📖 Úvod
Ostropes trubil, známý také jako bílý trn, je impozantní dvouletá bodlákovitá rostlina. Dorůstá výšky až přes dva metry a je nápadný svými široce křídlatými lodyhami. Celá rostlina je hustě ostnitá a pokrytá stříbřitě šedými chloupky, které jí propůjčují charakteristický plstnatý vzhled. Od července do září kvete velkými, kulovitými úbory purpurově fialových květů. Často roste na slunných rumištích. Pro svůj majestátní vzhled je pěstován i jako okrasná solitéra.
🌱 Botanická charakteristika
Růstová forma: Bylina; dvouletá; výška 50–300 cm, někdy i více; habitus tvoří v prvním roce přízemní růžici listů, ve druhém roce vyrůstá mohutná, v horní části široce větvená lodyha připomínající svícen; celkový vzhled je monumentální, robustní, stříbřitě šedý díky hustému plstnatému odění a silně ostnitý.
Kořeny: Mohutný, hluboko sahající hlavní kůlový kořen, který je vřetenovitý a často větvený.
Stonek: Lodyha je přímá, pevná, hranatá a po celé délce nápadně široce křídlatá sbíhavými listy; křídla jsou přerušovaná, zvlněná a zakončená velmi ostrými, slámově žlutými trny; celý stonek je hustě šedě až bělavě vlnatě plstnatý.
Listy: Listy jsou uspořádány střídavě; přízemní listy v růžici jsou řapíkaté, lodyžní listy jsou přisedlé a široce sbíhavé; čepel je podlouhle eliptická až kopinatá, peřenolaločnatá až peřenoklaná; okraj je nepravidelně zubatý a každý zub či lalok je zakončen silným žlutým ostnem; barva je oboustranně šedozelená až stříbřitě bílá; žilnatina je zpeřená; povrch je hustě pokryt vícebuněčnými, plstnatými krycími trichomy.
Květy: Květy jsou purpurově růžové až červenofialové, vzácně bělavé; jednotlivé květy jsou trubkovité a oboupohlavné, uspořádané v konečném, velkém, téměř kulovitém květenství typu úbor (až 7 cm v průměru); úbor je podepřen víceřadým zákrovem z listenů, které jsou zakončeny tuhým, odstávajícím ostnem; doba kvetení je od července do září.
Plody: Plodem je nažka; je hnědošedá až černá, často tmavě mramorovaná, mírně zploštělá, čtyřhranná a příčně vrásčitá; na vrcholu nese snadno opadavý chmýr tvořený více řadami jednoduchých, pérovitě chlupatých štětin; doba zrání je od srpna do října.
🌍 Výskyt a stanoviště
Přírodní rozšíření: Původní areál zahrnuje Evropu, severní Afriku a západní Asii až po Sibiř; v České republice je považován za archeofyt, tedy druh zavlečený ve starověku či středověku. Jako invazivní druh se rozšířil do Severní a Jižní Ameriky, Austrálie a na Nový Zéland. V ČR roste roztroušeně až vzácně v teplejších oblastech termofytika a přilehlého mezofytika, především ve středních a severozápadních Čechách a na jižní a střední Moravě.
Stanovištní nároky: Jedná se o výrazně ruderální a pionýrskou rostlinu, která preferuje člověkem ovlivněná, narušovaná a otevřená stanoviště jako jsou rumiště, skládky, okraje cest, železniční náspy, pastviny, úhory a lomy. Je to světlomilný (heliofilní) a teplomilný (termofilní) druh, který vyžaduje suché, hluboké, propustné a výživné půdy, bohaté na dusík a především vápník, tedy půdy zásadité až neutrální.
🌺 Využití
V lidovém léčitelství se historicky užívaly květní úbory a kořen jako kardiotonikum pro posílení srdeční činnosti a mírné zvýšení krevního tlaku a také jako diuretikum, dnes se již téměř nevyužívá. Gastronomicky jsou jedlé mladé oloupané lodyhy, kořeny a květní lůžka po tepelné úpravě, podobně jako artyčoky. Ze semen se v minulosti lisoval olej pro svícení a vaření. V zahradnictví se pěstuje jako impozantní solitérní dvouletka v suchých a štěrkových záhonech pro své stříbřité listy a architektonický vzhled. Ekologicky je to významná medonosná rostlina poskytující velké množství nektaru a pylu pro včely, čmeláky a motýly, semena jsou potravou pro ptáky (např. stehlíky) a hustý ostnitý porost poskytuje úkryt drobnému hmyzu.
🔬 Obsahové látky
Mezi klíčové chemické sloučeniny patří seskviterpenické laktony, zejména onopordopikrin, kterému se připisuje hořká chuť a některé biologické účinky. Dále obsahuje flavonoidy (apigenin, luteolin), triterpenoidy (taraxasterol), třísloviny, sliz, v kořeni polysacharid inulin a v semenech až 25 % mastného oleje.
☠️ Toxicita a status
Toxicita: Rostlina není považována za jedovatou pro lidi ani pro hospodářská zvířata, její konzumaci však brání silné ostny, které mohou způsobit mechanická poranění v trávicím traktu. Při růstu na půdách přehnojených dusíkem může kumulovat dusičnany, což by teoreticky mohlo představovat riziko pro přežvýkavce. Záměna je možná s jinými velkými bodláky, například s některými druhy rodu pcháč (Cirsium), od nichž se ale spolehlivě odlišuje svými široce křídlatými, plstnatými a stříbřitě bílými lodyhami, které jsou ostnité po celé délce. Neexistuje riziko záměny s nebezpečně jedovatými druhy.
Zákonný status/ochrana: V České republice nepatří mezi zvláště chráněné druhy podle zákona č. 114/1992 Sb. Je však uveden v Červeném seznamu cévnatých rostlin ČR v kategorii C4a, což značí vzácnější taxon vyžadující další pozornost, jelikož jeho populace jsou zranitelné a na mnoha původních lokalitách mizí. Není chráněn mezinárodními úmluvami jako CITES a nefiguruje na globálním Červeném seznamu IUCN.
✨ Zajímavosti
Latinské rodové jméno Onopordum pochází z řeckých slov „onos“ (osel) a „porde“ (prd), což odkazuje na údajné nadýmavé účinky rostliny na osly. Druhové jméno „acanthium“ je odvozeno z řeckého „akantha“ (osten). Tento druh je známý jako národní symbol Skotska („Scotch Thistle„) a je spojen s legendou o záchraně spících skotských válečníků před nočním útokem Vikingů, když si jeden z útočníků bosou nohou stoupl na ostny a jeho výkřik bolesti Skoty probudil. Jeho mohutný vzrůst a ostnitost jsou adaptací na pastvu a suchá, otevřená stanoviště.
