📖 Úvod
Lnička maloplodá je jednoletá až dvouletá, nenápadná bylina, považovaná za polní plevel a archeofyt. Obvykle roste na polích, úhorech, podél železničních tratí a na rumištích, kde vyhledává slunná, sušší a na živiny bohatá stanoviště. Její přímá, v horní části bohatě větvená lodyha dorůstá výšky 30 až 80 cm a je olistěna přisedlými, střelovitými listy. Drobné, světle žluté květy tvoří prodlužující se hroznovité květenství. Charakteristickým znakem jsou její malé, obvejčité až hruškovité šešulky.
🌱 Botanická charakteristika
Růstová forma: Bylina, jednoletá (často ozimá), vysoká 30–80 cm, vzpřímeného a v horní části větveného habitu, celkově působící štíhlým, šedozeleným dojmem díky hustému olistění a odění.
Kořeny: Hlavní kůlový kořen s postranními kořeny.
Stonek: Přímá, jednoduchá nebo v horní polovině větvená lodyha, která je zřetelně hranatá až rýhovaná, hustě olistěná a po celé délce porostlá jednoduchými i hvězdovitými chlupy, bez trnů.
Listy: Listy uspořádané střídavě; přízemní v růžici jsou řapíkaté, obkopinaté a brzy zasychají, lodyžní listy jsou přisedlé, šipovitou bází objímavé, podlouhle kopinaté, celokrajné nebo jemně zubaté, šedozelené barvy se zpeřenou žilnatinou, pokryté krycími, jednoduchými a hvězdovitě větvenými jednobuněčnými či jednoduchými mnohobuněčnými trichomy.
Květy: Drobné, pravidelné, čtyřčetné květy světle žluté až bělavé barvy, uspořádané v postupně se prodlužujícím vrcholovém květenství typu hrozen, kvetoucí od května do července.
Plody: Plodem je šešulka, hruškovitého až obvejčitého tvaru, na vrcholu zaokrouhlená, mírně zploštělá s výrazným okrajem, která je za zralosti slámově žlutá až nahnědlá a dozrává od června do srpna.
🌍 Výskyt a stanoviště
Přírodní rozšíření: Původní areál zahrnuje jihovýchodní Evropu a jihozápadní Asii, odkud se rozšířila do dalších částí světa; v České republice je považována za archeofyt, tedy rostlinu zavlečenou již ve starověku, pravděpodobně s obilím. V současnosti je rozšířena jako polní plevel v mírném pásmu téměř po celém světě, včetně velké části Evropy, Asie a Severní Ameriky, kam byla zavlečena. V ČR se vyskytuje roztroušeně až hojně především v teplejších oblastech od nížin do podhůří, typicky na polích, úhorech a podél cest.
Stanovištní nároky: Jedná se o světlomilnou a suchomilnou rostlinu, která preferuje výslunná a teplá stanoviště, jako jsou pole, úhory, okraje cest, železniční náspy, rumiště, vinice a jiné člověkem ovlivněné plochy. Vyhledává lehčí, propustné, písčité až hlinité půdy, které jsou dobře provzdušněné a chudší na živiny. Z hlediska půdní reakce je vápnomilná, preferuje tedy půdy s neutrálním až zásaditým pH a vyhýbá se kyselým a zamokřeným substrátům.
🌺 Využití
Její využití je výrazně menší než u příbuzné lničky seté, přesto jsou její semena jedlá a obsahují vysoce kvalitní olej bohatý na omega-3 mastné kyseliny, který by mohl být teoreticky využit v gastronomii k lisování za studena nebo v průmyslu pro výrobu biopaliv, barev či maziv, avšak komerčně se pro tyto účely nepěstuje. Mladé listy a lodyhy lze konzumovat v salátech, mají ostrou, hořčičnou chuť. V lidovém léčitelství nemá významné postavení. Ekologický význam spočívá v tom, že jako kvetoucí rostlina poskytuje nektar a pyl pro včely a další hmyz, a její semena slouží jako potrava pro zrnožravé ptáky a drobné hlodavce. Okrasný význam nemá, je považována za plevel.
🔬 Obsahové látky
Hlavními obsaženými látkami jsou, podobně jako u jiných brukvovitých, glukosinoláty, které po porušení pletiv hydrolyzují na štiplavě chutnající isothiokyanáty. Semena jsou mimořádně bohatá na lipidy (olej, až 40 %), zejména na esenciální nenasycené mastné kyseliny jako je kyselina alfa-linolenová (omega-3), kyselina linolová (omega-6) a kyselina olejová, a také obsahují významné množství antioxidantů, především tokoferolů (vitamin E).
☠️ Toxicita a status
Toxicita: Rostlina není pro člověka považována za jedovatou, konzumace semen a mladých listů v běžném množství je bezpečná. Pro hospodářská zvířata však může být při spásání velkého množství problematická kvůli obsahu glukosinolátů, které mohou ve vysokých dávkách narušit funkci štítné žlázy a způsobit trávicí potíže. K záměně může dojít s jinými druhy rodu lnička, zejména s lničkou setou („Camelina sativa“), která má ale zřetelně větší a na vrcholu zploštělé šešulky, zatímco tento druh je má menší a více zakulacené. Lze ji zaměnit i s kokoškou pastuší tobolkou („Capsella bursa-pastoris“), ta se však jednoznačně odlišuje typickými trojúhelníkovitými až srdčitými plody (šešulkami).
Zákonný status/ochrana: Tento druh není v České republice chráněn žádným stupněm zákonné ochrany, jelikož se jedná o poměrně běžný archeofyt a polní plevel. Není uveden ani na Červeném seznamu ohrožených druhů ČR a nefiguruje ani v mezinárodních úmluvách o ochraně druhů, jako je CITES nebo Červený seznam IUCN, kde by byl díky svému širokému rozšíření a hojnosti hodnocen jako málo dotčený druh (Least Concern).
✨ Zajímavosti
Rodové jméno „Camelina“ pochází z řeckých slov „chamai“ (nízký, při zemi) a „linon“ (len), což odkazuje na její častý výskyt jako nízko rostoucího plevele v porostech lnu. Druhové jméno „microcarpa“ je složeninou řeckých slov „mikros“ (malý) a „karpos“ (plod), což přesně popisuje její charakteristický znak – malé plody (šešulky), kterými se odlišuje od ostatních druhů rodu. České jméno „lnička maloplodá“ je přímým a výstižným překladem vědeckého názvu. Jako archeofyt představuje zajímavý doklad o historii zemědělství a šíření rostlin člověkem v dávné minulosti.
