📖 Úvod
Krokus setý, známý také jako šafrán, je vytrvalá hlíznatá rostlina, která kvete na podzim fialovými květy. Z jeho květu se získává nejdražší koření světa – šafrán. Toto vzácné koření tvoří sušené červené blizny, které se musí sklízet ručně. K získání jednoho kilogramu šafránu je zapotřebí až 200 000 květů. Rostlina je sterilní a rozmnožuje se vegetativně pomocí dceřiných hlíz. Pěstuje se především v Íránu a středomořských oblastech pro své aromatické a barvicí vlastnosti.
🌱 Botanická charakteristika
Růstová forma: Bylina, trvalka (geofyt), výška 10–30 cm, tvoří přízemní trsy úzkých listů, z nichž vyrůstá nápadný květ, celkový vzhled je nízký a jemný.
Kořeny: Podzemní zásobní orgán je kulovitá až zploštělá hlíza obalená síťnatě vláknitou slupkou (tunikou), z jejíž báze vyrůstají svazčité adventivní kořeny.
Stonek: Rostlina je bezlodyžná (stonek chybí), květ vyrůstá přímo z hlízy a struktura připomínající stonek je ve skutečnosti dlouhá, úzká korunní trubka květu; rostlina nemá trny ani zdřevnatělý kmen.
Listy: Listy jsou uspořádány v přízemní růžici, jsou přisedlé, tvarem úzce čárkovité až trávovité, s celokrajným okrajem, tmavě zelené barvy s charakteristickým podélným bílým pruhem uprostřed, mají souběžnou žilnatinu a jsou lysé (bez trichomů).
Květy: Květy jsou světle fialové s tmavším žilkováním, nálevkovitého tvaru, tvořené šesti okvětními lístky a vyrůstají jednotlivě přímo ze země; nejnápadnější je trojklaná, zářivě červenooranžová blizna vyčnívající z květu; kvete na podzim (říjen-listopad).
Plody: Plod se netvoří, jelikož se jedná o sterilního triploidního křížence, který neprodukuje semena; typ plodu je tedy absence plodu, rostlina se množí pouze vegetativně dceřinými hlízami.
🌍 Výskyt a stanoviště
Přírodní rozšíření: Původní areál je nejasný, jelikož se jedná o pěstovaný, sterilní hybrid, který pravděpodobně vznikl v době bronzové v Řecku nebo Persii z druhu Crocus cartwrightianus; v přírodě se volně nevyskytuje. V České republice není původní, je zde pěstovaným archeofytem (kultigenem), který nezplaňuje a netvoří stabilní populace. Celosvětově je pěstován v mírném pásu od Středomoří (Španělsko, Řecko) přes Blízký východ až po Indii (Kašmír), přičemž absolutně dominantním producentem je Írán. V ČR se pěstuje pouze v zahradách a na několika málo specializovaných farmách, například na jižní Moravě.
Stanovištní nároky: Preferuje plně osluněná, teplá a otevřená stanoviště stepního či záhonového charakteru. Vyžaduje hluboké, lehké až středně těžké, výborně propustné a humózní půdy s neutrální až mírně zásaditou reakcí, tedy spíše vápnité. Absolutně nesnáší zamokření, těžké jílovité a kyselé půdy. Jedná se o výrazně světlomilnou (heliofilní) rostlinu, která pro bohaté kvetení potřebuje maximum přímého slunce. Z hlediska vláhy vyžaduje suché a horké léto během své dormance (vegetačního klidu) a dostatek vláhy na podzim pro růst a kvetení a na jaře pro vývoj listů.
🌺 Využití
Využití v léčitelství je historicky velmi široké, sušené blizny se používaly jako antidepresivum, spasmolytikum, afrodiziakum a na úpravu menstruace, přičemž moderní výzkum potvrzuje zejména jeho antioxidační a potenciální antidepresivní účinky. V gastronomii jsou jeho sušené blizny, známé jako šafrán, nejdražším kořením světa, používaným k obarvení a ochucení pokrmů jako španělská paella, italské rizoto, francouzská bujabéza nebo různé dezerty a pečivo; jedlé a ceněné jsou pouze tyto tři červené části květu. Průmyslově slouží jako přírodní potravinářské barvivo a v parfumerii, historicky i k barvení textilií. Pro své atraktivní fialové květy se pěstuje jako okrasná podzimní cibulovina v trvalkových záhonech a skalkách, přičemž existuje prakticky jen jeden kultivar, neboť jde o sterilní klon. Jeho ekologický význam spočívá v tom, že jako jedna z mála na podzim kvetoucích rostlin představuje cenný pozdní zdroj pylu a nektaru pro včely a další hmyz, je tedy včelařsky významnou rostlinou.
🔬 Obsahové látky
Jeho klíčové vlastnosti definují tři hlavní chemické sloučeniny: za sytě oranžovo-červenou barvu je zodpovědný karotenoidní pigment krocin, za charakteristickou hořkou chuť glykosid pikrokrocin a za intenzivní, specifické aroma těkavá látka safranal, která vzniká až během procesu sušení rozkladem pikrokrocinu.
☠️ Toxicita a status
Toxicita: Ve vysokých dávkách je rostlina jedovatá pro lidi i domácí zvířata; zatímco v kulinářském množství je koření bezpečné, požití více než 5 gramů blizen může způsobit vážnou otravu projevující se zvracením, závratěmi, krvácením ze sliznic a poškozením ledvin, dávka nad 12 gramů může být smrtelná. Největší nebezpečí představuje záměna s vysoce jedovatým, na podzim kvetoucím ocúnem jesenním (Colchicum autumnale), který roste na podobných místech. Spolehlivě je lze odlišit podle struktury květu: tato rostlina má vždy 3 dlouhé, červené blizny a 3 žluté tyčinky, zatímco prudce jedovatý ocún má 6 tyčinek a styl s čnělkou ukrytý hluboko v květní trubce. Navíc ocún kvete na podzim „nahý“, bez listů, které mu raší až na jaře, zatímco krokus má úzké, trávovité listy rašící současně s květy nebo krátce po nich.
Zákonný status/ochrana: Jelikož se jedná o výhradně pěstovanou rostlinu (kultigen), která se v přírodě samovolně nevyskytuje a je plně závislá na lidském pěstování, nevztahuje se na ni žádný ochranný status. Není předmětem zákonné ochrany v České republice ani není zařazena na mezinárodní Červený seznam IUCN či do úmluvy CITES.
✨ Zajímavosti
Rodové jméno „Crocus“ pochází z řeckého slova „krokos“, které má pravděpodobně starší semitský původ, zatímco latinské druhové jméno „sativus“ znamená „setý“ či „pěstovaný“, což odkazuje na jeho domestikaci. V řecké mytologii byl smrtelný mladík jménem Krokos proměněn bohy v tuto květinu. Jedná se o nejdražší koření světa, jelikož k produkci jednoho kilogramu je třeba ručně sklidit blizny z přibližně 150 000 až 200 000 květů. Z biologického hlediska je zajímavostí, že se jedná o sterilní triploidní organismus, který netvoří semena a může se rozmnožovat pouze vegetativně dělením dceřiných hlíz, což znamená, že všechny pěstované rostliny na světě jsou v podstatě geneticky identickými klony jedné původní mutace.
