírané jako nerozvinutá poupata, Flos stoechados citrinae), které působí jako cholagogum (podporuje tvorbu a vylučování žluči), diuretikum a spazmolytikum, používá se při onemocněních jater, žlučníku (žlučové kameny, žloutenka) a při poruchách trávení; v gastronomii se někdy květy s lehkou kari příchutí používají jako koření, ale není to běžné; technicky se z květů získávalo žluté barvivo na vlnu a látky a sušená nať sloužila k odpuzování molů; v okrasném pěstování je ceněna pro svou nenáročnost v suchých a skalkových zahradách a především jako významná slaměnka do suchých vazeb, protože její květy po usušení neopadávají a drží si barvu, přičemž specifické kultivary jsou vzácné a pěstuje se hlavně původní druh; ekologicky je významná jako zdroj nektaru a pylu pro včely, motýly a další hmyz a její kořenový systém pomáhá zpevňovat nestabilní písčité půdy.
🔬 Obsahové látky
Klíčovými chemickými sloučeninami definujícími její vlastnosti jsou především flavonoidy (naringenin, apigenin, kempferol, luteolin), chalkony (isosalipurposid), ftalidy, kumariny (skopoletin), hořčiny, třísloviny, steroly a silice (esenciální olej) obsahující pineny, nerol a geraniol, které jsou zodpovědné za její farmakologické účinky a charakteristickou vůni.
☠️ Toxicita a status
Toxicita: Rostlina není považována za jedovatou pro lidi ani pro zvířata při dodržení doporučeného dávkování, avšak dlouhodobé užívání nebo předávkování může zatěžovat játra a nedoporučuje se při neprůchodnosti žlučových cest; záměna je možná s jinými druhy slaměnek, v české přírodě především s protěží dvoudomou (Antennaria dioica), která má však obvykle bělavé až růžové květy (nikoliv sytě žluté) a roste spíše na kyselých vřesovištích a pastvinách ve vyšších polohách; záměna s nebezpečnými druhy je nepravděpodobná.
Zákonný status/ochrana: V České republice je zařazena mezi zvláště chráněné druhy v kategorii ohrožený druh (§3) podle vyhlášky MŽP č. 395/1992 Sb., což znamená, že je zakázáno ji trhat, vykopávat, poškozovat nebo jinak rušit v jejím přirozeném vývoji; mezinárodně není uvedena na seznamu CITES, a přestože je na globálním Červeném seznamu IUCN vedena jako málo dotčený druh (Least Concern), v mnoha evropských zemích je ohrožena kvůli ztrátě vhodných biotopů, jako jsou písčité stepi a nezpevněné písčiny.
✨ Zajímavosti
Vědecké jméno Helichrysum pochází z řeckých slov „helios“ (slunce) a „chrysos“ (zlato), což odkazuje na zlatavě žluté, slunci podobné úbory; druhové jméno „arenarium“ je latinské a znamená „písečný“, což přesně vystihuje jeho typické stanoviště; české jméno „smil“ je všeslovanského původu a mohlo by souviset s nesmrtelností (květy nevadnou) nebo s příjemnou vůní; v kultuře je znám jako „immortelle“ (nesmrtelný), protože jeho květy po usušení nevadnou a zachovávají si tvar i barvu po mnoho let, což z něj činilo symbol věčnosti, stálosti a věčné lásky; mezi jeho zajímavé adaptace patří husté plstnaté ochlupení (trichomy) na listech a lodyze, které snižuje odpar vody a odráží přebytečné sluneční záření, což mu umožňuje přežít v extrémně suchých a horkých podmínkách.
