📖 Úvod
Kozí list obecný je oblíbená opadavá, ovíjivá liána, která se pěstuje pro své nádherné a silně vonné květy. Objevují se od května do července, mají smetanově bílou až nažloutlou barvu, často s růžovým nádechem, a nejintenzivněji voní večer. Charakteristickým znakem jsou horní páry vstřícných listů, které srůstají a tvoří miskovitý útvar, z něhož vyrůstá květenství. Na podzim dozrávají jasně červené, mírně jedovaté bobule. Pro svůj růst vyžaduje pevnou oporu.
🌱 Botanická charakteristika
Růstová forma: Životní forma a habitus: Dřevitá popínavá liána (keř), trvalka, dorůstající délky 4 až 10 metrů, s nepravidelným, ovíjivým a bujným růstem, vytvářející husté propletence bez specifického tvaru koruny.
Kořeny: Kořenový systém: Bohatě větvený, zpočátku s hlavním kořenem, který se později rozrůstá v hustou síť postranních, svazčitých kořenů, jež rostlinu pevně ukotvují v půdě a široce se rozprostírají.
Stonek: Stonek či Kmen: Dřevnatějící, pravotočivě ovíjivá, ohebná a poměrně tenká lodyha, která je v mládí dutá, hladká, zelenavá až načervenalá, později plná, šedohnědá s borkou podélně se odlupující v tenkých papírovitých pruzích, bez přítomnosti trnů.
Listy: Uspořádání vstřícné; spodní listy jsou krátce řapíkaté až přisedlé, zatímco horní 1 až 3 páry pod květenstvím jsou zcela přisedlé a svými bázemi plně srůstají v jeden celistvý, miskovitý až terčovitý útvar; čepel má tvar eliptický až široce vejčitý, okraj je celokrajný, barva na líci tmavě zelená a matná, na rubu výrazně světlejší, sivozelená až namodralá; žilnatina je zpeřená; povrch může být lysý nebo na rubu a okrajích řídce porostlý velmi krátkými, jednobuněčnými, jednoduchými krycími trichomy.
Květy: Barva je krémově bílá až nažloutlá, z vnější strany často s narůžovělým až karmínovým nádechem; tvar je trubkovitý, výrazně dvoupyský (horní pysk srostlý ze 4 cípů, spodní pysk tvořen 1 cípem) s dlouhou korunní trubkou a vyčnívajícími tyčinkami a čnělkou; květy jsou uspořádány v koncovém, přisedlém šestičetném lichopřeslenu, který vyrůstá ze středu srostlých listů; doba kvetení je od května do července a květy velmi silně a sladce voní, zejména večer a v noci.
Plody: Typ plodu je dužnatá, lesklá bobule; barva v době zralosti je nápadně oranžová až korálově červená; tvar je kulovitý až mírně vejčitý; plody jsou nahloučeny v hustém shluku uprostřed srostlého listového talíře; doba zrání je od srpna do září, bobule jsou pro člověka mírně jedovaté.
🌍 Výskyt a stanoviště
Přírodní rozšíření: Původní areál této popínavé rostliny zahrnuje jižní a jihovýchodní Evropu a západní Asii až po Kavkaz a Írán. V České republice není původní, jedná se o neofyt, který byl zavlečen pro okrasné účely a následně zplaněl. Ve světě je hojně pěstována a zplaňuje v mírných pásech Evropy i Severní Ameriky. V ČR se vyskytuje roztroušeně, především v teplejších oblastech v blízkosti lidských sídel, v parcích, na okrajích lesů a v křovinách od nížin do podhůří.
Stanovištní nároky: Preferuje světlé a teplé polohy, jako jsou okraje listnatých lesů, lesní světliny, křoviny, živé ploty a rumiště. Z hlediska půdních nároků je vápnomilná (kalcifilní), vyžaduje výživné, humózní, hluboké a dobře propustné půdy, spíše zásadité až neutrální reakce. Je světlomilná až polostinná, přičemž nejlépe kvete na plném slunci. Co se týče vláhy, vyhovují jí středně vlhké půdy, ale po zakořenění snáší i krátkodobé přísušky.
🌺 Využití
V lidovém léčitelství se dříve používaly květy a listy pro své močopudné a potopudné účinky při nachlazení a kašli, dnes se pro obsah toxických látek téměř nevyužívá. Gastronomicky jsou její červené bobule jedovaté, avšak sladký nektar z květů lze bezpečně vysávat; květy se ojediněle používají k aromatizaci sirupů. Technicky se její ohebné lodyhy v minulosti využívaly k pletení a vázání. Její hlavní význam je okrasný, pěstuje se jako oblíbená popínavá dřevina k pokrytí pergol, plotů a zdí pro své silně a sladce vonící květy, zejména večer a v noci. Ekologicky je velmi významná jako včelařská rostlina a klíčový zdroj nektaru pro noční motýly s dlouhým sosákem, jako jsou lišajové, zatímco ptáci požírají její plody a šíří tak semena.
🔬 Obsahové látky
Mezi klíčové obsažené látky patří zejména saponiny, které jsou zodpovědné za toxicitu bobulí, dále v malém množství kyanogenní glykosidy, flavonoidy (např. luteolin), iridoidy (loganin), kyselina salicylová a v květech vonné silice obsahující linalool a geraniol, jež podmiňují její charakteristickou vůni.
☠️ Toxicita a status
Toxicita: Rostlina je mírně jedovatá, nebezpečné jsou především její červené bobule, které po požití většího množství mohou u lidí i zvířat (např. psů) způsobit gastrointestinální potíže jako zvracení, průjem a bolesti břicha, ve vzácných případech i poruchy srdečního rytmu. K záměně může dojít s jinými druhy zimolezů, zejména je třeba ji odlišit od jedlého zimolezu kamčatského (Lonicera caerulea var. kamtschatica), který má podlouhlé, modré a jedlé plody. Klíčovým rozlišovacím znakem od jiných popínavých zimolezů, jako je invazivní zimolez japonský, je srůst nejvyššího páru listů pod květenstvím do jediného talířkovitého útvaru (tzv. listenový terč), kterým prorůstá stonek.
Zákonný status/ochrana: V České republice není chráněna zákonem, jelikož se jedná o nepůvodní, zdomácnělý druh. Není zařazena ani na seznamu mezinárodní úmluvy CITES. Podle Červeného seznamu IUCN je celosvětově hodnocena jako málo dotčený druh (Least Concern, LC) díky svému širokému rozšíření a hojnému pěstování.
✨ Zajímavosti
Rodové jméno Lonicera odkazuje na německého botanika Adama Lonicera z 16. století, zatímco druhové jméno caprifolium pochází z latinského „caper“ (koza) a „folium“ (list), což znamená „kozí list“ a odkazuje buď na její schopnost šplhat jako koza, nebo na fakt, že ji kozy rády spásají; české jméno je přímým překladem. V květomluvě symbolizuje oddanost a pouta lásky. Zajímavou adaptací je její intenzivní vůně uvolňovaná hlavně večer a v noci, což je specializace na přilákání nočních opylovačů, zejména lišajů.
