📖 Úvod
Kapraď samec je jedna z našich nejběžnějších a nejstatnějších kapradin, rostoucí ve vlhkých lesích a stinných houštinách. Tvoří mohutné, trychtýřovitě uspořádané trsy sytě zelených, dvakrát zpeřených listů, které mohou dorůst délky přes jeden metr. Na jejich spodní straně se nacházejí charakteristické ledvinovité výtrusnicové kupky. Její silný oddenek, historicky známý jako „čarodějnický kořen“, je prudce jedovatý, přesto byl dříve využíván v lidovém léčitelství jako prostředek proti střevním parazitům.
🌱 Botanická charakteristika
Růstová forma: Bylina, vytrvalá, dosahující výšky 30-150 cm, netvoří korunu, ale vytváří robustní, hustou, nálevkovitou růžici sytě zelených, obloukovitě převisajících listů, které na zimu odumírají a raší brzy na jaře.
Kořeny: Kořenový systém je tvořen silným, krátkým, přímým nebo vystoupavým podzemním oddenkem, který je hustě pokrytý zbytky starých listových bází a velkým množstvím rezavě hnědých, blanitých plevin; z oddenku vyrůstají četné adventivní kořeny.
Stonek: Nadzemní stonek (kmen) chybí, rostlina je beztrnná; zdánlivý stonek tvoří silné řapíky listů, které jsou kratší než čepel, na bázi ztlustlé a hustě porostlé měkkými, kopinatými, rezavě hnědými plevinami.
Listy: Listy (frondy) jsou uspořádány v přízemní růžici, jsou dlouze řapíkaté; čepel je v obrysu podlouhle kopinatá, dvakrát zpeřená, se střídavými lístky prvního řádu, které jsou podlouhle kopinaté a lístky druhého řádu (lístěčky) jsou podlouhlé, tupé, s jemně pilovitě zubatým okrajem; barva je na líci svěže až tmavě zelená, na rubu světlejší; žilnatina je volná a vidličnatě větvená; na řapíku a vřeteni listu jsou přítomny mnohobuněčné, krycí trichomy ve formě hnědých plevin.
Květy: Jako kapradina netvoří květy a nerozmnožuje se semeny; reprodukčními orgány jsou výtrusnicové kupky (sory) uspořádané ve dvou řadách na spodní straně lístků plodných listů; kupky jsou okrouhlé, kryté trvalou, šedavou, později hnědnoucí ledvinitou ostěrou; výtrusy dozrávají od července do září.
Plody: Rostlina netvoří plody, jelikož se jedná o výtrusnou rostlinu; její životní cyklus zahrnuje střídání generací (sporofyt a gametofyt) a jako rozšiřovací jednotky slouží mikroskopické jednobuněčné výtrusy uvolňované z výtrusnic v období zralosti od července do září.
🌍 Výskyt a stanoviště
Přírodní rozšíření: Jedná se o druh s rozsáhlým cirkumpolárním areálem v mírném pásu severní polokoule, jehož původní výskyt zahrnuje téměř celou Evropu, podstatnou část Asie od Sibiře až po Himálaj a také Severní Ameriku. V České republice je původním druhem, nikoli neofytem, a patří mezi nejběžnější a nejrozšířenější kapradiny, hojně se vyskytující na celém území od nížin až po subalpínský stupeň hor, kde často tvoří dominantní porosty v lesním podrostu.
Stanovištní nároky: Preferuje stinná až polostinná stanoviště, typicky roste v listnatých, smíšených a jehličnatých lesích, v lesních roklích, na pasekách, stinných sutích, skalách, podél potoků, ale i na starých zdech či rumištích, pokud je zde dostatek vlhkosti. Vyžaduje vlhké, humózní, kypré a na živiny bohaté půdy s mírně kyselou až neutrální reakcí, přičemž je tolerantní k pH, ale vyhýbá se extrémně kyselým i silně vápenatým podkladům. Je to výrazně stínomilná (sciofyt) a vlhkomilná rostlina, která nesnáší přímé sluneční záření a vysychání substrátu.
🌺 Využití
V léčitelství byl historicky mimořádně významný jeho oddenek (Rhizoma filicis-maris), který se sbíral na podzim a používal se jako jedno z nejúčinnějších anthelmintik, tedy prostředek proti střevním parazitům, zejména tasemnicím; dnes se pro svou toxicitu v humánní medicíně již nevyužívá a je nahrazen bezpečnějšími léčivy. V gastronomii je nepoživatelný, jelikož je jedovatý. V minulosti se popel z oddenků bohatý na draslík používal při výrobě skla a listy sloužily jako podestýlka či k obalování ovoce pro delší uchování. Je velmi oblíbenou okrasnou rostlinou pro stinné části zahrad, podrosty dřevin a okolí jezírek, existuje mnoho kultivarů jako „Crispa“ se zkadeřenými listy nebo „Cristata“ s hřebenatě zakončenými lístky. Z ekologického hlediska poskytuje hustý porost úkryt pro drobnou zvěř, hmyz a obojživelníky, zpevňuje půdu a brání erozi, ale není včelařsky významná, jelikož nekvete.
🔬 Obsahové látky
Klíčové biologicky aktivní sloučeniny jsou soustředěny především v oddenku a jedná se o komplex derivátů floroglucinolu, souhrnně označovaný jako filicin nebo filixová kyselina, jehož hlavními složkami jsou látky jako aspidinol, flavaspidová kyselina, albaspidin a filixové kyseliny, které jsou zodpovědné jak za protihlístové, tak za toxické účinky. Dále oddenek obsahuje třísloviny, hořčiny, silice a pryskyřice.
☠️ Toxicita a status
Toxicita: Celá rostlina, a zejména její oddenek, je jedovatá pro lidi i většinu savců. Požití způsobuje nevolnost, zvracení, silné bolesti břicha a průjem, při těžší otravě pak dochází k poškození centrálního nervového systému, což se projevuje bolestmi hlavy, závratěmi, poruchami vidění až trvalou slepotou v důsledku poškození očního nervu, křečemi, poškozením jater a ledvin a v krajních případech může vést ke kómatu a smrti zástavou dechu. Lze si ji splést s jinými kapradinami, například s papratkou samičí (Athyrium filix-femina), která je celkově jemnější, světleji zelená a má podlouhlé kupky výtrusnic (na rozdíl od okrouhlých), nebo s jedlým pérovníkem pštrosím (Matteuccia struthiopteris), který má odlišné, uprostřed růžice vyrůstající hnědé plodné listy.
Zákonný status/ochrana: V České republice se nejedná o zákonem chráněný druh, jelikož je velmi hojný a jeho populace jsou stabilní. Na mezinárodní úrovni není uveden v přílohách CITES a v Červeném seznamu ohrožených druhů IUCN je hodnocen jako „Málo dotčený“ (Least Concern – LC) z důvodu svého masivního rozšíření a absence významných hrozeb.
✨ Zajímavosti
Latinské rodové jméno „Dryopteris“ je odvozeno z řeckých slov „drys“ (dub) a „pteris“ (křídlo, kapradina), což odkazuje na častý růst v dubových lesích. Druhový přívlastek „filix-mas“ znamená „kapradina-samec“, což je historické označení založené na robustnějším vzhledu oproti jemnější papratce samičí („Athyrium filix-femina“). V lidové kultuře a mytologii byla rostlina spojována s magií a byla jí připisována moc svatojánského „květu kapradí“, který měl svému nálezci přinést bohatství a neviditelnost, což odrážejí i lidové názvy jako „čarodějnický kořen“ nebo „čertí žebro„. Oddenek se také používal jako ochranný amulet.
