📖 Úvod
Melisa stromovitá je vytrvalý, aromatický polokeř z jižní Afriky, pěstovaný jako pokojová rostlina. Vyniká plstnatými listy, které po promnutí uvolňují silnou kafrovou vůni, jež odpuzuje hmyz, zejména šatní moly, proto se jí lidově říká „molice“. V létě může vykvést drobnými fialovými květy v hroznech. Je nenáročná na pěstování a snadno se množí vegetativně pomocí řízků. Její pěstování zvládne i začátečník a rychle vytvoří dekorativní keřík.
🌱 Botanická charakteristika
Růstová forma: Keř, trvalka, výška 1,5 až 2,5 metru, tvar koruny je kulovitý až rozkladitý, hustě a symetricky větvený, celkový vzhled je robustní, rychle rostoucí, polodřevnatý a silně aromatický keř.
Kořeny: Kořenový systém je svazčitý, bohatě větvený, hustý, bez hlavního kořene, dobře prokořeňující vrchní vrstvu půdy.
Stonek: Stonek je vzpřímený, silný, na průřezu čtyřhranný, v mládí bylinný a zelený, později od báze dřevnatí a získává hnědou, mírně podélně praskající borku, je hustě olistěný a celý jemně pýřitý, bez přítomnosti trnů.
Listy: Uspořádání je vstřícné a křižmostojné; jsou řapíkaté s poměrně dlouhým řapíkem; tvar čepele je široce vejčitý až srdčitý, na bázi zaoblený a na vrcholu zašpičatělý; okraj je pravidelně vroubkovaný až pilovitý; barva je na svrchní straně sytě až tmavě zelená, na spodní straně světlejší a šedozelená; typ venace je zpeřená žilnatina, která je na rubu listu výrazně vystouplá; jsou pokryty mnohobuněčnými trichomy, a to jak krycími (které jim dodávají sametový, měkký omak), tak žláznatými (které produkují charakteristické aromatické silice).
Květy: Barva je nejčastěji světle fialová, modrofialová, levandulová, někdy růžová až téměř bílá; tvar je souměrný, zřetelně dvoupyský s klenutým horním pyskem a delším spodním pyskem ve tvaru lodičky; jsou uspořádány v hustých lichopřeslenech, které skládají koncové, vzpřímené a až 30 cm dlouhé hroznovité květenství; doba kvetení je od pozdního léta do podzimu (typicky srpen až říjen).
Plody: Typ plodu je tvrdka, která se po dozrání rozpadá na čtyři samostatné, jednosemenné plůdky (merikarpia); barva je po dozrání tmavě hnědá až černá; tvar je malý, vejčitý až kulovitý, na povrchu hladký; doba zrání je na podzim, po odkvětu rostliny.
🌍 Výskyt a stanoviště
Přírodní rozšíření: Původní areál se nachází v jižní Africe, konkrétně v Jihoafrické republice, Lesothu a Eswatini, takže v České republice není původní, ale je zde pěstována jako nepůvodní, okrasná rostlina (kulturní neofyt), která ve volné přírodě nezplaňuje kvůli klimatickým podmínkám. Celosvětově je rozšířena v subtropických a mírných oblastech jako okrasná dřevina a v chladnějších klimatech jako nádobová či pokojová rostlina.
Stanovištní nároky: Preferuje polostinná až stinná stanoviště, jako jsou lesní okraje, rokle a břehy vodních toků ve svém přirozeném prostředí, přičemž vyžaduje dobře propustnou, humózní a živinami bohatou půdu, která je spíše mírně kyselá až neutrální. Jedná se o stínomilný až polostínomilný druh, který potřebuje pravidelnou zálivku a konstantní vlhkost, ale nesnáší přemokření.
🌺 Využití
V tradičním jihoafrickém léčitelství se využívají listy pro své antiseptické a protizánětlivé účinky k léčbě respiračních onemocnění, jako je kašel a nachlazení, a také proti bolestem hlavy. Gastronomické využití nemá, jelikož se pro svou hořkou chuť nepovažuje za jedlou. Technický ani průmyslový význam není znám. Pro své atraktivní listy a nápadné květenství fialových, růžových či bílých květů se hojně pěstuje jako okrasná rostlina v zahradách a nádobách, přičemž známý je například kultivar „James“ s tmavě fialovými květy. Ekologicky je významná jako zdroj nektaru pro včely, motýly a další hmyz, čímž podporuje místní opylovače, a její hustý růst poskytuje úkryt drobným živočichům.
🔬 Obsahové látky
Klíčovými chemickými sloučeninami jsou bioaktivní diterpenoidy, především royleanony a abietanové diterpeny, které jsou zodpovědné za její antimikrobiální a protizánětlivé vlastnosti, a dále obsahuje esenciální oleje s terpeny jako α-pinen, β-pinen a karyofylen, jež jí propůjčují charakteristickou silnou vůni.
☠️ Toxicita a status
Toxicita: Rostlina není považována za jedovatou pro lidi ani pro běžná domácí zvířata, jako jsou psi a kočky, ačkoli požití většího množství může způsobit mírné zažívací potíže. Lze si ji splést s jinými druhy rodu „Plectranthus“, například s rýmovníkem („Plectranthus amboinicus“), který má však výrazně dužnatější, silněji vonící listy a odlišný, spíše plazivý růst; záměna s nebezpečným druhem je nepravděpodobná.
Zákonný status/ochrana: V České republice nepodléhá žádnému stupni zákonné ochrany, jelikož se jedná o nepůvodní, pouze pěstovaný druh. Mezinárodně také není chráněna, není uvedena na seznamu CITES a podle Červeného seznamu IUCN i jihoafrického národního seznamu je hodnocena jako druh málo dotčený (Least Concern) díky svému hojnému výskytu.
✨ Zajímavosti
Rodové jméno pochází z řeckých slov „plektron“ (ostruha) a „anthos“ (květ), což odkazuje na ostruhovitý útvar na bázi květní koruny, zatímco druhové jméno „fruticosus“ je latinské a znamená „keřovitý“, což vystihuje její růstový habitus. České jméno je poněkud zavádějící, protože s pravou meduňkou (Melissa) není blízce příbuzná. Zajímavostí je její schopnost velmi snadného a rychlého zakořeňování z řízků a silná, pryskyřičnatá vůně, která se uvolňuje při rozemnutí listů.
