📖 Úvod
Kokotice hubilen je jednoletá, nezelená parazitická rostlina, která je plně závislá na výživě z hostitelské rostliny. Její tenké, vláknité a nažloutlé lodyhy se ovíjejí kolem stonků, nejčastěji lnu setého. Pomocí specializovaných přísavných orgánů, haustorií, proniká do cévních svazků hostitele a odčerpává z něj vodu i živiny. Dříve byla nebezpečným plevelem, dnes je v ČR považována za vyhynulý druh kvůli efektivnějšímu čištění osiva lnu.
🌱 Botanická charakteristika
Růstová forma: Bylina, jednoletá, nezelená, plně parazitická, s lodyhami dlouhými 20-80 cm, které se levotočivě ovíjejí kolem hostitelské rostliny (především lnu) a vytvářejí husté, spletité, žlutavé až načervenalé povlaky.
Kořeny: Původní kořen po vyklíčení a kontaktu s hostitelem zaniká, rostlina není v dospělosti spojena se zemí; výživu čerpá pomocí specializovaných příchytných orgánů, haustorií, která pronikají do cévních svazků hostitele.
Stonek: Lodyha je tenká, nitkovitá, hladká, lysá, bohatě větvená, bez chlorofylu, zbarvená žlutavě, oranžově nebo načervenale, bez přítomnosti trnů či chlupů.
Listy: Listy jsou extrémně redukované, uspořádané střídavě, přisedlé, přeměněné v drobné, masité, bělavé až nažloutlé šupiny s celistvým okrajem, bez zřetelné venace a bez trichomů (lysé).
Květy: Květy jsou drobné, pětičetné, téměř přisedlé, uspořádané v hustých, kulovitých květenstvích (klubkách) o průměru 5-10 mm; barva je bělavá, nažloutlá až narůžovělá, koruna je zvonkovitá s trojúhelníkovitými, zašpičatělými cípy; doba kvetení je od června do srpna.
Plody: Plodem je dvoupouzdrá, kulovitá, mírně zploštělá tobolka o průměru cca 3 mm, která je za zralosti hnědavá a obsahuje obvykle 4 semena; doba zrání je od srpna do září.
🌍 Výskyt a stanoviště
Přírodní rozšíření: Původní areál se pravděpodobně nachází v jihozápadní Asii a východním Středomoří, odkud se s pěstováním lnu rozšířila do celé Evropy, Asie a Severní Ameriky; v České republice je považována za archeofyt, tedy druh zavlečený v dávné minulosti, který byl historicky vázán na lněná pole, ale v současnosti je na území ČR vedena jako vyhynulá nebo nezvěstná (kategorie A1), protože moderní metody čištění osiva lnu téměř zcela eliminovaly její výskyt v polních kulturách a její globální rozšíření tak kopíruje pouze oblasti historického pěstování lnu, kde je dnes většinou extrémně vzácná.
Stanovištní nároky: Jedná se o obligátního stonkového holoparazita, jehož stanoviště je zcela definováno přítomností hostitelské rostliny, především lnu setého (Linum usitatissimum), případně lnu vytrvalého a lničky, proto se vyskytovala téměř výhradně na polích a ruderálních místech, kde se tyto rostliny pěstovaly nebo zplaňovaly; nemá vlastní kořenový systém a neprovádí fotosyntézu, proto nemá žádné nároky na typ půdy, její pH (kyselost či zásaditost) ani na vlhkost, jelikož veškeré živiny a vodu čerpá z cévních svazků hostitele, přičemž pro kvetení a tvorbu semen vyžaduje plně osluněné, otevřené prostředí typické pro polní kultury.
🌺 Využití
V lidovém léčitelství byly nati různých druhů tohoto rodu užívány v malých dávkách jako projímadlo, diuretikum a k podpoře jaterních funkcí, sbírala se kvetoucí nať, ale specifické využití tohoto druhu je málo zdokumentováno kvůli jeho vzácnosti a primárnímu vnímání jako plevele; v gastronomii je nepoživatelná a považována za toxickou; nemá žádné technické ani průmyslové využití, naopak byla vždy vnímána jako významný škůdce lnářství, který snižoval výnosy a kvalitu lněného vlákna; pro svůj parazitický a destruktivní charakter se nepěstuje jako okrasná rostlina; její ekologický význam je minimální, květy sice mohou poskytovat malé množství nektaru hmyzu, ale celkově je její role v ekosystému omezena na vysoce specializovaný parazitismus.
🔬 Obsahové látky
Obsahuje řadu biologicky aktivních látek, mezi které patří především flavonoidy jako kvercetin a kempferol, dále různé fenolické kyseliny, glykosidy, saponiny, třísloviny a stopy alkaloidů, které jsou zodpovědné jak za její potenciální farmakologické účinky, tak i za její toxicitu pro býložravce.
☠️ Toxicita a status
Toxicita: Rostlina je považována za jedovatou pro hospodářská zvířata, zejména pro koně a skot, při požití většího množství může způsobit zažívací potíže, koliky, poškození jater a nervové poruchy, pro lidi je rovněž nejedlá a toxická; záměna je možná s jinými druhy kokotic, například s kokoticí evropskou (Cuscuta europaea), která má tlustší načervenalé lodyhy a mnohem širší spektrum hostitelů (kopřivy, chmel), nebo s invazní kokoticí polní (Cuscuta campestris) se žlutými stonky a hustými kulovitými klubíčky květů; odlišení je možné především na základě hostitelské rostliny (specifická vazba na len), barvy stonku (žlutozelený až narůžovělý) a detailních morfologických znaků květů, jako je tvar a velikost kališních lístků a přítomnost či tvar šupin v korunní trubce.
Zákonný status/ochrana: V České republice je v Červeném seznamu cévnatých rostlin zařazena do kategorie A1 – vyhynulý nebo nezvěstný druh, což je paradoxní status pro rostlinu, která byla dříve považována za nebezpečný plevel; není chráněna zákonem jako zvláště chráněný druh, protože její ochrana by byla v rozporu se zemědělskými zájmy; na mezinárodní úrovni nepodléhá žádné specifické ochraně, jako je CITES nebo Bernská úmluva, a na globálním Červeném seznamu IUCN není hodnocena, jelikož její ústup je důsledkem úspěšných agrotechnických opatření.
✨ Zajímavosti
Rodové latinské jméno „Cuscuta“ má pravděpodobně původ v arabském slově „kechout“ nebo řeckém „kassytas“ označujícím parazitickou rostlinu, druhové jméno „epilinum“ je složeninou řeckého „epi“ (na) a latinského „linum“ (len), což přesně vystihuje její ekologii – „rostoucí na lnu“; české jméno kokotice je odvozeno od staročeského slova „kokot“, původně označujícího kohouta nebo kulovitý útvar, což zřejmě odkazuje na kulovitá květenství; největší zajímavostí je její parazitický způsob života, kdy klíčící rostlinka má jen několik dní na to, aby našla hostitele, přičemž se otáčí proti směru hodinových ručiček a vnímá chemické signály (těkavé látky) vylučované hostitelem, aby se k němu cíleně přiblížila, a po uchycení pomocí specializovaných orgánů zvaných haustoria její původní kořínek odumírá a stává se zcela závislou na cizím organismu.
