📖 Úvod
Maniok obecný, známý také jako kasava nebo yuca, je dřevnatý keř původem z Jižní Ameriky, pěstovaný v tropech a subtropech pro své velké, škrobnaté kořenové hlízy. Ty představují zásadní zdroj sacharidů pro stovky milionů lidí. Syrové hlízy obsahují kyanogenní glykosidy, proto je nutné je před konzumací vždy tepelně upravit, sušit či fermentovat. Z manioku se vyrábí mouka, krupice a celosvětově známý škrob tapioka, používaný například do pudinků.
🌱 Botanická charakteristika
Růstová forma: Vytrvalý polokeř až keř, vzácněji malý stromek, dorůstající výšky 1 až 5 metrů, s řídkou, často nepravidelnou korunou a celkově otevřeným, prutovitým habitem.
Kořeny: Svazčitý kořenový systém, kde se některé postranní kořeny mění v mohutné, vřetenovité až válcovité kořenové hlízy s vysokým obsahem škrobu, které jsou hlavním sklizeným produktem.
Stonek: Vzpřímený, málo větvený, článkovaný stonek, který u báze dřevnatí, s hladkou, světle hnědou až našedlou pokožkou a výraznými, vyvýšenými listovými jizvami; stonek neobsahuje trny, ale při poranění roní bílý latex (mléčnou šťávu).
Listy: Listy jsou střídavé, dlouze řapíkaté, dlanitě laločnaté až dlanitě dělené s 3 až 7 kopinatými až obkopinatými úkrojky, které jsou celokrajné, na líci tmavě zelené, na rubu světlejší či našedlé; žilnatina je dlanitá; listy jsou obvykle lysé, bez výrazných krycích či jiných trichomů.
Květy: Květy jsou jednopohlavné (rostlina je jednodomá), uspořádané v koncových latách či hroznech, přičemž samičí květy jsou u báze květenství a samčí na vrcholu; květy jsou malé, bezkorunné, se zvonkovitým, 5četným, žlutozeleným až načervenalým kalichem; doba kvetení je v tropických oblastech často celoroční.
Plody: Plodem je kulovitá až elipsoidní, šestihranná nebo křídlatá tobolka, zpočátku zelená, ve zralosti hnědá, která za sucha explozivně puká a rozptyluje 3 semena; doba zrání nastává několik měsíců po opylení.
🌍 Výskyt a stanoviště
Přírodní rozšíření: Pochází z tropických oblastí Jižní Ameriky, pravděpodobně z Brazílie. V České republice není původní, je zde pěstována pouze v řízených podmínkách, například v botanických zahradách nebo sklenících, a nepovažuje se za zavlečený druh ve volné přírodě. Celosvětově je masivně rozšířena jako klíčová plodina v tropickém a subtropickém pásu Afriky, Asie a Latinské Ameriky, kde patří k nejdůležitějším zdrojům sacharidů.
Stanovištní nároky: Jedná se o světlomilnou rostlinu, která vyžaduje plné slunce a teplé klima s teplotami neklesajícími pod 15 °C. Je extrémně tolerantní k chudým a kyselým půdám, ale preferuje dobře odvodněné, písčité nebo hlinité substráty. Je vysoce odolná vůči suchu, což z ní činí důležitou plodinu v oblastech s nepravidelnými srážkami, nesnáší však zamokřené půdy. Pěstuje se primárně na zemědělské půdě, plantážích a v zahradách v tropech.
🌺 Využití
Je to jedna z nejdůležitějších světových plodin; v gastronomii se využívají především škrobnaté kořenové hlízy, které jsou jedlé výhradně po důkladné tepelné úpravě (vaření, pečení, smažení) k odstranění toxických látek. Z nich se vyrábí mouka (tapioka), kaše, placky nebo se konzumují jako příloha. Mladé listy jsou po uvaření také jedlé a bohaté na proteiny. V průmyslu je zdrojem škrobu pro potravinářství, textilní a papírenský průmysl a pro výrobu bioetanolu. V lidovém léčitelství se obklady z listů a kůry používají proti horečce a zánětům. Okrasně se pěstují pestrolisté kultivary. Pro divoká zvířata nemá velký ekologický význam, ale zpracované zbytky slouží jako krmivo pro hospodářská zvířata.
🔬 Obsahové látky
Hlavní obsahovou látkou kořenových hlíz je škrob (až 30 %), dále obsahují vitamín C a některé vitamíny skupiny B. Klíčovými sloučeninami definujícími její vlastnosti jsou kyanogenní glykosidy, především linamarin a v menší míře lotaustralin, které se při poškození pletiv nebo nesprávném zpracování enzymaticky štěpí za vzniku toxického kyanovodíku. Listy jsou bohaté na bílkoviny, vitamíny A a C a minerální látky.
☠️ Toxicita a status
Toxicita: Celá rostlina, zejména kořenové hlízy a slupky, je v syrovém stavu jedovatá pro lidi i zvířata kvůli obsahu kyanogenních glykosidů. Otrava se projevuje příznaky otravy kyanidem: nevolností, zvracením, bolestmi hlavy, závratěmi, a v těžkých případech může vést k ochrnutí a smrti. Chronická konzumace špatně upravených hlíz způsobuje neurologické onemocnění konzo. V podmínkách ČR je záměna s jiným druhem ve volné přírodě vyloučena, jelikož zde neroste. V tropech by mohla být zaměněna s jinými druhy rodu Manihot nebo s hlízami batátů či jamů, které jsou však botanicky odlišné a obecně bezpečnější.
Zákonný status/ochrana: Rostlina není v České republice chráněna zákonem, jelikož se zde přirozeně nevyskytuje. Na mezinárodní úrovni není uvedena v seznamu CITES a Červený seznam IUCN ji nehodnotí jako ohrožený druh, protože se jedná o jednu z nejrozšířenějších a nejpěstovanějších plodin na světě.
✨ Zajímavosti
České jméno maniok pochází z jazyka Tupi z Brazílie, kde podle mýtu rostlina vyrostla z hrobu dívky jménem Mani, a stala se tak darem bohů. Latinské druhové jméno „esculenta“ znamená „jedlá“, což odkazuje na její hlavní využití po úpravě. Jedná se o jednu z nejstarších domestikovaných plodin, jejíž pěstování se datuje tisíce let zpět. Zajímavostí je, že se rozmnožuje téměř výhradně vegetativně pomocí stonkových řízků a že škrob z jejích hlíz je základem pro výrobu populárních tapiokových perel používaných v nápoji bubble tea.
