📖 Úvod
Kozí brada luční je dvouletá až vytrvalá bylina s typickými velkými, žlutými květními úbory, které se zavírají kolem poledne, proto se jí přezdívá „dopolední květina“. Její lodyha při poranění roní bílé mléko. Listy jsou dlouhé, úzké a trávovité. Po odkvětu tvoří nápadné ochmýřené nažky uspořádané do velké koule, připomínající vousy kozla, odtud její jméno. Roste hojně na loukách, pastvinách i podél cest a je v české krajině nepřehlédnutelná.
🌱 Botanická charakteristika
Růstová forma: Bylina, dvouletá (vzácně krátce vytrvalá), vysoká 30–70 cm (někdy až 100 cm), habitus vzpřímený a robustní, lodyha je obvykle nevětvená nebo chudě větvená v horní části, celkovým vzhledem před rozkvětem připomíná velkou pampelišku nebo trávu a obsahuje mléčnice.
Kořeny: Kořenový systém je tvořen silným, dužnatým, svislým hlavním křenem, který je válcovitý až řepovitý, na povrchu bělavý až nažloutlý, často jednoduchý, ale může být i větvený a obsahuje hojné bílé mléko (latex).
Stonek: Stonek je přímá, dutá, lysá nebo v mládí pavučinatě vlnatá lodyha, která je pod úborem charakteristicky ztlustlá, jednoduchá nebo v horní části chudě větvená, jemně rýhovaná, zelené barvy, někdy s fialovým nádechem, bez trnů a při poranění roní mléčnou šťávu.
Listy: Listy jsou uspořádány střídavě, jsou přisedlé se širokou objímavou bází, mají úzce až čárkovitě kopinatý, trávovitý tvar s dlouhou špičkou, jejich okraj je celokrajný, barva je sytě zelená až šedozelená, mají zřetelnou souběžnou žilnatinu a jsou většinou lysé, ale někdy mohou mít řídké, vícebuněčné, vlnaté krycí trichomy, zejména v paždí listů a v mládí.
Květy: Květy jsou zlatožluté barvy, všechny jazykovité, uspořádané v jediném velkém koncovém úboru o průměru 4-6 cm, který je podepřen jednořadou soustavou úzkých zákrovních listenů, jež jsou přibližně stejně dlouhé jako okrajové květy; květenství se otevírá pouze dopoledne za slunečného počasí a doba kvetení je od května do srpna.
Plody: Plodem je podlouhlá, vřetenovitá, světle hnědá až šedohnědá nažka, která je na povrchu drsně šupinatá a žebernatá, protažená v dlouhý zobánek nesoucí velký, paprsčitý chmýr složený z péřitých štětin, tvořící nápadnou kouli podobnou odkvetlé pampelišce; dozrává od června do září.
🌍 Výskyt a stanoviště
Přírodní rozšíření: Původní areál zahrnuje většinu Evropy a mírné oblasti Asie až po západní Sibiř a Střední Asii. V České republice je považována za původní druh, konkrétně archeofyt, a je hojně rozšířena na celém území od nížin až do podhůří. Druhotně byla zavlečena a zplaněla v Severní Americe, Austrálii, na Novém Zélandu a v některých částech Jižní Ameriky, kde se často stala běžnou součástí místní flóry.
Stanovištní nároky: Preferuje slunná a otevřená stanoviště, jako jsou mezofilní a mírně vlhké louky, pastviny, meze, okraje polí, silniční a železniční náspy, parky a rumiště. Jedná se o výrazně světlomilnou rostlinu, která vyžaduje hluboké, na živiny bohaté, zejména dusíkaté, a humózní půdy, které jsou hlinité až jílovitohlinité a mají neutrální až mírně zásaditou reakci, tedy jsou často vápnité. Nesnáší trvalé zamokření ani extrémní sucho a vyhýbá se kyselým, chudým podkladům.
🌺 Využití
V lidovém léčitelství se historicky sbíral kořen, který se používal pro své močopudné, potopudné a expektorační účinky, a to při onemocněních jater, žlučníku a dýchacích cest; latex se aplikoval na bradavice, avšak dnes je její medicínské využití zanedbatelné. V gastronomii je ceněná jako jedlá rostlina; mladé listy a výhonky se dají použít do salátů, zatímco dužnatý hlavní kořen sklizený v prvním roce má po uvaření, dušení či osmažení nasládlou, lahodnou chuť připomínající ústřice, pastiňák nebo ořechy. Průmyslové využití nemá, a ačkoliv se pro okrasné účely běžně nepěstuje, její velké, dekorativní ochmýřené nažky mohou být zajímavé v přírodních a divokých zahradách. Z ekologického hlediska je to významná medonosná rostlina poskytující bohatý zdroj nektaru a pylu pro včely, čmeláky a další hmyz; její semena slouží jako potrava pro zrnožravé ptáky, například stehlíky.
🔬 Obsahové látky
Hlavními obsaženými látkami jsou v kořeni zásobní polysacharid inulin, který jí dodává nasládlou chuť a působí jako prebiotikum, dále hořčiny (zejména seskviterpenické laktony typu guaianolidů), triterpeny, flavonoidy a v celé rostlině přítomná mléčná šťáva (latex) obsahující pryskyřičné a kaučukové substance.
☠️ Toxicita a status
Toxicita: Rostlina není pro lidi ani pro zvířata jedovatá, naopak je považována za zdravou a chutnou zeleninu a nejsou známy žádné příznaky otravy. Záměna je možná především s jinými, velmi podobnými a rovněž jedlými druhy téhož rodu, jako je kozí brada východní („Tragopogon orientalis“), která má ale sytěji žluté květy, nebo kozí brada pochybná („T. dubius“), jejíž zelené zákrovní listeny výrazně přesahují délku jazykovitých květů, zatímco u popisovaného druhu jsou listeny přibližně stejně dlouhé jako květy. Od jiných žlutě kvetoucích hvězdnicovitých se liší svými dlouhými, úzkými, trávovitými listy.
Zákonný status/ochrana: Nejedná se o chráněný druh. V České republice ani na mezinárodní úrovni nepodléhá žádné formě zákonné ochrany, není uvedena v seznamu CITES ani v Červeném seznamu ohrožených druhů IUCN. V Červeném seznamu cévnatých rostlin ČR je klasifikována jako málo dotčený taxon (kategorie LC), jelikož se jedná o běžný, hojný a stabilní druh bez známek ohrožení.
✨ Zajímavosti
Vědecké jméno „Tragopogon“ je odvozeno z řeckých slov „tragos“ (kozel) a „pogon“ (vous), což trefně popisuje vzhled velkého, bělavého chmýří nažek po odkvětu, které připomíná kozí bradku; český název je tedy doslovným překladem. Zajímavostí je, že její květní úbory se otevírají brzy ráno a obvykle se zavírají již kolem poledne, zvláště za slunečného počasí, což jí v angličtině vyneslo lidová jména jako „Jack-go-to-bed-at-noon“ (Kuba jde v poledne do postele). Tato adaptace, známá jako nyktinastie, pravděpodobně chrání pyl před vysycháním v poledním žáru.
