📖 Úvod
Růžičková kapusta je dvouletá košťálová zelenina, která patří mezi odrůdy brukve zelné. Vytváří vysoký, nerozvětvený stonek, dorůstající výšky až jednoho metru. V paždí listů na tomto stonku se tvoří malé jedlé pupeny, známé jako růžičky. Tyto pupeny, které připomínají miniaturní hlávky zelí, jsou ceněny pro svou specifickou, mírně nahořklou chuť a vysoký obsah vitamínů C a K. Sklizeň probíhá postupně odspodu stonku během podzimu a zimy, často i po prvních mrazech.
🌱 Botanická charakteristika
Růstová forma: Bylina, dvouletá (v kultuře pěstovaná jako jednoletka pro sklizeň růžiček v prvním roce), výška 60-120 cm, habitus vzpřímený s nevětvenou, ztlustlou olistěnou lodyhou, která je zakončena vrcholovou růžicí listů, celkový vzhled je robustní a charakteristický tvorbou malých kulovitých hlávek (růžiček) v paždí listů podél celé lodyhy.
Kořeny: Hlavní kůlový kořen pronikající hlouběji do půdy, který je doplněn o bohatě větvený systém postranních, vláknitých kořenů soustředěných především v orniční vrstvě půdy.
Stonek: Stonek je vzpřímená, silná, dužnatá a obvykle nevětvená lodyha, která na bázi může slabě dřevnatět, je hladká, lysá, bez přítomnosti trnů a po celé své délce nese v úžlabí listů hustě nahloučené kulovité paždní pupeny (konzumní růžičky).
Listy: Listy jsou uspořádány střídavě, jsou dlouze řapíkaté (zejména spodní), jednoduché, s čepelí velkou, vejčitou až lyrovitou, na okraji zvlněnou až mělce laločnatou či zubatá, barva je sivě zelená až modrozelená díky silnému voskovému povlaku, typ venace je zpeřená žilnatina a povrch je převážně lysý, bez trichomů, případně jen s velmi řídkými, jednoduchými, jednobuněčnými krycími trichomy.
Květy: Květy jsou světle až sytě žluté barvy, čtyřčetné s typickým křížatým tvarem (čtyři korunní lístky do kříže), oboupohlavné, uspořádané ve vrcholovém, postupně se prodlužujícím květenství typu hrozen, kvetou ve druhém roce vegetace, obvykle od dubna do června.
Plody: Plodem je šešule, což je suchý pukavý plod obsahující více semen, barva je za zralosti světle hnědá až šedohnědá, tvar je protáhlý, úzce válcovitý, často mírně zploštělý, zakončený výrazným zobánkem, a dozrává v letních měsících druhého roku (červenec až srpen).
🌍 Výskyt a stanoviště
Přírodní rozšíření: Původní divoký předek pochází z atlantického pobřeží západní Evropy, avšak tato pěstovaná varieta byla vyšlechtěna pravděpodobně v oblasti dnešní Belgie, u nás je tedy nepůvodní kulturní plodinou pěstovanou člověkem. Ve světě je hojně pěstována v mírném pásu, především v Evropě (Nizozemsko, Velká Británie, Německo) a Severní Americe. V České republice se pěstuje v zahradách a na polích zejména v teplejších oblastech, ale nepatří mezi velkoplošně nejrozšířenější zeleniny a do volné přírody prakticky nezplaňuje.
Stanovištní nároky: Jakožto kulturní plodina se vyskytuje výhradně na člověkem obhospodařovaných stanovištích, jako jsou pole a zeleninové zahrady. Je to plodina velmi náročná na živiny, vyžadující hluboké, úrodné, humózní a dobře propustné půdy s neutrální až mírně zásaditou reakcí, tedy spíše vápnité, a nesnáší kyselé a zamokřené podloží. Jedná se o výrazně světlomilnou rostlinu, která pro správný růst a tvorbu pevných růžiček vyžaduje plné slunce po celý den. Je také náročná na vláhu, potřebuje pravidelnou a vydatnou zálivku po celou vegetační dobu, zejména v období tvorby růžiček.
🌺 Využití
Primární využití je v gastronomii, kde jsou její jedlé boční pupeny (růžičky) ceněnou zeleninou, upravují se vařením, pečením, dušením či smažením a mají charakteristickou, lehce nahořklou ořechovou chuť. V léčitelství není primární bylinou, ale v moderní výživě je ceněna pro vysoký obsah vitamínů (C, K), vlákniny a antioxidantů, které mají preventivní účinky proti civilizačním chorobám, sbírají se tedy růžičky. Průmyslové využití je zanedbatelné. Některé purpurové kultivary (např. „Falstaff“) se pěstují i pro okrasný efekt v zeleninových záhonech. Ekologický význam spočívá v tom, že pokud se nechá druhým rokem vykvést, její květy jsou včelařsky významné, jelikož poskytují nektar a pyl včelám a jinému hmyzu, a zároveň listy slouží jako potrava housenkám některých motýlů, například běláska zelného.
🔬 Obsahové látky
Klíčovými obsaženými látkami jsou glukosinoláty (především sinigrin), které se při poškození pletiva štěpí enzymem myrozinázou na hořčičné silice, tzv. isothiokyanáty (např. sulforafan), zodpovědné za charakteristickou štiplavou chuť a mnohé zdravotní benefity. Je mimořádně bohatá na vitamín K (nezbytný pro srážlivost krve a zdraví kostí) a vitamín C (silný antioxidant), dále obsahuje významné množství kyseliny listové, vitamínu A, draslíku, manganu a vlákniny.
☠️ Toxicita a status
Toxicita: Pro člověka není jedovatá, avšak při nadměrné konzumaci, zejména v syrovém stavu, mohou v ní obsažené goitrogeny (látky vznikající z glukosinolátů) narušit funkci štítné žlázy, a to především u osob s nedostatkem jódu. Pro zvířata, například psy, je v malém množství bezpečná, ale ve větším může způsobovat plynatost a trávicí potíže. Díky svému naprosto unikátnímu a nezaměnitelnému vzhledu s typickými růžičkami vyrůstajícími podél vysokého košťálu je jakákoliv záměna s jiným, obzvláště jedovatým druhem ve volné přírodě, v podstatě nemožná.
Zákonný status/ochrana: Jelikož se jedná o kulturní, člověkem vyšlechtěnou a pěstovanou plodinu, která se ve volné přírodě samovolně nerozmnožuje a nešíří, nevztahuje se na ni žádný stupeň ochrany. Není chráněna zákonem České republiky, není součástí seznamu CITES a není hodnocena ani v Červeném seznamu ohrožených druhů IUCN, protože její existence je plně závislá na zemědělské činnosti.
✨ Zajímavosti
České jméno „růžičková kapusta“ výstižně popisuje vzhled jedlých pupenů, které připomínají miniaturní růže. Latinské druhové jméno variety „gemmifera“ je odvozeno z latinských slov „gemma“ (pupen) a „ferre“ (nést), což znamená „pupeny nesoucí“ a přesně tak popisuje její hlavní charakteristiku. Její moderní forma byla pravděpodobně vyšlechtěna v 16. století v okolí Bruselu, což dalo vzniknout jejímu jménu v mnoha jazycích (např. anglicky Brussels sprouts). Zajímavostí je, že její chuť se výrazně zjemní a zesládne po prvních mrazech, neboť rostlina v reakci na chlad přeměňuje uložené škroby na cukry, které jí slouží jako ochrana proti zamrznutí.
